darion komentáře u knih
Skvělý román! Mnohovrstevnatý, chvílemi skoro detektivka, pak zase romantika, do toho trochu historických souvislostí... na můj vkus namícháno tak akorát.
V závěru jsem se hodně těšila, až se retrospektiva propojí a příběh bude kompletní. A ano, nikdy člověk nemůže mít všechno a chceš- li znát pravdu, musíš počítat s tím, že nemusí být taková, jakou očekáváš...
Jdu si v knihovně rezervovat další kousek od tohoto autora
Budu myslet pozitivně, tím se problém zmenší možná i o víc jak o tunu :-))) Vtipně a svěže napsaná kniha... když se Alan s Herbertem potkali u Kima s Maem, říkala jsem si sice, jestli už to fakt není příliš přitažené za vlasy, ale nakonec jsem to autorovi v zájmu pokračování příběhu odpustila :-))) Bylo by škoda knihu odložit a nedočíst se upravené verze událostí, kterou vyslechli Aronsson s Ranelidem...
Témata venkov, kolektivizace, 50. léta, lidské vztahy - to všechno je samozřejmě hlavními ingrediencemi příběhu. Pro mě to ovšem byla knížka nádherně vykreslující různorodost pohledů a vnímání stejných událostí každým jednotlivým člověkem. A úplně nejvíc pak o schopnosti nebo skoro bych řekla umění odpouštět...
Příběh inspirovaný skutečným osudem silné ženy, v dějinných a teritoriálních souvislostech i v dnešní době aktuální. Smekám před odvahou, kterou hlavní hrdinka musela bez nejmenších pochybností mít ve vínku.
Jinému autorovi bych za tuto asi dala 4*, ale na Jojo jsem prostě přísnější, protože píše skvěle.
Hit mého dětství, který teď znovu čtu - své povedené dcerce. Pro nás z Valašska není ani jazyk problém, skoro bych řekla "povinná" dětská literatura regionu, která má i po letech své kouzlo :-)
Úžasně napsaná rodinná sága. Četla se mi jako po másle. Nemůžu souhlasit s tím, že by byla přehnaně temná, ani s tím, že bych se ztrácela v postavách - hlavní dějová linka a postavy jsou jasné. Jedinou výtku mám - su z Moravy, a tak su asi moc kritická k moravštině (hlavně v závěrečné části knihy). "Viď" na konci věty by žádný Moravák ani v srandě neřekl...
Larse Myttinga si přidávám na seznam oblíbených autorů... ke Zvonu jsem se dostala po přečtení Šestnácti stromů a i tuto knížku jsem přečetla jedním dechem... Způsob, jakým píše a dokáže propojovat témata, je mi blízký. Mám ráda knížky, které ve mně ještě nějaký čas doznívají a motivují mě třeba i dozvědět se více k reáliím, které se v nich objeví. Už se moc těším na další kousky přislíbené trilogie.
Poprvé jsem se pobavila u samotné knížky, která je fakt v určitých momentech úsměvná a zábavná... a v druhé vlně mě pobavily některé komentáře čtenářů, že je zacílena na dříve narozené
Přidávám pozitivní hodnocení knížky. Dostala jsem jako dárek pod stromeček a knížka se stala miláčkem mojí dětské knihovničky. Četla jsem snad stokrát, postupně i na přeskáčku - a rozplývala se i nad fantastickými ilustracemi. Jak se syn naučil číst, hned jsem mu ji podstrčila a potěšilo, že měla téměř stejný úspěch. A teprve díky společné vášni jsem už v dospělosti dočetla také pokračování Alenčiných dobrodružství v dalších knihách.
Doplněno později: Přečetli jsme po pár letech i s dcerou - a znovu s velkým úspěchem. Za nás tři tedy plný počet hvězdiček :-)
Doporučení: Číst jedině první vydání s ilustracemi J. Maláka!!!
Existenci této knížky prostě nešlo nezaznamenat. Jako inspirace k výchově je určitě dobrá, ale zdráhám se ji přijmout doslova a ve všem - už jen proto, že každý člověk i človíček je jiný a jinak v různých situacích reaguje. Nevěřím, že uvedené způsoby platí univerzálně - ať už pro vychovatele či vychovávaného.
Dávám plný počet hvězdiček... dvě časové roviny mi vůbec nevadily, ba naopak - vytvářejí kontrast, který nevím, zda byl záměrem autorky, ale zdůrazňuje propastný rozdíl mezi dnešní "pohodlnou" dobou a "bojem o holé přežití". O temné kapitole ukrajinských dějin jsem věděla, byť pouze v hrubých obrysech... v paralele s dnešní dobou možná vede čtenáře k pochopení mnohého. Knížka se mi četla dobře a popravdě větší hloubku a ještě drsnější popis třicátých let minulého století bych asi nechtěla pročítat...
Od Rošťáků Oliverů jsme se dostali i k této knížce Petry Braunové, která hodně překvapila. Už to není jen poutavý příběh, který má spád a dobře se čte, ale knížka která vede malé čtenářky k zamyšlení...
A tak to občas v životě chodí... něco skončí, ale otazníky zůstávají... ne vždy se člověk dozví, kde je/byla vlastně pravda... a někdy uběhne hodně vody než se okolnosti objasní... pěkná forma, jakou Petra Braunová mladé čtenáře na realitu připravuje :-) A dost možná, že se k tématu ještě v některé z příštích knih vrátí?
Mám ráda knížky, jejichž přečtení ve mně vyvolá spoustu otázek...
Můj druhý přečtený kousek od tohoto autora - v rámci čtenářské výzvy. Četla se výborně, ale vraha jsem odhadla poměrně záhy (a to nejsem žádný fanda detektivek). Je pravda, že některé z indicií, které mě k tipu vedly, se nakonec ukázaly být slepé, ale z napínavosti mi to bohužel trochu ubralo :-) Nevylučuju, že třeba ještě některou ze série v budoucnu přečíst zkusím.
Hit mé dětské knihovničky - příběhy z Valmezu i z Žítkové jsem hltala znovu a znovu. Jsem ráda, že se i dceři líbí, ačkoliv už není obklopena valašštinou, ve které jsem vyrůstala já...
Ať už některé čtenáře nadchne nebo se jim zdá proti očekávání slabá, evidentně málokoho nechává lhostejným. A toho si u knížek vážím!
První kniha, kterou jsem od tohoto autora četla... příběh napínavý, ale bavily mě i pasáže, které od utíkaly do fyzikálních zákonitostí a do vesmíru. Pominu-li fakt, zda a nakolik je reálné, že by se do podobného experimentu bývalý úspěšný podnikatel (byť po krachu) hodně naslepo pustil, jeví se mi děj jako celkem dobrá sonda, co by se mohlo všechno odehrát... Co mi však doteď vrtá hlavou, je závěr knihy, který nabízí několik možných variant, jak to celé mohlo dopadnout. Docela by mě zajímalo, jaký konec si čtenáři knihy většinově vyberou...
Četla jsem s dcerou, tak jsem měla možnost rovnou vnímat reakce čtenáře, kterému je primárně kniha určena. Téma je náročné, ale spisovatelkou myslím výborně podané, a to včetně řešení v závěru. Příběh jsme obě doslova "hltaly", a i když pro osmileťačku byl konec "divný" (rozuměj vlastně otevřený), myslím, že knížka se opravdu povedla.