Diabel komentáře u knih

Knížka je tak depresivně a realisticky napsaná, že deprese na vás vysloveně dýcha z káždé otočené stránky. Všechno je chladný, šedivý a smůtný. Takhle někjak si představím konec světa a všeho, čeho lidská společnost dosáhla. Smutná vize budoucnusti, kde otec a syn hledají střípek světla a naděje.
V knize, ale nelze jen vidět snahu o pouhý popis celoplošného katastrofického světa, ale především dojemný vztah oněch dvou postav, spojených rodinným poutem a temnou budoucností. Aspoň takhle to na mě celé působilo.
McCarthyho nápaditost z toho všeho dělá skutečný psychologický horor. Otec dítěte a tedy i jeho ochránce, už od počátku příběhu v sobě stále bojuje s jednou hrůznou myšlenkou - zabít ho sám? Rychle a bezbolestně. Než je zlí lidi dopadnou, budou je mučit a sní je... Jak dlouho tu ještě pro něj budu? Najdem útočiště?... To je myslím hlavní myšlenka celého příběhu... Autor vlastně stvořil nejen psychologické drama, ale science fiction a horor, to vše v jednom.

Autorův styl psaní se zprvu nečetl snadno. Jeho projev byl strohý. Má nezvyklé vnitřní dialogy a zvláštní, ale zároveň zajímavý popisy cesty. To všechno ve své jednoduchosti jen zdůrazňuje tu hrůzu kolem i uvnitř všeho co se děje. Vše má u něj svůj čas k dozrání. Pomalu, ale jistě vede čtenáře hlouběji a hlouběji do šedého, post-apokalyptického světa, kde každá další věta jakoby byla dalším krokem. Musím připustit, že autor nakonec vytvořil opravdu čtivý příběh, který má spád a někam směřuje. Příběh, který je ale spíš pro otrlé čtenáře.

McCarthy je asi nevšední člověk, když je schopen stvořit něco takového. Do budoucna se těším na další jeho knihy. Zkusím Dítě boží :-)

Hodnotím 9/10

40 18.05.2017

Paráda! Tleskám! Bezvadně napsaný román. Vydal se zase jiným směrem, ale to mi vůbec nevadilo, ba naopak. A musím se pochlubit :-D, že když jsem byl na Světu knihy, tak jsme s Kotletou pokecali. Během hovoru se zmínil, že se chce vymanit ze stereotypu a brousí do nových vod. Máme se na co tešit :-)
Sice se nejedná o vysokou literaturu, ale i tak pro mě má kniha (a další autorova tvorba) význam a vytvořil jsem si k ní vazbu... Jeho příběhy se mnou prostě rezonují. Kotletu mám rád jako člověka a jako autora. Tohle mě třeba mrzí u Kulhánka, že na své fanoušky kašle. Ať se jde zahrabat někam do džungle, kde mu bude líp. Radši podpořím Frantu, který má vášen pro psaní a je tu pro své čtenáře.

Toto nové dílo se v mnoha věcech liší. Nejsou zde žádní upíři, vlkodlaci, ani vylepšení superpadouši, nýbrž obyčejní lidi. Veteráni, co se znají v minulosti proběhlé občanské postapokalyptické války.... Trochu mi to připomnělo western...
Děj při čtení rychle odsýpá a nenašel jsem téměř žádné pasáže, kde by mu bylo ubráno na nadupanosti a nevtáhl mě hned do víru akce. Nepřátelé padají jak mouchy a cáry masa tu všude lítají okolo s notnou dávkou krve a kouřících nábojnic, takže jsem opět dostal to, co jsem chtěl. A hlavní hrdinové si celkem rychle získali mé sympatie. Fandil jsem jim až do úplného konce. Ale ani záporáci nebyli úplně k zahození. Jejich charaktery a chování mě zaujali. A i na kanibalismus dojde... Hodně se mi líbila zakázaná zóna, kde mi to připadalo jako z filmu Mad Max: Fury road.
Další věc, která se povedla je, že se příběh odehrává mezi Prahou a Brnem. S prostředím si Kotleta opravdu vyhrál a dobře ho realisticky popsal. Z míst, která znáte, nadělal krátery, skládky nebo zbořeniště. Kdysi krásné metropole se proměnily na poničená, opuštěná a zamořená místa...Divočinu, ze které čtenáře až zamrazí.
Historické pozadí konfliktu je popisováno krátkými vstupy na začátku každé kapitoly, kde se dozvíte, co se děje ve světě. To je v knížce velmi dobře zpracováno v podobě oficiálních hlášení, o kterých svět informuje The Hokkaido Shimbun Press.
Dvě drobnosti, které bych vytkl jsou, že tu není tolik skvostných hlášek jako obvykle a v celé knize nenajdete sex.
Závěrem bych pochválil provedení obálky, které mě ke knize hned přitáhlo. Perfektně vystihuje atmosféru knihy.

Rád čtu knihy Kotlety a dalších českých autorů a myslím si, že je fajn je podpořit.

Hodnotím 9/10

Nepřestávám žasnout, jak si to zase poskládal dohromady, takže tu tleskám za druhý díl. Upřímně po prvních 30 stránkách jsem se dost bál, kam se děj druhé knihy bude ubírat a ono se to nakonec se vším všudy povedlo a probudil jsi ve mně zvědavost po třetím díle.
Jak už jsem zmiňoval, Kotleta se vydává do jiných vod a snaží se v knize ztvárnit svůj postapokaliptický svět se vším všudy. Humoru je tu míň, ale zase jsem se u toho nahlas zasmál. Je vidět, že s černým humorem umí pracovat.
Kotleta tentokrát ve svý knize neopomenul ani sex a naservíroval jednu akci za druhou. Jako na jatkách.
Příběh je mi sympatický, nápaditý, stručně a realisticky napsaný. Díky tomu je vám jasné, kde se zrovna nacházíte a dovedete si živě představit, jak se co stalo. Uvěřitelné prostředí. Přesně tak by to mělo vypadat. Je tu jen pár drobností, se kterýma s autorem nesouhlasím, ale nechávám to být a dál si užívám prostředí mrtvé Země.
Občas přemyšlím nad zvráceným světem, ve kterým si ledacos vymyslel, jako je např. kočár poháněný holohlavými ženami atd.. Takových zvráceností bys do knihy mohl klidně vepsat daleko víc :-) Co se týče samotných zaporných postav, tak jsem je uvítal s otevřenou náručí. A jejich styl života?... Zajimáve podání, jak se lidé k sobě chovají...
Co mi nejvíce chybí v Poločasu rozpadu jsou začátky kapitol v podání novin Hokkaido Shimbun Press. Díky čemuž se už se nedozvíte, co se děje ve světě a místo nich jsou vsunutá japonská přísloví. Jsou sice užasná, ale hlášení byla pro doplnění příběhu pro mne důležitější.
Obálka už není tak krásně propracovaná jako u prvního dílu. U Spadu působila víc postapo, zde více fantasy, ale i tak jsem si na ni zvyknul...
Kotleta mi dal přesně to, co jsem potřeboval na vypnutí. Nic náročného na čtení a přitom dost navykový jako droga :-) Je tam vše jako v předchozím díle a i něco na víc.
Ať žije SATAN 2

Moje hodnocení 9/10

32 03.09.2017

Co napsat o Malém princi, abych se neopakoval..? To už ani nejde. Tenhle typ knížek mě dříve odrazoval od čtení a nebýt přítelkyně, tak bych si ho asi nikdy nepřečetl. Jako mladší jsem byl lenivý přemýšlet. Počkat? To jsem i vlastně teďka :D Každopádně tahle kniha nebude pro každého... Nebude pro jedince, kteří se neumějí nad věcmi hluboce zamyslet a podívat se mezi řádky... Tu a tam se v práci zeptám, jestli kolega četl Malého prince a odpovědí mi je: „Je to kravina. Nepochopil jsem to. Neznám.“... Napadá mne tedy, že pokud to nechápou ani někteří dospělí, jak to pak mohou chápat děti? Jako četbu na základní školu bych to určitě nedoporučil.
Nebudu psát ani, že je to moje nejoblíbenější knika, protože není. Já to chápu a beru to, ale mám ráději Tracyho tygra...
Tracyho tygr v nás probouzí zvíře a Malý princ probouzí již zapomenuté malé dítko v nás... Kniha má hloubku. O tom není pochyb. Po slohové stránce je také krásná... Ale i přesto tyto superlativy se mi nelíbí natolik, abych si ji zamiloval a ocenil ji tak, jak si kniha jistě zaslouží.
Možná je to způsobeno ohlasy okolí, doporučením mých blízkých... Někdy se mi to stane, že když lidé opěvují knihu až do nebes, přistupuji k ní více skepticky a jejich chvalořečení mě pak spíše paradoxně odradí...
Přestože je malý princ občas otravný s tím, že potřebuje odpověď na každou otázku a on sám odpovědi málokdy dá, je jeho příběh kouzelný a vlastně i prostý. A v jednoduchosti je přeci krása :-)

Moje hodnocení 7/10

30 27.12.2017

Tady úplně nevim, jak začít. Je toho tolik, co bych chtěl říct. Dost jsem se na závěr těšil a zároveň mě obestřela mlha smutku, protože jsem věděl, že něco skvělého právě končí. Takže se mi do čtení vlastně ani moc nechtělo.
Ale začal jsem.
Všiml jsem si, že máma Zámkovic dětí zůstala trochu v pozadí a že mezi ní a dětmi roste trochu propast, i když ji mají rádi. Dalo by se říct, že její misto nahradil Tyler a do určité míry i Kinsey. Z Tylera se stal muž. Hodně se změnil. Z Kinsey je taky kus slečny a když chce, tak jí to sluší. Nakonec se ukázalo, že ani postava Rufuse nebyla zbytečná, i když neměl moc prostoru... Dost mi chyběla původní postava Finty. Ať už to byl Zack či záhadná žena v černém obklopena hordou stínů...
Dalo by se říct, že pravý masakr nastal, když už neměl Finta co ztratit. Když už není co tajit, proč to nerozjet ve velkém, že. To, co na nás chystal, mě trochu překvapilo. Čekal jsem něco jiného, ale jeho nápad byl logický a neměl chybu. Jenže to by tu nesměl být ještě jeden klíč, kterej mě třeba mile překvapil.

Závěr byl hodně dojemný... Stalo se toho tolik, že jsem si vlastně poprvé od celé série tak nějak oddechl. Napětí opadlo a dostal jsem šanci se s hrdiny rozloučit. Za tu krátkou dobu to vlastně byli spíš přátelé, ale tak je to vždycky, když vám postavy přirostou k srdci.

Co se týká kresby, tak na mě zapůsobily poslední obrazy, přestože na nich byly pouze dveře... Dveře, ke kterým už bohužel nemám žádný klíč...

P.S. Přesto všechno jsem dal o hvězdu níž a to proto, protože jsem byl malilinko zklamanej. Ono totiž to podstatný se už událo v pětce, což je asi největší slabina tohohle dílu.

Moje hodnocení 8/10

29 31.08.2018

Řeknu to na rovinu. Přesně tenhle typ knížek mě odrazoval jako malého od čtení. Když jsem měl něco podobnýho povinně přelousknout, tak jsem si nechal dát radši sardel a knížku jsem nepřečetl.

Teď po mnoha letech, když už jsem starší, tak se na to dívám jinak. Ačkoliv mi dal Krysař trochu zabrat a to ve směru archaických výrazů. I když mě tyto výrazy okouzlují, tak jsem knihu četl o poznání pomaleji, než jiná díla.

Mistr hlodavců, jehož myšlenkové pochody je opravdu občas poněkud náročnější pochopit, mě i přesto zaujal. Přestože jsem byl zprvu k tomuto dílu skeptický, tak mě Krysař už hned v prvním rozhovoru překvapil. Krysař je netypický hlavní hrdina už jenom kvůli tomu, že o sobě neustále mluví ve třetí osobě. Chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvyknul. Celkově bych jeho postavu či osobnost ohodnotil pozitivně. Rozhodně v době, ve které autor žil, si můžete všimnout, že Krysař je typický romantický hrdina s jistými prvky realismu. Rozhoduje se hlavně podle citů a všechny jeho činy jsou těmito emocemi provázeny. Krysaře jsem si celkem oblíbil. A rozhodně bych mu přál poněkud lepší osud, ale zřejmě mu to nebylo dáno.

Lovec krys však není jediným hrdinou... Ač se mohou jevit jako vedlejší postavy, tak tomu tak zcela není...Líto mi bylo lehce "zaostalého" Seppa Jörgena, který má v příběhu své místo a celkem podstatnou roli, i když se to tak zkraje nemusí jevit.
Agnes mi připadala nerozhodná. Jako by nevěděla, co chce, ale to už tak u některých žen bývá ;-) Konšelé se zachovali nepoctivě. Ale uvážím-li, že jsou součástí zkaženého města, tak svým jednáním nijak nevyčnívají... Jako posledního si beru na paškál Krystiána. Krystián je ten typ člověka, který spíš přisluhuje a chová se až poníženě a přitom tajně čeká, kdy by vyskočil a ukradl si kus pro sebe. Jeho jednání v závěru knihy vlastně zcela vystihlo, co je ve skutečnosti zač. Ačkoliv byste to do tichého a slušného muže neřekli.... Ať už jsou některé charaktery jakkoliv otřesné, do příběhu se každá z nich hodí a nemohl by bez nich ani vzniknout..

Příběh v sobě rozhodně nese veliký morální ponaučení. Rozsah knihy se krásně hodí do mini formátu, který jsem četl od Vyšehradu. Úderný, strhující a napínavý. Tak to působilo na mě.
Číst toto dílo je úžasný zážitek. A určitě si ho nejednou v budoucnu přečtu znovu. A pro ty z čtenářů, kteří ještě nečetli, určitě doporučuji a myslím, že byste si ho měli též přečíst. Stojí to za to.
Knihu si rád pořídím a už mám i vyhlídnuté vydání, které by se mi líbilo do sbírky, kde Krysař působí tajemným až strašidelným dojmem.
Přeji pěkné počteníčko.

Moje hodnocení 9/10

29 01.12.2017

Další kniha z edice Pevnost, kterou mám za sebou. Mám ty knížky celkem v lásce. Tento počin jsem objevil náhodou do čtenářský výzvy a ke všemu se jednalo o můj oblíbený žánr. To mě velice potěšilo.
Birdman to rozjel trochu v jíném stylu, než na který jsem zvyklý. Když jsem knihu četl, tak se mi zdálo, že to autor zpočátku zbytečně natahuje a všechno až moc popisuje. V zápětí mi ale docvaklo, že to je jeho styl psaní. Je fakt, že se první čtvrtka tak trochu vleče, ale po nějaké době jsem se adaptoval a nechal se příběhem pěkně unášet... Ono to vlastně neni špatné. A v některých ohledech se i lépe čte. Je vidět, že autor průběh příběhu vymýšlel do detailu a myslel i na drobnosti. Apokalypsu, při které záhadná nemoc zkosila většinu lidské populace, popsal dostatečně čtivým způsobem.
Tak nějak by se to klidně mohlo stát a autor si s tím poradil na jedničku. A jen málo věcí mi přišlo přemrštěných, nevěrohodných nebo nelogických. Je pravda, že v příběhu nenajdete nic, co byste neznali ze zombí knih. Lidé hledají další lidi, shání potraviny a věci na přežití, přicházejí do styku ze zombíky... A ne ledajakými. A to mě dost překvapilo, protože se tu zombíci chovají dost divně a nevěděl jsem, jak to mám brát (viz Pepa na konci knihy). Nakonec jsem to nechal plavat.
Děj je vyprávěn prostřednictvím deníku, který si Johan (hlavní hrdina) vede. Čtenář je tak seznamován s událostmi velice osobitým způsobem a nic mu nebrání zcela se vžít do role hlavního hrdiny. Postavy jsou pro mě sympatické a živé a hlavní hrdina úplně normální chlap, co brečí, zmatkuje a dělá chyby. Žádný vyrovnaný, chladný superman likvidující jednu hrozbu za druhou a mimoděk trousící sarkastické hlášky.
V zápětí se na mě vynoří druhá postava s jmenem Tryskáč. Totalní pošuk, který si hraje na vojaka a vnucuje svoje idelogije všem kolem, což je v zombím světě pochopitelný. Postava měla grády.
Kronika se pak už četla o něco lépe. Díky deníkovým zápisům je děj dynamický a ubíhá závratným tempem.
Zajímavé pro mě bylo to, že uvnitř knihy naleznete spoustu odkazů na Den trifidů, Resident Evil, Šíleného Maxe, Stalker či 28 dní poté. Fakt prča s úsměvem na tváři. Nijak to nerušílo a troufl bych si říct, že z nich Birdman čerpá to nejlepší. Zručně vykresluje zničenou civilizaci, která je postupně zpět pohlcována přírodou. Buduje atmosféru beznaděje, staví hrdinu před zásadní morální rozhodnutí a když se naskytne příležitost, neváhá čtenáře šokovat.
Birgman má nějaký ty mouchy, ale kdo je nemá.

Kniha mě na český poměry potěšila a Kroniku konce světa zkrátka musím doporučit.

Hodnotím 8/10

P.S. Závěr je hodně otevřený. Co jsem tak četl, tak autor počítal s pokračováním, ale už se ho asi bohužel nedočkáme. Škoda.

29 26.06.2017

Pátej díl v sobě nese napětí, vzrušení, zatajení dechu, ale i smutek. Celou tu sérii chcete vědět, co se stalo a proč. A tady se to konečně dozvíme... Není to sice úplný konec, ale z části už ano. Padl z toho na mě smutek, protože to, co se stalo, vzniklo úplně nevinně. Přiznám se, že tak blbej nápad jsem nečekal a už vůbec by mě nenapadlo, že přijde z rovna z téhle hlavy. Kromě toho hlavního je ale kniha plná i jiných zjištění a všechno konečně do sebe krásně zapadlo. Hill to vymyslel dobře. Ne dobře ne, přímo geniálně.
Kresba je stále úchvatná a všude vás doprovází prokleté pohledy... Dalo by se říct, že jeden pohled nestačí, je zapotřebí víc a víc... Chce nechtě tomu nakonec propadnete tak jako já a troufám si říct, že jako každej, kdo to četl.
Ještě bych dodal, že v sérii nebyl ani jeden díl pro mě ničím výrazně slabší. Něco třeba mělo pomalejší děj, ale nemůžu říct, že bych se nudil. To tady nepřipadá v úvahu. Spíš mě mrzí, že ty poslední tři díly jdou tak hopem a je tam toho až moc.
Jsem rád, že mám knihy doma a mohu se k nim vracet, protože to nejsou komiksy na jedno přečtení a jsem si jistej, že v tom hltaní stránky za stránkou, jsem určitě něco přeskočil. Nicméně - vzhůru za šestým dílem.

Moje hodnocení 9/10

27 30.08.2018

Tento historický klenot rozhodně řadím do mojí topky komiksu :-) Dobu krásné renesance zbožnuji a zvlášť když se jedná o rod Borgiu. Je pravda, že v reálu se nám to tak trochu vyhýbá, ale ty odporný věci, který se tady občas děly, tak ty opravdu nevynechal. Popravdě je komiks tím vším a možná i něčím navíc.
Přibližne jde o zobrazení jedné historické epochy skrze život jednoho španělského šlechtického rodu z období renesance, který se stal v té době jedním z nejmocnějších a nejbohatších rodů v Římě a Vatikánu.
Myslím si, že autor kritizuje lidksou společnost. Zobrazuje svět ve špíně, výkaly a močky, sliny, mučení, znásilňování, žebrota a nemoci. A nesmí nám chybět hodně sexu a to opravdu hromady skupinového sexu.
Je to pro mě takový povlak neustále přítomného konce, deviace a zkaženosti. Krev a násilí doplňuje kopulaci jako víno sváteční oběd.
Renesance totiž bývá v knihách označovaná za první osvícenecké období, které si bere za vzor antiku, oslavuje člověka a rozum, a dává přednost pozemskému životu před životem posmrtným. Ovšem nikde se v těchto historických knihách nedočtete, že ztráta víry v Boha, potažmo v boží trest vede k totálnímu úpadku morálky, k vraždám, k uvolněným sexuálním praktikám nebo sodomii. A Jodorowsky si dal záležet, aby právě tuto část dějin zachytil až s nebývalou autentičností. Teda pokud to tak opravdu bylo.

Alejandro Jodorowský nikdy rozhodně neměl normální postavy a normální látky, tohle je druhý komiks, co jsem od něho četl a opět mě dostal na kolena. Již u mě dokázal své nesporné kvality v již vydaném Incalovi.
Zkušenému kreslíři Milo Manarovi se povedlo vytvořit vskutku úchvatnou podívanou s ohledem na historický kontext.
Dovolím si říct, že Borgia je bezpochyby jeden z nejkontroverznějších komiksů, jaký jsem četl. Bylo by velkou chybou odsuzovat jej jako povrchní a šokující pornografii. Můžete si třeba stěžovat na rychlý konec nebo záměrné zjednodušovaní, ale myslím, že tu základní myšlenku, o kterou Jodorowskému šlo, to se mu splnilo. Při bližším zkoumaní totiž zjistíte, že vám dokáže nabídnout daleko víc, než uspokojení zvířecích pudů. Co třeba něco na zamyšlení?
Rozhodně bych mohl komiks jednoznačně doporučit :-)

Hodnotím 9/10

27 21.02.2017

Nejspíš budu jeden zmála komu se vrána moc nelíbila, je fakt, že je o mnoho lepší než filmové zpracování, ale pořád je to skromná vyvraždovačka, hnáná za pomstou z lásky. Tohle všechno jsem už viděl i jinde a bylo to mnohém líp zpracované. Mraky špatné výplně v příběhu tím, že tam naserete plno poezie a křesťanských keců, který mě opravdu neberou. Jediné pozitivní pro mě byla kresba, ta je fajn, pár hlášek od gaunerů a jedná báseň od Lois Weakley Mckayové. Po tolika pozitivních komentářích, jsem se na to tolik těšil a o to víc mě to zklamalo, možná jsem si vránu přečtl až moc pozdě. Ať je to jak chce...takový už je holt život a každý na to koukáme trochu jinak v mém případě si vránu už asi nepřečtu.

Hodnotím 3/10

27 06.07.2016

Poetický příběh s neuvěřitelnou atmosférou. Kdo nečetl, měl by to rozhodně co nejdřív napravit. Doporučuji i poslech nezkrácené verze v podání pana Brodského, která prožitku z knihy dodá úplně jiný level...

Na co rozhodně nezapomenu je úplný začátek knihy, kdy Tracy konečně našel svého tygra, který nebyl tak docela tygrem. Ale pro Tracyho to tygr byl a to bylo nejdůležitější a nikdo mu ho již nemůže vzít...
Opravdu krásná, dojemná, poetická a kouzelná kniha, kde Saroyan na prostoru sotva sto stran popisuje a našeptává, co je v životě nejdůležitější.
Tracyho tygr se dá pochopit spíš srdcem než rozumem...
A stejně jako Tracy, tak i já a vy máme svého tygra... Možná o něm někteří ještě neví... Ale třeba ho ve vás probudí právě ten tygr, který se toulá tímto příběhem...

Moje hodnocení 8/10

26 23.08.2018

Strašně zbožnuji válečné filmy. Dávám si je ale moc nahlas, což by sousedy moc nenadchlo, tak jsem si řekl, že to udělám jinak a něco si spíš přečtu. Tak jsem si našel tohoto autora. Ze začátku jsem se dost bál, že to nedopadne dobře, když je to jeho prvotina, ale je to právě naopak. Marko Kloos má velký potenciál na psaní military sci-fi.
První díl zbrusu nové série čtenáři představí nelehkou situaci obyvatel přelidněné Země a jejích kolonií, které se potýkají se stejným problémem. Autor nás z pohledu hlavního hrdiny - armádního nováčka Andrewa alespoň částečně zasvětí do vojenského drilu a náročného výcviku.
Můžete se těšit na nadmíru dramatické válečné operace, do nichž se vojenské složky neustále zapojují, a do kterých máme vhled skrze osobní zážitky Graysona. Autor zamyšlí rozjet pořádnou ságu a tak v první půlce knihy čtenáře seznamuje s tím, jak to chodí v armádě budoucnosti.
Celkově příběh prakticky nikde nezaostává a čte se krásně svižně. Je to především díky tomu, že se v každé kapitole něco děje a to je jedině dobře. Za mě velký plus.
Kloos si s knížkou dost vyhrál a je vidět, že jí psal několik let. Má výborně popsanou vojenskou hierarchii, útoky se zbraněmi, strategie a taktiku. Děj je dost napínavý, akční a není nijak předvídatelný, což mě dost potěšilo. Autor průběžně vykresluje psychologii jednotlivých postav a to i vedlejších. Nestalo se mi, že bych si k nim nenašel cestu a v průběhu čtení mi hrdinové přirosli k srdci. Hlavní postavu Graysona jsem si oblíbil hned. Je to sympaťák se štěstím a smůlou zároveň, ale mrzelo mě, že nedostal tolik prostoru v přímé řeči. Sice se dozvíte vše o jeho osobě, co si myslí v průběhu děje, ale rozhovory – s přáteli, rodinou a dalšími postavami, tak těch tu bylo opravdu málo. Třeba to autor napraví v další knize. Nechám se překvapit.
Co se týká popisu bojových scén, tak při nich máte pocit, jako byste tam v tu chvíli byli s četou také a bojovali až do posledního dechu. Třebaže se ale většina instruktáže podobá výhledu z jedoucího vlaku, v podstatných chvílích je rychlost nízká tak, aby si je čtenáři stačili užít a až do dna vychutnat příběh i zdejší atmosféru...
Ve finále bych knihu stoprocetně doporučil všem fanouškům vojenské fikce, sci-fi a fantasy. Pro mě to bylo příjemné překvapení a určitě si přečtu další díl.
Našel jsem jen jedno mínus a to zvláštní skladbu vět. Tu a tam. Někdy mi to nesedlo...

Moje hodnocení knihy je 8/10

26 04.11.2017

Ten pocit, když vám dojde, co ten název znamená...

Zámkovic děti podruhé...
Obálka knihy je trochu mdlá. Nejspíš je to tím, že je všechno ještě ve stínu a zastřený mlhou a Hill si tu dává na čas. Což se mi na tom i docela líbí. Vidim tady to zlo, jak číhá za rohem, jak se pomalu plíží, ale ještě neni úplně na dosah a v tom je Hill vážně dobrej.
Je tu znát i určitej pomalej rozklad rodiny a vztahů. Každému z nich je věnována pozornost a vidíme, co to s nimi dělá a jak se s tim každý z nich vyrovnává po svém.
Dostává mě celkově i ta genialita šílenství. Hodně těch věcí je prostě zvrácených a dohnaných až k absurdnosti, ale když to čtu, tak nejsem ani tak pobouřen, jako spíš okouzlen. Magii mám v knihách rád a tady samozřejmě nechybí. Musim říct, že nápad s klíči je vskutku originální a zatím jsem se s ním nikde nesetkal. Upřímně bych byl za pár klíčů rád.
Víc k tomu nemusím říkat. Tuhle sérii doporučuju všem a jdu na další díl.

Moje hodnocení 8/10

25 27.08.2018

Po zhlédnutí všech starších i těch nových filmu, nastal čas, si konečně přečíst originál a dozvědět se, jak to vlastně bylo. Od klasického filmové zpracování se kniha v mnohém liší. Ale na druhou stranu právě díky skvělému filmu si knihu lépe vychutnáte, protože už máte výbornou představu o tom, jak vypadá „polidštěná“ opice.
Kniha je výborně napsaná. Není opravdu dlouhá, je svižná a má dobrodružný děj a přečtete ji klidně jedním dechem. Je napsána lehkým kultivovaným jazykem, udržuje čtenáře v napětí a očekávání, tu a tam nalezneme i prvky humoru či ironie. Pierrovy jsem to celé věřil. Má prostě vypravěčský talent. Z knihy na mě dýchla atmosféra starého dobrého sci-fi.
Kniha skýtá hodně věci k zamyšlení... Kromě dobře vykreslené psychologie postav a úvah hlavního hrdiny či zamyšlení nad skutečným směrem evoluce, zde najdete popis hierarchie opičí společnosti, kde má každý druh opice jiné postavení, pokusy na lidech a návštěvu ZOO. Opice jako takové mi velmi přípomínali lidi. Hlavní postava Ulyxe mi brzy přirostla k srdci. Je to sympatický hrdina. Zvykl jsem si také na Ziru a Novu. Kdo mi nesedl byl manžel Ziry. Působil na mě dojmem, že něco skrývá a není úplně otevřený a upřímný k hlavnímu hrdinovi. Poznali jste na něm, že svádí boj mezi vědou a zachováním opičího druhu...
Kromě tohoto opičího hrdiny mi pak ještě nesedla pasáž věnovaná nástupu opic k moci. Něco mi tam chybělo. Tato část opičí historie by si určitě zasloužila mnohem více stran... Ale koneckonců jedná se o sci-fi, tak proč ne.
Myslím si, že autor zcela nevyužil všechen prostor, který téma nabízí a rozhodně mohla být kniha klidně délší.
Závěr, který vymyslel Boulle je jiného kalibru než ten, jaký zvolili američtí tvůrci ve slavné finální scéně filmové verze. Přiznám se, že jsem od začátku až do konce čekal sochu svobody, nebo něco v podobným stylu, ale je to úplně jinak a neméně šokující.

Hodnotím 9/10

25 25.12.2017

Takhle dopadne kniha od Kotlety, když nemá svůj den. Musím uznat, že to je zatím jeho nejslabší dílo.

Řezník šel na jistotu a vybral si téma robotického vylepšování. Na tom se dá dobře vyřádit a tak Kotleta vytvořil román, který připomíná klasické superhrdinské komiksy. To je nejspíš jeden z důvodů, proč z Lovce nejásám až do stropu.
Každopádně je román čtivý, plný hlášek a popkulturních narážek, jako třeba KudlankoPrezident. Pro mě nejlepší hláška, ze které jsem nemohl. Vulgarismy, kterých jsou v jiných dílech mračna, zde skoro nejsou. Nebo jsou, ale je to suché. Za mě další mínus.
Co se naopak povedlo je, jak si autor vyhrál s naším velkoměstem a vytunil ho do roku 2050. Vykreslení Evropy budoucnosti bylo zábavné a zdařile ztvárněné.

Sice nejsou Lovci tak krvavou podívanou jako Hustej nářez, ale i tak zde není nouze o proudy rudé tekutiny, které crčí ze všech možných i nemožných údů a vnitřností. O to více, když mezi sebou bojují dva superpadouši, vylepšení o kybernetické části těla. To by zkrátka nebyl Kotleta, kdyby boje neproložil hektolitry krve a plné automobilových honiček, pronásledování, výbuchů, mučení a střílení.
K zamyšlení jsou zde odkazy na nynější problémy. Ukazuje nám, jak dopadla Praha následkem malé porodnosti a vysokého přistěhovalectví, a to zejména ze strany arabským národů.
Co se týče pointy (motivu) celého příbehu, tak ta je paradoxně zároveň i jeho největší slabinou. S dalším a dalším dobrodružstvím, s rostoucí únavou způsobenou neustávajícím proudem vystřílených nábojů a prolité krve, ztrácí nebojácný hrdina šťávu. Závěrečným šarvátkám tak chybí napětí a jiskra. Kdyby se Kotleta rozepsal aspoň na dvě knihy, bylo by to o poznání lepší.
Jistě, zápasy jsou stále velkolepé, ba přímo masakrozní, ovšem bez nápadu a chuti. A totéž platí i pro mnohé průpovídky a vtipné hlášky, jak jsem již uvedl výše. Nicméně kniha stojí za přečtení a jsem za ni ve své sbírce rád.

Jako poslední chválím vydařenou obálku Lukáše Tumy, jež krásně tlumenými barvami i zvoleným tématem názorně evokuje nedalekou budoucnost. Muž, který se shodou náhod podobá Terminátorovi, stojí na periferii města a kouří s tvrďáckým výrazem cigaretu a v ruce třímá kalašnikov... Jistou podobnost v tom vidím.

Moje hodnocení 6/10

25 11.09.2017

Stroj času jsem nejdřív viděl jako film a to byla hrozná kravina. Když srovnám knihu a film, tak jediní Morlocové svým vzhledem a chováním se podobají Morlocům z knihy.
Pátral jsem a zjistil, že Román H. G. Wellse poprvé vyšel v roce 1895 a většina literárních historiků považuje tento rok za zrod nové éry ve fantastické literatuře. Český čtenář se s ním mohl seznámit v roce 1905, ale další generace si na příští vydání musela počkat více než 90 let, což je tedy odvaz! On v tom nejspíš byl i nějaký politický úmysl, protože po přečtení knihy jsem začal pochybovat o tom, že Wells patřil k zastáncům socialismu, ale to už jsem odbočil... Přínos tohoto díla pro další autory je nezměrný. Pro ty, kteří hledají kořeny klasických sci-fi námětů, je toto dílo povinností :-)

Celý příběh započal na sklonku 19. století v Anglii v salónku pro gentlemany, kde Poutník (autor hlavního hrdinu nepojmenoval, vystupuje zde pouze jako Poutník v čase) vysvětluje přítomným svůj nový neuvěřitelný objev. Zde se mi obsah četl chvilku špatně, takže jsem si prvních několik stran musel přečíst znova. Dál už to šlo jak na drátkach.
Kniha je vyprávěním o cestě do velmi vzdálené budoucnosti. Hrdina se po svém pokusu ocitá v daleké budoucnosti a to v roce 802 701 (Tento letopočet se mi moc nezdá, ale proč ne. Myslim si, že Zemi dřív zničíme, ale to tenkrát nemohl autor vědět.). Poutník se setkává s upadající civilizací plnou prostomyslných a bezstarostných bytůstek - Eloiů. Pídí se po vzniku zdejších lidí, při čemž narazí na Morlocky. Z nich mi šel mráz po zádech. Šla z nich hrůza a nejvíc to platilo v lese :-). Wells měl opravdu skvělý vypravěčcký talent a uměl se dostat člověku pod kůži. Svět kolem nich vypadá depresivně a budete s ním hluboce soucítit, nebo takhle jsem to aspoň cítil já.
Konec knihy jsem díky filmu nečekal, byl jinačí a taky o mnoho lepší.
Knižní vydání z 1992 má skvěle udělanou obálku, uvniř je text krásně orámovaný a místy doplněný ilustracemi.
Uvažoval jsem jestli dát plný počet nebo čtyři hvězdy a nakonec jsem se rozhodl pro ty čtyři a to z důvodu, že kniha mohla být dáleko obsáhlejší. Autor se mohl víc rozepsat o zdejších obyvatelích a o světě všude kolem nich. Těch cca 160 stran mi na tak skvělé nápady vůbec nestačilo. Úplně mě to neuspokojilo, ale rozhodně si přečtu jeho další díla. Těším se na další jízdu...

Moje hodnocení 8/10

25 10.09.2017

Především bych chtěl říct, že jsem veliký fanda filmu, a to hlavně 1 a 2, i všech dostupných her. Po předlouhém uvažovaní jsem si vybral právě komiks Omnibus od Marka Verheidena a udělal jsem dobře. Děj se odehrává kolem třech hlavních postav a to je Newt, Hicks a na konec i samotné Ellen Ripleyové. Je tu všechno, co jsem chtěl - vesmír, technologie, hodně vetřelců s vyšinutou vládou a jejích postranních úmyslů. Četbu jsem si naprosto užíval, zvlášť, když to čtete v noci. Tu děsivou atmosféru to rozhodně má :-) Kresba je naprosto výborná, tomu nemám opravdu co vytknout, jedině scénář má pár nedostatků, hlavně na začátku (božská sekta atd.) a ten trošku srandovní konec. Rozhodně se chystám na další díly.

Hodnotím 8/10

25 02.07.2016

Všechno začíná velmi poklidně v jednom městečku, ale protože bohem tohoto místa je syn Kinga, je jasný, že klid a pohoda nebudou mít dlouhýho trvání a taky ne...
Samotný první díl nám toho moc neřekne. A i když je to opět masakr, tak skoro nic nevim. Je to pomalejší rozjezd oproti tomu, co se všechno strhne od třetího dílu. Tam se to dost láme a všechno nabírá neskutečný tempo. Tady ale zatim vládne klid, ale čim víc se prokousávám příběhem, tím víc je jasný, že půjde o něco velkýho.
Nápady, které tu Hill použil, jsou bomba. Fakt se mi tohle dost líbilo. Už samotná obálka mi přijde, že obsahuje klíč k samotný bráně pekelný...
Stálo to i za ty peníze, co jsem do toho později vrazil, protože jsem knihu nekupoval hned. Myslim si, že téhle série by byla škoda a jsem rád, že ji dovydali a neskončila jen v levných knihách.

Moje hodnocení 8/10

Ho, Ho, Ho (když byly ty Vánoce), ty jsi dobře újetý cápek, Kotleto. Podobně jako já, proto se mi tvoje knížky asi tak libí, takže ti tleskám i po třetí na poslední díl teto trilogie.
Třetí a poslední díl přesně navazuje na předchozí a rovnou pokračuje dál s dějem hutně nabitým akcí. Vlastně se celá kniha vůbec nezastaví a je tu plno masakru. Krev tu teče proudem jako po tobogánu, nic se nezastaví a Kotleta si nebere žádne servítky. Dostal jsem i spoustu špionážní akce a dokonale popsaních scén, když chcete někoho vykuchat jako prase (nebo návod pro začátečníky na zabijačku, řezník se nezapře :D). Nalezl jsem zde dokonale zvrácené záporáky s jejich směšnou ideou, jak zničit svět, ospravedlnění tohoto konání a nechutnosti kultu fanatiků jejichž chutě jsou den ode dne horší a horší... Půtky s nepřáteli, přestřelky a nějaké to podřezávání vygradují v masivní bitevní vřavu. Tentokráte okořeněnou velkou dávkou patriotismu.
Řezník si neodpustil ani sexovaní. A tím myslím spoustu sexu a i s detalním popisem. Přece jen konec může přijít kdykoliv.
Co se týče příběhu, tak se mnou bude nejspíš kdekdo souhlasit, že je o něco slabší, ale i tak jsem si to užíval, nechal se dále unášet a přebrodil se v mnoha sračkách, jak by řekl sám řezník. Opět je v knize vše po čem by vaše srdce zatoužilo. Včetně černého humoru v bojových scénách. Ten se naprosto vydařil a hezky dokresluje prostředí, ve kterém se hrdinové nacházejí. Není to ten typ humoru, na který jsme zvyklí, ale i tak jsem se u něj i kolikrát nahlas zasmál.
Sečteno a podtrženo: Po všech stránkách kniha splnila moje očekávání, ačkoliv jsem doufal, že se Kotleta překoná. To se bohužel nestalo. Prostě si odvedl svou standardní bruntální řezničinu, na kterou jsou čtenáři zvyklí. Knize však, podle mého názoru, ubírají body poslední uspěchané stránky. Mohl to klidně rozepsat o další desítky stran. Završení postapo trilogie však rozhodně stojí za přečtení a já ho určitě dopuručuju všem.
Na závěr ještě malé doplnění k obálce a úpravě knihy: Uvnitř knihy nás opět doprovázejí japonská přísloví. Upřímně bych byl radši za noviny The Hokkaido Shimbun Press (zde jsou pouze jednou a to na konci). Obálka je opět krásně vystínovaná. Jediné, co mi nesedí, je vyobrazená Alice, které je podle popisu kolem 40-50 let a tady vypadá na plus minus 30 let. Jinak jsem spokojen.

Ať žije Velmistr uzenin!

Moje hodnocení 8/10

24 28.12.2017

Druhý díl mám za sebou a musím říct, že mě to už tak nedostalo jako předchozí díl. Kniha totiž hodně pokračuje(kopíruje?) v duchu jedničky. Velkých zvratů tam tentokrát tolik není. Těžko říct, proč tomu tak je... Myslím si, že si autor připravuje půdu pro další díly (v cizině vychází již šestý díl), a taky že autorovi chybí nějaký boj. Akce. Co jsem si zjišťoval, tak je(byl) vojenský důstojník a hodně to do knihy promítá. Nejspíš je autor sám hlavním hrdinou a děj popisuje tak, jak by se s událostmi vyrovnával on sám.... Těžko říct.
První polovina knihy mě bavila stejně jako v jedničce. Druhá půlka už tolik ne. Ale jak to tak už bývá, někdy je druhý díl spíš výplní a připravou na další třetí díl, což se stalo i zde. Kdyby měla série pouze tři díly, tak bych byl naštvaný, ale vzhledem k možnosti, že by jich mělo vyjít šest, to beru. Sice to je kniha trochu zklamáním, ale ne takovým, aby mě to od celé série odradilo a dál ji nečetl. Tak špatná ta kniha určitě není.
Co mě v knize baví je již zmíněný popis boje, taktiky, zbraní, výzbroje. Jak probíhají útoky na nepřátele a cizí záškodnické planety (ale všeho s mírou). Také se tentokrát daleko více soustředil na lidi a mezilidské vztahy obecně. Dal prostor vedlejším postavám a více nastínil love story hlavní dvojice. Bohužel se ale tolik nezaměřil na to, na co jsem se těšil vlastně nejvíc, což mě trochu naprdlo. Předpokládám, že si to autor šetří pro třetí díl. POZOR MOŽNÝ SPOILER --- Tudíž se druhý díl trochu smrskává na – přiletíte – odpálíte – doletíte - naložíte – odletíte – odpálíte - …. Ale beru to. Tohle se na vojáka sluší a patří. Akčí scény jsou slušný i přesto, že vojáci použivají pouze pět typů zbraní pořád dokola. Na tom by měl autor víc zapracovat, jinak má technologii slušně popsanou o tom žádná. Opět seznamování s vojenskou hierarchií, výzbrojí, výstrojí a taktikou... A rázem je v knize zase kupa nových slovíček. --- KONEC SPOILERU
Marko Kloos si ve vyprávění drží stejnou úroveň. Co se mi ale vůbec nelíbí, je překlad. Překladatel tu a tam píše, jako by to zkopíroval z překladače googlu a i ten překládá líp. Někdy je to tak doslovné, že to nedává až smysl. Něco jako „Já být tady moc dobrá voják.“ Tohle naštve.

Co dodat závěrem? Kniha je dobrá. Ani špatná, ani výborná. Prostě dobrá. Očekávám další díl a doufám, že to autor už konečně rozjede, ve smyslu, že se v ději objeví větší zvraty a posune se to někam dál.

Těším se na nášup vesmírných bojů!

Hodnotím 6/10

24 23.11.2017