Daisy2Little komentáře u knih
Líbil se mi syrový popis současných britských reálií. Autorka velmi autenticky líčí prostředí, ve kterých se odehrávají různá sociální dramata včetně kriminálního chování a to mě také baví. Kniha se mi četla dobře, ale zdála se mi trochu zbytečně zdlouhavá. Nepotěšilo mě ani velké množství brutálních detailů. Rozuzlení se mi zdálo příliš náhodné a jednoduché.
Knihu mám, zkontrolovala jsem ji a autorka v ní používá název Juhannus. Překvapuje mne tvrdost hodnocení nepřečtené knihy od Kaihomielisyys na základě překlepu v anotaci. Tolik hořkosti a předpojatosti v několika větách! Nebo tady vyjuknul opět další troll?
Kniha se odehrává v univerzitním prostředí. Velmi zajímavé, jen mi trochu chybělo napětí.
Příběh se mi líbil. Škoda, že kniha neprošla větší editací. Myslím, že to dílu ublížilo. Mohla to být perfektní detektivka.
Kniha je čtivá. Dost se v ní vyskytuje zahrádkářská tématika, ale to se mi na ní líbilo i když obvykle dávám přednost trochu jiným tématům. Přidala bych napětí.
Líbilo se mi téma knihy a kdy a kde se příběh odehrává. Jen jsem se dost dlouho nedokázala začíst. Určitě mne to ale neodratilo od jeho dalších knih.
Povídky napsané pěkným stylem, poručík Borůvka byl frajer a nenechal se šikanovat západními policisty a to se psala léta šedesátá!
Pokračování vykalkulovaného odpadu, další díl už ne
Kniha se mi zdála dobře a čtivě napsaná, i když možná trochu natahovaná. Úplně mi neseděl takový zvláštní a nepřesvědčivý 'macho' typ detektiva. Vlastně mi svým chováním umožnil se rozvzpomenout, že muži s podobným postojem k ženám ještě po světě chodí...
Ještě jsem se vlastně nevzpamatovala z nálezu těla ženy zamrzlé ve vaně (ten obraz už se mnou asi zůstane na vždy) v jiné knize od Camilly Lackberg a už k tomu přibyla představa mrtvého těla holčičky, zamotaného do rybářské sítě.
Byla to náhoda? Po celou dobu čtení knihy jsem si přála, aby tomu tak bylo. Brzy však smrt dítěte začne být podezřelá. Pátrání se opět ujímá Patrik Hedstrom. On i jeho partnerka Erika, momentálně trpící postnatální depresí, děvčátko znali.
V knize se prolíná současnost a minulost, lidské slabosti, posedlosti, které lidi mění v monstra, jejichž činy mají fatální následky. Vše se odehrává v klaustrofobním prostředí malého města. Na vystižení tohoto prostředí je Lackberg expert. Camilla je výborná vypravěčka a její postavy mají duši. Kniha čtenáře rychle vtáhne do děje. Podle mého názoru někdy trochu zachází do banalit. Nicméně mé nejvyšší hodnocení to neohrožuje.
Ráda čtu detektivky a tahle kniha obsadila v roce 2011 2. místo v soutěži O poklad byzantského kupce. To mne zaujalo a proto jsem si ji přečetla.
Centrem děje příběhu je jakási velká, ale zanedbaná vila v severních Čechách, obýváná nekonečně bohatými, v mnoha ohledech velmi úspěšnými a často i krásnými lidmi. Mezi nimi se hledá vrah. Hned po přečtení několika stran se mi vnucovala myšlenka, že tahle kniha bude spíš než realitou současného Česka, inspirovaná detektivními příběhy psanými v první polovině minulého století. Snad pocta oblíbené autorce?
Zločinem se v knize zabývá na jedné straně policie, převážně reprezentovaná jedním nijakým detektivem a druhým servilním inspektorem. Jim pak v práci pomáhají další neinteligentně se chovající a směšně vypadající zaměstnanci policie. Na druhé straně případ řešila až nepřirozeně chytrá, soukromě vzdělaná, nekonečně bohatá a samozřejmě krásná blondýna Tara. Větší klišé si snad ani není možné představit.
Líbilo se mi, že hlavní představitelka je energická žena, ale víc sympatií jsem k ní nedokázala najít. Osobně jsem nenašla nic atraktivního na její aroganci a pohrdlivém chování vůči lidem, se kterými se setkávala. Kromě snad těch, kteří měli peníze a postavení. Chápu, že její sebestřednost může být pro někoho atraktivní. Možná, že kdyby mi dala možnost ji více poznat a pochopit, co se za ní skrývá, mohla bych k ní být smířlivější. A nemohla jsem ani ocenit Tařiny mimořádné schopnosti, o kterých jsem se dověděla pouze z autorčiných slov a ne z Tařiných činů. Nepřesvědčilo mě, že ji nějaký časopis prohlásil za nejlepšího detektiva všech dob.
Mnoho lidí, se kterými se během vyšetřování Tara setkávala, v ní vkládalo mimořádnou důvěru. Sice údajně dva roky budovala jméno své soukromé detektivní agentury, ale podle přebalu knihy se jednalo o její první detektivní případ. Kde se tedy vzala Tařina autorita? Snad nebyla založená jen na tom, že jezdí v Porsche a na ruce nosí hodinky značky Rolex a v uších nosí brilianty? I když taková autorita by alespoň evokovala realitu současnosti.
Po prvních stránkách knihy jsem byla příjemně překvapená čtivostí textu, jak se však děj odvíjel, postupně jsem začala nabývat na dojmu, že čtu jakousi grotesku nebo komiks. (Vyobrazení Tary, Luigiho dům a způsob života v něm) Někdy mě způsob vykreslení postav šokoval. Např. Matěj, oddaný otec čerstvě zavražděné čtrnáctileté Terezy, který se poprvé setkává s Tarou, aby jí odpověděl na její otázky, je vyobrazen takto, nejdříve z pohledu Tary: Prohlédl si mě oceňujícím pohledem. A pak Matěj v přímé řeči Taru vyhodnocuje další osobě v místnosti: “Jak to ty, Eduarde děláš, že se kolem tebe točí samé krásky?” (str. 114) Takový cynismus si nedovedu přestavit u žádného otce právě zavražděné dcery, ať už je vrahem nebo ne. To nemůže být ani groteska. To je prostě hloupost. Nejen díky tomu s ve druhé polovině knihy pocit grotesky úplně vytratil a nahradil ho jiný. Po přečtení u mě převládlo přesvědčení, že kniha byla napsaná ve spěchu.
Přiznám se, že mne kniha zklamala. I přes to jsem přesvědčená, že autorka umí psát čtivým jazykem. Možná, že její parketa je spíš kratší text než román.
Tahle kniha se mi líbila tématem. Téma je současné, pálivé, to mám ráda. V knize je také velmi dobře popsané policejní prostředí. Myslím, že autor je dobrý znalec. Proto jsem knihu četla velmi zaujatě. Jen mě rušil autorův styl, ten by asi potřeboval vybrousit. Možná, že by pomohla důkladnější editace.
Čtivě napsaná kniha oceňované autorky, chtěla jsem se ke knize vracet, abych ji dočetla. Myslím, že je tam dobře vykreslená současnost i jednotlivé postavy. Taková klasická detektivka. Mně v ní jen chyběl určitý přesah, abych se dověděla něco zajímavého, nového, nejen kdo je vrah.
Kniha se mi líbila až na tu část, která se odehrává v Rize. Jsem nadšenou čtenářkou knih tohoto autora. Inspektor Wallander je postavou běžného člověka, který je současně výborný detektiv. Co mi trochu vadí, je určitá démonizace východní Evropy a jejích obyvatel v Mankellových knihách. V této knize je to, myslím, dost patrné.
Tento žánr obvykle nečtu. Kniha je skvěle napsaná, provokuje k úvahám a pobízí ke zjišťování dalších informací. Vynikající.
Detektivky Andrei Camilleriho mají úžasnou atmosféru. Sicílie, slunce, moře, výborné jídlo a do toho zločin, který vyřeší sympatický znalec místního prostředí. Trochu parodie, ale s citem napsaná. Možná, že tahle není má úplně nejoblíbenější, přesto se mi moc líbila.
Líbilo se mi propracování psychologie postav. Zajímavý pohled do nitra švédské společnosti. Myslím, že hodně narušuje takové to stereotypní uvažování, že skandinávké země jsou téměř bezproblémové. Kniha nabízí mnohem víc než odpověď na otázku "Kdo je vrah?"