Disease komentáře u knih
Koukám, že hodně lidem tenhle nepřímočarý Reacher nesedl. No pro mě to naopak bylo plus a hodnotím jako zatím nejlepší z bratrské spolupráce. I ti padouši byli tentokrát odolnější a měli zajímavý businessplan :-)
Vcelku zábavné, ač evidentně spíš pro mladší čtenáře. Dobré by mohlo být zfilmování od Takešiho Kitana.
Opět hodně dobrý psychologický román, který ale funguje hlavně proto, že je to ještě "čerstvé". Navzdory kumulaci všech průšvihů do jedné postavy je to uvěřitelné.
Nejsem přímo fanoušek SLJ, ale mám ho docela rád. Tyhle novinářské kompiláty většinou nedopadnou moc dobře, ale tento případ je výjimka.
Nějak mě to klevisovské panoptikum trochu nudí, hlavně proto, že autorka píše dost polopaticky a stylisticky neobratně, hlavně dialogy. Dám si pauzu a později zkusím něco novějšího.
Hodně povedené, v podstatě bych se klidně obešel bez té detektivní zápletky.
Dokonalá forma, jen ke konci to trochu drhlo. Lehce kýčovitý konec mi ani nevadil.
Celou dobu to působí záhadně a ve finále to shodí papundekloví záporáci s poněkud směšnou motivací.
Davida Morrella mám zaškatulkovaného tak nějak jak spisovatele béčkovějších thrillerů, který napsal Ramba. Tuhle sbírku jsem četl, protože je tu moje oblíbená Oranžová je bolest... No, sice žádná další povídka tak silná není, ale všechny se mi vlastně dost líbily, protože jsou dobře napsané a velmi slušně přeložené. Možná časem zkusim i nějaký román, asi Totem...
Matthew Hope leží v komatu a v komatu je taky celá struktura vyprávění. Tohle mě fakt nebavilo a bylo mi úplně fuk, jak to dopadne.
Taková jednohubka "hlavně ať se něco děje". Od McBaina jsem četl lepší, nicméně kvalitu to má stále solidní.
Asfaltová pustina byla hodně přímočará, tohle je trochu členitější, ale na spádu to neubírá. Krásný jazyk (i díky skvělému překladu) a LGBT nadstavba, která nepůsobí agitačně.
Dle mého soudu se nejedná až tak o dystopii, ale spíš o postapo. Nicméně ohledně té "nejdůležitosti" si nejsem úplně jistý (pokud samozřejmě nebudeme řešit politiku, jako třeba aktuálně u Eurovize). Slušně napsané, ale znovu si to na rozdíl od McCarthyho Cesty nedám.
Je to v podstatě taková standardní pláštěnkářská rubačka, ale kresba je velmi solidní. Nejzajímavější je ovšem doslov Tomáše Prokůpka.
Daniel Majling trochu zvážněl, alespoň v první polovině a ještě ke všemu se tu rozchází muž se ženou! a ne naopak, no považte! :-) Druhá polovina je už klasika, parkrát jsem vybuchl smíchem. Beru to jako rozjezd trilogie, kde se hlavně seznamujeme s postavami. Na druhé čtení vcelku to bude možná opět na plný počet.
Jako pastiš na tři známé romány fajn a dobové umístění (Svěcení jara, Sarajevo) potěšilo. Ale i tak zajímavé spíše po výtvarné stránce. Nejsa puritán, jako někteří zde, erotika mě nijak nepohoršovala, jen vzhledem ke kresbě nechávala chladným.
Spíš sociální román, kdy detektivní linie není až tak důležitá. Na dobu vzniku dobře vykreslené postavy a prostředí, i když jsou tu takové dobové manýry.
Jako taková oldschool detektivka fajn, jen mi trochu vadilo, že většina postav byla dost defektní, takže jsem měl pocit panoptika. Doufám, že autorka v takovéto sociální bublině nežije.
Takovéhle knihy se psaly (a točily podle nich filmy) naposled v 70s, dnes už jen v komiksech Eda Brubakera nebo Jasona Aarona. Vzhledem k době vzniku je tohle napsané samozřejmě o mnoho obratněji.