DeepSea21
komentáře u knih
Homo Deus: Stručné dějiny zítřka
Yuval Noah Harari
Kniha kterou jsem nepustil z ruky do poslední stránky.
Doporučuji každému.
Veřejní nepřátelé
Michel Houellebecq
Slovní přestřelka kterou jsem si užíval od začátku do konce.
Hotel New Hampshire
John Irving
Sledovat příběh této zvláštní rodiny jsem si užíval.
Spousta nevšedních charakterů, plynulé dějové linie a výborná atmosféra.
Duše a sebevražda
James Hillman
Analýza otázky proč. Velká část věnována otázce důvěry mezi terapeutem a pacientem, rozdílu mezi analytiky a klasickými lékaři, prázdnotě, myšlenkovým pochodům ,,nemocných´´ .
Měl jsem jí vypůjčenou, ale nejspíš si ji pořídím, tohle si chci přečist ještě párkrát.
Platforma
Michel Houellebecq
zimela: Myslím si že tohle Houellebecq nedělá. Přece jenom pořád píše. A to že vidí svět tak jak ho vidí, na tom není nic špatného dokud to člověk nevzdá, tím myslím absolutně nerezignuje na život. V případě spisovatelů na psaní a v případě hudebníku skládání, u malířů kresba atd. To se podle mě u Houellebecqa neděje a ani nestane. Pořád publikuje. Psát o snášení prázdna jak to správně nazýváte, nevidím jako problém, řekl bych že to je pouze snaha o podání skutečnosti takové jaká je, bez přehnaného optimismu který nám západní společnost vnucuje na každém kroku skrz konformismus a materialismus. V závěru píšete: ,,Ne. Nechci. To si raději ponesu svou hořící vzdušnou katedrálu.´´ A není právě tohle sebeklam proti kterému je třeba bojovat? Podle mě ano.
Chrám Matky Boží v Paříži
Victor Hugo
Jedna z knih jež se přiblížila k dokonalosti.
Žádná z postav které v knize vystupují mi nebyla proti srsti. Napsat i padouchy tak aby byli sympatičtí je umění.
Ta kniha je právem považována za klasiku.
Nečtu ji naposled, tím jsem si jistý.
V jedné osobě
John Irving
Příběh byl plynule odvyprávěný, zajímavý styl. I když mám k tomu tématu výhrady, (v posledních letech se o tomhle mluví až otravně moc) , nepřišlo mi že to psal jako bezmyšlenkovitou podporu, jak bývá tak časté. Naopak.
Viděl jsem v tom kritiku. Ano, svoboda je to nejdůležitější, ale nezapomínejte na zodpovědnost kterou tato svoboda vyžaduje. Když je jí moc a mravy jsou uvolněné, vždycky to dopadne špatně.
I přesto , že tato kniha pro něj nejspíš byla do určité míry osobní, zůstal v roli pozorovatele. Tohle kvalitní spisovatel prostě musí umět, jinak sklouzne k lacinému moralizování a to je pak hodně zlý.
(Můj první Irving a jakmile jsem ji dočetl, běžel jsem do antikvariátu pořídit další.)
Lovec draků
Khaled Hosseini
Silný příběh. Nic v něm nechybí.
Zajímavé postavy s propletenými a nečekanými osudy.
Tím hůř, když padnou
Budd Schulberg
Líbilo se mi to.
Náhled do světa který mi moc neříká.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Zdlouhavé, občas jsem měl chuť přeskakovat stránky (Neudělal jsem to).
Pokud si to budu chtít znovu přečíst, tak opravdu za hodně dlouhou dobu.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Sledovat příběh toho člověka který poslouchá rozkazy a neptá se proč bylo úžasné.
Tak to prostě je. Tak to prostě musí být, bylo to tak nařízeno.
Nejčastější výmluva zbabělců.
Je neuvěřitelné, jak poslušní lidé dokážou být.
Dostatečně dlouho jim vymývejte mozky propagandou a pak si s nimi můžete dělat co chcete.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Skvělý vhled do válečných časů.
Remarque piše prostě skvěle.
Ještě jsem od něj nečetl špatnou knihu.
Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
Překvapivě rychle přečtená. Reportážní styl, který nenudil.
Nechtěl bych to zažít.
Šedá eminence
Aldous Huxley
Zajímavá kniha. Moc se mi líbila.
Dlouho jsem ji měl na seznamu a jsem rád že na ni konečně přišla řada.
Zloději knih
Anders Rydell
Skvělá kniha. Je dobře, že se aspoň některé knihy podařilo před nacisty zachránit.
Strach a hnus v Las Vegas
Hunter Stockton Thompson
Tahle kniha se četla sama. Rychlost, spád, akce, správná dávka šílenosti.
Pokud znáte život Huntera tak víte, že to nebyl žádný pozér a dost se inspiroval svými vlastními zážitky.
Miluju tu knihu.
(Jako Váš právník Vám radím: Přečtěte si to.)
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
Povedený, spletitý příběh s prolínáním dvou světů.
Každá z dějových linek byla skvělá, obě byly důkladně propracované.
Někdy prostě zaprší
Karl Ove Knausgård
Dobré.
Karlova sebereflexe a upřímnost, díky které jsem si ho oblíbil už po prvním díle,
se zde opět dostává do popředí. Skvěle popsané prostředí.
Jde se na další.
Možnost ostrova
Michel Houellebecq
Daniel1, úspěšný, avšak nešťastný komik snažící se najít v životě smysl. Nalezne ho ve svých výstoupeních ve kterých řeší kontroverzní témata, přítelkyni Esther která se vlastně nedá nazvat přítelkyní v pravém smyslu toho slova a sektě, která zezačátku dává jeho životu zpestření, které však skončí naprosto tragicky. Život s Esther ho však také zcela nenaplňuje a jejich vztah skončí podle očekávání také tragicky.
Postava proroka, ještě zajímavější postava vědce, vhled do fungování sekty, to vše proloženo úvahami Daniela25, o tísíciletí později, jeho klonu který už nemá lidské vlastnosti.
Jedná se o vylepšení? Do jisté míry ano. Jenom dokud si neuvědomíme, že lidskost byla tímto zcela vymazána.
Kritika náboženství, klasika, tak je to správně.
Michel snad nenapsal špatnou knížku.
Naprostý magor (v dobrém smyslu toho slova).
