Ctv komentáře u knih
Váhala jsem mezi 2 a 3 hvězdami, ale nakonec jsem vzhledem k úctě k autorce dala 3. Její předchozí díly z této série se mi líbily, ale tento hodnotím jako nejslabší.
Mám ráda, když mě autor detektivky drží v napětí a nechá mě v mém uvažování jít slepými cestami. Ale tady už toho bylo příliš. Celý příběh tak překombinovaný, že nadšení z napětí u mě často vystřídalo naštvání z toho, že je to tak nesmyslně zamotané.
Kromě zbytečné komplikovanosti a překombinovanosti různých zápletek (a možná ještě víc než to) mi hodně vadily nelogičnosti v ději. Za prvé v chování hlavních hrdinů (na jednu stranu tak precizní a zodpovědná Fredrika tají důležité důkazy), za druhé v přehlížení důležitých stop (chvílemi jsem měla dojem, že Alex i Fredrika trpí nějakou mozkovou mlhou a nepokládají si zcela logické otázky a ignorují zcela zjevné stopy) a za třetí v nesmyslnosti a zbytečnosti některých dějových linek (celá ta záležitost se Spencerem).
A nakonec zjištění kdo je vrah - to byl za mě největší dějový přešlap.
Na chvíli si musím dát od Kristiny Ohlsson oddech.
Opět mistrně vystavěná detektivka, další v řadě v sérii s Alexem Rechtem.
Od začátku tápete ve tmě s tím, že veškerá vodítka k vyřešení záhady se vám vždy rozpustí v ruce jako vločka sněhu. K vyřešení případu nakonec vedou dvě různé příčiny zločinu které se propojí a zároveň nepropojí, vyjasní a zároveň ne zcela vyjasní ...
Jednu hvězdičku dávám dolů za to, že motivace vraždící osoby k zabití posledních dvou obětí pro mě zůstala tak trochu nepochopitelná, vykonstruovaná, zbytečná ...
Těším se na další díl od autorky.
Za mě zatím z této série nejhorší kousek. Ne stylem psaní nebo příběhem, ten mohl být fajn. Na skutečnosti, že se jedná o sérii se stejnými hrdiny v rolích detektivů, je skvělé, že se jejich osobní příběh postupně rozvíjí a je to takový bonus k detektivní zápletce.
Ale tady tu zápletku autorka nějak nevychytala. Respektive její vyšetřování. Měla jsem od začátku pocit, že Alex, Fredrika i Peder (vyšetřovatelé) mají mozky zahalené nějakou mlhou. Indicie vedoucí k rozuzlení případu jim běhaly pod nohama, šlapaly jim na palce, cvrnkaly je do nosu, ale oni se jak umanutí drželi slepé stopy.
Jdu na čtyřku, tak uvidíme, jestli to bude lepší, nebo jestli má série sestupnou tendenci. Protože první díl se mi velice líbil.
Po knihách Karneval zvířat a Soběstačný jsem sáhla po dalším díle Zuzany Dostálové - ovšem jedná se o její prvotinu, takže jdu proti proudu času.
Dílo ve mě nevzbudilo takové nadšení, jako výše zmíněné knihy, ale přečetla jsem ho s chutí.
Je to autobiografická kniha, vzpomínky na dětství, babičky, dědečky, zážitky z nemocnice. Jsou tam velice silné okamžiky, například osud spolupacienta Honzíka v nemocnici, smrt dědečka. Když čtete vzpomínky na socialistické zdravotnictví a přístup k dětským pacientům, tak vás zamrazí. Nevadí mi ani forma, tedy příběh vyprávěný slovy a mentalitou dítěte. Jenže někdy mi věk vypravěčky vůbec neseděl s psaným textem. Možná ale byla Zuzanka tak vyspělá a jazykově vybavená, aby psala zmiňované detektivní příběhy s takovými výrazy a slovními spojeními, nevím.
Vlastně jsem se po celou knihu nedokázala oprostit od srovnávání s Hrdým Budžesem (viz mušňůra) a přišlo mi to podání ústy malé holky někdy trošku násilné, ale přesto knihu doporučuji k přečtení. Je útlá, budete ji mít rychle slupnutou a pokud jste podobný ročník, určitě ve vás vyvolá vzpomínky. Je už na každém, zda budou příjemné či nepříjemné.
Komentáře od Tereza_T a Tano celkem dost výstižně zachycují i můj dojem z knihy.
Pokud hledáte knihu s opravdu silným lidským příběhem, tady ji máte. Příběh je fascinující o to víc, že hlavní hrdina není jednoznačně kladný nebo záporný. Vlastně je spíš záporný, jen je tady tolik ALE ...
Tato kniha ve vás otevře spoustu otázek a po jejím přečtení budete s největší pravděpodobností rozpolceni. Defůzováni.
Možná vás příběh nepřesvědčí o tom, že Billy v sobě skutečně skrýval 24 různých osobností, i když aktivních jen pár. Možná si budete i nadále myslet, že to byl prostě jen podvodník a lhář, který se snažil vykroutit z výkonu trestu.
Možná ale během čtení začnete váhat. Začnete si říkat, že tohle přece ten chlápek nemůže hrát. Nemůže přeci celý život hrát. Dokonce tak přesvědčivě, aby na svou stranu získal několik předních psychiatrů. Nemůže si pamatovat všechny ty věci, příběhy, drobnosti odlišující různé osobnosti v jednání.
Jenže pak začnete mít pocit, že v celém příběhu nacházíte spoustu malých logických nejasností, které vám nedávají smysl a zase přestanete Billymu věřit.
Pak se dočtete, jak ho systém amerického soudnictví a péče o duševně nemocné semlel, jak si na jeho příběhu vyráběli voličské hlasy političtí supi a zase vám začne být Billyho líto. Bude vám líto že člověk, který mohl být vyléčen tak, aby se mohl zapojit do běžného života, byl systémem zcela zničen. Jenže mohl být skutečně zapojen do reálného života?
Budete přemýšlet nad tím jak může matka dopustit, aby někdo ubližoval jejímu dítěti tak, jak Billymu ubližoval Chalmer. Jak je možné, že Billy proplouval dětstvím s takovými problémy a jediná reakce okolí byla, že je "nějakej divnej". Jak by vypadal Billyho život, kdyby jeho matka nebyla slepá nána a kdyby mu někdo hodil záchranné lano včas?
Kniha, která vám dá víc otázek, než odpovědí.
Soubor tří celkem plochých příběhů, i když téma prvních dvou byla docela zajímavá. Ne moc příjemná. Každopádně všechny tři příběhy byly jen obtížně uvěřitelné, strojené, nepravděpodobné.
Navíc mě tam iritovala pitomá jména některých hrdinek - Dina, Leonila, Silvana.
Na můj vkus také příliš mnoho chyb. Dělá se ještě dnes u knih před tiskem jazyková korektura?
Dočetla jsem to, ale žádné zvláštní potěšení mi kniha nepřinesla.
Ač nemám takové historické znalosti, jako zřejmě Galadwen o pár komentářů níž, tak celkově mi její hodnocení mluví z duše.
I přes nedostatek mých znalostí mi celý ten příběh kolem katovky a Petra přišel i na Vondrušku hodně přitažený za vlasy.
Pokud někdo hledá nenáročnou a jednoduchou harlekýnku v historických kulisách, pak je toto správná volba.
Milé a poetické vzpomínání na babičku a její kuchařské umění. Malá a útlá knížečka je takové pohlazení po duši, zachycený okamžik a člověk v čase. Sice jsem tam neobjevila příběh, jaký slibovala anotace, ale knížka mne zaujala a bavila. Přesto, že jsem vůbec neznala babičku Jaromíra Šlosara, ani nemám vztah k zmiňovaným místům.
Moc hezká obálka a i když se mi ilustrace líbily, tak tady mi vadily. Pokud jsou v knize jen na dokreslení, pak je to v pořádku, ale tady byly ilustrace na úkor fotografií. Fotografie malinké tak, že téměř potřebovaly lupu, na úkor ilustrací. Vzhledem, k tomu, že je to kniha o babičce, nikoliv o ilustrátorce, tak bych očekávala poměr opačný - větší a více fotografií a jen v jejich pozadí na dokreslení nějaká ilustrace.
Další výtku bych měla k lehké chaotičnosti textu. Chvílemi čteme v přítomném čase, najednou o tom samém období v čase milulém. Přeskakování myšlenek a trošku i témat mi malinko kazilo dojem. Ale i přesto se mi knížečka moc líbila a celkový dojem z ní byl takový milý, rozněžnělý, příjemný. Recepty babičky Lojzky jsou pak už jen třešničkou na dortu.
Pro mě klasická Joy Fieldingová, nezklamala mě.
Kniha se mi líbila, byla zajímavá, napínavá, prostě fajn. Sice jsem už cca od poloviny tušila, že to s postavou, ze které se později vyklubal vrah, nebude tak úplně čisté a tušila jsem, že v tom bude mít prsty, ale i tak považuji zápletku za dobrou.
Pro mě jsou knihy od pana Vondrušky něco, co vytáhnu z máminy knihovny když mám za sebou období těžší literatury a potřebuji něco jednoduchého, nenáročného, myšlení nevyžadujícího. A to Jičínské pole mrtvých dokonale splnilo.
Jako řada již hodnotících jsem se pak trochu motala ve vztazích jednotlivých postav, konec se mi přišel uondaný a třináctiletá Hedvika chovající se a uvažující jako pětadvacetiletá holka se mi zdála neuvěřitelná, ale jinak to bylo celkem fajn. Kdyby byly půlhvězdičky tak dám 2,5. Pětka se zaokrouhluje nahoru, takže dávám 3.
(SPOILER) Knížka na mě zbyla na dovolené a další od autorky zřejmě vyhledávat nebudu. Překvapilo mě, že je autorka vystudovaná historička a pak napíše takovouto slátaninu plnou toporných a šroubovaných dialogů.
Neměla bych problém s duchařskou literaturou, pokud by to bylo zajímavé a hezky napsané, ale tady už to paní Erskine překořenila moc. Druidové, církev, křesťanství, Ježíš v Anglii, těhotná Mora (jakože možná s Ježíšem?), naprosto neuvěřitelná postava hlavní hrdinky Abi, love story kde ona ho nejdříve nesnáší a potom jí tělem projedou elektrické vibrace vzrušení když se jí mimoděk dotkne ... no, prostě ne.
Nemám ráda povídky, možná proto mi osud poslední dobou přihrál do cesty několik povídkových knih. Jak mě ty předchozí nijak nezaujaly, tak kvůli této bych snad vzala povídku jako žánr na milost.
Pěkné počtení to bylo.
Kriminální příběh, u kterého v podstatě od začátku víte jak to dopadne, doufáte v nějaké překvapení, ale ono se nekoná. Dopadne to přesně tak, jak tušíte od první kapitoly.
Rozuzlení je okořeněno o těžko uvěřitelnou postavu strůjkyně všeho zla, celé to bylo přitažené za vlasy.
Aby byla kniha pro nenáročného čtenáře zajímavější, tak tam samozřejmě máme také milostný příběh. Ten je ještě méně uvěřitelný a ještě více za vlasy přitažený, než kriminální linka. Milovníci červené knihovny budou nadšeni dost strašným popisem sexuálních scének. Do toho se nám zcela zbytečně motají příběhy dalších členů rodiny hlavní hrdinky, včetně jejího osobního života mimo už zmíněnou milostnou linku.
To, že zapeklitý případ vyřeší porodní asistentka, která má jako koníček pátrání po záhadách a k rozluštění příběhu ji přivedou další dost těžko uvěřitelné náhody, je už jen třešničkou na dortu tohoto příběhu. Jedná se o celou sérii knih s Cecilií jako hlavní hrdinkou a já si předchozí i následující díly ráda nechám ujít.
(SPOILER) Nejzajímavější na celé knize je anotace. Jinak mne moc neoslovila. Nepochybně velkou měrou kvůli tomu, že povídky nejsou vůbec mým šálkem čaje a tyto mikropovídky tedy už vůbec ne.
Kniha (knížečka) je složena z řady mikropříběhů, které jsou tak krátké, že ani nestihnou mít žádný zajímavý děj. Zajímavými je dělají souvislosti, které zpočátku neznáte. Jsou doplněny citacemi z dobových textů, zpravidla novin. Ty někdy souvisí s obsahem mikropříběhu, někdy ne. Anebo jsem souvislost neobjevila kvůli neznalosti historických souvislostí. Každopádně vyhledávat souvislosti a vzdělávat se vás tato kniha donutí, to je její plus.
Na konci příběhu je uvedené místo a datum, které vám má mikropříběh umístit v čase a okolnostech.
Ve zkratce by se dalo říci, že autor popisuje obyčejné malé lidské pidipříběhy na pozadí známých událostí. Například to, jak si starý nádražák na následující den plánuje odchod do důchodu, koupi tabáku do lulky a okurek a vy se na konci dozvíte, že tento mikropříběh se odehrál den před tím, než jeho město napadne a zničí německá armáda. Tak buď vás uhrane a baví ta osudovost, že vy víte a on ne, že různé důležité dějinné události mohly být provázeny událostmi naprosto banálními - potom vás kniha bude bavit. Anebo ne.
První polovina knihy mě bavila a ke čtení bych doporučila. Sarah píše hezky čtivě, samotný její příběh je určitě zajímavý a stál za knižní zpracování. Jenže cca od poloviny už je to takové monotématické. Ona vlastně celé dny nemá co dělat, tak bloumá po Indii a snaží se poznávat různá náboženství a duchovní směry (až bych v některých případech použila slovo sekty). Zkušenosti s nimi popisuje vtipně, ale děj se stává dost jednotvárný a v podstatě stále o tom samém. Ano, stále je to pohodové čtení na dovolenou, ale žádnou velkou stopu ve mě tato kniha nezanechala.
Příjemně napínavé čtení, moc hezky to vystihla přede mnou Péťa1950. Není co víc ke knize dodat.
(SPOILER) Příjemný příběh, hezky a velice čtivě napsaný. Pan Kříž píše příjemně, má bohatou slovní zásobu, čtení se mi opravdu líbilo.
Kniha popisuje příběh Tomáše, který nenadále přišel v restituci k vile. Tomáš je člověk neotrkaný v oblasti podnikání a bankovnictví divokých devadesátek a proto se zamotá do problémů. Ze kterých nakonec vybruslí, takže všechno oukej. V knize mi visí několik nedotažených motivů, které by, myslím, stály za rozpracování. Prvním byla podobnost Alžběty s Blankou a její sestrou. V této lince bylo něco naznačeno, ale už nedořečeno. Potom to byly obrazy. Neustálé zmínky o nich mi dávaly tušit, že obrazy (respektive jejich hodnota) budou hrát v příběhu nějakou roli. Nehrály. Dalším motivem byla minulost Tomášovy rodiny. Bylo nazančeno mnoho otázek, ale nedostali jsme na ně odpovědi. Vlastně ani nehrály v příběhu vůbec žádnou roli, jen byly zmíněné.
Kniha se mi líbila, ne že ne. Ale zmíněné věci by myslím stály za rozvedení. Buď knihu natáhnout, nebo udělat druhý díl. Vzbudily ve mě zvědavost, která nebyla ukojena :-).
Velice zajímavá kniha, skvěle zpracovaná a plná zajímavých historických informací a souvislostí. Vlastně je mi jedno, jestli měl Karel IV. zdravotní problémy a jaké. Považuji ale za zajímavé dát případné diagnózy do souvislosti s rozhodnutími mocných a zamyslet se nad tím co by, kdyby ...
Rozvleklé psaní plné popisů zcela nedůležitých a nezajímavých věcí je zřejmě typické pro řadu severských autorů. Můj šálek kávy to není.
Následuje spojler.
Anotace hovoří o pádu komunismu v Evropě a o rakovině matky hlavního hrdiny. Tyto okolnosti se zdají být pro děj knihy důležité. Nejsou. Ta první je pouze zmíněna v malé části knihy v souvislosti s pádem Berlínské zdi, zcela bez souvislosti s příběhem (celkově o příběhu v knize nemůže být řeč). Matčina nemoc se sice knihou táhne jako zdánlivě důležitá okolnost, ale není. Kniha je o sebestředném a omezeném chlapovi, který ani v sedmatřiceti letech není dospělý a má dojem, že se všechno točí kolem něj. Když máte dojem, že jede za matkou aby jí pomáhal procházet peklíčkem nemoci a ucítíte vůči němu trochu sympatií, tak vás autor rychle probere a vy definitivně seznáte, že hlavní hrdina je vůl.
Kniha nemá konec. Vlastně vůbec nevím, co chtěl autor sdělit.
Předně se mi kniha dobře četla. I když to není žádný thriller nebo tajemná krimi, tak mi odsejpala. Nevadilo mi ani, že byla víc o Malově bratrovi než o Malovi, který se v den svých pětadvacátých narozenin rozhodl zůstat ležet v posteli. Jeho život mi totiž přišel ve světle celé rodiny zajímavější. Pro mě je knížka o tom, že to, co je pro někoho ideálním životem, může být pro jiného noční můrou. Jen ten konec mi přišel pro tuto knihu trochu moc happy.