Dargo komentáře u knih
MÍRNÉ SPOILERY
Druhá keplerovka a hned sešup. Záhadná úmrtí byla sice lákavá, ale záporák nudný a totálně nezajímavý. Navíc zbrojařské téma není nic, co bych vyhledával.
Nejvíc mi ale vadila pasáž s moderátorem nebo kdo to byl, který na prchající Penelope a jejího přítele zkoušel nějaké hry a triky. To bylo tak neúnosné, že jsem musel knížku na čas odložit.
Objevují se tu taky klasické neduhy knih Larse Keplera. Kromě přehnaného až absurdního děje (to vážně poznávali symfonii z fotky podle toho, jak má soubor umístěné prsty na hudebních nástrojích?) to byl i nemilosrdný profesionální vrah vystupující jako nezastavitelný stroj na zabíjení, který sestřeluje vrtulníky, odpaluje ambasády atd. Tyhle typy postav jsou nezajímavé, protože je autoři líčí, jako by dokázali cokoliv.
Vadily mi i opravdu divné reakce některých postav. Dívka, která potká prchající a zraněnou Penelope, ji hned seřve, co si to dovoluje kritizovat zbrojaře. V podobné situaci prostě nikdo v reálu takhle nereaguje.
Když se tím vším člověk prokouše, dostane za to odměnu v podobě dalších dílů série. Za mě je ale Paganiniho smlouva nudná a nejméně zajímavá.
Může obsahovat spoilery.
Kniha má originální námět, který ale několik věcí naprosto zabíjí. Jednou z nich je pro mě nesympatický a ničím nezajímavý detektiv, který sice je hlavním hrdinou příběhu, detektivní práce tady ale moc nepředvede. Zarážející je pro mě i to, že identitu vraha zná o dost dřív, takže by se některým vraždám dalo zabránit, nikomu ale nic neřekne. Jeho zapletení do případu se mi ale líbilo. Vrah už tolik ne, protože ho v podstatě nemáte šanci uhodnout, dokud vám jeho jméno autor sám neprozradí.
Víc sympatické a zajímavější mi přišly okolní postavy - Baxterová, Edmunds, Andrea...
Druhá věc je onen seznam dalších obětí. Když vím, kdy kdo umře, tak se prostě vytrácí ono napětí.
Občas mi taky neseděl styl vyprávění. Nevadí mi sarkasmus a cynismus, ale tady občas nebylo poznat, jestli autor jen popisuje situaci, nebo jde o myšlenky konkrétních postav.
Kniha mě přesto docela bavila, žádná velká jízda, kterou slibuje obálka, to ale nebyla. Spíš to bylo takové mdlé. Loutkáře si přečtu, ale teď po něm zase tolik nedychtím.
MÍRNÉ SPOILERY:
Moje první setkání se severskými detektivkami, takže jsem si chvilku zvykal. Rozjezd slibný a dramatický. Postavy zajímavé a sympatické. Překvapilo mě, že hlavní příběh okolo Josefa se časem přesune na druhou kolej, protože unesou hypnotizérova syna, což s úvodní vyvražďovačkou vlastně vůbec nesouvisí. Následuje pak podivuhodná berlička v podobně stostránkového flashbacku, který má vysvětlit, co se před lety vlastně stalo tak hrozného. Z Larse Keplera už v prvním díle čiší přepálenost a přehnanost. Dokládá to divoký závěr, honička s autobusem atd. Erikovi pacienti tu zároveň fungují jako maso na porážku. Jejich motivaci jsem v závěru vážně nerozuměl. Jako stádo se řídili prostým: "jdi tam a zabij to." Kniha ale baví, čte se rychle a je pěkně našlápnutá.