Dela111
komentáře u knih
Aristokratka na koni
Evžen Boček
I třetí setkání se svéráznou rodinou Kostků mě bavilo, i když frekvence záchvatů smíchu oproti minulým dílům byla u mě o něco nižší.
Milada stále nevzdává boj o návštěvníky a ve snaze vydělat co nejvíce peněz rozjíždí projekt "Aristokratka před smrtí" a pořizuje Marii rakev. Když to tak úplně neklapne, vrhne se na nový projekt "Jak vytěžit návštěvníka", kde jsou poplatky za všechno možné a chybí snad už jen poplatek za dýchání ;-).
Líbila se mi postavička nové příbuzné tetičky Nory. Je to úžasná osůbka s obrovským potenciálem k využití.
Nechám plný počet hvězdiček, i když tentokrát by hodnocení bylo tak 90 %.
Přiznat vinu
Martin Goffa
Opět vynikající! Autor se vydal mimo svoji zavedenou sérii a byl to podařený krok. Hlavní hrdina, většinu příběhu jako mladý novinářský elév přezdívaný Terence, je zdařilá postava, která si čtenáře získá a klidně by s ním mohla být další série.
Příběh vyprávěný ve dvou časových rovinách, začátek a konec v současnosti, největší část v roce 1996 je výborně vymyšlený a nanejvýš čtivý. Na poutavosti má nepochybně zásluhu i skvostný styl psaní autora, tím jsem nadšená.
Přiznat vinu je skvělá detektivní jednohubka, která si 5 hvězdiček zaslouží.
Pohřbená pravda
Angela Marsons
V tomto díle to citlivá drsňačka Kim nemá lehké. Víc než s vlastním týmem musí spolupracovat s kolegy ze sousedního okrsku. Zpočátku jsem se obávala, že to uškodí, ale nakonec právě toto dodalo příběhu šťávu.
Angela Marsons stále drží laťku hodně vysoko. Kniha se velmi dobře čte, děj svižně ubíhá a výborně vygraduje ve finále. Nezbývá nic jiného než jako vždy doporučit :-).
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
Dej si pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit... ;-)
První část z pohledu Amber, která si jde tvrdě za svým cílem, ještě neměla ty správné grády. Ovšem druhá část z pohledu Daphne, té která má mít vše, už byla jízda.
Autorkám se podařilo výborně vykreslit postavy, včetně jejich myšlenkových pochodů.
Parádně vykonstruovaná zápletka. Nevadilo mi, že jsem to celkem brzo prokoukla, stejně mě to bavilo.
Šedá jako popel
Ursula Poznanski
V druhém dílu série se hlavní hrdinka nemusí nikam vydávat, zločin přijde až k ní. Carolin pracuje v květinářství na vídeňském hřbitově, kde dochází k podivným zločinům - od hanobení hrobů až k vraždám.
Tento díl je mnohem lepší než první, má akční děj, nepostrádá napětí. Závěr jasně ukazuje, jakým směrem se bude ubírat závěrečný díl.
Modrá košile
N. P.
Skvělé, bavila jsem se celou dobu, mnohokrát i pořádně rozesmála.
Zařazení do žánru thrillerů tady není úplně přesné. Není to ani román, tady řadový policista popisuje své běžné pracovní dny, přičemž autor údajně čerpá z vlastní zkušenosti.
Modrá košile je poutavé, svižné a také syrové počtení. Je tu spousta situačního humoru a děj, který působí absurdně i reálně zároveň.
Doporučuji, většina čtenářů se pobaví a pravděpodobně také všichni řadoví policisté, kteří jsou schopni brát knihu s nadhledem a neurážet se, že takto to přece není. Nejsem si ovšem jistá, že se také pobaví policisté s vyšší šarží... ;-)
4,5*
Nehoda
Natalie Barelli
Nehoda je thriller pro ženy, dost předvídatelný. Většina věcí je jasná od začátku a když přijde zvrat, který by měl být překvapivý, stejně působí jako něco, co se dalo čekat. Navíc je to celé dějově málo pravděpodobné.
Velkým plusem knihy je však čtivost, tohle prostě baví. Autorka píše mimořádně chytlavě, což už dokázala u předchozí knihy.
Celý příběh bohužel kazí závěr, ten je nepovedený. Asi ve snaze finále vygradovat, to autorka překombinovala a absurdně dějově přehnala.
Téměř po celou četbu bych dala 4*, nakonec však za ten závěr jednu hvězdičku ubírám.
Jsem ráda, že moje matka zemřela
Jennette McCurdy
O Jennette McCurdy jsem nikdy neslyšela, na její biografii mě zaujal ten provokativní a v první chvíli nepochopitelný název, poté jsem navíc zjistila, že v knize herečka hovoří o své kariéře a hlavně svém trápení s velkou otevřeností.
Je známo, že někteří rodiče své sny a plány projektují do života svých dětí, nalinkují jim cestu a nutí je po ní jít. Matka Jennette svojí urputností dceři nejen vnutila herectví, ale navrch ji dovedla k anorexii, později i bulimii. To, že se psychicky nevyrovnaná herečka poté dostala i k závislosti na alkoholu, není překvapivé.
Toto je hodně emotivní biografie. Té malé holčičky, která tolik toužila zavděčit se své matce a udělat ji šťastnou, mi bylo moc líto. Její cesta k uvědomění a přiznání si, čeho všeho se na ní matka dopustila, že ji emočně, duševně i fyzicky týrala, byla velmi dlouhá a bolestná. Jennette matku dlouho bránila a odmítala fakt, že byla její obětí.
Respekt autorce za to, že s tímto dokázala vyjít na veřejnost.
Přestože tato biografie je hlavně o týrání dítěte vlastní matkou a všech důsledcích, které to přineslo, je napsána tak stravitelně, že málokdo bude mít problém knihu přečíst.
Žárlivost a jiné povídky
Jo Nesbø
Ústředním motivem povídek (mimo jedné) je žárlivost, prostředí se střídá, společným prvkem je násilný čin. Zápletky jsou originální, téměř všude se však dá odhadnout jaký zvrat přijde.
První povídka Londýn je výborná, další napínavé příběhy už však hodnotím většinou jako průměrné, pár jich je lehce nadprůměrných.
Celkově povídky sice nejsou špatné, ale nejdou autorovi zdaleka tak dobře jako detektivní romány.
70%
Evropa králů a císařů
Jan Kumpera
Toto je vynikající encyklopedie evropských panovníků a dynastií od 5. století do současnosti.
V době, kdy jsme ještě nehledali většinu informací na internetu, jsem knihu zahlédla v knihkupectví a když jsem viděla, jak přehledně je sestavená, zakoupila jsem ji spíše z náhlého popudu. Dodnes v ní hledám raději než na netu a nejen proto, že informace v ní jsou jistě spolehlivější ;-).
Jsou zde základní data o evropských panovnících a přehled historických událostí s nimi spojených. Velmi užitečná a přehledá jsou genealogická schémata jednotlivých dynastií.
Zpracování této encyklopedie je velmi povedené, je to skutečně vynikající zdroj základních informací o evropských historických osobnostech.
Čekání na Lina
Cha Ťin
Mentalitě hlavních hrdinů tak úplně nerozumím a u podobných příběhů, které mě vlastně ani moc nebaví, jen kroutím nechápavě hlavou. Inu "jiný kraj, jiný mrav".
Knihy asijských autorů čtu zřídka (většinou volím poslech při jiné činnosti, četbu bych asi nedala) a to jen proto, abych věděla, zda jsem této literatuře náhodou už nepřišla na chuť. Musím opětovně zkonstatovat, že zatím se tak nestalo.
To, co hlavní hrdinové zažívají i jejich mentální nastavení, je ryze čínská záležitost, to nebudu komentovat. Na literárním stylu nevidím nic výjimečného ani nadstandardně krásného.
Za mě tkví největší přínos knihy v tom, že po jejím přečtení cítím velkou spokojenost s tím, kde žiji, je to přímo hřejivý pocit :-). Tohle jediné mi podobná četba dává, ale to vůbec není málo! Toto je taky jediný důvod, proč knihu doporučím číst - pokud se právě náhodou v naší krásné zemi necítíte dobře, přečtěte si tohle... ;-).
Už toho nechám, asi je vidět, že mé hodnocení u takové knihy nelze brát úplně vážně ;-), toto není literatura pro mne, takže nebudu příběh velebit ale ani hanět a v hodnocení jdu zlatou střední cestou :-).
Anglická zahrada
Petra Klabouchová
Anglická zahrada je pro mne velkým zklamáním. Souhlasím s komentářem oskli.
Námět je velmi dobrý, příběh podle skutečné události je silný, skrývá se v něm mnohé o lidské povaze, o rozdělení společnosti podle postavení, výše konta... Ale zpracování je za mě nepovedené.
Autorka vykresluje celou tragédii jen z pohledu dítěte, které trpí v jámě a prosí o záchranu. Protože je ze sociálně slabé rodiny, trpělo svým způsobem celý svůj krátký život. Tady měli být vypravěči minimálně dva a dvě dějové linky. Nechat vše jen z pohledu dítěte jednak nedává smysl, protože je celou dobu v jámě a popisuje věci, které tak vidět nemohlo a navíc to celé působí jako vyprávění retardovaného. Nikde jsem nezaznamenala, že by ten jedenáctiletý chlapec měl být nějak opožděný, ale rozhodně tak působí. Hoch jeho věku nebude používat výrazy jako např. "penízky" (nejčastější výraz v knize, ke konci mi z něj už hrozila kopřivka), "pan policajt", "pan bezdomovec" a mnoho dalších podobně přihlouplých, použil by spíš nějaký slangový výraz.
Tohle celé mělo asi působit co nejvíc srdceryvně a zvýšit tlak na city čtenářů, ale příběh to zkazilo a na mě to mělo opačný efekt. Působilo to hloupě. I silný příběh s přesahem se dá zkazit špatným zpracováním.
Jen za námět dávám 2*.
Malá tajemství
Jennifer Hillier
Thriller Malá tajemství nemá neobvyklou zápletku ani nečekaný děj a už vůbec ne originální rozuzlení, přesto mě upoutal tak, že jsem se těšila na každou volnou chvíli, kdy budu moct číst dál.
Námět je smutný a příběh má až depresivní atmosféru. Vhled do mysli matky uneseného dítěte je smutná záležitost. Když se však nešťastná hlavní hrdinka dozví, že manžel má milenku, dostávají její vnitřní bitvy nový rozměr a od té chvíle má děj ty správné grády a rozjíždí se napínavý a zajímavý příběh.
Tento thriller možná sedne více ženám, a proto je až divné, že tolik bavil mě. To se často v takových případech nestává, ale tady jsem spokojená a k přečtení doporučím.
85 %
Ze sídliště
Jonas T. Bengtsson
Hlavní hrdinové knihy tvoří na první pohled značně nesourodou trojici, vyrůstali však na jednom sídlišti a v dětství byli kamarádi. Příběh postupně odhaluje jejich životní dráhy, které jsou sice velmi odlišné, ale zážitky z neutěšeného místa jejich mládí se do všech tří nesmazatelně vryly...
Nejvýraznější roli zde má z vězení předčasně propuštěný Danny, který se vydává hledat pohřešovaného kamaráda a zároveň odhalit okolnosti jeho zmizení.
Příběh má výborný námět zpracovaný tak, že vyniká neutěšená atmosféra a násilí, které k ději patří a dotváří jej. Rozuzlení je dobré, ale nepřekvapilo mě, toto jsem celkem brzy tušila.
Přestože jsem po předchozí autorově knize čekala o kapku víc, celkově hodnotím vysoko, kniha za přečtení určitě stojí.
Pochovejte mě pod podlahu
Pavel Vladimirovič Sanajev
Pochovejte mě pod podlahu je tragikomický příběh, v němž je svérázná babička přesvědčena, že o milovaného vnuka se nejlépe postará sama. Protože však je to žena nejen rázná ale také velmi hrubá, častuje jej nevybíravými výrazy, neustále jej hlídá, nedovolí mu si hrát a léčí ho přímo nemilosrdně.
Tato kniha některé čtenáře občas rozesměje, někteří jsou zhrozeni. Tady záleží jak kdo je schopen knihu vnímat, zda jako drama či v tom dokáže spatřit i úsměvnou nadsázku. Já jsem se častěji zasmála, ale bylo i pár pasáží, kde mně zatrnulo při pomyšlení, že je to částečně autobiografické.
Celkově mě to ale pobavilo. Z knihy necítím, že by si autor stěžoval, jak byl v dětství týraný, není to podané jako typické drama, to by vypadalo jinak. Naopak je tu znát určitá nadsázka, takže je to spíš tragikomické vyprávění, často úsměvné a bezesporu originální.
Rychle a bezbolestně
Markéta Dočekalová
Tato kniha má zajímavý námět s lehce mysteriózní zápletkou. Přejte si co chcete, v jednom zvláštním obchůdku vám rychle a bezbolestně splní cokoliv, co by za normální situace trvalo dlouho a mohlo by to být i bolestivé, namáhavé a podobně a to zadarmo, tedy skoro. Jen se upíšete, že někdy v budoucnu budete za splnění přání dlouho a bolestivě trpět. Existuje totiž jen jedno přání, které má člověk právo si přát...
Sledujeme několik osudů lidí, kteří neodolali a tuto podivnou něco jako smlouvu s ďáblem podepsali.
Příběh jsem si užila jako lehké odpočinkové čtení, kde lze mezi řádky najít i poučení, ale zůstává v rovině, která je poutavá, lehce se čte a nad životními rozhodnutími a hodnotami se zamyslíme tak akorát, aby to nebylo úplně ploché, ale zároveň aby to ještě bavilo a nespadlo to do hlubokomyslného rozjímání.
Mně se to celé moc líbilo, klidně to mohlo být delší a jen mě mrzí, že jsme se o původu tajemné dvojice, nabízející rychle a bezbolestně cokoliv, nedozvěděli víc.
90 %
Pohádky pro veliké děti
Martin Fahrner
Tak už konečně vím, odkud se tu vzali trpaslíci! ;-)
A taky, že všechno je dílem lidské fantazie...
V pohádkách, odehrávajících se za devatero řekami a devatero horami, nechybí nic z toho, co tam patří - přátelství, láska, věrnost, svoboda, naděje, touha, ale i marnivost a smrt.
Krátká příjemná oddechovka z pohádkového světa, ve kterém se skrývá dávná lidová moudrost.
Severská rapsodie
Jiří Hanibal
Od této knihy si čtenář nesmí slibovat ucelený životní příběh Bedřicha Smetany, natož přehled jeho děl nebo jak vznikaly. Už na obálce pod názvem je upozornění "O lásce Bedřicha Smetany" a hlavně o tom kniha vypráví - o vztahu skladatele k jeho životním láskám - k jeho ženě Kateřině a především k Fröjdě Beneckové. Vlastně by se dalo říct, že v tomto díle autor přináší rozšířený pohled na přátelství a milostný vztah mezi Smetanou a Beneckovou.
Prostřednictvím dějových útržků, ať už jsou to vzpomínky samotného Smetany nebo pohled některé z vedlejších postav, se nám i přes ústřední námět poskládá celkový stručný pohled na jeho život. Je to první setkání už v dětství s jeho životní láskou a později manželkou Kateřinou v Jindřichově Hradci, dospívání v Plzni, založení Hudební školy na Staroměstském náměstí. Smetana byl dokonce určitou dobu dvorním klavíristou císaře Ferdinanda a to v době, kdy císař už nevládl a trávil zbytek života v Čechách.
Dozvíme se i něco o méně známých zálibách skladatele - velmi rád tančil, miloval procházky po městě, často v noci. Pokud mu to finanční situace dovolovala, rád se hezky oblékal, velmi si totiž potrpěl na módní a elegantní oblečení.
Nejdůležitější část příběhu tvoří období, které skladatel trávil ve švédském Göteborgu, kde zažil velké úspěchy a uznání a také ono osudové citové vzplanutí k Fröjdě Beneckové.
V knize je výborně zachycena celková atmosféra 19. století. K jedné z těch stinných stránek té doby patřila vysoká úmrtnost dětí. Smetanovi umřely dokonce tři ze čtyř dcer, což ho také poznamenalo.
Bedřich Smetana byl nepochybně velký umělec, bohužel v soukromí také někdy sobec, ale to asi právě takoví umělci bývají. Možná kdyby nebyli, nevzniklo by mnoho krásných děl.
Naprosto cizí
Megan Miranda
Tento thriller pro ženy má zajímavě vystavěnou zápletku, ale o reálnosti by se asi dalo pochybovat. Zpočátku se to nezdá, ale je to celé dost zamotané a z rozuzlení jsem byla trochu rozpačitá. Podrobněji to vysvětlit nemůžu, byl by to spoiler.
Příběh se sice lehce čte, je bez hluchých míst, ale mezi současnou záplavou thrillerů ho vidím jako průměrný.
Malé temné lži
Sharon J. Bolton
Z tohoto příběhu jsem na rozpacích, nečekala jsem, že by mě mohla má oblíbená spisovatelka zklamat.
Děj je umístěn na Falklandské ostrovy, které i díky často připomínané válce z osmdesátých let působí nevlídně. Celé to bylo celkem depresivní čtení a já bych to označila spíše jako drama než thriller.
Četla jsem všechny knihy Sharon J. Bolton, ze všech jsem byla nadšená, ale tady jsem narazila. Námět i rozuzlení nejsou špatné a přesto mě to celé nějak nezaujalo. Ačkoliv ráda nahlížím do myslí lidí prožívajících extrémní psychickou zátěž, tento příběh, tak jak je napsaný, mě nebavil.
Příběh hodnotím jako průměrný, 3* sice nejsou málo, ale u této spisovatelky jsem dosud dávala jen 5*. Ovšem na další knihu už se těším, toto byla jistě jen ta příslovečná výjimka. ;-)
