delfin32 komentáře u knih
Pokud mne paměť nešálí, tak jediné, co jsem kdy komu záviděla, byla lepší mozkovna, než-li ta, která byla přidělena mně. Ano, pane Kurasi, závidím Vám Váš mozek, neboť můj by nikdy nebyl takové slovní ekvilibristiky schopen. Bohužel musím také zkroušeně přiznat, že místy jsem se díky neznalosti bible v textu ztrácela, takže knihu nedočtenou odkládám a vytáhnu ji, dá-li pán Bůh, za deset či dvacet let.
Tři * nejsou tudíž odpovídajícím ohodnocením, neboť reflektují sníženou kapacitu mé mozkovny (zasloužil by si samozřejmě 5*, ale tohoto docenění nejsem t.č. schopna).
Chápu reakce těch, co nedočetli, protože na toto dílo musí člověk dozrát. Ačkoli pocházím z autorova kraje, také jsem před lety tuto povinnou četbu bojkotovala (tenkrát bych dala max. 2*).
Nyní ve čtyřiceti najednou přišlo to puzení... (běh do knihovny, přečtu dva-tři kousky a dumám). Dokonce jsem rodinu dovlekla i na Staré Hamry :-)
Úžasné čtení obzvláště (nebo spíše výhradně) pro čtenáře z tohoto kraje (podotýkám ale, že téměř všechna místa ve sbírce zmiňovaná osobně znám a mám k nim vztah - k tomu dvě babičky každá z jiné části kraje s jiným úžasným nářečím, které dnes už téměr vymizelo, takže Slezské písně ve mě evokují hluboko zasunuté vzpomínky) - takže proto 5*. Nebýt toho osobního pouta, dala bych tak 3-4.
Nejsem literární historik ani filolog, ale sbírka na mě působila značně rozproruplně co do stylu a tak jsem si začala googlit o Petru Bezručovi a připojuji se k názoru, že autoři budou opravdu nejspíše dva (V.Vašek jakožto vedlejší autor a gró zřejmě připadá na O.B.Petra). Už se těším, až si přečtu útlou knížku Jana Drozda: Autoři Slezských písní.
Poněkud "schíza" pro národního umělce, vezmeme-li v úvahu, že jeho otec Antonín Vašek byl jedním z prvních, kteří odmítli uznat pravost RKZ...
Autorky si nesmírně vážím, ale tahle útlá knížka mě trochu zklamala a to přesto,že jsem věděla, že se poněkud liší od jejích ostatních titulů a znala jsem "nahrubo" obsah knihy.
Máte doma zvířecího miláčka, se kterým sdílíte svůj obytný prostor a kterého chodíte 2x ročně k veterináři odčervovat? A kolikrát jste byli odčervit sebe? Sužují vás nemoci, se kterými si dnešní lékařská věda neví rady a nebyla vám nabídnuta lepší varianta než-li antidepresiva? Zkuste si přečíst tuto knihu... Autorka je zřejmě jedním z největších odborníků na parazitologii u nás.
Velice čtivě a srozumitelně psaná kniha, která vás přivede k zamyšlení jak nad starostmi všedního dne, tak nad věčností.
Určitě doporučuji k přečtení a následnému či spíše souběžnému přemýšlení i Nevěřícím Tomášům :-)
Další kniha, která ač vcelku útlá, dala by se i tak zhustit na cca 10% textu a bylo to postačující.
Říkám si, proč to vlastně čtu, když je to pořád dokolečka dokola :o)
Knihu jsem dostala pod stromeček, žánr nadělovatel trefil, takže jsem po ní sáhla jako první a začala číst hned o Štědrém dnu. Bohužel mě kniha zklamala - po pentalogii dr. Newtona a knihách paní Foučkové, to byl jen takový slabý čajíček...
Možná, kdyby to bylo mé první setkání s tímto typem literatury, tak by mě kniha oslovila více, ale takto se jedná jen o výčet osobních prožitků paní Blechové, které povětšinou nelze aplikovat do vlastních řad (...a všichni psát knihu ze života asi nebudeme...).
50%
Komentář píšu snad jen pro porovnání knihy a filmu, neboť komentářů ke knize jako takové je zde dost.
Film jsem viděla jako první a líbil se mi. Knihu jsem teď četla až několik let po shlédnutí filmu (a následně pro porovnání jsem si znovu pustila i film) a vychází mi to takhle:
FILM za 50% - KNIHA za 100%
Zajímavé, propracované, četlo se jedním dechem, ale do Browna, s nímž bývá srovnáván, má autor zatím ještě daleko. A na mě je tady příliš mnoho vojáků (65%).