Dela111 komentáře u knih
Tato kniha nepotřebuje žádný dlouhý komentář, jen doporučení - toto si přečtěte nebo poslechněte.
Nedělala jsem si žádné iluze o životě v KLDR, přesto mě překvapila spousta věcí. Svědectví v této knize nás nechávají nahlédnout do reality v nejizolovanějším státě světa trochu víc... Pro nás je to šokující a těžko představitelné.
Prokletý kraj je poutavý příběh zasazený do nádherného prostředí šumavské přírody. Děj se odehrává v jedné malé vesnici, jejíž obyvatelé tvoří pestrou směsici zvláštních lidí. Jejich spletité osudy jsou vzájemně pořádně provázané tak, jak je to na takových odlehlých místech možné. Tady stačí jen lehce naťuknout, vody se rozčeří a dávné spory znovu ožívají a vyplouvají na povrch.
Tento příběh o mezilidských vztazích s detektivní zápletkou má dokonale zachycenou atmosféru, je tu cítit láska k přírodě i zvířatům a své místo zde mají i staré pověry.
Pro mne to bylo příjemné počtení, tu lehce tajemnou podzimní atmosféru malebné Šumavy jsem si vychutnala a bavily mě osudy lidí žijících v tak krásném a zároveň tvrdém kraji. Za mě silnější 4* a doporučení.
Spojení Ken Follett a historický román u knihy znamená, že toto dílo bude TOP ve svém žánru. Ohnivý sloup je toho dalším důkazem.
Děj je umístěn do Anglie druhé poloviny 16. století a začátku 17. století za vlády Alžběty Tudorovny. Byla to doba krvavých náboženských válek v Evropě a nenávist mezi katolíky a protestanty tvoří hlavní námět knihy. Autor má široký záběr jak v počtu postav, tak v místech, kde se děj plný společenských intrik a politických komplotů odehrává. Mimo Anglii se děj přesouvá i do Francie, Španělska, Nizozemí a dalších míst.
Ohnivý sloup je velkolepý propracovaný historický román napsaný tak poutavě, že ten velký počet stran ani nevnímáte. Za mě je hodnocení jednoznačně nejvyšší. Příznivci historických románů by si tento neměli nechat ujít.
V desátém dílu oblíbené série se bude muset Kim poprat se svými démony z dětství a mládí. Postará se jí o to někdo, kdo se jí mstí pro ni mimořádně psychicky zraňujícím způsobem. Najít toho pravého nepřítele, když adeptů jsou v případě Kim nekonečné zástupy, bude pořádný oříšek.
Nový tým doplnila pro tentokrát další postava a byla to dobrá volba. Postavy má Angela Marsons vůbec výborné. Já si například užívám každé setkání Kim s patologem Keatsem. I když na sebe reagují jako kočka se psem, vzájemně se respektují a jejich dialogy jsou vždy osvěžující úsměvné pasáže.
I tento díl má výborný děj, který neustále uhání vpřed. Bylo to napínavé, ke konci pořádně vygradované. Tady bude zaslouženě hodně nejvyšších hodnocení :-).
Děvčátko není klasická detektivka, jde spíš o pořádné psychologické drama s motivem pomsty. Ten příběh je tak drsný, že čtení až bolí.
Kniha má vynikající a zároveň nervydrásající děj, obrovský spád a obsahuje neuvěřitelnou nálož bezmoci...
Výrazy jako čtivé a poutavé tady tak úplně nestačí. Od tohoto příběhu se prostě neodtrhnete, na začátku vás pohltí a na konci vyplivne s pořádně pocuchanými nervy.
Doporučuji, ale je to těžké čtení...
Náměty osamělosti a hledání spřízněné duše jsou v této knize zpracovány tak poeticky jako snad v žádné jiné. Hlavní hrdina Ray je typický samotář, z lidí má strach a hezký citový vztah prožije až díky psovi, kterého zachrání z útulku. Právě jemu svěřuje svůj životní příběh a díky této formě vyprávění si čtenáře získá.
Ray sice nechodil do školy, ale má bohatou znalost irské flóry a fauny a dokáže neobyčejně vnímat přírodu. Jeho popisy moře, rostlin a živočichů jsou skvostné.
Toto rozhodně není čtení pro každého. Nejvíce si tuto knihu užijí čtenáři, kteří dokáží ocenit (nebo přímo vyhledávají) vytříbený malebný literární jazyk a příběh vyprávěný lyrickou prózou v pozvolném tempu. Pro ty to bude lahůdka.
Nad příběhem Alžběty Nádasdy, rozené Báthory, se vznáší mnoho otazníků. Skutečně mučila a zabíjela služebné? A pokud ano, byla hnána zvráceností nebo trpěla duševní nemocí? Někteří historici považují celou kauzu za vykonstruovanou uherskými šlechtici, kteří se chtěli zmocnit Alžbětiných pozemků. V příběhu této hraběnky existuje řada mýtů a spekulací, její odsouzení vedlo k vytvoření legendy o krvavé hraběnce.
Asi nejznámějším románovým zpracováním života hraběnky Báthory je u nás kniha Čachtická paní. Jožo Nižnánsky zvolil verzi, kde je Alžběta ve své posedlosti mládím a krásou krutou vražedkyní. Sepsal obsáhlý, dějově bohatý příběh plný nejen krutosti a intrik, ale i přátelství a lásky, plný překvapivých zvratů. Pro čtenáře je také krev a zvrácenost mnohem chytlavější než kdyby psal o nějakém intrikaření šlechticů.
Poprvé jsem knihu četla velmi dávno a teď jsem do ní nahlédla v rámci úklidu ve své knihovně znovu. Tohle románové zpracování známého příběhu už patří mezi klasiku.
Všimla jsem si, že někteří čtenáři berou vše co je v knize jako fakt a neuvědomují si, že toto je román nikoli literatura faktu a události zde předkládané nemusí být pravdivé. Jako román je to ovšem bezesporu zajímavé a místy poutavé počtení. Bohužel to občas připomíná trochu červenou knihovnu, ale to může být i dobou, kdy to bylo napsáno, je to už dávno a tehdy se přece jen psalo jinak.
3,5*
Lovcův úplněk je zatím nejdrsnější díl této série. Zpočátku to tak nevypadá, mimo kapky romantiky je tu i špetka humoru, ale posléze se děj změní v pořádně napínavou jízdu s nervydrásajícím dějem, ze kterého mrazí a od té chvíle nemáte šanci se od knihy odtrhnout. Pro Kate se lovecká výprava, na které provází turisty, změní v tvrdý boj o přežití.
Tady autorka dokázala, že umí i pořádně přitvrdit a napsat drsný thriller. A přitvrdila tedy skutečně až moc...
Naštěstí opět nechybí dechberoucí popisy krás Aljašky a jejich zvířecích obyvatel a to jsem si zase pořádně užila :-).
Nestává se mi často, aby mě thriller od neznámého autora tak chytil a bavil jako tento. Je tu sice od začátku jasné, že věci budou jinak než se jeví, ale autor příběh rozehraje tak skvěle, že si čtenář nemůže být jistý ničím a nikým.
Na začátku je jeden starý zločin, jehož vyřešení kdysi policie odbyla a brzy přibývají další. Postavy tady tvoří pestrá směs všech možných povah, nechybí lidé psychicky různě poznamenaní a pokřivení. Dějově je tohle geniální, příběh se postupně překvapivě vyvíjí. Pár věcí jsem sice tipla správně brzy, ale vůbec mi to nevadilo, celkově je to chytlavé, nechybí tu zvraty ani nějaké překvapení.
Za mě je to výborné thrillerové počtení, a proto 5* a doporučení. Snad jen ti, kteří naprosto nedávají dětské oběti, by měli knihu vynechat.
Tento díl se od předchozích výrazně liší. Smrt jednoho běžence na začátku knihy se změní v rozsáhlý případ, který dalece překročí hranice Dánska. Jak se brzy ukáže, oběť s číslem 2117 je spojená s Asadem, jehož životní příběh a všechny okolnosti, které vedly k jeho pobytu v Dánsku, jsou v tomto díle konečně odhaleny. Nechybí vedlejší dějová linka, která mne bavila mnohem víc než ta hlavní. Rozjezd je pomalý, děj nabírá tempo postupně, výborně vygradovaný je závěr.
Kdyby to nebyl 8. díl oblíbené série, kde se postavy stále vyvíjí, už podle anotace bych si knihu k přečtení nevybrala. Největším vývojem tady prochází postava Asada, kterému kolegové často přezdívají kudrnáč a který pobaví svými průpovídkami a úsměvnou jinakostí. Jeho minulost je však tak složitá, že je těžké chápat, jak vůbec mohl dosud normálně existovat.
Tento díl se mi líbil ze všech nejméně. Hlavním námětem je tady čím dál víc aktuální téma migrace a terorismu a tohle mě dostatečně znechucuje ve skutečném světě, číst o fanatických teroristech navíc ještě v knize už nemusím. Nebavilo mě to, k četbě jsem se nutila. Kdyby nebyl příběh napsaný tak naprosto skvěle, měla bych problém vůbec dočíst. Tady oceňuji především to vypravěčské mistrovství, kterým Jussi Adler-Olsen nepochybně vládne.
Stejně jako předchozí díly i poslední část trilogie Kyselé třešně nazvaná Svatojánské ořechy přináší poutavý dramatický příběh. Děj románu je situovaný do vesnice nedaleko Přerova a odehrává se koncem padesátých let minulého století. Na pozadí politických a společenských událostí té doby se odvíjí mnohovrstevný příběh, jehož hlavní postavy tvoří pětice bývalých přátel a jejich rodiny. Tzv. "Dluhonická pětka" uzavřela přátelství v dětství, postupem času a různých událostí však blízké vztahy nevydržely. V samém centru dění stojí svatojánský dům, o kterém se říká, že je prokletý a přináší neštěstí. Jeho obyvatelé dodržují po mnoho generací tradici zpracování ořechů, které se sklízí nezralé už o svatém Janu.
Tento román z nelehkých časů popisuje osudy několika rodin. Je to příběh lásky a nenávisti, oběti a sobectví, pokory a hamižnosti, odhaluje spletitost mezilidských vztahů - rodinných, partnerských, sousedských, ale i národnostních. Nad tím vším stále visí všechny křivdy, zrady a utrpení, které přinesla válka...
K přečtení doporučuji celou trilogii. Jednotlivé díly na sebe nenavazují, lze je číst v různém pořadí. Děj knih se vrací do čtyřicátých a padesátých let dvacátého století a je vždy zasazen do nějaké vesnice v blízkosti Přerova. Je to úžasná, strhující četba.
Staré křivdy bych označila za stoprocentní psychothriller. Není to kniha s akčním dějem a s více možnými pachateli. Tady jde jen o dvě ženy a o jejich podivné životy a zvláštní vztah, který mezi sebou mají.
Thriller má důmyslně vystavěnou zápletku, postupné odhalování minulosti z pohledu obou žen umožňuje čtenáři poznávat všechna jejich tajemství.
Pro některé čtenáře může být rozuzlení hodně překvapivé, ti, co mají psychothrillerů za sebou už více, možná mnoho věcí odhadnou sami dříve než je prozradí autor. Ale vůbec to nevadí, toto je totiž tak svižná jízda bez zbytečné omáčky, že na začátku nasednete a jedete polapení strhující četbou až do konce. Prostě v rámci psychothrillerů je toto parádní kousek ;-).
Poradit si s dítětem, které nemluví, straní se všech, v lepším případě vzdorně a zle kouká, v horším je agresivní, ječí, utíká, cestou ničí co může a nedá se chytit, je práce pro speciální pedagogy. V knize Spratek je právě takový případ beletristicky zpracovaný. Autorka Torey L. Hayden pracuje s dětmi s poruchami chování. V této své první knize popsala skutečný příběh zraněné dětské psychiky a podařilo se jí vše popsat neobyčejně čtivě a přitom částečně odborně.
Všichni speciální pedagogičtí pracovníci, kteří se věnují dětem s poruchami chování, si zaslouží obdiv. Metody jejich práce se dají nastudovat, ale ne každý to potom skutečně dokáže aplikovat v praxi. Klobouk dolů před všemi, kteří se o to dnes a denně snaží.
V této knize předkládá Henri Charriére, díky tetování přezdívaný Motýlek, svůj životní příběh spojený s odsouzením za vraždu. Vypráví o obvinění, odsouzení na doživotí a deportaci na Ďábelské ostrovy. Popisuje život ve vězení, nelidské prostředí a kruté zacházení. Píše o spoluvězních, vypráví různé příhody a odhaluje své trýznivé myšlenky.
Dle svých slov byl odsouzen nevinně a jediné co ho drželo při životě, byly myšlenky na útěk a vědomí, že člověk to nesmí nikdy vzdát...
Kniha není zařazena mezi biografie a memoáry, takže nemusí být vše autentické, možná si autor něco přimyslel. Každopádně je to poutavě napsaný neobyčejný příběh.
Film je také vynikající, ale samozřejmě se do něj nevejde všechno, co je v knize.
Prašina se obsahem tak podobá foglarovkám, které jsem v dětství nadšeně hltala, že jsem ji ze zvědavosti prostě přečíst musela. Tajemná pražská čtvrť se svými křivolakými uličkami, temnými dvory, zákoutími a oprýskanými domy, kde nefunguje elektřina ani mobily, kde se čas zastavil, připomíná Stínadla. I obyvatelé čtvrti působí uzavřeně a odtažitě. Je to zkrátka vynikající prostředí pro dobrodružný příběh a ten se autorovi taky povedl.
Nechybí tu nic co takový příběh má mít - záhada, napětí, nebezpečí, nutnost překonat různé překážky, rozluštit šifru a přitom musí hlavní hrdinové stále prchat před klasickými záporáky. Celý příběh má rychlé tempo. Je tu sice celkem dost šťastných náhod, ale do příběhu pro děti to patří.
Řekla bych, že knihu je třeba hodnotit optikou dětí, kterým je určena a ne tou dospělou a hledat chyby, které děti ale vůbec neuvidí.
K přečtení doporučím nejen malým čtenářům :-).
Příznivci této série, kterým pomalu dochází superlativy, můžou v komentářích už jen hodnotit jestli i další díl je stejně výborný jako předchozí a jestli autor stále drží laťku vysoko. Za mě ano.
I v tomto díle dostávají Hunter a Garcia zabrat při hledání jednoho extra sadistického, ale zároveň velmi schopného zločince. A na jeho stopu se tentokrát dostanou úplnou náhodou...
Děj je strhující, napínavý, závěr vygradovaný tak, že i nervy čtenářů dostanou co proto. Uff... to byla jízda! ;-)
Tohle mi v té dnešní neveselé době udělalo radost, nová Aristokratka vyšla právě včas.
Osazenstvo zámku Kostka je zpět v plné síle. V tomto díle si nejvíce užijeme Marii, její matku a paní Tichou. Právě díky posledně jmenované jsem se několikrát zasmála i pořádně nahlas. Hlášky této prosté ženy jsou kořením tohoto dílu.
Začátek je jen lehce úsměvný, ale postupně přibývají komické situace a ke konci jsem už slzela smíchy. Na další díl je skvěle našlápnuto a já se na něj moc těším už teď. Přimlouvala bych se za větší prostor pro tetičku Noru, tady vidím obrovský potenciál.
Přesně toto jsem teď potřebovala a jediný mínus pro mě představuje nízký počet stran. Ráda bych si ten zážitek z prvního čtení a smích užívala déle :-).
Thriller, který má od začátku až po rozuzlení téměř 1 600 stran, mně nepřipadá jako úplně šťastná volba. 1. díl byl strhující, 2. díl byl dobrý, ale už lehce překombinovaný a 3. díl už mě místy i unavoval.
V tomto díle jsou hromady obětí, teorií, různé zločiny a podezření. Místy je to jako v nějaké soutěži "kdo je kdo". Mrtvoly přibývají takovým fofrem, že dá zabrat to sledovat. Thrillery beru jako odpočinkovou četbu a ne abych si u nich zavařila mozek... ;-) Je tu spousta děje a přesto jsem měla pocit, že se to motá v kruhu a je to natahované.
Těžko se mi hodnotí. Celé je to takový originální rozsáhlý thriller s výbornou zápletkou, ale zbytečně složitý. U tohoto dílu mě vlastně bavil až konec. Z 2. a 3. dílu měl být jeden a bylo by to na 100%.
Někdy míň je víc a u thrillerů a detektivek to platí dvojnásob. Nesmyslně zamotaný a překombinovaný děj je zabíjí ;-).
Po vynikajícím thrilleru Čtvrtá opice jsem se těšila na pokračování, ale číst jsem ho záměrně začala až po vydání posledního dílu, abych se konečně dobrala rozuzlení naráz.
I v tomto díle pokračuje hon na geniálního a zároveň zvrhlého vraha a přibývají další dějové linky a postavy. Opět je to neskutečná jízda a i přes rozsáhlost tu není jediné hluché místo a děj udrží čtenáře ve stálém napětí.
Oproti prvnímu dílu je tento obsáhlejší s velkým počtem postav a bohužel už lehce překombinovaný. Přesto hodnotím opět nejvýš, oceňuji tím zápletku a promyšlené, originální zpracování thrilleru.
Příběh má klasickou vděčnou šablonu - klidná čtvrť, vražda a k tomu navíc někdo po nocích prohledává domy sousedů a odhaluje tajemství, která skrývají. Je zde přiměřeně velký okruh podezřelých, kteří jsou vzájemně provázaní různými vztahy - sousedskými, přátelskými, pracovními i milostnými.
Stejně jako předchozí kniha Nevítaný host i tato mně hodně připomíná styl Agathy Christie - zápletka, psychologie a chování postav, rozuzlení, prostě celková stavba příběhu, to je zkrátka druhá Agatha. Věřím, že Shari Lapenu její styl inspiruje a kdo ji má dobře načtenou, může se mu brzy podařit správně tipnout pachatele.
Kdo má Agathu oblíbenou, bude s touto knihou určitě spokojený, samozřejmě že nejen ten, ale pro mě je to plus navíc.
90 %