d.p. komentáře u knih
Tahle kniha musela dát autorovi opravdu spoustu práce a vážně se mu povedla. Mám rád, když se knihy o historii snaží ukazovat pravdu očistěnou o propagandu z obou stran. Jak německá, tak proti německá propaganda rozšiřovala mnoho mýtů, které přežily (aspoň tady v Sudetech) do dneška a byl jsem vážně rád, když dal autor touto knihou nahlédnout do skutečných materiálů těch, co to tady tenkrát vedli, že si na to může člověk udělat svůj vlastní názor.
Takové trochu rozporuplné pocity z knihy mám. Mnohokrát pobavila, místy mi přinesla některé nové informace a úhly pohledu na různé události, nicméně úplně mi nesedla kvůli jednomu zbytečnému duchu, co do ní byl vložen. To, že to bude psáno sprostě se dá vyčíst už z názvu (zejména anglického) takže s tím bych se ještě tak nějak vypořádal. Ale ta sebemrskačská a sebeschazovačská póza, že za všechny problémy světa může jenom bílý muž, přičemž v následujících stranách se popisují průšvihy mongolské, čínské a polynéské civilizace mi přišly jako nevyvážený příklon k těm přehnaným věcem co se teď v USA a UK hojně dějou a malinko takový zvrácený a obrácený etnocentrismus, kdy mnoho průserů z Afriky, Arábie, Asie atd. prostě jen nebylo zakronikováno a tak je autor v knize prostě nemá. Takový ten obráceny rasismus, namířený proti většině, kdy se v lidech co chtějí být oběti posilují pocity nespravedlnosti, lítosti a pocitu nároku na zlobu a nenávist. Kdyby tam tohle nebylo, dal bych klidně i 4 - 5 hvězd, ale osobně mi tenhle přístup přijde jako další budoucí průser, které autor v knize tak hojně kritizuje.
Pan Šlachta zůstane navždy zapsán zlatým písmem v dějinách policie. Takto velkolepých osobností podle mě není a ani nebylo v řadách policie mnoho. Až bude někde poblíž jeho akce k představení knihy, rozhodně na ní pojedu. Pan Klíma vedle pana Šlachty vypadal trochu jako jakýsi prosťáček s naivními názory, co trochu hloupě věří očerňování ze strany osob, které byly stíhány, nicméně za to, že na knize spolupracoval mu patří velký dík a i od něho to byla super práce.
Nemohu než doporučit, opravdu skvělá kniha. Úžasná sonda do let 1850-1937, jak to ve skutečnosti chodilo, jací byli lidé, jaká byla doba, jaká byla politika. Překvapilo mě, jak moc, je to pořád stejné. Pořád stejní remcalové, pořád stejní věční stěžovatelé a odborníci na vše, pořád stejné silné i slabé stránky našeho národa. Mravní zásady T.G.M. jsou zcela nadčasové a to, že není tak důležité co člověk dělá a kolik za to má, ale hlavně jestli si i u toho udrží svou mravnost, to je etika, která by udělala naší zemi opravdu úplně jinou zemí, avšak, pokud by na to byli dostatečně vyzrálí lidé. 100%.
Dobrá, zajímavá kniha, s některými překvapujícími daty. To, co bylo před 4mi lety ve Spojených státech se podle mě k nám teprve dostává a mám dojem že tak špatné to u nás přece jen ještě není. Možná ve velkých městech, ale v regionech to ještě tak nepozoruji. Současná generace 15ti letých mladíků to nemá lehké a lehké to mít nebude. Některé části knihy mi přišly jako až takové přehnané strašení a dramatizace, ale jako varování je to určitě velice poučné a to zejména pro rodiče, protože nepředpokládám, že by si mnoho teenagerů vyhlédlo tuto knihu k četbě.
Jako vždy od Jonassona, skvělá kniha. Tentokrát autor zabrousil do aktuálního politického dění, což se nejspíš některým (potrefeným) skupinám (a jejich příznivcům) zrovna moc líbit nebude. Hezky, vtipně a s nadhledem popisuje buranskost Trumpa, mimochodem popsal ho fakt bravurně. Dále skvěle a vtipně popsal to, čemu mnozí nechtějí věřit, tedy to, jak rusové ve velkém přes internet ovlivňují blbé nálady všude tam, kde nemají svůj vliv, ve stylu podpory skupin co hlásají takové ty nesmyslné výstřelky jako jsou záchody pro transgender ve velkých městech, #metoo dotykem vlasů, extremistické názory jak zleva, tak zprava.. prostě vše, co běžnou vrstvu populace řešící své záležitosti co nejvíc štve a ta se pak snaží se hledat "zdravý rozum", který nenabízí nikdo jiný než náš "věčný přítel" Rusko.. Hezky s nadhledem popsal i migrační krizi a ta pasáž, kde říkal, že nejvíce křičí ti, kdo vlastně nikoho nepřijali a úplně neví o čem mluví, byla podle mě mířena i na nás, na Čechy, což asi taky některé našince naštve.
Celkově to bylo o malinko míň vtipné a o něco víc vážné, než předchozí tituly. Bylo v tom i jisté poselství a varování, což se asi někomu, kdo hledá jen odreagování líbit nemusí. Chápu proč to autor dělal, taky se mi nelíbí ti všudypřítomní nespokojení remcalové, křiklouni nesmyslů a varovatelé před "zlem evropské unie", ale asi to úplně tak kladně přijato nebude. Obzvlášť u nás a u části generace 45+, která je malinko náchylnější k té proruské propagandě (vážně jen u části téhle skupiny, mnozí samozřejmě vědí jak to je). I tak je to supr kniha a zase tak moc takhle dobrých knih se nevydává, aby jí člověk vynechal kvůli některým drobnostem, se kterými se třeba tak úplně neztotožňuje. Takže celkově určitě ano a dávám 80%.
Jsem rád, že Mladá fronta vydala tuto knihu. Když jsem dočetl knihy o dánském a švédském životním stylu a zjistil jsem, že existuje i Sisu, psal jsem nakladateli uvedených knih, zda se chystá i na Sisu a dostal jsem negativní odpověď. Zjištění, že kniha nakonec u nás přece jen vyšla, mě mile překvapilo.
Co se knihy týče, koncept Sisu je skvělý. Finové mi jsou stejně jako Dánové, Švédové a ostatně všichni seveřani, velice sympatičtí. Konceptem provádí taková příjemná, lehce nestabilní jednotka - autorka, která objevila, že severoamerický, materialistický způsob života jí přivedl jen do depresí a byla přesměrována na jiný styl života a postupným překonáváním překážek a vnitřním odhodláním "přeprala" své deprese. Samotné Sisu je hodně o odvaze, nekonformnosti, samostatnosti, překonávání překážek a kapitoly s tímto obsahem se mi vážně líbily. Občas tam byl cítit nádech vnitřního boje s depresemi a melancholiemi, což asi silněji osloví hlavně ženské publikum. Akorát jedna z posledních kapitol o životním stylu, který mi už malinko zaváněl stylem secondhandových "pončo báb", takových těch.. no však všichni víme, mi úplně nesedla. Tady mi přišlo, že už je to malinko moc, jako takový ten extrém, když to předtím přeženete opačným směrem a ještě úplně nevíte, co je zdravá střední cesta. Ale jinak to byla kniha skvělá a rozhodně jí doporučuji. Více lidí se severským smýšlením v našich končinách by určitě pomohlo i naší povaze morousů a věčných stěžovatelů ukázkou toho, že to jde i jinak a lépe.
Dle mého názoru se v tomto rozsahu jedná o zdaleka nejlepší publikaci na dané téma. Skvěle napsané, příjemně čtivé, knihu bych se nebál označit jako těžko postradatelného pomocníka pro profesionály v oblasti trestního práva procesního (pokud svou práci chtějí dělat dobře).
Dalajlama je nepochybně světová morální autorita a jeho etika je naprosto úžasná. Trochu prorocky mi zněla jedna ze závěrečných vět, která sdělovala, že náboženství už jsou tak trochu přežitá a aktuální jsou již jen na některých místech. Mnohem více než dogmata a bájné příběhy by si ve vyspělém světě mohla najít místo tato aplikovatelná etika pro všechny. Jsem rád, že ve čtenářské výzvě byla letos kategorie žánru, který běžně nečtete, protože to bylo nečekaně příjemné počtení.
Na Hygge to zdaleka nemělo, ale i tak je to celkem příjemná kniha. 70%
Dovolím si jako člověk pracující více než 10 let v bezpečnostních složkách, po setkání s řadou obětí závažných trestných činů, včetně znásilnění, kategoricky nesouhlasit s oběma komentáři přede mnou. Kromě toho, že nic o tom, že oběť nese vinu za spáchaný skutek, se v knize nepíše, tak zaměňovat popis rizikového chování za smýšlení vedoucí k sekundární viktimizaci je míchání jablek s hruškami a svědčí to o hrubých neznalostech a zkresleném vnímání problematiky. Mohu oba autory předchozích komentářů (domnívám se, že se jedná o jednoho autora s dvěma profily) uklidnit, že policisté jsou velice precizně školeni, aby k sekundární viktimizaci ohledně obviňování oběti z podílu na skutku nedocházelo a nikdy jsem se s ním nesetkal. Kniha je to naopak mimořádně propracovaná a určitě jí můžu doporučit.
Původně se mi do čtení moc nechtělo. Knihu jsem koupil ve výprodeji eknih, protože měla opravdu velice dobré hodnocení, jen jsem se malinko obával toho, aby to nebylo takové to ženské čtení. Komentáře od mužů tady pod knihou je velice těžké i jen dohledat, což mě malinko znervózňovalo. Bál jsem toho, že to bude nějaký emoční románek s předvídatelnými situacemi, nerealistickým chováním postav ovládaných pouze pudy a jednoduchými emocemi, které budou, s prominutím, lehce slabomyslné. Na tenhle druh knihy mi ale nesedělo hodnocení a tak jsem jí zkusil.. a jsem vážně rád, že jsem nedal na původní obavy, protože kniha je to vážně výborná a z tohoto druhu literatury je to jedno z nejlepších děl, co jsem kdy četl.
Není to žádný zjednodušený černo bíly příběh s jasně danými rolemi a charaktery postav. Není to žádná pohádka o tom, jak se má dát jen na své emoce a pak bude všechno do konce života už jen krásné a sluníčkové. Naopak, je to velice příjemně napsaná a chytlavá kniha, ukazující člověka se všemi jeho problémy, komplexy a egoismy. S jeho slabými i silnými stránkami, s následky za jeho činy a dopady na jeho okolí. Zbabělost ohledně učinění rozhodnutí, zaslepenost a naivita růžových brýlí, omezenost vlastní žárlivostí, to všechno krásně popsané a ukazující následky tohoto chování, které přece "zase tak moc ublížit nemůže". Když jsem se krátce před tím, než jsem začal knihu číst, bavil s jednou známou a ta mi řekla, že u téhle knihy platí, že čím více lidí by si jí přečetlo, tím líp, tak musím potvrdit, že pod tenhle názor bych se i já po jejím přečtení podepsal a doporučit jí můžu opravdu všem. Méně než 5 hvězd dát určitě nemůžu.
Mám z knihy takové smíšené pocity. Některé části byly vážně dobré, bavily mě, mělo to hloubku. Pak tam byly některé dost nudné, takové plácání vody. Část s kuchařkou nehodnotím, tu jsem jen letmo prolistoval a víceméně přeskočil, ale proč ne. Pak zase bylo fajn, když se nakousla i ekologie a udržitelnost, takové trochu scifi pro české většinové poměry, kýval jsem u toho hlavou. A pak to bylo zase dost zvláštní, protože tam autorka vyzdvihovala, co všechno ženy umí a chápou. Nebyly to ale věci, které jsou opravdu ženskou parketou a mělo by to opodstatnění, byly to věci, které umí/zná/chápe každý trochu vyzrálejší člověk, a je jedno jestli muž, nebo žena. To jsem se trochu zarazil, nechápal jsem, proč "jen ženy"? Jestli má autorka nějaký komplex, nebo problém, nebo proč to píše tak divně a vyhraněně? Pak jsem si paní vygooglil a tím jsem zjistil, že je autorka tak trochu aktivistka a feministka, což se bohužel na knize podepsalo. Je to v knize prostě znát, lagom mi to teda vůbec nepřišlo, a tahle hořká příchuť mi bohužel lagom trochu pokazila. Ten koncept podle mě není vůbec špatný, jen autorka mi jaksi nesedla a moje osobní domněnka je taková, že autorčin pobyt ve Spojených státech kolem pubery zapříčinil tenhle americko - feministický odklon, který by asi normální Švéd neměl potřebu prožívat. Celkově mi teď dánské Hygge vychází, jako že lagom válcuje, ale spíše vyzkouším lagom ještě od jiného autora..
Zajímavá kniha, která se tak hezky, lehce čte. Ač se svými názory shoduji spíše s panem Jančurou, který je v knize také zmíněn a s názory autora se to zcela neshoduje, přesto dávám 4 hvězdy, ke kterým mě přesvědčil hlavně celkem vydařený závěr (po většinu knihy jsem byl rozhodnut za místy se vyskytující demagogii, sebelítosti nad přirozeným osudem tištěných médií a reklamě na svůj chlebodárný plátek, dát jen 3). Líbilo se mi to ukazování pravdy, že to u nás nikdy nebylo tak růžové, že je to stejně jen o lidech, moc hezky v mnoha kapitolách autor mluvil. Kdyby tyto krásné části nezabíjely pasáže autorových osobních postojů, které tak působily právě trochu moc demagogicky a trochu moc jako "hejt", uvažoval bych i nad pětkou. Na podobnou věc poslední dobou narážím u více novinářů, uzavřených v jakési novinářské realitě, které malinko chybí nadhled a tváří se trochu moc "nadřazeně", což nemám rád. Knihu jsem kupoval kvůli čtenářské výzvě, účel to splnilo, kniha zaujala, takže celkově spokojenost a za přečtení stojí.
Jedná z mála knih, u které jsem se nedonutil přečíst jí do konce bez mimořádně, ale vážně mimořádně velkého přeskakování v rámci mnoha desítek stran. To, že je kniha ve Spojených státech takovým hitem, si vysvětluji dvěma okolnostmi. První je, že je to jejich prostředí, jejich země a ty lidi znají, tudíž je to pro ně zajímavé a to mi přijde i celkem pochopitelné. Druhá je, že jsou asi někteří úplně slepí a sami si nedokázali odhadnout Trumpův buranský charakter. Pro mě osobně to bylo dost nezáživné a nezajímavé čtení, objevení Ameriky Amerikou a utracených peněz za knihu je škoda. Podruhé z mých hodnocení dávám jen 2 hvězdy a označuji slovem "nedoporučuji", ale s doplněním, pokud Vás dění okolo Trumpa nějak extra nezajímá a není to Váš koníček, v případě takového zájmu by mohla kniha zaujmout.
Ještě bych dodal, že můj ne příliš lichotivý komentář na adresu knihy je možná lehce ovlivněn znechucením z některých novinářských prací z poslední doby s tématikou kritiky politiků. To, jak se některé skupiny, včetně novinářů, prezentují jako "svědomí národa" s patentem na pravdu a všichni ostatní jsou úplně slepí, mně už přijde velice otravné a chraň bůh, abych musel s takovým člověkem trávit večer u piva nad tématem politiky..
Je znát, že na knize pracovalo více autorů a každý je bezesporu odborník ve svém oboru. Osobně se mi nejvíce líbila první obecná část a část o sexuologii. Část s adolescenty a soudní psychologie byly také dobré, ale nevyvolaly ve mě takový zájem, což ale může být i tím, že to pro mě osobně nejsou tak poutavé oblasti. Jako veliké plus bych uvedl kazuistiky konkrétních případů, na kterých se dají konkrétní poruchy skvěle pochopit a zapamatovat. Jako doplňkové čtení ke klasickým skriptům soudní psychiatrie a sexuologie to pro mě byla velice přínosná exkurze do tohoto obsáhlého a zajímavého oboru.
Příjemná kniha. Hygge mě zaujalo a donutilo mě předělat si balkón, včetně osvětlení, aby byl teď v létě, když tam trávím dost času, více hygge. Udělat si to doma, ale i v práci, více hygge je rozhodně velice dobrý tah a je pravda, že na to člověk může lehce zapomenout. Měl jsem z toho celkem hygge radost a po celou dobu (asi týden), co jsem knihu četl, jsem se vždycky těšil na ty hygge chvíle, co jí budu zase číst.
Dánové jsou rozumní, pokud žijí tímhle způsobem života, hlavně co se postoje k životu týče. Po přečtení jsem ale vyhodnotil závěrečné kapitoly jako nejpřínosnější a nejdůležitější, protože i když budu mít doma hygge osvětlení, krb, svíčky, výhled, kakao, oblečení a hygge počasí jak popisuje velká část knihy o hygge věcech, tak pokud budu materialista a morous co závidí bohatšímu kamarádovi lepši auto a myslím víc na sebe než na kohokoliv jiného, stejně hygge nepochopím. I když knižně to rozhodně není žádné velké dílo, i přesto dám plné hodnocení a už se těším na životní filosofii sousedních Švédů a jejich lagom, ke kterému mě tato kniha nasměrovala.
Výborná kniha. Akorát si nedovedu úplně představit, jak jí četli lidé neznalí němčiny, protože německých pasáží je tam nečekaně hodně a ne všechno si člověk může jen domyslet. Stejně tak si nedovedu představit, jak jí četli lidé, kterým vadí hrubější mluva, protože z tohohle museli šednout. Každopádně je to kniha nabitá skvělým, neopakovatelným humorem a jen málo komu by se i nyní podařilo napsat podobně kvalitní a vtipnou knihu. Škoda že celou sérii pan Hašek nestihl dopsat..
Skvělá, skvělá kniha. Pro profesionály z dané oblasti je to vysoce hodnotné čtení.
Pan Gray umí a opět to ukázal. Stav, který v knize popisuje, u nás ještě zcela nenastal, nebo aspoň v mém okolí ho nepozoruji. Když dělal před nedávnem rozhovor tady v ČR, tak řekl, že u nás je to ještě v pořádku a ať jsme za to rádi. Extrémy jako jsou v USA a třeba v Norsku, kde si hrají na to, že rozdíly mezi pohlavími nejsou, jsou podle mě velice zcestné. Tato kniha připomínám ženám, co se chovají jako muži a mužům, co se chovají jako ženy, že je to pro jejich hormonální systém nepřirozené a vede to k vnitřnímu nepořádku a nespokojenosti. Zároveň radí, jak se vrátit do těch správných kolejích, ve kterých se přirozeně cítíme spokojení. Velmi dobrá kniha, i když ten původní originál Marsu a Venuše je jen jeden, stejně si zaslouží plné hodnocení.