danielosbourne komentáře u knih
Přečteno ve formě audioknihy a za mě naprostá spokojenost. Nevím, zda to bylo skvělou výpravou nebo samotným stylem psaní, ale příběh si mě získal. I když mě závěr nešokoval, tak jsem si z poslechu odnesl trochu mrazivý a skličující pocit.
Celou knihu jsem si myslel, že vím, kam se bude autorka všechny tři díly ubírat, ale na konci této knihy se ukázalo, že se autorka rozhodne v dalších dílech jít trochu jiným směrem. Bohužel nevím, zda to bude ku prospěchu. Každopádně se mi Smrtná zima líbila, a jak jsem vůbec neměl v plánu si ji přečíst, jsem rád, že jsem nakonec tak učinil.
Moje čtvrtá kniha od Agathy Christie. Opět jsem si jí skvěle užil, ale závěrečné rozuzlení mě moc nezaujalo. S příští knihou to snad bude lepší.
Léky smutných je kniha, kterou jsem si chtěl přečíst již dlouho a konečně jsem se k ní dostal. Když jsem si četl popisek, představil jsem si, že kniha bude trochu o něčem jiném, ale ani tak to není špatné. Autor vytvořil zajímavý fantasy příběh, u kterého bych se vůbec nedivil, kdyby byl skutečný. Příběh, který se odehrával mimo království, se mi líbil o něco více, protože asi nejsem ten správný fantasta a nevím, zda by nebyl lepší závěr knihy bez epilogu. Každopádně mě kniha bavila a můžu jí doporučit.
Zdá se mi, že kniha chce šokovat. Nevím jak ostatní, ale mě nešokovala. Homosexuální komunita má i svá temná zákoutí a Georgiev se nebojí je poodhalit. Kniha je místy vzrušující, nechutná, zarážející, mrazivá a po celou dobu dosti melancholická a depresivní. Dříve než tuto knihu, jsem přečetl její volné pokračování, které se mi zdálo poněkud hůře napsané než toto, ale jelikož jsem jí četl ještě v poměrně mladém věku, kdy jsem nevěděl, co vím dnes, přemýšlím, že knihu budu muset ještě jednou přečíst, protože tento díl se mi zdá býti velice uspokojivým čtením !
Moje 4 Coelhova kniha a po "Bridě" a "Veronika se rozhodla zemřít" jsem velmi příjemně překvapen. Na Coelha už sem zanevřel, ale Alchymista znovu otevřel zájem o tohoto autora. Santiagova cesta mě bavila a bylo to velmi oddychové čtivo. Na druhou stranu mohl Coelho trochu ubrat, co se životních mouder týče, protože se může místy zdát, že už tlačí moc na pilu a vzbudit tak nezájem o tuto knihu. Pro mě se Alchymista stal nejlepší knihou, co jsem od autora zatím četl.
Spíše oddychové post-apokalyptické čtení, které je psáno velmi čtivým stylem, ale chybělo mi jakékoli souznění s postavami a celé je to takové utahané. I akční scény jsou takové mdlé. Nejsem zklamán, ale čekal jsem více.
Povídkové knihy je většinou těžké hodnotit, protože každá povídka má jinou kvalitu. U této knihy je třeba si uvědomit, že jde o povídky od autorů, kteří působili především na přelomu 19 a 20 století, kdy byl práh děsu úplné někde jinde, než je dnes. Sborník Pokoj č.13 obsahuje několik povídek, při jejichž čtení jsem si neukousal všechny články prstů na rukou, ale na konci většiny z nich jsem si tak úlevně oddychl a kroutil hlavou. Nejméně tři povídky se na mě podepsali, že si na ně vzpomenu při určitých příležitostech a jejich obsah ve mě tak stále leží a slabě mě děsí. Což se mi líbí, když se mnou příběh takhle pracuje po delší dobu. Nejde o žádné průlomové dílo, ale svůj účel poměrně dobře plní.
Poslouchal jsem jako audioknihu a musím říct, že jsem spokojen, i když jsem očekával, že to bude o trochu lepší. Líbilo se mi prostředí jeskyní a ta atmosféra, která s tím šla ruku v ruce, ale moc se mi nezamlouvalo, jakým směrem se ubíralo vyšetřování. Na konci se to sice trochu zlepšilo, ale jak říkám, očekával jsem trochu něco jiného.
Co se načtení audioknihy týče, tam jsem byl spokojený, ačkoli když se Filip Jančík pouští do namlouvání hrubiánů nebo alkoholiků, nechá se trochu unést, a ačkoliv je jeho výkon uvěřitelný a dobrý, vždycky mě to pobaví a někdy lehce vyhodí z atmosféry. :D
V sérii budu rád pokračovat a uvidíme, jestli bude mít vzestupnou tendenci :).
První polovina naprosto skvělá, atmosférická a opravdu jsem měl místy pocit, jako by se do mě ten mráz a blížící se nekonečná noc, zakusovaly. Když však dojde k samému a má přijít to nejlepší, z nějakého důvodu už to není tak intenzivní.
Možná kdyby autorka vymyslela jiného "záporáka" a došlo k nějakým přímým konfrontacím, byl bych z knihy nadšený. Takhle se mi kniha "jen" líbila, ale především díky atmosféře v první polovině a popisům zamrzlé krajiny.
Knih s touhle tématikou už jsem pár přečetl a ve výsledku mi přijdou všechny v podstatě stejné. Zvraty v těchto příbězích mě už v podstatě nešokují a víceméně od začátku vím, jakým směrem se bude příběh ubírat. Můžu je tak rozřazovat mezi ty lépe a hůře napsané. Tuhle jsem poslouchal jako audioknihu a asi bych jí zařadil mezi ty, které určitě neurazí, ale mě ani nenadchla.
První polovina byla celkem nezáživná, ale jakmile se začne něco dít, je to celkem fajn. Závěr je dobře vymyšlený, takže nakonec celkem spokojenost. :)
Průměrný, psychologický thriller, na který asi po pár dalších knihách zapomenu, ale četlo se to moc dobře. To se musí nechat. Mělo to poměrně zajímavou zápletku, a i když se to autorka snažila zašmelit jak to šlo, tak jsem nějaký podobný závěr předpokládal. Odpočinková četba na dva večery.
Začátek mě hodně bavil, ale čím dál jsem se v příběhu posouval, tím méně mě to bavilo. Asi bych to trochu zkrátil a trochu mi vadilo i to, jak všichni museli být LGBT+. Možná se na téhle knize více podepsala sluníčkovost Becky Albertalli, ale já bych v knize snesl mnohem víc reálnosti a syrového příběhu, jaký předkládá třeba Adam Silvera v První, kdo na konci zemře. Tohle bylo už moc přeslazené a já už jsem asi přeci jen moc starý, aby na mě tyhle knihy působily tak, jak by správně měli.
Čtení to ale určitě není špatné. Jsem rád, že vím, jak to s chlapci bylo dál :).
Gallant je krásná kniha. Je nádherná zvenku a je "krásná" i uvnitř. Během čtení jsem měl pořád pocit, že jsem neskutečně blízko k tomu, abych se do téhle knihy zamiloval. Pořád mi k tomu ale něco chybělo, a až do samotného konce to neklaplo. Věřím tomu, že příběh v sobě má ukrytou nějakou rovinu, kterou jsem neodhalil nebo strunu, na kterou jsem se nedokázal naladit, ale i tak jsem si její čtení užil.
Autorka do všech svých knih vkládá stále podobné věci, které jsme mohli číst už v několika jejích předchozích knihách, ale vlastně nikdy nepíše o tom samém. Jako kdyby měla svůj subžánr, do kterého by přispívala jen ona. Gallant je opravdu hezký příběh a přitom tak melancholický a mrazivý, že když se nad ním člověk zamyslí, skoro ho to až svírá.
Povídková sbírka, která by se dala označit jako všechna autorova díla. Některé jsou povedenější, některé jsou slabší, ale ve výsledku se autorovi nedá upřít originalita a specifický styl strašení.
Líbilo se mi, jak měly některé povídky společné rysy, doplňovaly se, proplétaly se a přitom žádná z nich nebyla stejná. Hodnotím jako průměr, protože autor vždycky přišel se skvělým nápadem, který mě zaujal a bavil, ale následně to většinou překombinoval, což za mě bylo zbytečné.
Doslova bych řekl, že jde o autorčinu typickou knihu. Autorka opět vytvořila zajímavý a napínavý příběh, který postupem času může čtenáři připadat zdlouhavý a repetetivní, ale přesto ho nutí pokračovat ve čtení, protože zkrátka musí přijít na to, co se to děje. Když se pak čtenář dostane k vytouženému konci a vyvrcholení, tak dostane závěr rozepsaný na cca deseti stránkách a to včetně odhalení, vyřešení a epilogu.
Autorce podle mě ty závěrečné gradace prostě nejdou, protože ani u jedné knihy mě závěr nepřesvědčil ani nešokoval. U této konkrétní knihy si po odhalení nejsem jistý, jestli úplně té zápletce věřím, ale což. Nebudu nad tím přemýšlet. Bylo to čtivé, bylo to napínavé a na odreagování je to super.
Temné šílenství je mojí třetí knihou od Wulfa Dorna a musím se přiznat, že jsem se bál, že bude stejně průměrná, jako byly i ty předešlé knihy. Autor u mě zatím neuspěl, protože jeho knihy na mě působily zmatečně, zdlouhavě a nedotaženě. Dlouho jsem si to samé myslel i o Temném šílenství. Pak ale přišlo posledních několik desítek stran, s kterými přišlo rozuzlení, a to změnilo celý můj pohled na knihu. Rozuzlení totiž zahladilo mnoho nedostatků, které kniha zdánlivě měla.
Tahle kniha mě velice mile překvapila a přesně takhle si představuji dokonalého, knižního psychopata. Autor se tady vyřádil a vytvořil skutečně děsivou postavu, která mi v závěru knihy dokázala, v nočních hodinách, navodit velice nepříjemné pocity.
Tahle kniha mi nějaký ten čas ležela v knihovničce a konečně na ní přišla řada. Tak nějak jsem si myslel, že vím, co od knihy očekávat, ale čím dál jsem se v příběhu dostával, tím víc jsem byl překvapený. Ten mysteriózní prvek byl trochu risk, ale nebyl to nakonec takový průšvih, jak by se dalo čekat. O věcech, které se v knize dějí vím, ale autorka to podala tak nějak zvláštně, že jsem nebyl nadšený, jak bych jindy byl, protože tyhle věci mě zajímají.
Co mě na knize ale opravdu rozčilovalo, byly jednotlivé charaktery. Snad všichni mi lezli na nervy a nejvíc v těch momentech, které by šli vyřešit naprosto jednoduše. Zase, o čem by se psalo, kdyby se vše jednoduše vyřešilo, že? Takhle je to pro mě slabší průměr, a to jen kvůli postavám, protože určité napětí v knize bylo.
Autorka má rozhodně plusové body za to, že se nebála do knihy vložit onen mysteriózní prvek, protože to klidně mohlo knihu pohřbít. Nestalo se tak.
Dlouho jsem si chtěl přečíst tuto knihu a konečně jsem se k tomu opravdu dopracoval. Velice mě zaujala už samotná anotace, ale tak nějak jsem si myslel, že Gavin má být dědeček. Jak se ukázalo, není to dědeček, ale je to muž v nejlepších letech.
Příběh je velice citlivý a emotivní, takže se mi u pár pasáží stalo, že jsem měl slzy v očích. Je pravda, že pasáže, které se věnovali Gavinovi a jeho vzpomínání na Sydneyho, se mi líbily o něco více, než pasáže o malé Joan, ale sympatičtí mi byli oba.
Kniha se četla sama a jsem velice rád, že jsem se konečně dostal k jejímu přečtení, a že se stala součástí mé knihovničky. Takhle citlivých knih je málo.