Dominique27 komentáře u knih

Hezká, meditativní kniha o japonských zahradách a jedné osamělé ženě, která v nich hledá své kořeny i ztracenou radost do života. Děje je tu pomálu, ale o něj v této knize ani nejde. Doporučuju, pokud se chcete na chvíli zastavit, zklidnit a myšlenkami se přenést do japonských čajoven a budhistických chrámů.

2 16.07.2022

Kniha je dobrá a čtivá. Až na pomalejší začátek jsem se od ní nemohla odtrhnout. Ostatně tak to mám u všech knížek autorky. Ale přece jenom mi ze série přišla nejslabší.Jednoduše proto, že jsem čekala nějaký epičtější závěr Pokrevních pout a dost možná že závěr celého příběhu, který odstartovala Vampýrská akademie.
SPOJLER
Richelle Mead se podle mě totiž pustila až do moc velkého sousta. Od první knihy Pout začala rozehrávat hned několik dějových linek, z nichž všechny zůstaly až do šestého dílu nerozpletené. Máme tu zákon říkající, že nárok na trůn má jedině osoba královského původu s minimálně jedním žijícím členem rodiny. Kvůli tomu se přece někdo pokusil zabít Jill a kvůli tomu se všichni hrdinové přesunuli do Palm Springs. A už od začátku víme, že Lissa chce tento zákon změnit. Pak jsou tu bojovníci světla, kteří chtějí vymýtit všechny nadpřirozené bytosti, zlá čarodějka Alicia, lék proti Strigojům a v neposlední řadě alchymisté, jejichž praktiky zrovna dvakrát humánní nejsou. O to víc pro mě bylo zklamáním, když jsem zjistila, že Jillin únos nemá s jejím původním pokusem o zabití nic společného, jde jen o čistě osobní pomstu Sydney. Takže jak to dopadlo s oním zákonem se vlastně nedozvíme. Největší zloduchové jsou nakonec Bojovníci světla a problém Sydney s alchymisty je vyřešen asi na půl stránce. A jak to dopadne s malým Declanem se dalo tušit už od začátku. Nicméně velkým plusem je postava Rose, která konečně zase dostává trochu větší prostor, a která je ještě s Adrianem asi nejlepším charakterem z autorčiných knih.

1 05.07.2015

Je hezké být zpátky v Alagaësii. Konečně Murtagh dostal pořádný příběh. Jeho postava si ho zasloužila. Paolini dospěl a s ním i hlavní hrdina. Murtagh je komplikovanější a má větší hloubku než Eragon. Trn je sympaťák. Na původní tetralogii se odkazuje tak akorát. Fanouška to potěší a nováčka snad příliš nezmátne. Kniha by mohla mít o něco víc děje a akce. Určitě ale nenudí a je zajímavé a osvěžující, že jedním z ústředních témat této fantasy je psychologie a niterní prožívání. Těším se na pokračování, ať už to bude znova hlavně o Murtaghovi, nebo se vrátíme do Alagaësie se vším všudy.

15.09.2024