Ctv
komentáře u knih
Mlčenlivé ženy
Kerry Fisher
(SPOILER) Dvě hvězdičky nedávám ani tak proto, že by knížka byla vyloženě špatná, ale proto, že zcela nesplnila lákadla na přebalu.
Rozhodně se nejedná o "strhující a mrazivě skutečný emocionální thriller". Příběh bych spíš zařadila do ženských vztahových románů.
Pokud nejste po lobotomii a už jste v životě nějakou knihu přečetli, tak je vám po pár stranách jasné o čem příběh bude a kdo je ten špatný. Celou dobu jsem čekala na nějaké drama, pointu, něco "strašlivého", jak je slibováno na přebalu. Nic takového se nekonalo.
Kniha je trochu moc natažený příběh o nelehkém životě ženy s hajzlem a manipulátorem okořeněná nevěrou. Neurazí, nenadchne.
Anna Boleynová – Králova posedlost
Alison Weir
Jestliže jsem dala prvnímu dílu ze série hvězdičky 4, pak zde nemohu jinak a musím dát pouze 3.
Na stylu psaní autorky se samozřejmě nic nezměnilo a co jsem hodnotila negativně u Kateřiny Aragonské, to hodnotím negativně i nyní. Je to rozvláčnost, natahování děje. Opakování stále téhož vyniklo v příběhu Anny Boleynové o to více, že dlouhé roky čekání na manželství s Jindřichem byly popisovány na tak mnoha stranách. A vlastně se tam nic nedělo.
Dalším aspektem příběhu je historická věrnost. Nejsem znalkyní historie tudorovské Anglie, ale shodnou okolností nyní, kdy jsem knihu dočetla, začíná běžet v ČT dokument o rodině Boleynových (první díl 7.5.2024 na ČT2). Zatím jsem viděla jen jeden díl, ale je to velmi zajímavý vhled na osudy této rodiny a už se těším na pokračování. Jsem zvědavá, jak bude vykreslena Anna v této dokusérii, protože tady se autorka románu ani netají tím, že se snažila ji vykreslit v lepším světle, než v jakém je nyní vnímána.
Myslím, že pokud Anna byla až nezdravě cílevědomá, ambiciozní a mocichtivá, pak to bylo nastavením celé její rodiny a hlavně doby. Nepochybně to byla vzdělaná a inteligentní žena a těžko si dokážeme představit co znamenalo stát se terčem zájmu Jindřicha VIII. Můžeme jí zazlívat, že se nechtěla spokojit s rolí pouhé dočasné a následně odstrčené milenky?
Každopádně málokterý člověk je 100% dobrý nebo špatný. Nepochybuji o tom, že Anna měla i kladné stránky. Pochybuji ale, že by ona někdy skutečně věřila tomu, že sňatek Jindřicha a Kateřiny byl nezákonný tak, jak to popisuje Alison Weir. Zřejmě tam byly ostré lokty a vůně moci, která ji motivovala. Nemyslím si ale, že si zasloužila tak krutý osud a myslím, že svého konání na konci života nejednou hořce litovala.
Těším se na další díl série.
...a muž ti vládnout bude
Milena Tomešová
Jak zmínila níže Vivetkav - kniha popisuje realitu let devadesátých. Já pevně věřím, že dnes už jsme v řešení případů domácího násilí někde jinde. Věřím, doufám. Protože příběh Gabriely, Gáby, byl příšerný. Je děsivé pomyšlení, že něco podobného se některým ženám děje a že z toho pro ně není úniku. Téma dle mého velice silné a dobré. Což je umocněno faktem, že inspirací pro osud Gáby byly reálné příběhy skutečných žen.
Co se týče zpracování příběhu, kdy nám je osud hlavní hrdinky podáván formou zápisků z jejího deníku, jsem také spokojená. Kniha se mi četla dobře a slupla jsem ji za jeden den.
Na závěr autorka přidává popisy toho, jak daný příběh vnímaly další postavy příběhu - matka, syn, dcery, kamarádka. Jediné, co by možná knize dalo lepší drajv, by bylo, kdyby pohledy těchto postav na dané situace byly čtenáři dávkovány postupně v průběhu knihy. Ne až na konci.
Každopádně za mě velmi dobrá kniha a doporučuji k přečtení. Další díla autorky mě už názvem nelákají, ale tato byla skvělá. Věřím tedy, že pokud čtenáře zaujmou témata, budou se i další knihy líbit.
Geniální podnikatel Tomáš Baťa
Antonín Cekota
Obsahově, tedy co se týče informací o Tomáši Baťovi, byla pro mě kniha velkým přínosem. Právě proto, že autorem je člověk, který jej řadu let znal a pracoval s ním.
Kromě informací o životě a podnikání Tomáše Bati nám kniha podává i pohled na historii začátku dvacátého století nejen u nás, ale i v USA. I když mám o této době nějaké základní školní znalosti, tak pro mě byla kniha užitečná v tom, že mi dala řadu věcí do souvislostí a obohatila je z pohledu běžných lidí.
Na druhou stranu už trochu archaická čeština a na můj vkus příliš velké množství různých filosofických úvah autora pro mne byly při čtení překážkou.
Pokud člověk tuto knihu čte z prostého zájmu o postavu Tomáše Bati a s touhou dozvědět se o systému jeho podnikání, tak může být na překážku i všude prosakující obdiv autora k Tomáši Baťovi. Pokud se někde objeví kritika Bati jako člověka, jeho povahy, pak jen v náznaku a v podstatě je hned obrácena v pozitivum pro Baťu podnikatele.
Zmizení Samanthy Shipleyové
Joy Fielding
Za mě jedna ze slabších knih autorky. Nejméně uvěřitelná. Nedělám si iluze o síle bulváru ale velice pochybuji, že by v Americe stepovali novináři před domem rodičů každý rok v době výročí ztracení jejich dcery po dobu 15 let. Ročně se v USA pohřešuje kolem milionu dětí, takže to by novináři nedělali nic jiného.
Dále naprosto nesnesitelná postava Michelle. Neskutečný fracek bez jakéhokoliv respektu k matce. Matka, která se své dceři neustále omlouvá snad i za to, že dýchá. Celkově příběh a zápletka, které v základu mohly být dobré, vyznívají hystericky a pateticky.
Na druhou stranu rozuzlení příběhu bylo překvapivé a napínavé, to se Joy Fieldingové nedá upřít, to ona umí.
Tlumočníkova dcera
Teresa Lim
Velmi zajímavý knižní počin. Z anotace jsem nepochopila, že se nejedná o románové zpracování příběhu rodiny, ale nakonec jsem z toho vůbec nebyla zklamaná.
Toto je jedna z knih, které čtete s opravdovým zájmem jako lidský příběh, ale zároveň se dozvídáte zajímavé informace z historie. V tomto případě z historie země (zemí), které pro většinu lidí nejsou předmětem zájmu a ani ve škole nás o tom mnoho neučili.
Velice mne bavilo dozvídat se o tom, jak měli nastavené hodnoty Číňané na přelomu 19. a 20. století a v první polovině 20. století. Co za neuvěřitelné útrapy si lidé v této části světa museli prožít ... se svými velmi omezenými znalostmi historie těchto zemí jsem byla šokována tím, co za strasti prožívali Číňané v minulosti a nepochybuji, že každá část světa má to své temno zasuté někde v minulosti. Jsem ráda, že jsem se díky této knize dozvěděla mnoho zajímavého.
Oči nemlčí
Roy Jacobsen
Jak jsem celkem s chutí přečetla dva první díly, tak tento mě zklamal. K Ingrid jsem si tady vůbec nedokázala najít cestu. Její zabejčené putování s malým dítětem nijak neobdivuji, naopak.
Vlastně mě nebavilo na knize téměř nic - zřejmě jsem nebyla naladěna na tu severskou jednoduchost vyprávění a mentalitu lidí. Měla jsem dojem, že Ingrid cestou potkávala jen samé lidi s poruchou autistického spektra, kteří vůbec nedokázali komunikovat.
Šepot v bouři
Aleš Novotný
Knížku hodnotím celkově spíš pozitivně, přečetla jsem ji během jednoho víkendu a ty dva dny mi to trvalo jenom proto, že jsem měla spoustu jiné práce. Knížečka je to malá, útlá, ale příběh je zajímavý a i rozuzlení onoho tajemství má něco do sebe.
Snad i vzhledem ke svému věku jsem se ze začátku domnívala, že hlavní hrdina bude cca čtyřicátník. Překvapilo mě, že se jednalo o šestadvacetiletého mladíka. Nějak mi s jeho věkem neladilo dohromady jeho uvažování, myšlenky a to, jak strašně ho v osmnácti sejmula smrt jeho přítelkyně. Zdevastovalo ho to na řadu let a to mi u vztahu postpubertálního mladíka nepřišlo moc reálné. I když možná právě naopak proto ten vztah a jeho konec tak prožíval. Nevím. Na mě tam těch rozervaných osudových vzpomínek bylo už moc, připadala jsem si chvílemi jako bych četla nějakého klasického ruského autora.
Ale když jsme se v ději vrátili do reality a řešili problémy s otcem či ono avizované tajemství, tak to bylo celkem fajn čtení.
Kdybych se mohla autora na něco zeptat tak by mě zajímalo, proč sebevrahovi stojícímu na okraji mostu vložil do ruky právě Svijany? :-)
Sestry B.
Milena Štráfeldová
Čtenářsky velmi vděčné téma u kterého by člověk asi opravdu musel být spisovatel bez špetky talentu, aby z toho nevytáhl zajímavý příběh.
Pokud znáte osudy Lídy a Zorky, tak vás v obsahu celkem nic nepřekvapí. Známé skutečnosti jsou popsány hezky, knížka tak nějak poklidně plyne, autorka tam samozřejmě vnáší své domněnky a představy o tom, co si postavy myslely, jak uvažovaly a co dělaly. Možná mohl být vztah mezi sestrami propracován víc do hloubky, víc psychologicky .... tady byl v podstatě jen naznačen pár rozhovory mezi sestrami.
Prostě fajn pohodové čtení na cesty do vlaku.
Prázdniny v Česku
Ladislav Zibura
Prázdniny v Česku bavily a pobavily, některé komentáře nebo poznámky byly hodně vtipné a trefné. Určitě pro mě kniha byla zdrojem řady informací jak o místopise, tak o historii. Mám dojem, že většina negativních hodnocení je spíš spojená s nesplněným očekáváním, které do toho čtenáři vložili.
Knížka pro mě byla trochu chaotická, nějaký řád jsem v tom hledala marně. Ale mělo by mi to vadit? Asi ne. Méně známých destinací tam určitě bylo dost a hodně se jich dá použít jako tip na výlet. Řada historek byla spojena s lidmi, se kterými by se normální člověk nesetkal nebo by se k nim nedostal na takové zajímavé popovídání. Což je na jednu stranu skvělé, protože třeba kapitán Konkolski mě zaujal hodně. Ale také se na to můžete dívat tak, že zrovna tuhle kapitolu těžko někdo může brát jako tip na výlet a může ji považovat za zbytečnou. Nebo se na to můžete dívat jako uživatel los, který už považuje Ladislava za prodejného kašpárka.
Jediné, co já bych knize opravdu vytkla, je mnou nenáviděné nafukování počtu stran. Hergot, knihy jsou už tak dost drahé, tak proč je takto uměle dělat ještě dražšími? Obrázky jsou sice hezké, ale že bych z knihy o obsahu 354 stran musela mít 104 stran malůvek, to bych opravdu nemusela. Asi bych to ještě skousla kdyby to byly fotografie popisovaných míst, přesto i tak by mi jich bohatě stačila polovina. Méně je někdy více.
A zase je to o individuálním vkusu. To, co mě do budoucna od koupě knih Ladislava Zibury odradilo, třeba uživatel jadran hodnotí jako velké plus.
Princ Ládík pro mě už teď bude spíš cestovatel, u něhož dám přednost návštěvě přednášky před koupí knihy.
Sedm způsobů jak se radovat z jídla
Hugo Hromas (p)
Tohle není jen kuchařka, tohle je příběh. Kniha, kterou si můžete číst večer pod lampou, pobavit se u ní a jako benefit z ní druhý den něco dobrého uvařit. Jen je třeba počítat s tím, že si při čtení poslintáte košili :-). O grafickém zpracování knihy, papíře a nádherných fotkách vůbec nemluvím. Kdybych nemusela mít doma žádnou jinou kuchařku, tak tuhle (a samozřejmě také Oheň a dým) rozhodně ano.
Hugo je prostě kuchařský bůh.
Kruhy na vodě
Jaroslav Kříž
Ne, že by to nebylo příjemné čtení, ale čekala jsem víc. I přes spletité zamotance mezilidských vztahů se vlastně v celé knize nic moc nedělo. Spojení přes vodu mi přislo takové trošku násilné a nedávalo mi pro děj knihy vůbec žádný význam. Kdyby tam nebylo, vůbec nic by se nestalo. Zaujala spíš druhá polovina, kde se vztahy začaly trošku hýbat. Na to, jak byla celá kniha taková klidná, pozvolná (nabízí se přirovnání ke stojaté vodě), tak konec byl hodně rychlý, useknutý, nedořečený.
Pojídačka hříchů
Megan Campisi
Kniha mě zaujala krásnou obálkou, názvem i anotací. Postava pojídačky hříchů je velmi slibná a tajemná. Nikdy jsem dosud o podobné "službě" nečetla a pokud existovala, pak tyto ženy neměly jednoduchý úděl.
Příběh je hezkou ukázkou toho, jak jsou církve a víry v bohy (a hlavně Boha) postavené na vyděšení lidí, strachu, citovém vydírání a touhou skrze tyto pocity manipulovat davy. Dokážu si představit krásný historický film a osudech pojídačky hříchů, ale její příběh by musel být trošku víc rozpracovaný a uvěřitelný. To, jak snadno se May dostávala do hradu k blízkosti královny; jakým způsobem si dávala dvě a dvě dohromady když jí samy od sebe na mysl vyplouvaly různé indicie; jak nakonec bylo všechno zamotané a komplikované (královna, matka, nevlastní matka, nevlastní dcera, pravé dítě, nepravé dítě) ... to všechno mi v příběhu trošku kulhalo. I tak ale to bylo fajn nenáročné čtení.
Pomíjím občas nesmyslnou skladbu vět a nějakou tu hrubku.
Dům, ve kterém jsme vyrůstali
Lisa Jewell
Příběh rodiny, která je poznamenaná problémy matky, jejíž psychická porucha má (zřejmě) kořeny v hlubší historii rodiny. Každý člen rodiny se se svérázností Lorelei vyrovnává po svém a každý jí je nějakým způsobem poznamenaný. Lorelei na jednu stranu litujete, protože v jádru je to krásná a milá bytost, na druhou stranu jí zákonitě musíte dávat za vinu to, co kvůli její jinakosti a neochotě s psychickou poruchou něco dělat vychovala z vlastních dětí.
Knížka se četla dobře, musíte číst dál protože jste zvědaví, co shnilého zase z rodinné historie vyplave na povrch. Trochu mi začalo časem lézt na nervy, že objasňování důvodů "proč" jsou věci, tak jak jsou, trvalo tak dlouho a zabralo tak velkou část knihy a na druhou stranu některé věci (jako ta mezi Meg a Beth) byla najednou odpuštěna tak rychle, jako mávnutím kouzelného proutku.
A pak už jen tma
Petra Batók
Za mě po delší době zase jedna kniha, které bych ráda dala více, než povolených 5 hvězdiček.
Kniha je psaná formou krátkých kapitol, které vypadají, jako byste četli v deníkovém záznamu jednotlivých postav. Matka Věra, která má problém s alkoholem. Babička Eva, syn Honza a dcera Jarka - ti všichni mají problém s Věřiným alkoholem.
Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně působivá kniha. Hrubý, syrový, děsivý příběh rodiny. Vlastně to není ani tak příběh rodiny, jako jednotlivé příběhy jejích členů. Každý z nich se na stejnou věc dívá svým pohledem, každý ji vnímá po svém.
Každý člen rodiny je poznamenaný - a každý z nich do takové míry, jakou jim určuje jejich charakter. Je řada věcí, za které je litujete, ale také řada věcí, za které byste jim jednu vrazili. Citové vydírání, závislost nejen na alkoholu, ale i na pozornosti a ostatních, neschopnost vymanit se z vlivu rodiny .... prostě je to opravdu síla. Pokud se vám líbily Úsměvy smutných mužů od Formánka a měli jste pocit, že jste četli opravdu silnou knihu o alkoholismu, tak tohle vás dostane ještě mnohem víc.
Ďábelské hry
Angela Marsons
V rámci tohoto žánru asi opravdu fajn kniha. Jsem ve čtení detektivních a krimi příběhů nováčkem, dosud jsem se jim úspěšně vyhýbala.
Jediný problém mám trošku v tom, že Kim Stoneová mi přijde nereálná. Drsná, přímá, upřímná, úspěšná v zaměstnání ve kterém válcuje chlapy a ti jí to nemají za zlé. Kolegové ji nekriticky respektují. Trochu lidskosti jí má dodat těžké dětství a s tím související psychické bloky, které si nese celý život. U mě to málem prohrála, když nohou odstrkovala psa, ale vzala jsem ji na milost ve chvíli, kdy si ho vzala k sobě.
A příběh? Ten měl grády, bylo napínavé v tom smyslu, že chcete číst jak to dopadne, i když je to už velmi brzy zřejmé. Mám raději příběhy, ve kterých přijde nějaký překvapivý a šokující zvrat. Kde celou dobu nevíte, na čem jste. Tady to víte, ale to nemění nic na tom, že příběh a zápletka je fajn.
Venuše Samešová
Venuše Samešová
Příjemně odsejpající kniha. Autorka nepochybně prožila (prožívá) zajímavý život. Celou knihou se vine obviňování rodičů za to, jaká byla nebo jaká je. Chápu, že přístup rodičů byl v mnohém určující, ale asi bych je neodsuzovala za vše špatné, co se mi v životě stalo. Na jednu stranu je autorka k sobě kritická, ale hned na druhé nadechnutí sděluje, že za její životní laxnost a tedy i neúspěchy mohou rodiče. To mi ke konci knihy už trochu vadilo.
Nemiř na mě tou věcí
Kyril Bonfiglioli
Na obálce mého vydání z roku 2015 je uveden komentář Stephena Fry: "To nejskandálnější a nejrozkošnější, s čím lze zalézt pod peřinu."
Já osobně si nejsem jista, jestli bych použila výraz "nejrozkošnější". Spíš bych napsala "nejzábavnější". Příběh Charlieho Mortdecaie je bláznivý, šílený, praštěný, zábavný, plný ironie a opravdu ideální na to, aby si s ním člověk zalezl pod peřinu. S tím příběhem, ne s Charliem. Jsem velice ráda, že mne letošní čtenářská výzva na tuto knihu přivedla, protože jinak bych ji jistě minula a to by byla škoda. Je to super čtení na dovolenou nebo prostě jen tak, pro zábavu. Nemusíte nijak hluboce přemýšlet, dumat kdo je vrah nebo se nějak moc soustředit na děj. I přesto se ale autor vyvaroval toho, abyste jako čtenář dopředu tušili co vás na dalších stránkách čeká.
Vytkla bych knize dvě věci. První se týká děje - od průchodu bažinami se konec už podle mého trošku moc táhl. Druhá se týká překladu - pokud jsou v knize francouzské citáty nebo rčení a překladatel se je rozhodne ponechat ve francouzštině, tak bych čekala, že pod čarou uvede překlad. To se nestalo a dost mi to vadilo.
Protentokrát aneb Česká každodennost 1939–1945
Marie Michlová
Váhala jsem mezi 2 a 3 hvězdami. Autorka jistě o tématu protektorátu něco ví a pokud přečetla všechny knihy, které jsou uvedeny jako zdroje citací, tak klobouk dolů. Ovšem čekala jsem od knihy mnohem, mnohem víc. Dějiny každodennosti tam v podstatě byly popsány minimálně. O reálném životě lidí a třeba i konkrétních rodin jsem se mnoho nedozvěděla. Jen všeobecně známé informace o lístcích na jídlo, o šatenkách, o nedostatku potravin. Na vydání speciální knihy o dějinách každodennosti protektorátu to chtělo asi nastudovat mnohem víc. V tomto směru mne zaujaly snad jen informace o cenách některých potravin a pochutin.
Beru knihu především jako zdroj inspirací na knihy, ze kterých čerpala autorka. Některé si jistě přečtu.
Vytkla bych také formát vložených fotografií. Obrázky dobových dokumentů jsou tak malé, že si člověk často obsah dokumentu nepřečte než s lupou.
Vzhledem k velikosti knihy (malá, útlá, přečtete za odpoledne) to asi nemohlo dopadnout jinak, než že autorka jen klouže po povrchu různých témat.
Kdybych tuto knihu nezakoupila a nečetla, o nich bych nepřišla.
Láska a smetí
Ivan Klíma
Ze začátku naprosté nadšení, které v průběhu čtení (cca od poloviny) přešlo v znuděnost. Nadšení z krásného slohu a ze schopnosti pana Klímy hrát si se slovy, skládat je ve věty a souvětí a používat slova, která už dnes člověk skoro zapomněl. Toto nadšení přetrvalo celou knihu. Ale na mě už tam pak bylo moc hloubání, přemýšlení dokolečka o stále stejné nesmrtelnosti chrousta. Člověk by chvílemi skoro litoval slabošského hrdinu, který léta podvádí svou manželku a není schopen situaci vyřešit. Když si svoje selhávání obalí dostatečným množstvím vzletných myšlenek, obhajob a omluv, provinění pak není tak hrozné.
