Dela111 komentáře u knih
Období raného středověku není pro mne tím nejpřitažlivějším, cíleně ho v knihách nevyhledávám, ale samozřejmě jsem nemohla vynechat díl, který předchází vynikající sérii Pilíře země.
Román nás zavede do Anglie zmítané boji na konci 10. století. Obyvatelé jsou nuceni čelit nájezdům Velšanů a především agresivním Vikingům, kteří za sebou zanechávají mrtvé a spoušť...
Ken Follett je mistr historických románů, takže dějově je příběh bohatý, má dostatečné množství postav, z nichž nejdůležitější jsou normanská šlechtična Ragna a šikovný mladý řemeslník Edgar. Děj se točí kolem politického intrikaření, touze po moci a majetku, dění v církvi, ale je i o obyčejné snaze slušně žít nebo vůbec aspoň přežít. Byla to totiž doba, kdy dovolat se spravedlnosti, bylo téměř nemožné.
V tomto románu je silná romantická linka, tady bych trochu ubrala na plynu ;-), ale zkušený autor to samozřejmě do vyložené červené knihovny spadnout nenechal.
Psát historický román z období, o kterém je známo mnohem méně faktů než o následujících, je těžší, ale Ken Follett nám přesto předkládá příběh, který vykresluje tvrdou dobu raného středověku věrohodně a poutavě. Jako vždy skvělé a zaslouženě nejvyšší hodnocení.
Druhý díl série je zaměřený na tajemnou Evie. Vždy, když se někdo dotkne jejího dávno uzavřeného případu, začne docházet k úmrtím. Cyrus se snaží zjistit odkud Evie přišla, jak se skutečně jmenuje, co zažila. Svým pátráním však ohrozí nejen svůj život, ale především její. Evie je nucena utéct a skrývat se. Protože jí nikdo nevěří, že je téměř nemožné ji ochránit, prchá přímo o život.
Thriller má propracovaný zajímavý děj, zápletka i rozuzlení patří k těm velmi znepokojivým, kdy si sám čtenář přeje ať už někdo toho zmetka = pachatele najde a zabije. Celé je to napínavé, poutavé, tempo děje přímo zběsilé. Jako už tradičně má autor postavy velmi dobře charakterově vykresleny a sama Evie, která je zpočátku stále záhadou, tu už od první chvíle působí sympaticky.
Michael Robotham prostě umí, tady je to sázka na jistotu. K přečtení rozhodně doporučím, ale určitě je lepší začít prvním dílem, kde příběh Evie začíná.
Druhý díl velkolepé historické série Otto Veliký Cizí královna se odehrává v letech 951-962. I když se i zde setkáme stejně jako v prvním díle s oblíbeným knížetem Tugumírem, bude to jen krátce, toto je příběh Oty I. a jeho ženy Adelheid, té především. Stejně důležitou postavou je i levoboček Otova bratra Gaidemar, který patří mezi smyšlené hrdiny, ale právě on je tou nejsympatičtější postavou celého románu a významnou měrou přispívá k poutavosti a čtivosti příběhu.
Román začíná těsně předtím než se Oto ožení s Adelheid a končí v době jejich císařské korunovace. Historická fakta jsou umně propletená s fiktivním dějem, celý příběh je tak neobyčejně poutavě napsaný a bohatý jak na skutečné, tak i smyšlené události. Právě události, nad kterými se dodnes historikové neshodnou nebo dokonce odpověď nemají vůbec, jsou do příběhu citlivě zařazené. Autorka je v rámci děje románu uvádí tak, jak se mohly logicky snad odehrát. Z období raného středověku máme těch nezodpovězených otázek, prázdných míst na historických mapách a nejistot, jak se co vlastně událo, mnoho. V tomto směru je výborný doslov autorky, který mnohé vysvětlí.
Rebecca Gablé je zaslouženě nazývána Kenem Follettem v sukních. V Cizí královně díky jejímu barvitému vypravěčskému umění raný středověk ožívá...
Třetí díl ze série s empatickou policistkou Jude, která sama zažila jaké je to být obětí, je jednoznačně nejlepší.
Thriller Nejsem z ledu má mrazivou zápletku už jen tím, že zločiny se dotýkají dětí, ale autorka to celé povýšila zasazením do zimního období, kdy je Minnesota zasypaná sněhem a sevřená třeskutými mrazy. I počínání některých postav je neuvěřitelně chladnokrevné.
Tady je výborně vystavěná zápletka, děj je nápaditý, postavy a vztahy mezi nimi jsou tu nečekaně propletené. Oceňuji hned několik překvapivých zvratů a pomalu stoupající napětí, které vrcholí ve skvěle vygradovaném závěru.
Nějak takto má vypadat thriller, který si zaslouží 5*.
Stejně jako předchozí kniha Lenky Chalupové Kyselé třešně i novinka Páté jablko je úchvatný propracovaný román s dramatickým dějem.
Rodinná sága se odehrává v poválečné době od února 1946 do února 1950, tedy v těžké době plné změn, které mnohým ničily život. Rychle se měnící politická situace měla velký vliv na všechno.
Příběh vypráví o osudech členů sadařské rodiny z Předmostí u Přerova. Francovi vlastní ovocný sad a sadařské řemeslo je živí už několik generací. Každý z nich se s nastupujícím komunismem vyrovnává jinak, někdo se vzepře, někoho okolnosti přinutí plout s proudem.
Žádný politický režim však nedokáže s rodinou zamávat tolik jako oni sami, jejich zamotané vztahy, touhy a nedodržené sliby. A právě nenaplněná očekávání a bolestná zklamání jsou tím, co rodinu drtí snad víc než nastupující komunismus a vedou příběh k dramatickému konci.
V románu se setkáme i s jednou postavou z předchozí knihy Kyselé třešně. Občas použité nářečí připomíná, kde se děj odehrává.
Na pozadí příběhu je dobře vykreslená politická a společenská situace, rychle probíhající změny, zoufalství a nespokojenost části obyvatel, kterým stálý přísun nových vládních nařízení obrací život vzhůru nohama. Autorka výborně zachytila jak atmosféru té doby, tak i hloubku lidského osudu se všemi dobrými i špatnými rozhodnutími.
Páté jablko obsahuje jeden z těch příběhů, které čtenáře zasáhnou a přemýšlí nad osudy postav a tady i nad dobou, ve které se vše odehrává.
Ráda doporučuji, já jsem se od příběhu nedokázala odpoutat a přečetla jsem ho během jednoho dne. Pro mne to byla jedna z těch knih, které si vychutnávám od první do poslední stránky.
(SPOILER) Přestože je kniha zařazena v románech pro ženy, čekala jsem spíš dobrodružný děj a trochu víc dramatického boje o přežití v extrémních podmínkách. Tady ale jednoznačně převládá romantika.
Mimo boj o život a úsilí o přežití v mrazivé zimní přírodě, kde nechybí ani divoká zvěř, se hlavní hrdina Ben příliš často ve vzpomínkách vrací ke své ženě, kterou nade vše miluje. S láskou popisuje jak se seznámili, co vše spolu prožili, co pro sebe znamenají.
Ztroskotat na takovém místě musí být fyzicky i psychicky velmi náročná záležitost. Tahle dvojice však vše nesla statečně, chování bylo jen rozumné, často tu byla dokonce i snaha o vtip, vůbec nepropadali beznaději ani zoufalství. Byli stále jen pozitivní. Až po deseti dnech měla těžce zraněná Ashley jedinou negativní reakci. Takto statečně vše snášeli téměř měsíc. Přitom k takové situaci nepochybně patří emoce jako strach, zděšení, nejistota a panika. Navíc měli toho štěstí v neštěstí až moc.
Knihu jsem poslouchala při jiné rutinní činnosti, takže jsem to dala do konce, ale nejsem si jistá, zda bych ji celou přečetla. Přestože je to napsáno čtivě a já chápu, proč se to většině čtenářek moc líbí, na mne je to příliš romantické, navíc s nereálným dějem, kde havárie letadla a následný boj o přežití jsou nalakované hodně na růžovo.
Hora mezi námi je čtení pro ženy a bude se líbit těm, které ocení líbivě napsaný dobrodružný příběh a hromadu romantiky - té obzvlášť.
50 %
Vynikající! Jak já se ráda nořím do příběhů Delphine de Vigan... Mám nachystanou ke čtení další její knihu a tu si šetřím, ačkoliv se na ni moc těším :-).
V jedné odborné recenzi jsem se dočetla, že tento příběh je plochý se spoustou klišé, moralizování, patosu a jako vážné upozornění na vybraný problém nemůže fungovat. Možná je napsaný líbivě, ale já ten pocit nemám, za mě je naopak dokonalý. U mě toto zpracování zabodovalo, není povrchní, dotklo se mě a to je důležité.
Obě hlavní postavy jsou výborně a uvěřitelně ztvárněné, jak nadprůměrně inteligentní Lou se svojí mimořádnou schopností vnímat a chápat svět, tak mladá bezdomovkyně No. Dívky pochází ze dvou naprosto jiných světů, ale přesto mají něco společného - obě jsou svým způsobem mimo a obě řeší nespravedlnost světa, jen každá podle svých možností.
Tato kniha se silným námětem je napsaná vybroušeným stylem, je to těžká i citlivá četba, působivá a velmi poutavá.
Tahle kniha je jiná než předchozí romány autorky. Je to naprosto geniálně napsaný postapokalyptický hororový thriller.
Když C. J. Tudor začínala psát, měla v plánu fikci ze vzdálené budoucnosti, než však dopsala, některé prvky jejího nápadu se staly děsivou realitou. V knize se toho stane spousta, ale jak sama autorka říká, v jádru je o ztrátě a o tom, jak se tváří v tvář hrozným událostem držíme naděje a lidskosti.
Já bych řekla, že Závěj má především geniálně promyšlenou a famózně vystavěnou zápletku, děj je naprosto nepředvídatelný, stejně jako rozuzlení. Je to parádní zběsilá jízda plná zvratů, najde se tu i nemálo drsnějších scén.
K ději už více prozrazovat nebudu, by byla škoda připravit čtenáře o překvapení, tady opravdu vůbec netušíte, co přijde v další kapitole. Tohle je četba, která vás strhne a nepustí.
Neřekla bych, že je to ještě vůbec možné, ale C. J. Tudor píše čím dál líp.
Doporučuji
Tento thriller jsem původně nechtěla číst, podobných věcí už jsem četla dost a už o ně ani nemám moc zájem. Jak však přibývalo nadšených komentářů a vysokých hodnocení, neodolala jsem a bohužel jsem se nemýlila, tohle není nic nového.
Naprosto souhlasím s komentářem Mandlevest, thriller je v podstatě nereálný, ale je napsaný tak poutavě, že spousta čtenářů ho dá na jeden zátah.
Kdybych nic podobného dosud nečetla, pravděpodobně bych teď hýřila v komentáři superlativy, mezi podobnými příběhy odehrávajícími se v domácnosti za tzv. zavřenými dveřmi je tento skutečně čtivý se svižným dějem. Právě to ocením v hodnocení, přestože námět je mnohokrát ohraný a děj směšně předvídatelný. Už po přečtení anotace jsem věděla o čem to asi bude, dokonce bych mohla jmenovat thriller, který je v podstatě totéž v bledě modrém.
Doporučuji těm, kteří podobné thrillery dosud nečetli, budou spokojení. Všem ostatním doporučím jako dobrý relax, pokud chcete vypnout a nevadí vám číst dokola podobné věci.
3,5*
Jednoznačně nejlepší thriller tohoto autora. Děj je skvěle vystavěný, zpočátku téměř čistá duchařina vede k nepředvídatelnému thrillerovému konci.
Baví mě příběhy, které jsou založené na tajemství místa, kde se děj odehrává a tady jsem si to užila vrchovatě. V centru dění je dům, ve kterém se odehrála spousta tragických událostí a který v sobě skrývá mnoho tajemného. Všichni jeho obyvatelé v něm postupně zažívali nevysvětlitelné jevy, hrůzyplné okamžiky i tragédie, takže temná a mrazivá atmosféra tady nechybí.
Děj knihy je v předchozích komentářích popsaný více než dostatečně, takže připojím už jen doporučení. Tenhle duchařský thriller s nečekaným rozuzlením mě hodně bavil, děj mě pohltil tak moc, že jsem zase jednou měla problém knihu odložit.
Tahle detektivní série nezklame, opět skvělé!
V tomto díle se oblíbený hlavní hrdina Joe, muž s geniální myslí, který má díky své profesi výborný vhled do toho nejlepšího i nejhoršího z lidského chování, na vlastní kůži přesvědčí, že ani o těch nejbližších lidech nemůžeme říct, že je stoprocentně známe a že nás nemůžou ničím překvapit.
Stejně jako v minulém díle, i v tomto bude Joe řešit rodinné problémy. Musí rozkrýt spoustu překvapivých tajemství svého otce a zjistit, kdo jej brutálně napadl. Své mladší dceři pomáhá vyrovnat se s těžkou bolestnou životní ztrátou.
Přestože Michael Robotham tvrdí, že je Joseph jeho nejmilovanější románovou postavou, nakládá mu v poslední době docela dost. Na druhou stranu tohle všechno trápení plus jeho charismatická osobnost, odvaha, občas vtipné reakce a i jeho onemocnění způsobuje, že je čtenářům blízký, vše s ním prožívají a mají ho moc rádi.
Detektivní příběh byl opět výborně vystavěný, napsaný svižně a poutavě, velmi příjemným a inteligentním stylem. Naprostá spokojenost, doporučení a hodnocení je minimálně 6* ;-).
Tuhle knihu už jsem komentovala, ale ráda bych reagovala na zdejší úvahy, pro kterou generaci se kniha hodí. Já k třicátníkům už nepatřím, ale knihu mám mezi svými top, byla jsem z ní naprosto nadšená. Obsah této knihy možná naopak těžko ponesou někteří třicátníci a ještě mladší čtenáři. Kritizují se tu některé nešvary sociálních sítí a zároveň jsou tu zesměšněné některé absurdity, které se na sítích dějí, ale právě to mladší generace občas nedokáže skousnout. Je až neuvěřitelné, jak jsou někteří mladí hákliví na jakoukoli kritiku sociálních sítí či srandu z nich. Zatím úplně vždy, když jsem na DK napsala komentář, kde jsem se nějak dotkla sociálních sítí a toho, jak se na nich někteří chovají a prezentují (a to mé komentáře nejsou myšleny zle), odstranila si mě nějaká uživatelka z oblíbených (vždy je to mladší žena, muži asi nejsou tak vztahovační a urážliví). I po prvním komentáři k této knize se tak stalo :D
A pokud jde o přehnanou korektnost, která je dnes v kurzu a je dohnaná až do nesmyslné absurdity, tomu se také upřímně zasměje generace, která má již více za sebou.
Takže většina starších čtenářů se tady bude s nadhledem královsky bavit a občas se i od srdce zasmějí. Kniha je pro všechny čtenáře, kteří mají smysl pro humor a zároveň kritiku chování na sociálních sítích psychicky unesou ;-). Pro starší je tedy určitě, jen některých mladších se to může dotknout... :-o :-)
Ačkoli se děj v této knize často dotýká smrti, rozhodně to není román o umírání. Na smrt je tu pohlíženo optikou humoru a nadsázky a celé je to, jak říkají novináři, hluboký lidský příběh.
Ve vyprávění se střídají tři hlavní postavy - jedenáctiletá Luna, která má zvláštní zálibu ve sbírání a tvoření úmrtních oznámení, její dědeček zvaný Dědek a mladá novinářka. Nedokážu říct čí vyprávění mě bavilo více, kupodivu všechna byla pro mne stejně poutavá. Kniha je občas vážná, místy úsměvná až humorná - scéna, kdy si chce děda zapálit s kanystrem benzínu v ruce, mě rozesmála pořádně, ale hlavně je to celé takové lidsky hřejivé.
Nevím jak by na mne působila četba, ale stejně jako mnoho komentujících přede mnou, i já jsem poslouchala rozhlasové zpracování a to je tak vynikající, že hodnotím 5*.
Četba tohoto příběhu přináší silný a krásný čtenářský zážitek. Čtyři vichry se spolu se Slavíkem a Velkou samotou nepochybně řadí mezi tři nejlepší knihy Kristin Hannah. Toto je příběh jedné doby a země a nezdolné lidské vůle...
Kniha obsahuje několik silných společenských námětů - zápas o přežití v době hospodářské krize v Americe, boj se suchem v jižních státech a nepředstavitelně kruté životní podmínky lidí, kteří před suchem a prašnými bouřemi utíkali, samotná migrace, které předcházelo těžké rozhodování, zda opustit domov a pro farmáře milovanou půdu, rodinné vztahy a zvláštní pozornost je tady věnována silnému poutu mezi matkou a dcerou.
Bylo úžasné sledovat postupný růst hlavní hrdinky. Elsa se z mladé dívky žijící v materiálně zajištěné rodině, která se k ní však chovala bezcitně, vypracovala v silnou nezávislou ženu, která musela sama uživit a ochránit své děti.
Tento příběh je jeden velký nekonečný zápas o přežití. Nestává se mi často, abych měla několikrát už v průběhu čtení slzy v očích... Je to mimořádně krásně napsané, tato kniha ve mně bude dlouho doznívat... Ráda doporučuji.
(Mimochodem - poznámka o Kanadě v anotaci je nesmyslná, ta se tam musela dostat nějakým omylem nebo ji tam propašoval nějaký zlomyslný šotek ;-))
Dle doporučení na obálce má být příběh vhodný pro čtenáře knihy Kde zpívají raci a snad i proto má barevně velmi podobnou obálku. Knihy se v určité části odehrávají ve stejném státě a hrdinové obou příběhů žijí v těžkých podmínkách, jejich každodenní snažení je vlastně bojem o holý život. Jejich osudy a děj jsou však rozdílné a kniha Kde zpívají raci je propracovanější a pro mne dějově poutavější.
Tento příběh se z největší části odehrává v pracovním táboře Vlaštovčí kopec, kde se těžila pryskyřice a právě tam se protnou osudy hlavních hrdinů. Každý z nich má svůj životní příběh, který je popsaný v první části. Druhá část na Vlaštovčím kopci je nejlepší, poslední třetí část, v níž hlavní postavy už žijí jinde, je slabší, děj je jednoduchý a už je to spíše jen lehká četba s trochou romantiky pro ženy.
Kniha se mi těžko hodnotí, má silnější i slabší momenty, zpracování je trochu nevyvážené. První a druhou část bych hodnotila na 4*, třetí část byla pro mne téměř o ničem.
Přidanou hodnotou knihy jsou zajímavé informace o těžbě a zpracování pryskyřice a popis toho, co takový "smolařský život" obnášel. Dozvíme se také, proč se Severní Karolíně říká Tar Hell State - Stát térových pat.
Vzhledem ke zpracování doporučím spíše čtenářkám romantických příběhů, těm se bude příběh líbit celý.
Za mě je hodnocení 70%.
Čtvrtý díl série Inspektor Fawley má zajímavou zápletku a výborné rozuzlení. Málokdy je takové, častěji autoři volí něco jiného, přitom právě toto je bohužel reálné více než si jsme ochotni vůbec připustit. Opět jsou zařazeny komentáře na sociálních sítích a zápisy z výslechů, ale tentokrát v únosné míře. Výslechy dokonce nejen že skvěle doplňují děj, ale dokonale vykreslují povahu vyslýchaných.
První polovina je trochu pomalejší, naproti tomu v druhé, díky tomu jakým směrem se případ začne posouvat, už atmosféra houstne a děj získá na poutavosti. Rozuzlení je výborné a oceňuji, že ani tentokrát nebyl zařazen epilog, který by vše změnil.
Kdyby byl začátek svižnější, hodnotila bych plným počtem hvězdiček. I tak je to ale velmi dobré detektivní počtení.
U Bouře jsem měla občas pocit, že čtu román, přestože detektivní zápletka nechybí. Jde o styl jakým je kniha napsaná, pomalé tempo, žádné divoké zvraty a spíše románové zpracování. Líbilo se mi venkovské prostředí, ve kterém se příběh odehrává, popisy okolí i postupné odhalování vztahů mezi místními lidmi.
Hlavní postavy není těžké si oblíbit. August, po kterém je nová série pojmenována, je sympaťák každým coulem. Má stejné jméno jako jeden známý švédský spisovatel, ale na neustálé narážky lidí je zvyklý a bere je s nadhledem. Policistka Maria, řešící závažný problém i v soukromí, působí příjemně a lidsky. Je pravděpodobné, že si tito hlavní hrdinové v dalších dílech k sobě vybudují bližší vztah.
Kniha je vhodná pro čtenáře, kteří ocení detektivku bez krvavých scén a nepotřebují svižné tempo děje. Trochu může zklamat čtenáře, kteří mají načteno více detektivek a čekají od příběhu něco originálního nebo hodně překvapivé rozuzlení. Něčemu podobnému dávám většinou přednost i já, přesto přečtení nelituji, naopak je fajn si občas přečíst klidnější detektivku. Celkově je to zdařilý první díl nové série.
Papírové domky vychází ve vynikající edici "Tvář" nakladatelství Vyšehrad. Mě zatím žádná z těchto knih nezklamala a i tady jsem spokojená. Je to mysteriózní román o tom, co všechno je člověk ochoten udělat a podstoupit pro splnění svých snů a největších životních přání.
Hlavní postavy jsou Anna a Petr a jejich malý syn. Neméně důležitý je zde dům do kterého se nastěhují, je záhadný a strašidelný. Petr touží stát se slavným hercem, chce podávat nezapomenutelné výkony. Anna má skromnější profesní přání, silnější je u ní touha po bezpečí. Oba totiž pronásleduje minulost, oba trpí traumatizujícími zážitky z dětství. Po nastěhování do domu se jim začíná dařit a plnit všechna přání, hlavně Petrovi, ale jak už to v životě chodí, nic není zadarmo...
Zápletka románu se dotýká nadpřirozena, ale jde o silný příběh, který přináší hned několik podnětů k zamyšlení. Kniha je napsaná svižně a poutavě, je to výborné počtení, doporučuji.
Případy oddělení Q patří mezi mé nejoblíbenější detektivky. Díky velkému množství knih, které mám nachystané k přečtení, však dočítám sérii až teď, prostě nestíhám ;-).
V tomto díle je hned několik záhadných případů, přičemž k jednomu z nich se připlete i sama Rose a to tak nešťastně, že jí půjde přímo o život. Přišel čas, kdy se tato sympatická, zároveň však zvláštní osůbka, musí vyrovnat se svými démony z minulosti, takže jsou tu postupně odhalovány příčiny její pošramocené psychiky.
Děj tohoto dílu je nadmíru rozmanitý, případů i témat je tentokrát více (nad přidělováním sociálních dávek v Dánsku valím nevěřícně oči ještě teď :-o), zároveň se postupně hromadí jak vraždy, tak množství postav. S tím souvisí i celkové nižší hodnocení dílu s názvem Selfies.
Jussi Adler-Olsen však psát skutečně umí, takže i přes určitou spletitost tohoto dílu a nevyváženost mezi dramatickými a lehce stagnujícími částmi, je to pořád v konkurenci podobných knih vysoký nadprůměr. Finále příběhu a celé rozuzlení tohoto tentokrát řádně zamotaného klubka případů a témat je jako vždy skvělé.
85%
Román Sběratel sněhu má zajímavou zápletku ukrývající tajemství, je napsaný podmanivým stylem, postavy jsou dokonale vykreslené, plné života, nálada je spíše temná a tíživá.
Příběh má několik vypravěčů, neboť se odehrává ve třicátých a padesátých letech minulého století a v současnosti. Děj je opět zasazen do Českých Budějovic a každá doba je autenticky vykreslená - neklidná atmosféra třicátých let, kdy narůstají sympatie k Hitlerovi, těžké poválečné roky i současnost, kterou zastupuje ne zrovna typický mladý pár. Osudy všech postav čtenáře zaujmou, pointa na konci překvapí a propojí všechny tři dějové linky.
Této knize se toho moc vytknout nedá, přesto rozhodně není pro každého a mimo nadšených komentářů chápu i ty zklamané. Je to spíše těžká četba. Mým problémem bylo se do knihy začíst, to šlo hodně ztuha.