Dejw komentáře u knih

Přednosti které mělo Jméno větru zachovány, nedostatky odstraněny.
Nechápu výtky ohledně ne/dějovosti knihy, když se nad obsahem zamyslíte, dojde Vám, že celkový příběh, ale i Kvotheho vývoj se za těch 1000 stránek posunul mílovými kroky a to hlavně díky částem mimo Univerzitu - namátkou Vint a Maer, Fae, Cthaeh, Ademové. Rothfuss zkrátka věnoval druhý díl z velké části rozšíření svého světa, díky čemuž pochopíte některé prvky příběhu, kterým jste na začátku ságy třeba tolik nerozuměli.
I když jsem byl rád, že se děj posouvá mimo Univerzitu, prozatímní vrchol ságy pro mě představuje první třetina knihy, která se právě na Univerzitě odehrává. V podstatě nepřináší nic nového - Ambrose je ještě větší parchant než v prvním díle, Kvothe má s pravidly a penězi ještě větší problémy než prvním díle, Elodin je záhadnější, Devi rafinovanější, Auri kouzelnější, ale je to napsáno tak čtivě, tak poeticky, tak zajímavě (Elodin rules!).
Už aby Rothfuss dopsal třetí díl, takhle jsem se naposledy těšil na dalšího Harryho Pottera a v současnosti si toužím přečíst víc pouze Vichry zimy. Pokud však bude co se týká kvality třetí díl minimálně na úrovni druhého, má u mě Pat všechen čas světa.
Dodatek 1 - Škoda, že se ve Vintu Kvothe nepotkal s Ambrosem.
Dodatek 2 - Za Cthaeh bych nejradši přihodil šestou hvězdičku.

5 04.02.2016

Když znáte historii fiktivního světa líp než svýho vlastního.

5 17.12.2015

Minulý rok na jaře vypukla moje největší závislost. Začal jsem číst Píseň ledu a ohně. K dispozici jsem měl dárek v podobě poukazu na útratu ve výši 1000 Kč v nejmenovaném knihkupectví, spatřil jsem slova Hra o trůny a řekl jsem si, že není důvod nedat panu Martinovi šanci. Ano, věděl jsem o existenci seriálu, ale naštěstí jsem na doporučení kamaráda začal knihami.
Rád vzpomínám na dobu, kdy jsem knihu četl, při svém prvním těžším zkouškovém na vysoké škole. Na ten pocit zoufalství, když jsem ji nechával doma, abych u zkoušek nepropadl. Na ten pocit radosti, když mi při cestování ujel navazující autobus, a já se mohl na hodinu nerušeně ponořit do jednoho z největších příběhů, s jakým jsem měl tu čest se seznámit.
Samotná pozitiva knihy, potažmo ságy, zhodnotili lépe než bych kdy dokázal já jiní uživatelé. Za sebe musím zdůraznit, že jsem se zamiloval do toho jak umí Mistr Martin vykreslit jednotlivé postavy. Je neuvěřitelné, kolik si jich zapamatujete i na základě pouhých pár vět. Postavy však jsou dobře napsáný nejen kvantitativně, ale i kvalitativně. U hlavních postav znáte celý jejich životní příběh pomalu lépe, než svůj vlastní.
Když jsem Hru dočetl, vydržel jsem si Střet králů nekoupit celý týden. U dalších dílů jsem umění sebeovládání zvládl jen nepatrně lépe. Nedělejte stejnou chybu! Dávkujte tento velkolepý příběh postupně, přemýšlejte o jednotlivých událostech, nežeňte se bezhlavě za dějem. Jinak skončíte stejně jako ostatní fanoušci, netrpělivě čekající na další knihu, poznávající pravý význam abstinence.

5 23.11.2015

Čtyři a půl hvězdičky. Přidám se k výtkám kolegů ohledně Kvotheho přátel, působili na mě jako random lidi, které Rothfuss potřeboval, aby měl Kvothe na Univerzitě s kým mluvit. Na druhé straně se ve Jménu větru vyskytuje tolik úžasných postav o kterých bych si tak rád četl knihy podobného rozsahu - namátkou Devi, Lorren, Abenthy, Bast, Kronikář, Elodin, a přes ne zrovna lásku ve fanouškovské obci i Denna.
Největší vadou na kráse je v mých očích část s drakem u které jsem akorát nechápavě kroutil hlavou a vůbec nechápu proč v knížce byla. Ano, i ty části, kde se ve smyslu klasického děje nic nestane Kvotha utváří, mají svůj účel, ale části s drakem si dovoluji tipnout, že v dalším ději nebude důležitá.
Co mě trochu zamrzelo, byla i absence více informací o Čtyř koutech civilizace. Ale budiž, Rothfuss se rozhodl první díl věnovat převážně Kvothemu, svůj svět dostatečně rozvinul ve Strachu moudrého muže.
Proč jsem se tedy při hodnocení přiklonil nahoru? Převážně díky formě, Jméno větru se čte tak krásně. Dále kvůli postavám, které jsem vyjmenoval nahoře, podobný zájem o postavy, jejich minulost a radost z toho, že se objevují na scéně u mě naposledy vyvolal Mistr Martin. A poslední důvod - všech, pro mě největší nedostatků, které jsem v tomto komentáři zmínil se Rothfuss ve druhém díle vyvaroval.

3 04.01.2016