dasa6360 komentáře u knih
Dobře, možná tato kniha nedosahuje takových kvalit jako Gellnerova básnická tvorba, přesto si myslím, že stojí za přečtení. Je totiž zajímavou sociálně-historickou sondou do života na počátku 20. století. Gellnerův satirický styl, plný ironie a nadsázky, je tu dobře viditelný například v povídce Sport a zdraví, kde si s humorem bere na paškál kult zdravého těla a sportu. Trochu mi to celé připomínalo styl Jaroslava Haška.
Skutečně obsáhlá kniha, která vám nabídne široký pohled na historii lidské sexuality napříč různými kulturami a epochami. Je strukturována chronologicky, takže můžete sledovat vývoj sexuálních praktik a myšlení od starověku až po moderní dobu. Každá kapitola je navíc podložena historickými fakty. Velmi oceňuji množství fotografií.
Vynikající kniha, která kombinuje vzdělávání a zábavu. Moc se mi líbí interaktivní formát s množstvím otevíracích okének, krásné ilustrace a srozumitelné texty. Největší úspěch u nás měla, když bylo synovi cca 8 let.
Uvnitř najdete rozdělení na části: Kdy?, Kde?, Jak? Proč?, Co? Ano, nebo ne?, Kdo?
Například:
Kdy budu mít všechny druhé zuby?
Kde končí potrava, když ji spolknu?
Jak se hojí říznutí?
Proč je běhání zdravé?
Co má za úkol injekce?
Jsou pro mě všechny sladkosti špatné?
Kdo potřebuje nejvíce spánku?
Kathy je důkazem toho, že kvalitní literatura nemusí mít stovky stran. Stačí několik dobře zvolených slov a silný příběh.
Původně jsem chtěla napsat, že se čte jedním dechem, ale nebyla by to pravda, čte se spíše pomalu a rozvážně, s častými zastávkami na zamyšlení.
Tímto děkuji, že jsem mohla využít e-knihu zdarma, rozhodně to nebyla má poslední kniha od Jana Štiftera.
Kdysi jsem četla 120 dnů Sodomy a Justinu a Juliettu od Sadeho, takže mě nemohlo nic překvapit. A opravdu, žádné překvapení se nekonalo, řekla bych, že je to taková odlehčená verze Sadeho. Klasicky chybí příběh, zaměření je jasné.
Dnes už obsah knihy nemůže snad nikoho šokovat, když jsou na internetu dostupné bambiliony různých více či méně zvrhlých porno videí. Ve své době to ovšem muselo být odvážné a provokativní. Ačkoliv lidé jsou ve své podstatě pořád stejní, takže možná ne tak docela...
Hluboký vhled do světa bylinek. Při čtení jsem byla okouzlena důkladností, s jakou jsou popsány léčivé účinky jednotlivých bylin a způsoby jejich využití při různých zdravotních problémech. Rady Marie Treben jsou praktické a snadno aplikovatelné, nemusíte se tedy bát, že byste přípravu bylin nezvládli. Určitě se ke knize budu pravidelně vracet.
David Walliams to s dětmi zkrátka umí. Můj syn je z jeho knih plných absurdních situací, dobrodružství a životních pravd doslova paf, což je pro mě nejdůležitější. Jen víc takových autorů! :)
A to nejlepší na tom je, že kniha nadchne i dospělé, protože dokonale spojuje humor s důležitými tématy, jako jsou rodinné vztahy, přátelství a odvaha. Pokud stojíte o ještě vymazlenější zážitek, pusťte si také audioknihu, kterou namluvil báječný pan Lábus.
Zase trochu jiný pohled na životní osudy Boženy Němcové a její rodiny, a to z perspektivy její dcery Theodory, která byla v mnoha ohledech utlačována stínem slavné matky. Moc se mi líbil monologový formát, který do celého díla vnesl intimitu a autentičnost. Díky tomu mi přišlo, že ke mně Dora skutečně promlouvala. A že to leckdy byly velice osobní a bolestné promluvy.
Liduško, Liduško, jak mi tě bylo líto... Ačkoliv je povídka krátká, zanechala ve mně silný dojem. Vypráví totiž o tragickém osudu mladé dívky, která se stala obětí společenských konvencí a rodinných očekávání. A že rozhodně nebyla jediná – konflikt mezi láskou a společenskými normami je typickým motivem v literatuře 19. století, kdy se se ženami stále ještě handlovalo jak s dobytkem.
Kromě emocionálního světa samotné Lidušky se tu Hálkovi podařilo dobře vykreslit i život v české vesnici, morálku a společenské poměry doby. Čteno v rámci knihy Z Amorova deníku, kde zaujme i povídka Přívozník nebo Domácí učitel.
Mohlo by se zdát, že se jedná jen o další emotivní příběh někoho, kdo prošel koncentračními tábory. Takových už byly stovky, řeknete si. Ano, všudypřítomná diskriminace, utrpení, ale i naděje na to poukazují. Více než samotný pobyt v táborech však tentokrát mou pozornost upoutalo smýšlení a potažmo celý život Sintů, který se téměř diametrálně liší od toho našeho gádžovského. Ať už se jedná o větší důraz na tradice, zvyky, obřady nebo rodinu a všeobecně rodinné vztahy.
Jenže tyto jejich tradiční hodnoty se evidentně ani po tolika letech nehodí do „našeho“ moderního světa. A jak sama paní Zilli zmiňuje v závěru knihy, většina mladých Romů se v rámci začlenění do společnosti rozhodla své projevy, kulturu i jazyk raději potlačit, jen aby vůči nim lidé neměli předsudky. Vím, že to není jednoduchá otázka, sama nejsem na danou problematiku odborník. Jen si vlastně po dočtení nejsem jistá, zda mě víc pálí minulost nebo přítomnost.
Židovské anekdoty, jak už to tak bývá, mají specifický humor, často totiž odrážejí historické a sociální zkušenosti židovské komunity. A tak se v nich dají najít témata jako soužití s NEžidy, asimilace a náboženské otázky. Nemyslím si, že by musely být nutně jen zdrojem zábavy, jak tu někteří píšou, ačkoliv ani o tu tady není nouze, ale že je to také prostředek, jak se vyrovnat s obtížnými situacemi a posílit identitu komunity. Velmi oceňuji laskavý humor a jemnou ironii, dnešní vtipy, často až na sílu sprosté, se s tím nedají vůbec srovnávat.
Knihu Poplach v Kovářské uličce jsem kdysi našla v knihobudce. Dlouho mi tu ležela a nyní na ni konečně přišel čas. Nejdřív mě potěšil krásný jazyk, který je podle mě poměrně dobře přístupný i dnešnímu dětskému čtenáři, poté mě naplno pohltil příběh s mnoha humornými situacemi i morálním poselstvím. Viděla jsem se jako ta malá Boženka, která si se zaujetím četla o záhadném cizinci v černém plášti a s maskou na tváři, jenž trestá darebáky a pomáhá chudým lidem. Jen ta náhoda se psem Césarem mi přišla až moc okatá, ale tak je to knížka pro děti od 7 let. :)
Tři sestry snad ani nemohly zažít neúspěch, však v sobě alespoň částečně odrážejí příběh každého z nás. Příběh nenaplněných snů a osudové předurčenosti...
Přičemž je nad slunce jasné, že osud není jen otázkou náhody, ale také výsledkem osobních rozhodnutí a vnitřních konfliktů. A tak nezbývá než říct: nezůstávejte ve svých rolích, vykašlete se na očekávání společnosti, jděte si za svými sny. Čas neúprosně plyne a život je pravděpodobně jen jeden...
Perfektní ukázka lidské povahy a vztahů, a to jak v nejlepším, tak i v tom nejhorším. Moc se mi líbily brilantní dialogy plné slovních hříček a chytrých replik. Nejvíc samozřejmě špičkování mezi Beatrice a Benedickem, které tímto zařazuji mezi nejoblíbenější páry v literatuře. Vážně mě ta holka bavila, že v 16. století jen tak nesklopila hlavičku a vše neodkývala jako milá a sladká Hero.
Možná cítím malé zklamání nad tím, že se Claudio neproklál svým mečem, když zjistil, že by měla být Hero mrtvá. To by přece měl pravý milovník z Shakespearových knih udělat, ne? Ale pak by to asi nebyla komedie. :) Škoda. Ne vážně, bylo to dobré. Celkově nejvtipnější mi na tom přijde, že je to i po více než 400 letech aktuální, že se ta lidská povaha zkrátka snad vůbec nemění.
Rozhodně zajímavá zápletka, která v sobě propojuje tajemství, vůni prvních lásek, kulturní střet i hledání sebe sama. Příběh to byl napínavý a vtáhl mě do děje, nebudu tvrdit, že ne, ale na pět hvězd by mi přišel spíš v pubertě, dnes už bohužel ne. Ze závěru bych si tipla, že se chystá druhý díl. A pokud ne, tak by možná měl. :)) Plusové body dávám za hezké ilustrace.
Nejvýznamnější a nejoblíbenější báseň od Edgara Allana Poea je nezpochybnitelně Havran. A jistě právem, ale kdo někdy skutečně miloval, musí zahořet láskou k Annabel-Lee. Pro obě zmíněné básně mu možná byla inspirací jeho umírající manželka Virginia Clemm, nebo jeho adolescentní láska Sarah Elmira Shelton, do jejíhož života se Poe vrátil chvíli před svou smrtí. Těžko dnes říct, která z těchto postav hrála větší roli... Ať tak či onak, z básní je silně cítit osobní smutek i melancholická atmosféra.
Zaujmou ale i další básně jako Ulalume, Lenora, Zvony, Matce nebo Heleně a Pro Annie (věnované jeho dalším láskám).
Nemohu začít jinak než hlubokou poklonou. Antonínu Liškovi se touto knihou podařilo prokázat čest všem stíhačům RAF. Ačkoliv jsou jména pozměněná, vše se zakládá na reálných událostech. A rozhodně nemusíte mít strach, že by se jednalo o suché líčení historických reálií. Naopak, jde o živé vyprávění, které vás vtáhne do děje.
Během vyprávění mi všichni kluci přirostli k srdci, prožívala jsem s nimi strach, zoufalství, radost i silné pocity bratrství a sounáležitosti. Nejednou mi šel mráz po těle. Když pak přišel o život Zábran (poté, co ho dal všanc při záchraně kamarádů bombardérů), Zlesák a Bor, i slzička ukápla (joo, možná jsem bábovka, ale je mi to fuk).
Moc mě mrzí, co se s letci stalo po komunistickém převratu. Že byli stavěni mimo službu, propouštěni z práce (jako pan Liška) nebo dokonce vězněni a mučeni.
Máte-li chvilku (ve vlaku, v čekárně, na záchodě, co já vím kde...), rozhodně si těch pár stránek přečtěte. :) Nerudův nadčasový fejeton vás totiž zaručeně rozesměje! Pravděpodobně proto, že se v něm poznáte. No řekněte, kdo nikdy neřešil "kam s ním / tím"? A rozhodně se nemuselo jednat o slamník. Navíc je to dokonalý příklad toho, jak lze z banální každodenní situace vytěžit hlubší společenskou úvahu. Neruda byl zkrátka mistr a já si běžím do knihovny vypůjčit Žerty hravé i dravé.
Vodňanského poezie je plná lehkosti a humoru, o čemž jsem se přesvědčila už jako dítě v knize Dejte mi pastelku, nakreslím pejska. I tady jsou verše melodické a snadno zapamatovatelné. Mnohé z básní navíc obsahují morální poučení.
Pokud vás tahle potrhlá a často až absurdní poezie baví, doporučuji také Emanuela Fryntu.
Zapomenutý český básník a překladatel František Bíbl, který publikoval pod pseudonymem Hermor Lilia. Jeho poezie se zaměřuje na filozofická a esoterická témata, je poměrně složitá, ale rozhodně originální a nadčasová.
POD LESY
Nad plotem hourá šerozeleň,
ztich měsíc mezi dvěma laťkami.
Hučení smrti ve vrcholcích černých
blíží se a vzdaluje,
vzdaluje černě do neznámých lesů.
I osamělý jeřáb vzpomene
zatřást se někdy šeře.
Cvrčku života, proč tlučeš,
slavíku churých brambořišť,
až v jednotvárném rokotání
čas zdá se bolně tát, –
ani tvoje chvíle nestane,
zajdem dřív než hukot těchto hvozdů.