Davidin komentáře u knih
Můj první box s knihami o Harrym Potterovi jsem dostal v roce 2004 a tehdy ještě jako dítě, vyrůstající na prvních dvou filmech, které u nás mimochodem hrály každý víkend, jsem svou četbu započal až dílem třetím, který mi učaroval. Odkládání četby prvního dílu mi vydrželo do podzimu minulého roku. Pokaždé když se pouštím do opětovného čtení knih v této sérii, mám pochybnosti, jestli mne ještě budou bavit a stejně tak mne pokaždé fascinuje, jak mne četba pohltí... První díl je opravdu skvělý. Tato (oproti pokračováním) útlá kniha nabízí vše, co je na stylu Rowlingové skvělé: neskutečnou čtivost, její vtipně dehonestující humor, náš svět plný kouzel a tajemství, geniálně provázané linie příběhu i krutost. Přečtení jsem odkládal dlouho, ale stálo za to, nedivím se, že jsou knihy z této série mezi dětskými stále nejprodávanější.
Hana je rozdělena na tři části: Já, Mira | Ti přede mnou | Já, Hana. Pro spoustu z nás znalých pouze nudné rutiny života, se musí jevit až nepochopitelná, zničující a brutální síla okolností, gradující v každé části. I přes dané situace, kterých se kniha týká, je rukopis autorky impozantně čtivý a čtenáře okamžitě uchvátí. Což je zvláštní, protože kniha tím pádem spadá do kolonky líbivé literatury a pro mne osobně se jedná o vnitřní boj, zda je taková volba přednesu dobře či špatně.
PS: Paní Mornštajnová se vyjádřila, že do knihy ani nemohla vložit nejhorší zvěrstva, o kterých se dozvěděla od přeživších z koncentračních táborů. (Ještě že tak.)
12 let mi ležela v knihovně netknutá tato inspirativní pohádka. Někdy i četba vyžaduje čas... v delším horizontu. Smyšlenost příběhu nijak nedegraduje myšlenky autora a jeho zamyšlení se nad bezelstným přesvědčením člověka. Ilustrace Pavla Čecha každé dvojstraně dodávají nádherný vizuál a hodnota díla v kombinaci s nimi je harmonická. To bude nejspíše správný popis...
PS: Doporučuji jako četbu před spaním. Nemyslím tím, ať si ji čtete vy sami, ale abyste předčítali nebo ji předčítal někdo vám.
(SPOILER) Kniha o rozbitých charakterech. Ať už se jedná o hlavní hrdinku, její příbuzné nebo hlavního antagonistu, u každého je patrná cesta dehonestace osudem. Postupně jsou linie všech odkryty a čtenář si může jednotlivé části pospojovat. Evidentně si autorka vytvořila obsáhlou rešerši, poněvadž příběh je mnohovrstvou skládačkou, sahající do několika desetiletí a na celistvosti neztrácí po celou dobu četby. Použitá forma výňatků, dokumentů a zpráv, pro mne, dodává příběhu vyrovnaný balanc na pomezí skutečnosti a fikce. Pasáže o bohování naopak silně navracejí do reality... Hlavní myšlenka, že příbuzní okolo hlavní hrdinky vlastně nebyly téměř nikdy v bezpečí a někteří lidé je toužili zničit, se zdá bát dobrou fackou pro můj budoucí život. Alespoň něco si z knihy odnáším. Každopádně znovu už bych tuto depku číst nechtěl a ve vlastní knihovně ji mít absolutně ne.
Příběh má dvě linie: a) dceru (součastnost), b) otce (minulost). Definice jako ze školní učebnice. A vypravování takové skutečně je. Jde o historii jedné rodiny od zhruba 30. let do nového tisíciletí, kam tentokrát jen okrajově zasahují dobové události. Příběh je opravdu zaměřen na historii chování postav v rodině (názory, pohnutky, rodinné sváry a tragédie) a mohl by stále stejně pokračovat, nebýt autorkou ukončen. A význam? Život jednoduše pokračuje, se smyslem i bez něj...
Víme, že v 89' byla naštěstí nutná změna režimu, protože ekonomika byla udušená a čelními představiteli nakradené peníze nebylo možné oficiálně utrácet. Může být alternativní úvaha autorky brána jako zbytečný výtvor? Či snad jde o připomínku lidské jednoduchosti a podřízenosti systému? Kolik z nás je ochotno dobrovolně obětovat svobodu za nerušený klid? Tato kniha vás nic nového nenaučí, jen ukáže, co opravdu máte v sobě...
Další odkládaný díl, ačkoliv od trojky výš, jsem pokračování série četl mnohokrát a číst ještě budu. Bohužel se, narozdíl od prvního dílu, nedostavilo příjemné překvapení v podobě fascinujícího příběhu, který by mne plně pohltil. Důvodů se objevilo více… Za prvé málo Dursleyových. Co si budeme, jejich stereotypní zobrazení a připodobňování vždy bylo zdrojem vtipů a hlášek. No, u tohoto dílu se mi kýžené satisfakce zkrátka nedostává, protože dvanáct stran je málo. Za druhé přítomnost otravných postav. Narušený Dobby, zfanatizovaný Colin Creevey, mistr megatrapnosti Lockhart… Dobby samotný by bohatě stačil, ti druzí dva jsou už nadbyteční. Za třetí… Kam se poděla má fascinace? U doposud každého dílu jsem byl uhranut příběhem, čtivostí a nápady. Tady se nic podobného nekoná. Chápu samozřejmě důležitost Tajemné komnaty ve smyslu provázanosti celé série, jen mi zde určité aspekty nevyhovovaly a plný počet prostě nedám.
Hlavním motem tohoto dílu by mohlo být: Komunikuj a naslouchej. Podle mne jde o základní prvek pro spokojený rodinný i partnerský život a, ruku na srdce, spousta z nás něčeho takového není schopna, protože mnozí ani netuší, že je to možné. Právě díky tomu, co je odkryto v této části jsem se do série pustil a autorky si vážím, jak jednoduše poukazuje na věci, o kterých se přeci nemluví.
Přečteno v angličtině. Bohužel mne tehdy ještě limitovala nedostatečná znalost jazyka, takže si myslím, že jsem si příběh plně neužil. Každopádně se jednalo o první kompletně přečtenou knihu v tomto jazyce, která mne tehdy naprosto pohltila. Střídání vyprávění z pohledů postav a budování jejich charakteru (spíše degradace) považuji za největší devízu příběhu. Co mi chybělo? Vizuální stránka. Některé postavy si udržují svou emočně klidnou fasádu, ale chladnokrevnost je temnější, když jí člověk může vidět na vlastní oči, než předčítat z papíru. Na druhou stranu z filmu se vytratily některé myšlenky, úvahy... Tady si člověk zkrátka nevybere. Zaujala i zmínka o špíně Hollywoodu. Již tenkrát bylo na zhýralé chování poukazováno a nikdo nic neřešil. Musím také uznat, že tento příběh není o kladných a záporných postavách, hledá se zde řešení přežití rodiny a vybírá se i z možností za hranicemi zákonů, popř. morálního hlediska.
Zpočátku mi dělalo problém se do příběhu začíst. Spisovatelův styl evokoval nudný koncept mnoha amerických filmů z 50. let. Uhlazená mluva, pánové v oblecích, hlavní záporák - alkohol. Ovšem postupně těch několik vybraných postav získalo na hloubce, popř. významu a jako čtenář jsem si alespoň mohl přiznat, že chápu, proč si autor zvolil zrovna tyto charaktery. Hodnotím zejména poslední kapitoly, když se osa vyprávění přenesla k závěrečným stranám a zanechala hlavní postavu kompletně zlomenou, podané myšlenky ve mne rezonovaly i po dočtení.
Konalo se příjemné překvapení! Příběh mne naprosto pohltil a autorčin úm, kombinovat brutální až hororové s věcnými popisy syrového, přesvědčil, že tato paní hodně umí...
Lewenhart jako (anti)hrdina k srdci nijak zvlášť nepřiroste. Předpokládám, že to ani nebyl záměr. Beru jeho postavu na způsob experimentu, v čemž mě ujistil konec příběhu a také autorčino věnování na začátku knihy (Lewenhartovi za všechno).
Nic, já si půjdu dočíst další díl a vy od této paní také něco zkuste. Je to fajn počtení.
V poslední době na mne vykoukla věta: Není Čechem, kdo ještě neochutnal Kotletu! Z textu anotací jeho knih a občasného nahlédnutí do jejich obsahu se zdálo, že půjde o cynicky relaxační četbu. Musím říct, že tomu tak opravdu bylo.
Příběh se sice odehrává ve futuristické budoucnosti, ale mnoho autorových narážek na dnešní dobu mi navodilo pocit starého známého. K tomu směsice vulgarit, špetka brutality... Zkrátka vyvážená porce. Půjdu si přidat!
Pokud víte o někom, kdo se ocitl na dně a vydržel... nepřešel na druhou stranu... přežívá... dýchá... a dal se na cestu návratu... snaží se v sobě znovuobjevit naději, tuto knihu mu darujte. Smrtholka otevírá dveře, oči i srdce. Mluvím z vlastní zkušenosti.
Náročná četba... U tohoto kousku jsem si příběh prolistoval, vyspoileroval a teprve pak se pustil na kompletní přečtení. Popisované situace, styl vypravování i má představivost nedovolily jinak.
Román se nese v duchu nelineárnosti: je rozdělen do čtyř období onoho roku, ale mezi nimi se přeskakuje v rádoby nahodilé kontinuitě. Do hlavní linie příběhu se tak dostávají další (zdánlivě nesouvisející) postavy, no a pan spisovatel si s nimi nakládá dost po surovu. Jde o první díl (prolog) trilogie a mě opravdu zajímá, jak celé dílo vyústí? Copak autor zamýšlí?
Zvláštní gratulaci posílám vrchní šéfkuchařce/překladatelce, která naservírovala neskutečný výběr výrazových jednohubek a příběhu ponechala živost i syrovost, což samo o sobě za přečtení taktéž stojí. Smekám!
To se jednou za čas dostanu k naprosto odlišnému a cizímu žánru, v tomto případě skrz recenzní výtisk, položený u nás v práci. Z počátku mne napadalo, zda domnělá studentka Rita Kent, není alter ego pro pánského šovinistického prasáčka, ale postupná změna v příběhu, kdy šikana, drsnost a obscénnost ustupovaly mírnějším situacím a jinému dramatu, svědčí, že asi ne. Možná ve spolupráci? Skandinávští manželé také píší detektivní série a funguje to.
Zpět ke knize...Četla se rychle, za chvíli byl člověk v polovině. Stylizace textu věta-odražení-nový řádek mi naprosto vyhovovala. Co se samotného šuk... spojení mezi Elsou a Aidenem týče, dalo se vstřebat i v této podobě. Vše se netočilo jen kolem sexu, autorka naštěstí(!) do druhé poloviny přidala i tajemstvím opředenou linku Elsiny minulosti, což podnítí novou vlnu tenze a navnadí na druhý díl.
Perfekní a věcná kniha, která poukazuje přímo na jádro problematiky ohledně tohoto symptomu! Četl jsem ji spíše informativně. Tinnitus se u mne projevil už před osmi lety a podařilo se mi jej utlumit do takové míry, že nijak neovlivňuje mé každodenní fungování. To na základě vlastní iniciativy a změny myšlení. Pocházím z rodiny Pomoz si sám. Ne že bych chtěl machrovat, ale ke každému se informace dostávají jinou cestou... Bylo překvapivé a zároveň uklidňující dozvídat se z textu knihy o postupech, které se mi podařilo aplikovat dávno před sepsáním něčeho podobného.
Pokud někoho tinnitus trápí, tato kniha nabízí řešení. Samozřejmě bude nutné zapojit vlastní aktivitu, protože samotný symptom poukazuje na disharmonii v těle, popř. psychice člověka a delegováním problému pouze na odborníka a medikaci se člověku kýžený pocit úlevy dostavit nemusí.
PS: POKUD vám lékař/ka bude tvrdit, že už se se šelestí nedá nic dělat, nevěřte mu/jí. Není to pravda!
Nejvtipnější z dosavadních dílů. Příběh se přesunul do Paříže na prázdninový pobyt. Celá parta přátel okolo Nicka a Charlieho blíže vystupuje do popředí, vznikají mezi nimi veselé momenty, hlášky a pevnější vazby. Bez rodiny, školy a povinností si užívají pohodu. Tíživých témat je zde několik, ale všechna jsou autorkou (zdánlivě) zakončena příjemně.
Výhrady mám jen k technickému provedení knihy: nepříjemné byly některé rozostřené stránky (toto padá s novým dotiskem, kde už je vše napraveno) a také rozevírání knihy. Zajímavě v ní praskalo, když protestovala proti přílišnému rozložení, snad vydrží...
PS: Kdo v tomto dílu není gay, je out (of scene)!
Na několika ilustrovaných stranách a při minimu vět je shrnuto tolik podstatného. O vypořádání se se ztrátou kohokoliv se dá mluvit různými způsoby, tato cesta je decentní a citlivá. Někoho může oslovit, jiného ne. V tomto tématu není univerzálního klíče. Za sebe doporučuji.
Po nacionalisticky uzavřeném německém městě se děj přesouvá do Polska a uvolněnějšího česko-polsko-slovenského Visegrádu, který se nebrání informacím, jako město předešlé, proto se jich dostává více i ke čtenáři. Hlavní formací, provázející příběhem, je tentokrát průzkumný tým v čele s kapitánem Komorowskym, takže těm kdo četli první díl, musí být jasné, že o chuťovky nebude nouze.
Prolog knihy měl hutnou atmosféru a přitom se jednalo o obyčejný sestup na povrch. Velmi mne navnadil a získal mou pozornost, ovšem následně se opakovaně něco řešilo, řešilo a řešilo, přičemž jsem si uvědomil posun do poloviny knihy, kdy se stále nic vyloženě zásadního nedělo, aby to, pečlivě a trpělivě budované, nechala autorka rozmetat po martinovsku. Tolik k dávkování.
Příběh předešlého dílu knihou čas od času problikával a vyprávění nabídlo i setkání s tím, co zbylo... Ve výsledku mi tento díl přišel pouze jako spojnice před dílem dalším, ale do jaké míry důležité se teprve dozvím. Naštěstí nemusím čekat dlouho.