Diabel komentáře u knih

Bílý Láma je trochu z jíneho těsta, něž autorova předchozí díla. Z mého pohledu se jedná o slabší dílo, ale i přesto v tom vidím to, co mám na Jodorowském nejradši. Na Lámu se musíte dívat trochu jinak a nejen to. Na dílo se dá nahlížet z různých úhlů. Změnilo se se prostředí, ale autorův duch je v tom stále zachován.

Bílý láma v sobě obsahuje nesmírné množství myšlenek, představuje nám tibetskou kulturu a její myšlení. Jodorowsky dávkuje metafyzično a myšlenkové principy budhismu s nimiž pracuje spíše volně a hodně výrazně. Chvíli to trvalo, než se mi příběh vryl pod kůži.
Co tím vším chtěl autor říct? Mám se na svět ukryt v tomto komiksu dívat skrze tibetské tradice či toto pojetí roztrhnout a nahlížet na celý koncept z jiné perspektivy? Na chvíli zapomenout na to, kde se v příběhu nacházíme a přenést kouzla Bílého Lámy i mezi nás... ? Vykouknout zpod „pravd“ a iluzí, které jsme kolem sebe mistrně poskládaly a které nás zbytečně svazují...? Je tohle to, co nás chtěl Láma naučit, když se převtělil zrovna do bílého chlapce? Skutečný spasitel?
… U Jodorowského zkrátka nikdy nevíte, na čem jste. Jeho příběhy se pohybují v mnoha dimenzích, přičemž mám často pocit, že ani jedna není vyloženě správná ani špatná.
Je pravda, že některé události mi k mnichům úplně neseděli, ale co já vím? Nežiji mezi nimi a do jejich srdcí nevidím. A mniši jsou přeci jen také lidi, jako my ostatní. Ale jak jsem psal již výše, když pominu místo, kde se příběh odehrává, tak je to věrné zakreslení našeho nitra... Zejména jsme-li utlačovaní, vyčerpaní a duševně již unavení. Nebo naopak chamtiví a moci chtiví.

Bez kresby by však nic z toho nemohlo vzniknout a za tu vděčíme Georgesovi Bessovi, který tomu všemu dodal dynamičnost a pár fantaskních prvků. Barvy jsou spíše tmavších odstínů a dokreslují tak celou atmosféru, jež se pomalu vkrádá i do čtenáře a jeho prožitku.

Sečteno, podtrženo, Bílý Láma je bez pochyby vyjímečný komiks. Přesto však se po přečtení Incala a Kasty Metabaronů dostavilo malé zklamání. Komiks rád zařadím do své sbírky, ale nejspíš se mu nedostane stejné pozornosti jako jiným dílům od autora.

Moje hodnocení 7/10

24 12.11.2017

Další mini knížka s názvem Marevick má opravdu náběh na něco většího. Čtu a čtu a najednou je závěr s nijak valným koncem, ale to nevadí i tak se mi vše, co se tu odehrálo, moc líbilo, ale na plný počet to nebude, je to škoda.
Co říct o téhle malé kniže? Maverick spíš než hrdina je smolař, nalezenec nebo... pěšec na odpis. Není žádným zářivým talentem, spíš ho život naučil z čehokoliv vyždímat poslední kapku a pak ještě pár dalších navíc a toho vše s rozvahou využít.
Nevládne velkou fyzickou silou, ale právě úspornost je to, co se musel naučit jako dítě bez rodičů, bez podpory a s omezenými zdroji všeho. Úspornost je jeho zásadní předností. Díky ní se dokáže obejít bez svalové síly a přežít v poušti i v jiných, rozmanitějších, ale podobně nepřátelských prostředích.
Dalo by se říct, že to je jedna životní epizoda člověka jménem Marevick, o jehož minulosti se dozvíme právě tolik, abychom věděli, proč se právě teď chová tak, jak se chová.
Dost mě potěšilo, že příběh se odehrává ve Vegaši, pro milovníky Žambocha je to hezká jednohubka a budu se těšit na další knihy z tohoto světa.
Mám ke knize jen jedno mínus a to za tu kočku. Jako milovníka koček mě dost namíchla.

Hodnotím 7/10

24 16.04.2017

Predator je můj druhý Omnibus, který jsem četl a myslím, že jsem trefil zlaté jablko. Betonová džungle, která je nejspíš rozdělena na dva party. V prvním se děj odehrává v městě New York, jak tomu bylo podobně ve filmové adatapci Predatovy 2. Hlavní postava detektiva Schaefera ( který hláškuje o sto šest ) je bratr majora Dutche Schaefera. Je to opravdu geniální tah udělat rádoby pokračování. Vypadá věrohodně a opravdu tu horu svalu beru, užívam si to, má to hezký nádech osmdesátých let. Zápletka je trošku jednoduchá, ale funguje to a má to hlavmě skvělý dialogy. Schaefer chce zjistit pravdu o svém bratrovi a přitom porušuje všechny zákony a do toho mu vstupuje jeho nejtvrdší oponent, jak tomu bylo i u filmu :D Hezky nakreslené postavy, souboje, výrazy obličejů, hodně akční prostředí a samotnej predátor. 33. stránka hnedle navazuje na tuhle povídku. Part 2 se odehráva v Kolumbii, kde to gradovalo v plném proudu. Džungle byla skvělá. Jsou tam hrozný jatka. Úplně mi to připomínalo Komando, kde Arnold kosí po stovkách, je to pěkně haluzácký. Krásna zápletka až do somotného konce týhle povídky.

Další povídka s názvem Studená válka se odehrávající na Sibiři. Je to hezky udělané pokračování předchozí povídky. Opět mě zde potěšil scénář od Marka Verheidena a kresba od Rona Randalla. Sibiř s predátorama je bombastická a to zimu opravdu nemám rád. Predátorům taky nesvědší a jdou za teplem a to přes mrtvoly a neberou si až do hořkého konce žádný servítky. Zase skvělý hlavní hrdina, ale dokonce i vedlejší postavy. Schaefer je opravdu skvělou postavou, je to přesně ten týpek, kterého můžete mít v hlavní roli pořád rádi, protože je to nadupanej týpek a má neskutečně suchý smysl pro humor. S hláškou přijde v jakýkoli moment, což je na něm skvělé. Opět se mi líbila kresba i malba postav a i predátoru. Tato povídka si rozhodně ode mě zasložila plný počet.

Temná řeka už je o něco slabší jak předchozí dvě, přesto má taky něco do sebe. Zdejší Predátor se tak trochu zbláznil a místo fér lovu všechny na potkání zabíjí. Dobře udělané bitky mezi sebou. Akční to taky je. Co víc si přát. Přišla mi tu jen divná ta záležitost, že by se Predátor spřáhl s lidmi, i když jsou to domorodci, ale nakonec jsem to nechal být a užívál si místní atmosféru s hrdinou až do finále. Tato povídka má opět nádherné barvy a také je to na tom vidět. Pánové se snažili. Rozhodně tyhle tři povídky jsou nejlepší a plný počet si rozhodně zasloužejí.

Zkouška dospělostí je pouze krátičká povídka o boji mezi Predátorem a Africkým domorodcem a o tom, jak může i domorodec obstát v boji proti takový obludě. To je celý příběh :-) Když vidíte, že jde na predátora pouze s klackem, tak si zasloží uznání :D Kresba je obyčejná nijak zvlášt nenadchne.

Lov v Nghase je zvlaštní povídka odehrávající v letech 1936, kde parta zkušených lovcu -Evropanů vydává na lov lva a posleze zjistí, že je vše jinak a pomůžou domorodému kmeni od útlaku lovicího Predátora. Občas někomu chtít pomoc není zrovna chytrý napád, jak jsem se zde přesvědčil sám. Co se mi tu dost líbilo je, jak i sám velký lovec má problém s naší divočinou. Sám lovec se stává lovnou zvěří. Kresba se může někomu zdat divná, mě se naopak moc líbila. Je to poctivě udělané.

Krvavé písky času mě až tolik neoslovili. Za mě to počítam za nejslabší povídku v této knize. Válečnou historii mam rád ve všech kruzích a predátor zde zasazen do této minulosti mi nesedl, měl jsem co dělat abych tenhle příběh dočetl. Postavy, které jsou zde prezentovány v současnosti, a které se příběh dovídají, jsou celkem zajímavé, ale nejsou až tak využity, je to škoda. Na druhou stranu kresba a malby se hodně povedli.

Krevní msta je snad horší jak předchozí povídka. Je maličká a příběh se odehrával kolem až moc dobrého mistra bojového umění, který je navíc slepý. Trochu mi to připomnělo Marvelovky :D Příběh je pouze o pomstě a o kodexu cti, nic světoborného to zase nebylo. Je to celé takové kostrbaté a celkem těžko uvěřitelné, což vede k tomu, že se vám tenhle kousek může celkem snadno protivit. Kresba je slabší.

Predátor 1 rozhodně překvapil pozitivně, jenom ty kratší povídky trochu kazí dojem z celého omnibusu.Teď jen zbývá, aby to další omnibusy také potvrdily.

Hodnotím 9/10

24 11.09.2016

Filmovou adaptaci jsem kdysi viděl v kině a pamatuji si velmi dobře, že to byl film, který mě po dlouhý době zvedl ze židle. Teprve nedávno jsem tento klenot uviděl v knihovně a nevěříčně na to koukám, aniž bych věděl, že tento komix vůbec existuje. Kouknu se a najednou než přijedu domů mám už půlku za sebou. Druhý den ráno čtu druhou půlku na hajzlu a znova mě to zvedlo na nohy, až jsem dočista zapoměl že to čtu na záchodě. Dave Lizewski to opět dokázal.

Jde vlastně o zcela archetypální příběh o zrodu a počínání superhrdiny. Ovšem jak většina ví, superhrdina je kluk, který ani omylem nemá superschopnosti a jeho rozhodnutí pomáhat lidem je tak idealistické až hrůza. Millar formuje dohromady příběh, kde se na pozadí hektolitrů krve vznáší myšlenky, kdo jsou vlastně superhrdinové, a k čemu je máme. Je opravdu nutné, mít superhrdinské schopnosti k tomu, abyste byli hrdinou? Je tedy zřejmé že ne. Stejně mě zarazila tak silná a neuvěřitelná vulgarita. :-) Vzhledem k tomu, že čeština má v tomto ohledu skutečně bohatou slovní zásobu, nebál se jí překladatel využít a to mě hodně potěšilo. Na Kick-Ass komixu mi vadila pouze jedina věc a to je opět český překlad a tím myslím zrovna jmená. Ty mohly ponechat s přehledem bez překladu, ale po chvili si na to stejně zvyknete...

John Romita, který se nám postaral o výtvarnou stránku, odvedl velmi slušnou práci. Jeho postavy perfektně vyjadřují emoce a vyzařuje z nich živost a pořádná dávka energie. Okénka jsou plná detailních záběrů na to, jak někdo někoho rozřezává, láme kosti a mlátí ho a všechno to působí jak realisticky, tak velmi komiksově a perfektně dotváří atmosféru celého komixu.
Kick-Ass rozhodně patří mezi TOP a měl by si ho přečíst každý fanda komixu.

Hodnotím 10/10

24 11.09.2016

Druhý díl je podle mě jen o kousínek na nižší úrovni než předchozí. První povídka s názvem GENOCIDA o sto stranách mě bavila nejvíce, má skvělý příběh s mateří kašičkou, jak využít veřelce...On totiž druhý díly už není tolik hororový a vetřelci tu umírají po stovkách. Líbí se mi myšlenka v příběhu a vývoj postav, ale co si zde naprosto užívám je lidská technologie. Konečně lidi používají zbraně na úrovni predátorů. Kresba je opravdu taková správně retro a to jen díky pastelovým barvám, kterými je vyvedena a tento styl mi sedl na výbornou :-) Teším se až si tuhle povídku přečtu v knize (David Bischoff – Vetřelci: Genocida).

Druhá povídka s názvem SKLIZEŇ o dalších sto stránkách je už méně akčním, ale zase více psychologickým komiksem, čemuž je přizpůsobena i samotná kresba, která se mi ve výsledku dost líbila. Příběh zde není vůbec pozadu a nápad s robotickým vetřelcem je naprosto famozní. Je tu vidět, že se někdo opravdu snažil, aby to dávalo smysl a udělalo to na mě dojem.

Třetí povídka s názvem KOLONIÁLNÍ PĚCHOTA o 250 stránkách mi nesedla. Jak píše uživatel Rawen616, je z nich nejslabší. Je pravda, že kresbu má hezkou a je pěkně barevná taková prostě zábavná, ale je v tom zmatek a pokulhává především příběh. Závěr je také nic moc a otec je dement, kerý na mě vůbec nezapůsobil.Tento příběh mi nic nedal a čtení se sem tam stane prostě jen mechanickým otáčením stránek. Už po několika málo stranách přesně vím, že tohle je něco, co si už nebudu pamatovat. Zklamání a docela nuda i přesto, že zabírá více jak polovinu knihy.

Hodnotím 7/10

24 10.09.2016

Naruto byly moje první dveře do říše mangy a japonský kultury, a že toho mám za tu dobu už načteno a nakoukáno. :-) Četl jsem ho přibližně deset let každý týden když vycházela nová kapitola mangy. Pokračování už mě tolik nebralo, jen do střetu s Peinem, dál to bylo pouze z principu jak to všechno dopadne. Mladší Naruto tento celek má u mě rozhodně větší kouzlo. Bleach, Naruto a One Piece a další podobné shouneny, z nichž je právě Naruto asi ten nejlepší. Rozhodně to neosloví každého, tady zrovna platí pravidlo, že si ho buď zamilujete, nebo ho prostě nesnášíte. Ještě jen dodám, že anime se mi líbilo o mnoho více, má skvělý japonský dabing a naprosto skvělý soundtrack. Jen se vyhněte fillerům, ty jsou naprosto otřesný.

Hodnotím 9/10

24 03.07.2016

Z tohoto dílu číší chlad a ten se do vás zakousne už jen tím, že koukáte na samotnou obálku.. Nádherná mrazivá kombinace modré barvy a temnoty, která se nebála vzít víc odstínů sebou. Od-stínů... A aby toho nebylo málo, Hill tomu všemu ještě nasadil korunu... A korunovaná bytost ať už lidská či jiného druhu nestojí o to, aby se někdo šťoural ve věcech, do kterých mu nic není a udělá to pro to cokoliv...
A tak místo toho, aby se hrdinové vyhrabali konečně na světlo, zapadají hlouběji a tápou ve tmě. Vztahy mezi nimi nejsou o moc lepší, spíš ještě horší, ale nakonec, když je skutečně nejhůř, dokážou se semknout dohromady. Nejsou to ale klaďasové, co si mě tak získalo, jako spíš hlavní záporák. Neskutečný zmetek, kterýmu to pálí a umí manipulovat s lidmi. Do toho ta nádherná kresba, kdy v jednu chvíli je z něj naprostý svatoušek, do kterého se zamiluje nejedno děvče a vzápětí je to hajzl...

Jeden z mála komiksů, který když otevřete, tak už ho nezavřete, dokud neni dočtenej. Jíte u něj, jdete s ním na záchod... Z ruky ho ale rozhodně nedáte. Jen v tom momentě, kdy vytahujete z knihovny následující díl.

Moje hodnocení 8/10

23 28.08.2018

Zvláštní dílo. Nic moc jsem od toho nečekal, ale zaujal mě název a má to jen 48 stran. Tak proč si ho nepřečíst.
Kresba je minimalistická. Není třeba se zastavovat u detailů a kochat se, protože tu nic takového není. Hlavní postavy jsou vyobrazeny jako psi.
Když se nad tím zamyslím, tak je to hodně zajímavý svět. Čekali byste, že nájemnou vraždu si objednávají jen gansteři, ale tady to dělá každý... Nechci být s přítelem? Zastřelím ho. Štve mě šéf? Zastřelím ho. Trochu se hrdinové zbavují odpovědnosti a vše si zjednodušují...
Celkově je ten komiks hodně rychlý. Než se nadějete je konec, ale v čtenáři to něco určitě zanechá. Byť si to třeba hned neuvědomuje. Určitý podtext a hlubší význam kniha má. Pokud jste unavení a nechce se vám přemýšlet, tak se dá kniha brát i jako oddechová a občas se při četbě i pousmějete.

Moje hodnocení 5/10

23 30.11.2017

Ostuda, že jsem si tuhle knihu nepřečetl dřív. Wells se díky ní dostal do mé topky. Líbila se mi víc než Stroj času. Mám vydání z roku 1992. Obálka působí pohádkově a uvnitř je krásně provedená, doprovázená ilustracemi a rámy kolem textu. Mrzí mě, že jsou v tomto duchu od něj vydány jen dvě knihy (druhou je Stroj času).
Řekl bych, že je to nadčasové dílo k zamyšlení, které předčí i některé dnešní příběhy a stále nám má co říct. Kniha se dá číst v kterékoliv době a jsem rád, že ji mám ve sbírce.

Co si myslím o příběhu samotném? Po pravdě jsem nečekal, žádné zázraky. Vyprávění nebylo strašidelné až na jeden moment, kdy hlavního hrdinu cosi pronásledovalo v noci lesem...
Ale spletl jsem se. Velmi na mě zapůsobil napínavý styl vyprávění a vygradování děje. Nadchl mě celý ostrov, osobnost doktora Moreau, jeho vize a experimenty. Co dodat... Wells byl výborný spisovatel a jeho vypravěčský um má něco do sebe. Těším se na jeho další tvorbu.
Na filmové zpracování jsem se nedíval. U některých příběhů je lepší, když zůstanou pouze v knižní podobě a nejsou zfilmovány.

Moje hodnocení 9/10

23 09.09.2017

Na profil autora jsem narazil díky jeho komentářům u mých oblíbených komiksů. Všiml jsem si, že píše recenze a hle na jeho profilu vidím, že je i autor. To mi nedalo, byl jsem zvědavý a tak jsem si sehnal tuto drobotinu a pustil se do čtení.

Autor šel na jistotu a vybral si zombí téma, o kterém se snáze píše. Knížka má pár much, které přichází se samonákladem. Zábavné počteníčko, i když trochu průměrné. Jasně, že bych měl k jeho stylu jisté výhrady, ale ty se dají najít prakticky u každého autora.

Příběh má celkem spád a je vidět, že i když je Martin zatím padawan, tak ví kam sáhnout a jaká slova použít, aby se člověk bavil. To je dobře. K nadávkám a blbým narážkám nejde daleko a chrlí je ze všech stran. Černý humor na čtenáře čeká na každém rohu. Někdy jsou dobrý a někdy zase suchý. Cynismus z něj jen kape. Vidím, že autor má co nabídnout. Jenže jak čtete, najednou zjístíte, že už je konec s nevalným koncem. Toho Kinga si tam mohl odpustit jako i jíné věci v knize, ale to už záleží na úhlu pohledu...
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na jeho styl vyprávění. Asi to bylo tím přehnaným humorem, který jsem ani občas nechápal.
Kovboj jako hlavní aktér a jeho mladičká (autor trošku ujel s věkovým rozdílem) společnice jsou obstojní a v příběhu i uvěřitelní. Akce je tu dost a rozhodně jsem se u ní nenudil. Tak to má být. Sex taky nechyběl. Vše, co vás napadne k zombie tématice, tu dostanete. Kromě zelený přišery. To je takový bonus.
Co napsat na obálku knihy. Oranžová barva je krásně výrazná a hodí se tam. Postavy mohli být zepředu, aby bylo vidět, jak vypadají :-) Jen si trochu rýpnu, co se týče názvu knihy, protože skoro každý téma o zombících používá podobné výrazy a už je to trochu okoukané.
Autorovi skládám za napsání knihy poklonu a přeju mu hodně múzy při psání do budoucna. Těším se na jeho další tvorbu.

Hodnotím 6/10

23 20.05.2017

Po pravdě jsem netušil, že komiks vůbec existuje. Bylo to v celku hezký počteníčko, ale film je pro mě o jednu třídu stejně lepší. Pouze výjmečně se mi totiž stane, že se film povede líp než komiks/ kniha. Tak čím to je? Kresba nenavozuje takovou atmosféru, detaily a vystínování také nejsou příliš dobré. Velké boje jsou občas nepřehledné, i když jsem na tento styl zakreslení boje dost zvyklý. Příběh má několik slabších okamžiků, které paradoxně přicházejí ve chvílích, kdy autoři sešlápnou plynový pedál. Neustále se opakující bitvy mohou být pro čtenáře frustrující a ve filmu mi to tak nepřipadalo.
Hlavní průlom je přibližně ve 3/4 knihy, kde narazíme na minulost druhé hlavní postavy, nejlepšího vojáka světa s tváří i postavou dětské panenky - Rity Vrataski. Příběh dostane osobitější ráz a neúprosně spěje k emocemi nabitému finále, které sice nabídne rozuzlení, jaké mám očekávat a mělo mě to hodně zasáhnout přímo do srdce, ale ponechalo mě to chladným. Je pravda, že si tím finálním soubojem manga polepšila.
U mangy jsem zvyklý, že hlavní akteři vypadají jako děti, ale tady to bylo trochu přehnaný, když vapadají na třináct...Tím spíš, když jde o osud lidstva :-)
Film v podání Toma Cruise byl pro mě příjemnější. Mimici se mi libily mnohem víc a celkově všechna technologie.
Jinak je komiks solidně udělaný, přes všechny uvedené nedostatky jsem si ho užil, jen od něj nesmíte čekat nic víc než bojový příběh. Nic hlubšího v něm není :-)

Hodnotím 7/10

23 20.05.2017

Mám rád tento typ čtení. Smrt je tu dost běžná, je hodně akční, nemilosrdná a občas i dost nechutná, což je podle mého gusta přesně jako Berserk.. Manga má hodně postav a občas je to guláš, ale stačí si zapamatovat top desítku rekrutů. A co kreba? Každý tu na ni nadává, že je slabší, mně se naopak líbila. Vše je krásně propracované. Máte na celé stránce město detailně udělané, každý dům, most, loď a celá zeď z horního pohledu. Útoky ze vzdušného prostoru jsou trochu nepřehledné, ale prominu jim to. Osobně s tím nemám problém. Japonská kresba mi naprosto vyhovuje i s popisem zvuku přes celou stránku. Umí to. Máme zde tři veřejně dostupné informace, jedná se o doplněk pro čtenáře, kde je zaznamenáno, jak co funguje. Závěr prvního dílu byl nečekanej. Těším se na další díl.

23 23.07.2016

Jako jo, bílá barva zde zastupuje hodně symbolů...Ale do háje bílá obálka? Vždyť mi to neladí ke zbytku. Je to jak pěst na oko... Že by skrytý vzkaz od tvůrců, že tady už se nám konečně rozjasní...? A taky jo.
Měl jsem už předtím podezření, co je vlastně ten charismatický grázlík zač, ale tady se mi to zcela potvrdilo. Co mě ale dost mrzí, je ten neskutečně rychlý spád. Zatímco v předchozích dílech se věnovalo jednotlivým klíčům více pozornosti a mohli jste si jejich magie užít do sytosti, tady to vzal Hill všechno strašně hopem. Je to hrozná škoda, protože každej klíč by klidně mohl mít vlastní knihu. Nebo půl knihy a nejen stránku či bublinu. S tím taky souvisí i to, co ty klíče probouzejí... To samozřejmě taky zaslouží víc stran... Myslim si, že tahle série by snesla určitě o dva nebo čtyři díly navíc a nic by se nestalo...
Nicméně můj oblíbený záporák nezklamal a ukázal, že je přece jen před námi o dva tahy. Vlastně mu všechno hraje do karet a nic ho nerozhází. Okolí tančí, jak on píská...

Moje hodnocení 9/10

22 28.08.2018

Hm, co říct na tuhle knihu. Ve své podstatě zbytečná kniha, která toho jako novelizace filmu o mnoho víc než legendární snímek Ridleyho Scotta nenabízí.
Nechápetej mě špatně, vetřelce naprosto zbožnuju a to celým svým srdcem, ale od tohohle přepisu jsem čekal nejspíš o něco více a s filmem se to nedá naprosto srovnávat. Knížka má svoje pro a proti, takže zkusím popsat, co se mi na tom líbilo a co ne.
Vetřelec se mi četl ze začátku do nějakých 40 stran dost špatně a knihu jsem odložil a po čase musel číst od znova a musím říct, že první půlka je víc nudná, jak ta druhá a ve filmu jsem s tímhle neměl vůbec problém. Druhá půlka je naštěstí lepší, a to znatelně. Některé scény už dosahují kvalit filmu, leč nepřekonají ho.
Autor se v knize více zaměřil i na popisy technologie, ale působilo to na mě dojmem, že tomu ani on sám pořádně nerozumí. Úplně mi to tam nesedělo. Pokud jste viděli film, můžete srovnávat. Zde je velkou výhodou, že v psané formě se dozvíte více detailů. Autor čtenáře více seznámil s jednotlivými osobnostmi lidí v posádce, což mě potěšilo. V tom je kniha famózní.
Nejvíc zamrzí určité anatomické nesrovnalosti u vetřelce a taky nevyužitý potenciál. Hodně událostí, které se stali ve filmu, jsou zde udělané jinak. Některé si protiřečí, škoda. Rozhodně si příběh zasluhuje daleko kvalitnější zpracování. Fosterův vypravěčský talent stojí za pendrek. Jde skutečně jen o slabší přepsání scénáře.

Moje hodnocení 5/10

22 20.08.2017

Sojčák je minimalistický a neobsahuje moc slov. Příběh tak stojí hlavně na grafickém ztvárnění a přávě ta kresba, která se vyznačuje tmavými tóny, skvěle vystihuje celou atmosféru.
Příběhovou myšlenku si můžete vyložit různými způsoby dle vlastních zkušeností. Se mnou nejvíce rezonovala ptačí matka, protože takovou znám i z reálu. A když něco takového znáte, tak vás i rychle přejde tohle číst. V mých očích se tak ptačí matka stala matkou, která nedovolí svému dítěti žít. Sojčák ji poslouchá na slovo, nemá žádnou svobodu a neuvědomuje si, že nežije vlastní život. Chudák ptáček...

POZOR SPOILER! Nejhorší ale je, že ani po smrti matky není ptáček zbaven pout. Naopak tím stále žije, aniž by to tušil. Jediným řešením by byla smrt matky sojčákovou rukou. Dal by tak průchod něčemu v sobě, vzepřel se a tím se osvobodil. KONEC SPOILERU

Spíš něž smutnej a v depresi, jako mnozí čtenáři, jsem se díky tomu cítil nasranej. Tenhle komiks mi dal něco jiného. Místo delíria se prodral na povrch vztek. Z tohodle důvodu mě to rozhořčilo, ale možná šlo autorovi přesně o tohle - vyvolat ve vás silné negativní pocity a na něco poukázat. Nejspíš jsem nezvolil nejvhodnější čas pro četbu. Možná bych to jindy viděl celé jinak.

Přečteno za deset minut.

Hodnotím 6/10

22 28.06.2017

Letos jsem se rozhodl udělat čtenářkou výzvu na sto procent. Celou dobu jsem si říkal, co si vyberu na knihu pohádek? Rozhodl jsem se pro Dračí oči, protože je to jediná pohádka od Kinga a zároveň mi to znělo mohém líp, než číst perníkouvou chaloupku. Na pohádky prostě nejsem tolik stavěný.
Nemůžu porovnávat s ostatníma dílama, ještě jsem od Kinga nic nečetl, bohužel.

Podle hodnocení a komentářu jsem si nic nesliboval. Autor to prostě psal pro sebe, nebo spíš pro svojí dceru. No a ona z toho vznikla pěkně čtivá pohádka pro dospělé, která si získala mé sympatie.
King zde vykreslil opravdu poutavě charaktery postav, který jsou uvěřitelný a získali si mě.
Děj krásně odsýpá a tolik se netáhne. Není předvídatelný, i když druhá polovina na tom byla o něco hůř. Celkově kniha ubíhá velmi rychle a než se nadějete jste na konci se skoro štasným vyústěním. Kniha není o děsu, jak to tak u Kinga bývá, ale spíše o úžasné atmosféře, o pocitu jakéhosi rozpínající se temnota soustředěná kolem (pro mě osobně nejvydařenější) postavy celého románu - kouzelníka. Jsem fanda do záporných postav a Flagg mi hodně přilnul k srdci :D

Dračí oči obsahují všechno, co májí mít: statečného a chytrého prince, zlého kouzelníka, mírumilovné království, jež se tento černokněžník snaží rozvrátit, řadu nepochopitelných a osudově důležitých náhod a starý hrad s tajnými chodbami.

Za drači oči ve sbírce jsem rád a těším se na další díla.

Hodnotím 8/10

22 28.06.2017

Ke Gantzu nemá moc smysl psát jednotlivě, raději ji hodnotím jako celek, protože si po celou dobu udržuje stejnou úroveň, a proto se pokusím o shrnutí. Vypíchnutí slabých a silných stránek tohoto zdánlivě nekonečného shounen příběhu.
Manga obsahuje tyto prvky: akce, drama, ečči (erotické), horor, psychologie, romantika, sci-fi, seinen (pro dospělé) a tragédie.

První díl Gantze je jen pouhou setinkou a bez celku nemá moc smysl. Doporučuji si určitě přečíst i další díly a pak se rozhodnout, co dál. Rozjezd není úplně nejlepší a čtenáře možná i odradí než navnadí. Nebýt anime, tak bych z toho sám nebyl moc moudrý, protože jsme hned ze začátku příběhu spolu hrdiny vytrženi z reality a hozeni do úplně jiného světa. O celé situaci se tak dozvíme více až v dalších dílech.
Autor to prostě natahuje. Manga se tak stává stereotypní. Spousta krve, explicitního násilí, přehnané ženské nahoty a ujetí emzáci. Postavy jsou zde důležité a dělají Gantz tím, čím je. Ale když vás baví jen dvě až tři postavy z padesáti, tak už je někde hergot problém. Hrdinové jsou přehnaně uřvaní. V boji se obvykle drží většina zpátky a v akci je jen pár lidí, přičemž zbytek na ně nesmyslně pokřikuje. Občas aktérům účastnícím se boje okolí vytýká něco, co samo dělá a na čem se samo podílí. WTF?? No nenaštve to, když naducaná hrdinka poskakuje, řve a vyčítá „Udělej něco, udělej něco. Je to tvoje vina!“ a přitom se sama ani nehne? A jako poslední věc v řadě mi vadí výskyt flashbacků... Ale to je pro tento typ mangy typické.

V pozdějších dílech se negativa naštěstí vytrácela. Hrdinové pomalu ale jistě dospívají, míň křičí, dokážou se lépe zorganizovat, flashbacky je o něco méně... Ale pořád se to drží svého a necejtím, že by mi to něco dávalo...
Ústřední myšlenka Gantzu je ale originální a zajímavá. To je taky hlavní důvod, který mě u této série stále drží i po 15 dílech. Chci zkrátka vědět, jak to celé dopadne a přijít tomu na kloub.

Když Gantz porovnám s ostatními mangami, tak to není úplně nejlepší počin, se kterým se dosud setkal. Díky anime jsem věděl, do čeho jdu a počítal jsem s jednodušším příběhem a nenáročnou četbou. To však neznamená, že by mě to nebavilo. Přeci jen jsem přečetl zatím vše, co vyšlo a shlédl anime a filmy.

Co se týká kresby, tak v tomto ohledu nemám námitek. Je přehledná. Souboje nejsou zmatené.

Na závěr přidám malé srovnání anime a mangy. Za mě je manga jednoznačně lepší a není tolik iritující jako anime. Je to vidět celkově i na tom, že anime má pouze první sérii a více jich nevytvořili (má i svůj vlastní nepovedený alternativní konec).

Moje hodnocení 5/10

22 27.06.2017

No Mirku to ses tentokrát moc nepředvedl. Nejedná se o špatné čtení, ale přes všechnu snahu je prostě fakt, že na ostatní hrdiny z mini knih hlavní hrdinka prostě nemá. S odstupem času jsem se zamyslel, jestli mi Jennifer od Žambocha vadí, nebo ne. Musím říct, že to nakonec nebylo, tak hrozný i když určitě podle mého názoru nejslabší.
Ano má to fajn bitevní scény, zajímavé prostředí, systém magie a využívání drahých kamenů žambochovsky vymakané. To se celkem vydařilo. To všechno tam najdete.
Velmi zajimavý výběr postav do hlavní skupinky. V knize mě rušily hlavně detaily, třeba rotační kanóny působily se všemi detaily jako moderní lehké kulomety. Do výzbroje mi to opravdu nesedlo :D Pomalu jak z dnešní doby, když se nad tím tak trochu zamyslíte.
A to jejich neustálé kvílení, bylo trochu představitelné, ale působilo poněkud rušivě.

POZOR SPOILER - A co teprve až se dostanete před koncem do hradu a vstoupíte do chodby plnou slizu, nevěděl jsem jestli se tomu mám smát, nebo brečet, asi tak trochu od každáho :D Ale nejhorší přišlo až ke konci, kdy se lávou prodíral nebohý kyborg. Tu kovovou ruku poháněnou rubíny jsem ještě přenesl přes srdce poměrně snadno, a teďka to příjde, ale ta kovově lesklá kostra ta byla na mne asi kapánek příliš. KONEC SPOILERU

Jinak děj byl rychlý a plný plný napětí.
A nemohu si prostě odpustit jízlivou poznámku k redakci, protože tolik chyb kolik se v tak kraťoučkém textu mohlo vyskytnout, byla síla.
Rozhodně se neřadí k tomu nejhoršímu, co jsem kdy četl, ale ve srovnání s ostatními tituly, které na fantasy hodnotím, mi třemi hvězdičky připadají adekvátní.
Další podobné povídky si jistě přečtu i koupím velmi rád.

Hodnotím 5/10

22 19.04.2017

Od Žambocha jsem dosud nic nečetl, ale o jeho tvorbě vím. Zvažoval jsem Seržanta, Bakly nebo Rychlý sprint a nakonec vyhrál Sprint. Upřímně jsem nevěděl, do čeho jdu a četba mě mile překvapila, ale je fakt, že mohla být o něco delší. Dlouhý sprint je tak trochu říznutý detektivkou a příběh má rychlý spád a čte se jednodušejc. Má zajímavě promyšlený politický systém, dobře zasazené postavy a i sám hlavný hrdina Tekuard je sympaták. Jedinec, který začíná jako ubožák, ale který se s přibývajícími stránkami vypracuje. Protloukává se nebezpečnými uličkami, bary a nevěstinci v hnusném městě Vegaš až do hořkého konce příběhu, kde se na posledních 5-8 stránkách dozvíte jak to vlastně bylo. O Vegaši si rozhodně přečtu víc knížek, protože celý město na mě udělalo veliký dojem. Nebýt toho splácáného konce a mnohem slabšího pokračování, tak bych dal plný počet :-) Rozhodně budu pokračovat dál v jeho tvorbách a těším se na ně.

Hodnotím 7/10

22 20.02.2017

Podle recenzí je prý čtvrtý díl nejslabší a spousta lidí je naštvaná z toho, že vyhodili peníze za nic. A proč? Na to je velice jednoduchá odpoveď. Čtvrtá kniha útoku titánů se totiž vrací do minulosti až tam, kde to vše začalo. Vrací se do výcvikového tábora v den, kdy do něj nastoupili Eren, Mikasa a Armin. Mně se to naopak moc líbilo a hnedka Vám povím proč. Tréninkový tábor nám přináší náhled na spousty hrdinů, které již známe. Nyní se stáváme svědky jejich příběhů a motivací, které je vedli k tomu, že se přidali k armádě.
Pak se vracíme zpět do současnosti, kdy se dostáváme do města po tom, co Eren zapečetil zeď. Objevují se zde scény z bojiště napůl snědených torz, hromady čehosi co bývalo lidmi, ale titáni to vyzvraceli na ulici předtím, než se vrhli po dalších obětech, násilím ukončené lásky, přátelství zadupaná doslova do země a nálada vojáků, ve které byste naději a ideály hledali opravdu těžko.
Čtvrtá kniha tak zdatně pokračuje v masakru, který je doplněn výživným, zábavným a zajímavým příběhem, který klasicky japonsky otevřeným koncem slibuje mnoho do dalších dílů. Rozhozhodně tento díl hodnotím kladně a hurááá na další díly.

22 25.07.2016