Dela111 komentáře u knih

Kniha Opravdový život si plně zaslouží všechna literární ocenění, která získala.
V tomto silném příběhu, kde hlavním námětem je snaha o přežití, je spousta krutosti, ale také něhy a naděje.

Jedenáctiletá hlavní hrdinka tohoto příběhu neprožívá dětství, ale rovnou opravdový život, tedy bohužel tu jeho odvrácenou tvář. Její otec je surový diktátor, jeho vášní je lov a zabíjení. Rezignovaná matka žije v podřízenosti a strachu a její schopnost obrany a vlastně její život vůbec je přirovnáván k životu améby.
Hlavní hrdinka po šokující události, kterou zažije spolu s mladším bratrem, hledá způsob, jak žít dál. Svoji vysokou inteligenci a vůli žít v normálním prostředí beze strachu používá k tomu, aby se vyhnula střetu s otcem a ochránila bratra.
Kniha zanechá hluboký dojem a doznívat bude dlouho.

51 13.10.2021

Jo jo, ono to dospívání není jednoduché a s lehce přístupnými drogami všude kolem už vůbec ne. Příběh je o životě dospívajících, nechává nahlédnout do jejich myslí, popisuje citové smrště prvních lásek. Velmi dobře jsou zachycené emoce dívek.

Děj knihy není nijak bohatý, nejlépe jej vystihuje následující citát:
"Nejvíc toho lidi mně podobní zažijou, když pijou. A pijem hodně... Jsme normální děti, znuděný všedníma událostma. A tak se těšíme na každou blížící se párty, domlouváme ji, plánujeme, pak vyrazíme, zřídíme se jako psi, děláme možný i nemožný, a pak to až do další akce probíráme, řešíme a prostě tím žijeme."
Přesně o tom to je, jeden velký mejdan, alkohol teče stále proudem, občas se nálada přiživí pervitinem.

Je vidět, že to autorka psala velmi mladá, místy překračovala hranice reality. Po takovém množství alkoholu, které vypijí její sedmnáctileté hrdinky za večer, by ve skutečnosti nedokázaly stát ani mluvit. Profesoři na střední škole zpravidla ani na lyžáku netolerují alkoholem naprosto sťaté studenty. V malých městech u nás nejezdí tramvaje (velikost beru z pohledu naší země, ne měřítkem světových metropolí).

Tato kniha je spíš YA literatura, mnoho dospělých bavit nebude. Doporučila bych ji mladým dívkám, tady se mají možnost vidět tak nějak "zvenku". To není z mé strany nadřazená kritika, něčím podobným jsme kdysi prošly všechny ;-), i když toto je extrém a moje generace to zvládla bez drog. A když už jsme u těch drog, tento příběh je psaný tak, že nejen od drog neodradí, ale naopak někdo možná po přečtení zatouží vyzkoušet jaké to je šňupnout si...
Konec knihy příběh trochu shazuje, nehodí se sem, zjištění kdo je Sandra sem nesedí, celé to hází do jiného žánru.
Plusem je bezesporu čtivost, která i přes hodně jednotvárný děj knize rozhodně nechybí.

51 10.10.2021

Voda pro slony obsahuje působivý příběh, na který hned nezapomenu. Má dvě časové roviny a obě jsou výborné.
V té ze současnosti se hlavní hrdina, fyzicky sešlý, ale mentálně v pořádku, trápí v domově důchodců, kam ho odložila jeho početná rodina. Prostřednictvím vzpomínek se dostáváme do minulosti, která je hlavní dějovou linkou. Nahlédneme do zákulisí cirkusu 30. let minulého století. Poutavě a barvitě je zachyceno jak žili umělci, jak přežívali dělníci, jak bylo postaráno o zvířata. Právě na vztahu ke zvířatům je vykreslen charakter jednotlivých postav.
Příběh je dějově bohatý, obsahuje i romantiku, ale nejde o přeslazené čtení. Naopak je tady celkem tvrdě a reálně popsána tehdejší doba a kniha obsahuje i pasáže s morálním podtextem.

Tento příběh bych si k četbě sama nevybrala, podobně jako někteří další čtenáři nemám cirkusy ráda. Drezuru zvířat v nich považuji za týrání. Přesvědčilo mě celkové vysoké hodnocení a pochvalné komentáře hned několika mých oblíbených čtenářek, kterým tímto děkuji za tip :-). Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení.

51 24.08.2021

Tady jde o renomovaného a oblíbeného autora, takže se leccos přehlédne a hodnocení budou většinou vysoká. Já jsem ale celkem dost zklamaná. Tim Weaver se pustil do jiných, pro něj nových vod, napsal příběh o přežití, ale nepovedlo se to.
Dvě třetiny knihy, kdy hlavní hrdinka běhá nebo jezdí po ostrově a shání jídlo, oblečení a úkryt a nic jiného se neděje, byly až nudné. Poslední třetina byla už živější, ale motiv a celé rozuzlení je divné, o uvěřitelnosti a logice chování pachatele by se dalo s úspěchem pochybovat.
Nad thrillerovým a detektivním dějem výrazně převažuje děj dobrodružný a je to slabé a zdlouhavé.
50 %

51 29.06.2021

Francouzská nakladatelka Vanessa Springora přichází s autobiografickým příběhem, který má v takových případech až typický scénář - velmi mladá dívenka s neutěšeným rodinným zázemím a padesátiletý muž, který velmi dobře ví, jak na nezkušenou a naivní dívku, téměř ještě dítě, zapůsobit a zpracovat ji k obrazu svému.
Autorka nic nezamlčuje, vypráví svůj smutný příběh a odsuzuje nejen toho, kdo jí ublížil, ale poukazuje i na lhostejnost tehdejší společnosti.

Oceňuji, že autorka dokázala jít otevřeně "s kůží na trh". Osobní svědectví jsou důležitá, většinou se dotknou čtenářů více než fikce. Bohužel právě v tomto mě kniha trochu zklamala. Strohý styl mi nevadí, ale působilo to na mě tak odosobněně, že se mě to téměř citově nedotklo, přitom jiné podobné příběhy mě zpravidla dost zasáhnou. Přínos knihy to ale nesnižuje, protože toto téma otevírá a donutí širokou veřejnost k zamyšlení.
Knih s takovým námětem nebude nikdy dost, především dívky a jejich rodiče by je měli povinně číst.

51 12.06.2021

U této knihy trvalo déle než jsem se do ní začetla. Příběh zachycuje složité období mezi dětstvím a dospělostí. Hlavní hrdinka pomalu proniká do světa dospělých, který je často také světem přetvářky, začíná jinak vnímat rodinné i přátelské vztahy, všímá si rozdílného společenského postavení lidí a zároveň řeší svoji probouzející se sexualitu. Vše je uvěřitelně a dokonale vykresleno.
Dějově je příběh spíše chudý a konec přijde náhle. Tato kniha je zkrátka více o pocitech než o ději. Já bych uvítala živější příběh, samotný vhled do mysli dospívající dívky je náročné čtení a ne vždy upoutá. I tak ale hodnotím vysoko a kniha za přečtení určitě stojí.

51 08.05.2021

V této knize sice jsou některé myšlenky, které se dozvíme i na kvalitních kurzech osobního rozvoje a sebepoznání, ale zároveň je tu i pár hloupostí. Myšlenky jsou zde zpracovány do lehčí formy příběhu a já mám pocit, že kniha pomůže více autorově kapse než čtenářům.
Ale nechci jen hanět - přestože zpracování je spíš líbivější a zjednodušené než správné, něco si z toho odnést můžeme. Většina myšlenek vychází z velmi starých učení Východu a není problém poznat, co z tohoto zpracování je třeba brát s rezervou a co nás může obohatit. Nikdy není zbytečné pokusit se přemýšlet o věcech jinak.
50%

51 02.05.2021

Jedním slovem - skvost...
Kniha 10 minut 38 vteřin se svým neotřelým námětem a vynikajícím dějem čtenáře doslova pohltí od první stránky. Tento příběh sice začíná smrtí, ale přesto je plný života. Života, na který hlavní hrdinka Leila po své smrti vzpomíná ještě 10 minut a 38 vteřin, kdy její mysl stále pracuje. V každé minutě si prostřednictvím vůní, které skutečně jsou nejlepším spouštěčem vzpomínek, připomene nejdůležitější okamžiky od svého narození do smrti. Jsou tu jak ty nejšťastnější chvíle, tak ty nejbolestnější. A protože její život nepatřil k těm ukázkovým, nepatřila k ženám sešněrovaným pravidly islámu, tak těch druhých bylo víc. Během vzpomínek představí i pět svých věrných přátel. Stejně jako ona jsou to lidé žijící na okraji společnosti a každý z nich je neobyčejnou postavou a zároveň mimořádnou osobností s pohnutým životním příběhem. A co by to bylo za přátele, kdyby se o kamarádku nepostarali po její smrti...

Přestože autorka v Turecku nežije, z knihy je její vztah k Istanbulu cítit. Je tady vykreslen nejen jako okouzlující starobylé město, ale především jako město neustále se měnící, jako křižovatka Východu a Západu. Samozřejmě tu nechybí pohled na pro nás nepochopitelný osud žen ve společnosti žijící pravidly islámu.

Výběr této knihy byl super trefa do černého. Je to úžasný příběh s mimořádně poutavým dějem a zajímavými postavami. Z četby jsem nadšená, nečekala jsem něco tak skvělého. Zpracování je jedinečné, vynikající.

51 08.01.2021

Ve své další strhující knize použil Sebastian Fitzek k vytvoření zápletky problematiku analfabetismu. Dárek je pořádný psychothriller se vším co k němu patří. Děj je extra napínavý od první do poslední strany, neuvěřitelně zamotaný, místy brutální a především se zvraty na každé stránce. Postavy jsou vykresleny tak, že čtenář dlouho neví, kdo je skutečně kladný hrdina a kdo záporná postava.
Jako vždy má i tady autor zajímavé a vtipné poděkování v závěru.

51 06.01.2021

Válka vzpomínek je spletitý příběh s thrillerovou zápletkou. Je obdivuhodné kolik osudů spojil jeden fotoaparát kdysi odcizený v Paříži, který mnoho let putoval přes půl zeměkoule, včetně plavby oceánem.
Proč se úspěšný spisovatel stáhnul do ústraní do domu na malý ostrov? Z jakého důvodu mu nedá pokoj mladá novinářka a proč mu chce vyprávět nějaký příběh? Jak s tím souvisí nález mrtvé ženy na ostrově? Jak spolu můžou souviset příhody, které se staly různým lidem a ještě k tomu v průběhu asi dvaceti let? To je jen část záhad, které zpočátku nedávají smysl.
Vypadá to, že toto nejde dát dohromady, ale ze střípků jednotlivých událostí se pomalu skládá celá mozaika. Až do sebe jednotlivé kousky skládačky začnou zapadat, vytvoří přímo neuvěřitelný obraz.
To jsem si zase "pochutnala", nechala jsem se unášet pořádně zamotaným příběhem se spoustou zvratů. Parádní odreagování, můžu doporučit.

51 27.11.2020

V této povídkové sbírce minulost a současnost splývají, události z různých časů se odehrají na jednom místě. Je tu zamyšlení nad tím, jaký vliv má minulost na naši přítomnost, je to o touze po životě, jaký bychom chtěli, je tu motiv nenarozeného dítěte a vyniká tu téma pomíjivosti. Pro mne bylo nejsilnější zamyšlení nad sepětím člověka s místem, kde se narodil nebo vyrůstal.
V průběhu čtení si uvědomíme, že povídky jsou jemně provázané. Četba této sbírky nás nenásilně zpomalí a nechá nás zamyslet se nad motivy povídek, nad poselstvím celé sbírky. A to vůbec není špatné.

51 24.10.2020

Přesně takto si představuji ideální odpočinkovou četbu, u které se pobavím a odreaguji. Pane Skláři, děkuji :-).

Většina knižních sérií má co do kvality sestupnou tendenci, ale tady je to naopak. První díl byl výborný, druhý vynikající, ten jsem si přímo vychutnávala ;-) a je až k neuvěření, že tento může být ještě lepší, ale je to tak.
Bo a Říďa jsou opět vtaženi do víru událostí, o které sice nestáli, ale znovu jim pořádně "zpestří" život. Děj je bohatý, je to šílená jízda, která nenechá čtenáře vydechnout. Nejen hlavní postavy, ale i ty vedlejší, jsou úžasné a všichni jsou tak dobře vykreslení, že pro čtenáře jsou jako živí. Zasmála jsem se při spoustě vtipných hlášek a skvostný ostravský dialekt byl opět bonus navíc.

Kdyby se náhodou autor rozhodl připsat ještě aspoň jeden díl, vůbec bych se nezlobila ;-). Jinak už se těším až si tak za rok vychutnám celou sérii znovu :-).
Doporučuji a dávám 10 hvězdiček z 5 ;-) :-).

51 26.07.2020

Dívka jménem Sus je společensko-kritický román, po psychologické stránce perfektně zpracovaný.
Život rozdal Sus špatné karty hned na startu. Narodila se rodičům závislým na alkoholu a drogách a protože ji nikdo nikdy nepostrčil správným směrem, jde si tím, který si sama naplánovala. Sus je po všech stránkách dokonale vykreslená, neustále jí "vidíme do hlavy". Avšak to, k čemu se chystá, se dozvíme až téměř v závěru.
Celé vyprávění je hodně syrové, život lidí na okraji společnosti v Dánsku je dobře popsaný. Za sebe bych ale uvítala delší zpracování.

51 19.07.2020

Kniha má zajímavý námět, ale místo Opozdilec bych ji nazvala Zoufalec. Během četby mě nejednou napadlo, jak moc asi musí být člověk zoufalý, aby vyměnil svobodu za takový únik od života a obětoval vše včetně důstojnosti. Hlavní hrdina nechce jen nalézt klid a dostat se od své despotické ženy, on především naprosto rezignuje na život...
Při čtení jsem sice párkrát vyprskla smíchy nad sarkastickými poznámkami hlavní postavy, ale celkově je to smutné čtení. Jsou tu dobře zachycené myšlenkové pochody člověka, který se rozhodl odejít ze světa po svém.

51 18.06.2020

U této knihy by možná bylo lepší ponechat stejný název jako v originálu - Německý dům. Český název může být trochu zavádějící. Čtenář by mohl očekávat více reálií z procesu, ale o tom kniha primárně není.
Osvětimský proces je poválečné drama. Autorka použila některé materiály ze skutečného prvního osvětimského procesu. V příběhu však nejde o to, jak byli potrestáni nacisté, kteří působili v koncentračních táborech. Tím nejdůležitějším námětem je tu snaha Němců vyrovnat se se svojí hrůznou minulostí. Někteří příslušníci mladší generace v sobě nesou pocit viny za chování rodičů a prarodičů za války a chtějí jejich skutky nějak odčinit... Byli i Němci, kteří nejen za války, ale ještě dlouho po ní nevěděli nebo nechtěli věřit, jakých zrůdností se nacisté dopouštěli v koncentračních táborech. K takovým patřila i hlavní hrdinka Eva, které soudní proces obrátí život naruby...
Původně jsem myslela, že děj knihy bude trochu jiný, název mě zmátl, ale jsem spokojená i tak.

51 28.04.2020

Být Joël Dicker režisér, tak jistě točí jen výpravné velkofilmy ;-). Opět tu máme detektivní román, který je dějově bohatý, s několika dějovými linkami, vyprávěný z více pohledů, se spoustou postav a všechny jsou důležité. Kniha má téměř 600 stran, tempo je pomalejší, ale stále se něco děje. Celý příběh je neuvěřitelně promyšlený, ale tipovat pachatele se nedá. Autor si se čtenářem pohrává jak kočka s myší. Neustále přidává nové skutečnosti a když už si myslíme, že je to jasné, tak v další kapitole je vše jinak. Z kladné postavy je během pár stran darebák a naopak.
Příběh je nadstandardně propracovaný a naprosto nepředvídatelný. Zároveň je celkem složitý s větším množstvím postav, že vyvstává otázka, zda to už není přehnané. Z četby, která má bavit a sloužit k odreagování, se tak stává něco, co je náročné na pozornost. A za to váhám nad hodnocením. Zaokrouhlím nahoru, ale je to tak 4,5*, tedy 90 %.
Rozhodně doporučuji, i přes určitou náročnost je to vynikající počtení :-).

51 07.04.2020

Sametové iluze jsou mnohovrstevnatý román o přátelství a lásce, ale i o lžích, zklamání, nenávisti a pomstě.
Sledujeme životní příběhy party kamarádů v období od roku 1974 do roku 1994. V tomto čase se děj stále přesouvá a jedna událost je popsána očima více postav, takže četba je trochu náročnější na pozornost. Na osudech studentů je připomenuta řada známých událostí z příslušného období.
Autor má děj do detailů promyšlený, různé příhody, někdy drobnosti, na začátku knihy se spojí s něčím až na konci. Spousta věcí není tak, jak se jeví.
Sametové iluze jsou zdařilý román a stojí za přečtení.

51 13.01.2020

Smutné, skutečné, skvostně napsané...
Jak sám autor říká, námětem pro napsání této knihy byly osobní příběhy lidí, kteří zažili holokaust. Je napsaná nadmíru dobře, reálně a citlivě.
Příběh čtenáře pohltí hned od začátku, kdy hlavní hrdina Ben veřejně obviní významného chicagského občana, že je nacista. Fascinující příběh pokračuje přes líčení Benových hrůzných zážitků z války až k chystané obžalobě jeho bývalého téměř bratra z válečných zločinů.
Námět není silný jen tím, že jde o holokaust, ale i tím, co dokázala nacistická ideologie napáchat v rámci jedné rodiny. Jak dokázala během měsíců až pár let změnit člověka tak, že byl schopen poslat na smrt lidi, kteří mu dřív byli blízcí jako rodina.
Konec je velmi dojemně napsaný. Poslední strany se mi rozostřovaly, slova plavala... A to se mně stává velmi zřídka. Tato kniha si zaslouží velké doporučení.

51 05.01.2020

Starý kraj je kniha bez zásadní zápletky, dějem je tu život sám. Příběh se odehrává na německém venkově, kde v malebné a úrodné krajině žije spousta svérázných obyvatel a navíc tu dochází ke střetávání dvou kultur - starousedlíků a lidí přicházejících z města. Mimo života dvou hlavních postav, podivínské Very a její neteře Anny, autorka syrově vykreslila i spoustu dalších lidských osudů.
Četba této knihy se nedá uspěchat, má svoji jak poetickou, tak drsnou atmosféru a je lépe ji číst ve správný čas a pomalu vychutnávat.
Pochválit musím i skvostný překlad.

51 28.11.2019

Oproti jiným knihám pana Simmela je toto velice jednoduchý a krátký příběh bez nějakého zásadního poselství či zamyšlení, jak jsme zvyklí.
Příběh o lásce, důvěře a touze je poutavě a čtivě napsaný a nechybí překvapení na konci.
Johannes Mario Simmel pro mě byl a stále bude Pan Spisovatel. Mám přečtené téměř všechny jeho knihy, tato se mi jeví dějově jako slabší oproti ostatním, tu vysokou laťku si ovšem pan Simmel kdysi nasadil sám ;-), přesto je to velmi příjemná oddechovka.

51 13.10.2019