danielosbourne komentáře u knih
Má třetí kniha od Agathy a druhá s Herculem Poirotem. Kniha začíná celkem svižně a konečně jsem se dočkal i pořádného výslechu, který částečně vedl Poirot. O podezřelé není v knize nouze, ale už jsem si zvykl, že u Agathy můžete mít tisíce důvodů, proč právě ten určitý je vrahem, ale ona Vás dokáže vyvést z omylu a ještě dát najevo, že samotné rozuzlení a pointa je přeci naprosto jasná. A proto její knihy tak miluji.
Když už si člověk zvykl, u prvního dílu série, na Kallentoftův styl psaní, může se nechat unášet skvělým příběhem a propracovanými postavami snad do nejmenších detailů. Bohužel však jen tich postav, které jsou určeny pouze pro tento díl. Během čtení Letní smrti jsem si uvědomil, že vím málo o Zekeho životě a chtěl bych možná vědět víc. I když se teď možná otevřela možnost, že by se Zekeho život mohl trochu zkomplikovat. Kdo přečetl určitě to postřehl. Abych to shrnul. Letní smrt se vyrovnala Zimní oběti, ale pořád mi v knihách chybí ten správný ráz. Stále skvělá kniha, ale do oblíbených to není ;).
Tak Čarodějky z East Endu jsem se rozhodl přečíst na základě toho, že jsem začal sledovat stejnojmenný seriál a chtěl jsem se dozvědět něco více o historii postav, která byla v seriálu zatím jen naznačena. Bohužel kniha nemá se seriálem vůbec nic společného kromě pár postav, což je škoda. Čím déle jsem knihu četl, tím méně mě bavila. Nevím jestli to bylo tím, že se dělo v podstatě to samé dokola, nebo to bylo spíše zaměřeno pro čtenářky, prostě čím blíže konci, tím větší nuda. Seriál má v tomto případě mnohem větší potenciál.
Druhý díl se mi líbil možná ještě o trochu víc, než první díl. Zajímal mě detektivní případ a možná ještě více jsem si užíval příběh mezi Johanem a Emmou. Jsem zvědavý jakým směrem se jejich "vztah" posune v dalších dílech.
Tahle série je taková odpočinková, přímá, bez větších odboček, ale určitě má co nabídnout.
Stejně jako první díl, i tahle kniha mě bavila stejně, jako před čtrnácti lety. Je tu méně Henryho, což mi nevadí a zaměřujeme se více na detektivní práci, což beru také jako plus. Tahle série mi přijde zbytečně podceňovaná a podhodnocená. Myslím, že i v dnešní době má co nabídnout a strčí knihy podobného žanru směle do kapsy.
Veliké překvapení. Vlastně ani nevím, kde jsem tuto knihu zahlédl, ale někde na mě vyskočila její anotace a zaujala mě natolik, že jsem si knihu vypůjčit v knihovně.
Příběh mě chytil od prvních stránek a už nepustil. Kniha je tak napínavá, že se jen těžko odkládá a je psána velice čtivým stylem s krátkými kapitolami, které jen podporují její čtivost.
Ubírám jednu hvězdičku jen za to, že mi přišlo trochu přes čáru, co všechno Trish dokázala vybojovat. Jak se říká, všeho moc někdy škodí a kdyby autor tolik netlačil na pilu, tak to mohlo být plné hodnocení a obrovské překvapení. Takhle je to jen nadšení z nečekaného, nadprůměrného objevu. :)
Musím říct, že Síla bouře je zatím nejlepší díl v této sérii. Do příběhu vstupuje nová postava piráta Evana Strangwarda, který mi byl velice sympatický. Je nutno podotknout, že i když je Evan pirát, tak na moři a na lodích se ocitáme zřídka, takže pokud stejně jako já nemusíte piráty a ani příběhy, které se odehrávají na lodích, tak se nemusíte bát. Drtivou většinu knihy se nacházíme na souši a na moři se pohybujeme jen v první třetině knihy.
Co se mi na téhle knize skutečně líbí, je to, že konečně sdružuje všechny postavy z předešlých dílů a druhá věc, která mě potěšila, je, že se v knize hojně vyskytuje postava Destina Karna, kterého jsem si oblíbil už v prvním díle a patří mezi moje nejoblíbenější postavy v této sérii.
Konečně jsme se taky dozvěděli něco víc o magických symbolech a historii jejích nositelů, za což jsem rád.
Co bych této knize, potažmo sérii, trochu vytkl, je to, že se autorka drží v příběhu tak nějak na povrchu a nevyužívá potenciál, který v knize má nastolený. Přitom na konci této knihy dokázala, že to umí. Doufám, že tedy tento potenciál využije v dalším díle, na který se už teď velice těším.
POTENCIÁLNÍ SPOILER:
Sága je skvělá oddychová série, ale přesto má určitý přesah. Spoustu zajímavých, podivných, postav, které si ale zamilujete a začne vám na nich záležet. A pak přijde díl jako tenhle a s některými postavami se musíte asi na vždy rozloučit.
Aby to bylo trochu vyvážené, přibudou nové postavy, s kterými se na konci dílu musíte rozloučit taky. No...takže trochu depka, ale to se u Ságy už trochu očekává.
Další plné hodnocení pro tuto sérii a jde se pokračovat dál.
Sedmiříší v troskách je velice zajímavá série, která místo aby na sebe navazovala, se spíše mezi sebou jednotlivými díly prolíná. Máme tak možnost sledovat, co se v jednom čase děje na více místech, což je na jednu stranu fajn.
Na druhou stranu mě mrzí, že postavy, které jsme si oblíbily v prvním díle, se v tomto díle nevyskytují. Až tedy na Jennu, která si našla cestu, jak se objevit i v tomto díle, což mi udělalo radost.
Co se týče příběhu, ten se mi zamlouvá čím dál více. Síla stínů je příběhově o něco propracovanější, než Síla ohně, ale stejně jako předchozí díl, i Síla stínů obsahuje dobře propracované postavy, které si čtenář zamiluje.
Tuhle sérii bych přiřadil podobností k sérii Zloději dýmu, nebo takový trochu slabší odvar Skleněného trůnu od Sarah. J. Mass.
Tahle série si zkrátka získala mé sympatie a rozhodně ji mohu doporučit.
Tahle kniha čekala v mé knihovničce dlouhých 7 let, než jsem se konečně odhodlal k tomu, že jí konečně přečtu. Sérii s Vicki Nelsonovou jsem měl kdysi hodně rád a byla mojí první sérií, u které jsem netrpělivě vyhlížel každý díl.
První díl, této navazující série, se mi líbil a vlastně ani nevím, proč mi tak dlouho trvalo, než jsem se dostal k druhému dílu. Chvíli jsem se nemohl začíst, protože v příběhu je mnoho postav, v kterých jsem se nedokázal orientovat skoro ani v závěru knihy a kniha má navíc celkem dlouhé kapitoly.
Co však tohle vše vyvažuje, je originalita, s jakou Tanya Huff pojala duchařský příběh o prokletém domě. Líbil se mi i humor, který si udržuje po celou délku knihy vysokou kvalitu. Nakonec se mi tahle kniha líbila, i když má své určitě mouchy, ale stejně tak má i své velké klady. Rozhodně se budu snažit sehnat a přečíst závěrečný díl série, a doufám, že mi nebude její přečtení trvat tak dlouho, jako tomu bylo u tohoto dílu.
Jedenáctým dílem se série opět vrací do té podoby, v jaké jí miluji. Politika kolem ÚPG trochu opadá a přichází souboje a silné emoce, které přímo příští z každé stránky. Tímhle dílem jsem si zase uvědomil, jak skvělý Tokijský ghúl je!
Čekal jsem, že prostřednictvím této knihy trochu nahlédnu do života japonské rodiny, na jejich zvyky a kulturu, ale toho se mi bohužel moc nedostalo. Z knihy sice sálají jisté emoce, ale příběh je opravdu o ničem a dost předvídatelný. Hned od začátku jsem věděl, jakým směrem se bude kniha ubírat. Každopádně to nebyla ztráta času. Vzhledem k délce knihy je to přesně taková jednohubka, kdy si v sobotní podvečer uděláte kávu a strávíte 2 - 3 hodinky příjemným čtením.
Očekával jsem něco trochu jiného, ale kniha to není úplně špatná. Nejlépe by se podle mě hodila pro ty, kteří chtějí s thrillery začít a pro začátek chtějí něco jemnějšího, co se zaměřuje především na psychickou stránku postav. V tomhle ohledu by byla kniha tou pravou volbou.
Pokud vás zajímá můj rozsáhlejší názor, přejděte k recenzi v odkazu.
http://bookaboutdaniel.blogspot.cz/2016/11/v-mlze-caroline-ericsson.html
Sedmé setkání s Malin Fors a pořád je to skvělé. Od knih Monse Kallentofta se nemůžu odtrhnout a může za to především styl, jakým autor píše. U jeho knih si vždy krásně odpočnu a navrch dostanu ještě příběh, který je dosti zajímavý, aby mě zajímalo, jak to vše dopadne. O detektivní linku mi tak moc nejde, jako se každým dílem těším, jakým směrem se posune život Malin Forsové, a jaké problémy jí život přinese tentokrát.
Jde sice o předvídatelný příběh a lehko se dají předvídat i kroky, které hlavní postava učiní, ale vzhledem k době, kdy byla tato "povídka" napsána, jde o dobré dílo. Atmosféra je místy temná a tíživá a má příjemně vzestupnou tendenci. Velice mě překvapil doslov, při kterém se mi rozbušilo srdce.
Tato kniha mi připomínala jízdu na horské dráze. Ne že by byla tak napínavá a stoupal mi při ní adrenalin, ale spíše mi připomínala tu samotnou jízdou horské dráhy. Nejprve přišlo pomalé a dlouhé stoupání nahoru, aby mohl následovat rychlý sešup. Skoro se mi chtělo až křičet. Pak následovalo pár loopů, kdy jsem nevěděl kde jsem nebo co se vlastně stalo. Přišlo pár zákrutů, které potěšily, a pak už přišel závěr, kdy se horská dráha zastavuje a já byl rád, že už to mám za sebou a uvědomil si, že jsem si tu cestu vlastně hezky užil.
Ne že by se mi kniha nelíbila. To vůbec ne. Je to kvalitně napsaný román. Jediné co mi na knize trochu vadilo byly občasné úlety od reality. Leroux se snaží navodit reálný příběh, který se skutečně stal. Možná je to pravda, ale občas tomu kniha nenasvědčuje svojí fantaskností. Také bylo složité si správně představit vše co se dělo v samotných útrobách opery. Kniha má však určitě své kouzlo, které mě dostalo. A to je hlavní.
Tohle byla první kniha, kterou jsem v dětství přečetl během jediného dne a v noci z toho téměř nemohl spát.
Kniha je pro mě trochu zklamáním, ale to jen z důvodu, že jsem se na knihu velice těšil a měl jsem přehnané nároky. Jinak jde o příjemnou severskou detektivku, která místo na brutalitu, vsází na pomalé vyšetřování. Za mě dobrý :)
I když již dávno nejsem cílovou skupinou této knihy, musím uznat, že se mi docela líbila. Chvílemi jsem měl až pocit, že vůbec nečtu knihu pro mládež od 10 let. Velice povedené.