decouble
komentáře u knih
Grafický design
Timothy Samara
Je to takové školometsky repetitivní. V pěti kapitolách se pořád opakují podobné poučky a fráze (koncept, sjednocení, interakce, kontrast atp.) a z čtení se tak stává docela dřina. Což je paradoxní, protože kniha zdůrazňuje, že má design diváka zaujmout, ale sám autor čtenáře svým textem příliš zaujmout neodkáže. Což je docela škoda, protože tahle kniha má hodně široký záběr, pomáhá se zorientovat v základní terminologii a je plná podnětných doprovodných příkladů děl z praxe, takže to určitě není úplná ztráta času.
Rok nekonečného strádání
Adam Rapp
458 stran o životě dvacátníka, který se snaží napsat román. Takže se jedná o další - uf - sebereflexivní knihu fanouška literatury. Zprvu jsem si užíval neobyčejně bohatý jazyk, který Rapp jakožto člověk, co má načteno, používá. Ale v poslední třetině knihy se tenhle vodopád slov postupně mění v ubíjející exhibici slovních přirovnání vycucaných z prstu. Krom toho tahle autorova snaha neustále popisovat i banální věci jako tvar a barva kalíšku na mikrovlnce dost často brzdí dialogy a děj. Ale název to má skvělej.
Dluh. Prvních 5000 let
David Graeber
Česká edice bohužel trochu trpí špatnou editorskou prací, kniha obsahuje relativně vysoké množství překlepů a chyb. Ale jinak je kniha velmi podnětná a plná drobných historických (a kulturně antropologických) zajímavostí, o tom jak na koncept dluhu a financí obecně nahlížely (a nahlíží) různé větší či menší společnosti světa.
Pád Říma: Podíl klimatických změn a epidemií na zániku římské říše
Kyle Harper
Pád Říma je ve své podstatě docela krátká kniha. A přitom se jedná o opravdu komplexní dílo, které ukazuje velké dějiny Říma od počátku císařství (a jeho vrcholné prosperity prvních sto padesáti let) až po zmenšení Byzantské říše na lokální mocnost. A celé tyto velké dějiny jsou zároveň protkané drobnými příběhy s dobovými hledisky a různými fyzickými detaily (strava, běžné nemoci, průměrná výška obyvatel apod.), které více přibližují, jaké to asi bylo v té době žít.
Základním východiskem knihy je myšlenka „průsečíku přírodních a humanitních věd“, kdy nám metody jako archeogenetika (analýza DNA z lidských pozůstatků) a různé disciplíny geologie (zkoumání ledovců a krápníkových jeskyní) pomáhají co nejexaktněji dotvářet historii. V tomto případě hlavně zkoumáním dějin lidských nemocní a dějin klimatu.
Kyle Harper se totiž na dějiny Říma dívá jako „na příběh v němž člověka nelze oddělit od přírodního prostředí.“ Zásadní roli zde hrají změny klimatu a různé tipy epidemií. Harper v knize dějiny římské říši rámuje jako dějiny odolnosti a opakujících se reorganizací systému, které přicházejí po hraničních situacích. Tento přístup je zásadní, protože vede k přerámování otázky „Jak je možné, že Řím padl?“ na „Jak je možné, že trvalo tak dlouho než Řím padl?“
Neplatí přitom, že by Harper nijak snižoval předchozí hlavní hypotézy pádu říše, kde zmiňuje jako dvě hlavní 1) neudržitelnost systému impéria a 2) tlaky na hranicích říše. On přidává další vrstvu, která dodává dějinám větší plasticitu. Zároveň je skvělé nakolik pracuje vědecky – tedy popisuje metody sběru dat a pramenů a vysvětluje na základě čeho mu daná hypotéza (například o původci morových nákaz) přijde nejpravděpodobnější. Člověk se přitom dozví třeba to, že křesťanské náhrobky slouží jako lepší pramen u zkoumání období, kdy lidé umírali, protože na rozdíl od polyteistických náhrobků uvádí datum úmrtí.
A zatímco první dvě zásadní epidemie (Antoninský mor – pravděpodobně pravé neštovice a zapomenutý Cypriánův mor – zřejmě virus příbuzný kmenu eboly) ještě vedly k tomu, že se říše dokázala nějakými způsoby adaptovat a transformovat, byť už nikdy nebyla tak mocná. Tak příběh Justiniánského moru, který byl vlastně těsně příbuzný středověkému moru Černé smrti, už východořímské říši způsobil rány, po kterých se nedokázala zahojit. Století epidemií moru, klimatických změn a později také válek s Persií měly na regeneraci a soudržnost říše devastující účinky.
Harper u všech morových epidemií (ale hlavně u Justiniánského) popisuje hluboké kolektivní znepokojení – v podstatě permanentní nejistotu vedoucí k očekávání konce světa – které s epidemiemi přicházelo, a které mělo vliv na náboženskou atmosféru doby. V letech Cypriánova moru (ve 3. století) začaly růst počty stoupenců křesťanství, zřejmě i kvůli jejich etice péče o nemocné, která jim udělala dobré jméno. V atmosféře oslabené demografie a apokalyptických vizí století Justiniánova moru pak přichází zcela nové náboženství, tedy Islám, který je sám o sobě také protkán myšlenkami na soudný den. Sjednocené arabské kmeny posílené tímto monoteistickým náboženstvím pak od východořímské říše odřízli poslední zbytky imperiální slávy až zbyl jen méně významný Byzantský stát.
Bývalá Západořímská říše už tou dobou přes 150 let postupně upadala k primitivnějšímu způsobu života, do jejích končin přicházeli misionáři, kteří pod vlivem myšlenek na soudný den měli za úkol přivést ke spáse, co nejvíce duší, a tak šířili křesťanství i tam, kde život už zpomalil. A byť tohle kniha už neříká napřímo, dá se vydedukovat, že konec římské říše je spojen právě s vzestupem monoteistických náboženství, tedy s křesťanstvím a islámem.
Zavádění formativního hodnocení - Praktické techniky pro základní a střední školy
Siobhán Leahy
Ano, kniha je užitečná, dají se z ní vyzobat mraky užitečných rad. Rozhodně se jedná o odborné dílo plné odkazů na různé studie. Ale na druhou stranu, přijde mi, že příklady aktivit jsou často hlavně pro první stupeň nebo velmi specificky pro nějaký typ předmětů a jsou tak hůře přenositelné do ostatních předmětů. A hlavně se to čte tak pomalu, až je to na hranici snesitelnosti. Překlad by bohužel pak potřeboval celou řadu korekcí (včetně překlepů apod.). Kdyby z toho někdo udělal nějaké zhuštěné sumárum, bylo by to skvělé.
Příběh školní šikany
Stanislav Bendl
Tato stručná a přehledně strukturovaná publikace je informacemi nabitý odrazový můstek do problematiky školní šikany. Jako pojivo se knihou táhne vzpomínání jedné dospělé ženy na to, jak byla na základní škole šikanována. Tento příběh (odtud název knihy) je rozdělen do pěti částí, které slouží jako demonstrace pěti fází šikany, přičemž u každé z nich je rozsáhlý komentář, který příběh spojuje s odbornými poznatky z šikanologie, sociální psychologie atp. Díky tomuto konceptu je kniha velmi čtivá, což sice neplatí o závěrečné části obsáhlého terminologického slovníku, ale tento slovník podtrhuje odborný aspekt knihy a pro zájemce o dané téma je tedy velmi užitečný.
Americká idyla
Philip Roth
Je to dobře napsané a velmi propracované dílo, ale jako kniha to není vyloženě čtivé. Protože místo, aby se postupovalo dopředu, tak Roth (pomocí flashbacků a úvah postav) pomalu odkrývá další a další vrstvy příběhu. Když už máte pocit, že o Švédovi jakožto hlavní postavě a jeho dceři víte vše a myslíte si, že se pohnete dopředu, dostane na třiceti stranách prostor Švédova žena a její vnitřní konflikt. Jsou to vyloženě zpomalující vypravěčské postupy, které z čtení činí docela výzvu. Oproti takové Sartrově Nevolnosti je to ale vyloženě víkendové čtení. Ale pro milovníky tradiční řemeslné výroby kožených rukaviček kniha musí být neskutečné blaho. Mrk mrk.
Cosmopolis
Don DeLillo
Nejdřív jsem viděl film a přišel mi jako dost nudnej a nepodnětnej a hlavně nesrozumitelnej. Ale říkal jsem si, že musí být důvod, proč si tak dobrej režisér jako Cronenberg vybral zrovna tuhle knihu. No a pak mi došlo, že ten film je prostě tak špatnej (respektive nesrozumitelnej), protože je taková i kniha.
