Davidin komentáře u knih

Myšlenka vskutku děsivá! Být obviněn, i když jsou důkazy, že se člověk nacházel stovky mil daleko od místa zločinu. Holt svědci tě viděli, silné důkazy jsou také na straně obžaloby (není jich zrovna málo), smolík, vrah jsi ty! Všichni víme, že ve skutečnosti nemusí být v případu obsažen ani mysticko-tajemný element v podobě kohosi, viník se jednoduše vždy najde. Ano, mluvím o tobě, chabá „lidská spravedlnosti“...

Z této knihy jsem si odnesl poznání, že je jedno, jak příběh dopadne, řady se i tak zaplní dalšími lidmi v rolích obětí a vrahů. Ve výsledku opět smutné počtení.

PS: Nemůžu si pomoct, ale český překlad mi přišel strojový a suchý. Přečtu si anglickou verzi, abych mohl porovnat, jestli je originál stejně mdlý.

6 30.10.2021

Je to tak! Prostý popis sbírky Kráky sedí, možná by mohlo být i Kdáky. Některé básně jsou jen zapsanou myšlenkou, snad poznámkou, jiné obsahují verše, několik i strofy. Typický rukopis z hudební tvorby se nedá přehlédnout. Škoda, že už nestvoří více děl. Ale já nehodlám litovat a jdu se radovat! Pustím si album a bude mi fajn.

Jedná se o soubor skečů (v závěrečných bonusech je i komiks). Aby některé skeče člověk plně ocenil, nejspíš bude nutné mít i osobní zkušenost s péčí o kočku nebo mopse(?). Mě totiž nejvíce pobavilo vzpomínání a přirovnávání k podobným situacím, na něž odkazuje samotný autor, zato třeba kolegyně, která doma nemá dané mazlíčky, nebyla schopná pochopit v čem ten vtip spočívá... A jak jí to mám jako vysvětlit?

5 03.04.2023

Němý hlas jsem si vybral záměrně. Interpretace takto reálného tématu a prostředí v manze si získala mou zvědavost. Mangu totiž osobně beru jako čistě zábavní prostředek a do nedávna (změna přišla se sérií Zdál se mi zase ten stejný sen) značně chabé médium na představení jakkoliv zásadního tématu, nebo snad rady do života
První díl je z větší části flashback. Autorka zobrazuje původ celé série a vzhledem k tomu, že se jedná o šikanu, dá se hovořit o emotivní četbě. Vizuál kresby jen podtrhuje vypjaté okamžiky. Šóko ovšem, jako šikanovaná postava, snáší veškerá příkoří se stoickým klidem. Věčně znuděný Šója, naopak jakoby neměl hranice, čímž si ani neuvědomuje extrémní dopady vlastního chování. Tuto postavu autorka použila jako vypravěče, na něm reflektuje omezenost, zlobu, později i uvědomění, díky čemuž, vidíme jeho posun. Celá série tak může pokračovat dále a vyrovnat se s následky.
Zajímavým prvkem mi přijde, že i kdyby čtenář skončil u prvního dílu, nejzásadnější poučení jsou zde ukázána, což se na danou osobu zkrátka přenese a donutí ji k zamyšlení.

5 26.02.2023

V tomto souboru by se autorova tvorba dala rozdělit na dvě části (i když jsou básně seřazeny do tří sbírek). Básně z první se jeví romanticky, až téměř snivě. Odráží se zde vliv básnické moderny konce 19. století, naštěstí umně převedený díky Nebeského osobité interpretaci. Zlom nastává ve druhé třetině knihy, jemnost a naivita stylu se vytrácí, aby byly nahrazeny zmarem a pesimistickým přesvědčením, čirým zklamáním, věnovanému ženám. Tato část se následně přelévá do dekadentní formy příměrů a pozorování, v depresivní úvahy a je zakončena mistrným Cizincem (který by suverénně mohl reflektovat sklonek života kohokoliv z nás). Epilog nabízí možnost získat informace a spojitosti o Janu z Wojkowicz, čímž osvětlí pozadí a nepochopitelné změny v jeho tvorbě rázem získají smysl. Smutný člověk, smutný osud.

Zvolit titulní fotografii na obálku chce odvahu. Paní Němcová, vykukující z domu podoby ruiny, zde působí až bláznivě. Možná takový byl i úmysl, zaujmout čtenáře něčím nevlídným a ponurým, což danou osobu přiměje, si knihu alespoň prohlédnout. Na četbu může nalákat i název knihy, slibující naději, můj případ. Každopádně z textu uvnitř vyznívá, že je Dana Němcová svéhlavá a dost nebojácná žena, ačkoliv, jak sama přiznává, ne za každé situace se tak i cítila...
Její vzpomínky začínají příběh v dětství. Jako malé děvče zažila druhou světovou válku, ale počátek jejího života nijak negativně ovlivněn nebyl, což je pro mne překvapující, jelikož jsem zvyklý číst, právě o vygradovaných hrůzách tamní doby. Padesáté roky přirovnává k podivné a pro mladého člověka nepochopytelné době. Ohromným mezníkem se zdá seznámení s jejím budoucím manželem a doslova „parťákem“ Jiřím Němcem. Potom už začínají odklony od hlavního proudu diktátu společnosti. Autentický život beze strachu a ve vlastní nenarušující svobodě a touze po ní. Bohužel tento nestandardní vzorec k ní, její rodině a mnoha jejich přátelům samozřejmě přivedl pozornost tehdejšího mocenského systému a dovedl autorku přes trnité zkušenosti až k opravdové revoluci.
Jedná se o životopisné dílo, které se čte lehce. Obsažený je nadhled i humor a ačkoliv ne se všemi myšlenkami vnitřně souhlasím, upřímnou stopu ve mne zanechalo.

5 02.02.2023

W. H. Hodgson si žánr hororu během svého života omotal kolem prstu! Na to, kdy byla kniha poprvé vydána mne působivě zaujala. Samotný fantasmagorický námět kombinovaný z tajemných prvků a pseudoreálií bych řekl, že dnešního čtenáře nemůže nijak vyděsit, ale… v určitých částech jsem cítil osten napětí, ke konci i strachu. Autor do příběhu vložil několik různorodých linií. Musím uznat, že střety s prasečími tvory byly komické, zkoumání jeskyně napínavé a paradoxně druhá část knihy, o cestování časem a prostorem, mi sedla nejvíce. Závěr eskaloval asi nejponuřeji a z posledních odstavců doposud mrazí. Příběh jsem si užíval i díky překladu - úprava textu pro dnešního čtenáře byla velmi povedená a to ani nepíší o skvělé obálce. Kouknul někdo z vás na první české vydání? :D :D

5 29.01.2023

Musím uznat, že jsem se vůbec nenudil. Došlo samozřejmě na šílenosti, ale v rámci zvoleného tématu, si autor skvěle pohrál s bojovými situacemi a partě Specnaz, dle mého mínění, dost povedeně vybudoval psychologické profily. Části, kdy se střílelo, byly plné strategie a napětí. Situace, při nichž se mluvilo, měly také své opodstatnění a přidaly na hloubce postav.

Druhá stránka věci (a ten, kdo to autorovi kazí): práce korektora, jestli byl nějaký vůbec povolán... Spojení „v obchodě kempinkovém“ se dá ještě přejít s vtipem, ovšem věta - Pod nimi viděl lodě, které naší razily cestu po East River. - přičemž slovo „naší“ nemá absolutně žádnou souvislost s čímkoliv, již přečteným, je naprosto směšná. No, takových vět jsem v textu objevil mnoho a on je rozdíl, zda je čtenáři kniha podána česky nebo češsky...

Verdikt:
+ Úžasná obálka, super autor, skvělý překlad (ta ostravština! :D :D )
- Na nic korektura (rány do očí, které hooodně bolí)

PS: Ve výsledku nemohu dát nižší hodnocení, protože jsem si knihu opravdu užil a zhltl ji s chutí, ale mohli by se v Planetě9 zamyslet nad určitými skutečnostmi.

5 02.10.2022

Hodnotím maximem, ačkoliv má první myšlenka po otevření mangy byla: Co to je za hrozný font? Bohudík ani kostrbatý překlad a chyby v typografii (např. některé bubliny naprosto ztrácí smysl, když nejsou využity) můj dojem z této série neumenšily, což je ovšem díky práci autorek, ne Našeho nakladatelství...
Tato manga poukazuje na nutnost komunikace a empatie, což autorky zvládly zobrazit na konkrétních situacích, věcně a citlivě zároveň. Celá série se pro mne stala okamžitě jednou z nejoblíbenějších a jsem rád, že se ke mně dostala i v této... dostatečné podobě.

5 27.09.2022

Jedná se o slasher, čekat tedy od knihy tohoto typu zázrak asi nelze. Mně kdyby někdo řekl, že je pro něj filmový Halloween kultovní, převrátím oči v sloup. Co se zápletky a motivace vraždících klaunů týče, nezdály se mi přestřelené. Není zapotřebí chodit daleko do historie, aby se člověku vybavila např. hromadná sebevražda nejmenované sekty. Ta byla skutečná a přestřelená hodně... Co knize rozhodně ubírá na zajímavosti, je autorova neschopnost popisovat situace více surově nebo syrově. Jeho styl vypravování se mi zdál fádní a hororové stopy v knize čtenář rozhodně nenalezne. Abych mu pouze nezazlíval... Překlad sám je dost nepovedený. Bohužel díky němu mladí mluví (i mezi sebou) jako spisovnost sama a absence hovorovosti, popř. slangu, mi ještě více narušovala dojem z četby. Naštěstí se tato záležitost dá přečíst za krátkou dobu. Jako čtení na WC ideální.

5 17.09.2022

(SPOILER) Tomie je překrásná, sebestředná a x-krát už se naklonovala. Holka, ty ani nepotřebuješ rodit, stačí, když tě někdo nakrájí! Na 700 stranách je mnoho povídek. Některé na sebe přímo navazují, jiné jsou samostatnými odnožemi, každopádně v každé se objeví tato bytůstka. Při četbě první třetiny mangy jsem kapitolám věnoval plnou pozornost, následně se mé soustředění začalo vytrácet. Itó vymyslel samozřejmě zvláštní zvraty, ale v tomto případě se docela vytratila hororová podstata a svůj prostor dostala parodie. Velmi mne zaujala počáteční kapitola s autorovým ležérním kresebným stylem, bylo hezké vidět jeho počátky. Naopak mne mrzelo, že s některými postavami, ačkoliv se objevily ve vícero povídkách, autor příběhové oblouky nějak zajímavě neuzavřel.

5 20.08.2022

Skvělé čtení pro ty, kterým nevadí žánr fantasy prolnutý trochou hororových prvků. Autorka užívá opravdu krásný jazykový koncept vypravování, ten čtenáře už od prvních stran přenese do sychravé atmosféry příběhu o prokletých, kteří ačkoliv přišli o život, nemohou zemřít.

Kniha mi decentně připomněla svým stylem Oko světa od R. Jordana nebo první povídkové knihy Zaklínače od Sapkowského: lehce rozpačitou linii příběhu, stavící ovšem pevné základy daného světa a psychologie postav. Dovedu si představit pokračování a dokonce mě i zajímá, jak by autorka příběh dále rozvedla. Talent rozhodně má.

5 28.07.2022

Tuto knihu jsem k přečtení odkládal velmi dlouho. Pro mne byl první film, pak teprve povědomí o knižní předloze. Zatímco filmové zpracování je obohaceno o vizuální a zvukovou stránku, což v kombinaci s tématem způsobuje silné emoční vypětí (dobře... lhostejným lidem ne), kniha působí silně objektivním dojmem, čistou žurnalistikou. Pozitivní i negativní stránky se prolínají na ose příběhu a tvoří jen vzdálenou ukázku reality. Situace, o kterých jsem četl, mi nepřišly vždy smutné nebo zahanbující. Jako Evropan mám asi jiná měřítka, než Američané, o kterých bylo psáno:

„Amerika je nejbohatším národem světa, ale většina jejího lidu žije v chudobě a chudí Američané jsou štváni proti sobě, aby se nenáviděli... Všechny národy na světě si vyprávějí příběhy o mužích, kteří byli nesmírně chudí, ale i moudří a ctnostní, a tudíž také váženější než všichni, kdo byli obdaření mocí a zlatem. Americká chudina žádné takové příběhy nemá. Vysmívá se sama sobě a glorifikuje ty ze svých řad, kteří se zmohli.“
Kurt Vonnegut, Jatka č.5

Krásný je v knize přístup Boba Wellse, ukazující kočovný život jako prostředek k cenějším cílům: svobodě, seberealizaci a dobrodružství.

5 30.05.2022

Skvělé! V době, kdy má vlastní tvorba prochází obdobím naprosté stagnace, se mi do rukou dostane kniha o fotografce, jejíž obrovský zápal je inspirativní a fascinující (to i v rámci témat, kterým se věnuje). Sama popisuje cestu vlastního života a kariéry - informativně, ale především čtivě a osobitě.

5 13.04.2022

Za Vránu v této velikosti a podobě jsem nesmírně vděčný, čelní strana má punc perly a ačkoliv se pro mě jedná o hodnotné dílo, vyjadřující na svých stranách autorovu soukromou pomstu a neskutečně zachycené vnitřní emoce, zároveň se každého opětovného čtení obávám. Přece jen podprahová bolest celého příběhu je náročná... Trvá to pro mne již od prvního dočtení před lety. Stále beze změny.

O’Barr tímto komiksovým počinem vstoupil do síně kultovní slávy, paradoxně rozšířené o další level (ano, mám na mysli TEN film), a Comicscentrum mu opět vzdává nádherný hold.

5 27.03.2022

Ach, ta obálka! Uhranula mne okamžitě. Velkoformátové komiksy od Comicscentra patří, myslím si, k nejlepším tištěným počinům a tato záležitost se stala další v mém hledáčku.

Fáze prvotního listování proběhla lehce rozpačitě... Potřeboval jsem si zvyknout na Ferreyrův osobitý styl kresby. Musím říct, že při četbě samotné se projevila síla kombinace naivní barevnosti s druhou, temnější a nechutnější částí. Ferreyra navíc skvěle zachycuje emoce, ideální pro dílo s tématem šílenství.

Docela mne dostával syrový scénář: povrchní směsice bizarního příběhu se spoustou ironie a občas hloupoučkých dialogů (nebo myšlenkových pochodů postav). Co už... Předveďte se, pane Tobin! Přibalil jsem si ke čtení notnou dávku nadsázky, jen to ve mně celkově zanechalo nestabilní pocity a doposud si nedokáži vytvořit jasný názor: bylo to perfektní? Slabé? Suché? Autoři mi nasadili brouka do hlavy... Že by právě o něco takového šlo? Relativně často se k tomuto komiksu vracím, snad by se to dalo popsat jako „fascinace“. Hmm...

5 03.03.2022

Kniha, k níž se vracím. Dočítání posledních stran mne vždy dojme, jako by se odkrývalo tajemství, které dává naprostý smysl pouze mně. Některé věci slovy vyjádřit nedokáži, autor mi v tomto případě nabízí východisko směsicí adekvátních pocitů. Příjemně mne dojímá obzvlášť na posledních stranách...

Počáteční kapitoly ubíhají svižně. Příběh je zde podáván v přímých úvahách a vysvětleních. Rychle se střídají místa nebo doba. Při seznamování Nathalie s Markusem se časové intervaly zkracují tím, jak se vztah obou prohlubuje a ze scény jsou postupně odvedeny i vedlejší postavy, aby středobodem zůstali pouze dva, již zmiňovaní. Definice toho, co autor zamýšlel říci, jsou v textu krásně uvedeny a tak si čtenář nepotřebuje domýšlet.

Příběh nabízí pohled na nestandardní lásku, taktéž speciální, jen obyčejným a jemným způsobem.

5 08.02.2022

Komiks znám od roku 2014, ještě z deviantART a vždy patřil k mým TOP: neskutečná kresba, stejně jako fázování, stejně jako drobné detaily (kdo z kreslířů komiksu upravuje design bublin, vždyť to nikoho nezajímá! - tohoto pána ano). Dost povedená práce na autorův scénaristický debut.
Z hlubin internetu na mne nedávno vykouknul Šejićův tweet, že Death Vigil měl dost mizerné prodeje a zanechal ho vyhořelého, než si restartoval systém na Sunstone. Já žil roky v bludu, že se tohle dílo líbí spoustě lidem. Svět je občas bizarní místo...

5 11.10.2021

Po rozbalení komiksu panovalo překvapení. Samotná finální podoba zabírá menší polovinu titulu, přesněji pouze 48 stran (vydavatelstvím prý nebylo dovoleno více) a zbylý prostor je dán prvotnímu scénáři v podobě skic a krátkému rozhovoru s autory (plus něco málo jiných bonusů). Upřímně nestěžuju si, pro mne má tato úprava větší význam. Možnost porovnání obého, navíc ve velkoformátu, si užívám a čerpám z ní poznání i inspiraci. Jenže to budu určitě jeden z mála, protože chápu i výtky čtenářů, kterým provedení publikace nevyhovuje. Přirovnal bych jejich pocity k situaci, když člověk dostane přidanou druhou porci, ale místo očekávaného před ním přistanou jen suché brambory. Bez pardonu. Oceňuji nutnou zkratkovitost příběhu, kdy hlavní poselství zůstalo zachováno, změnu hlavní postavy na ženu (hraje dobře, ale v tom pralese to dámě moc nevěřím :D :D) i hojný výskyt dvojstran. Kresba i coloring jsou precizní, díky nim dostalo tohle pojetí život a díky, již zmíněnému, velkoformátu i fascinující krásu. Za mě spokojenost.

4 16.05.2023

Druhý díl se vrátil čistě do linie po několika letech od šikany v prvním díle a vlastně navazuje na první scénu prvního dílu - setkání Šóji a Šóko po letech - již na střední škole. Začíná cesta nápravy a paradoxně Šója je zde ten, kdo by měl vyhledat nějakou pomoc, protože Šóko evidentně nic moc nechybí a je, alespoň na povrchu, zřetelně vyklidněná. Prostor dostali i rodinní příslušníci obou postav, z nichž mladší sestra Šóko hraje delší dobu prim, aby tomu hajzlíkovi, který šikanovat její sestru udělala v životě také peklo. Ovšem situace se vyvine odlišně a po eskapádách přichází na řadu budování vztahů. Šója, na druhou stranu, dostane přiděleného vlastního parťáka, Tomohira Nagacuku. O jak důležitou postavu se jedná? To ukáží další díly. Prozatím postačí, když Juzuru pobaví a řekne mu občas špekoune, tolik k té, již neobsažené, šikaně. Celkově se jedná o díl opět emotivní, ale oproti předešlém dílu, nijak zásadně.

PS: Nezvyknu si, jak si japonští školáci říkají příjmením. Nesnáším to a nesnášet i budu. Jedná se pro mne o další bizarní zvyk z divnozemě jménem Japonsko.

4 07.05.2023