Drea komentáře u knih
Tak já se přiznám. Nejsem velký fanda Kinga. Jakože respekt, ale do kolen z něj nejdu. Ale pak jsem narazila na seriál 11 22 63 s božským Jamesem Francem a příběh Jakeho a Sadie mě tak uchvátil, že jsem si knihu prostě MUSELA pořídit. Protože tohle není jen příběh o muži, který cestuje časem a snaží se změnit chod dějin. TOHLE...JE...MILOSTNÝ...PŘÍBĚH!!!
Kam se na to hrabou všechny ty romance z odstínů šedi, stmívání a já nevím čeho ještě. To Sadie a Jake pro sebe byli stvořeni, aby se milovali navzdory prostoru a času. A i když jsem věděla, jak to dopadne, konec mi stejně znovu zlomil srdce.
"Ale já věřím v lásku, láska je jedinečné příruční kouzlo. Nevím, jestli je zapsaná ve hvězdách, ale opravdu věřím na volání krve, souznění mysli a společný tlukot srdce."
Jelikož jsem si nedala opáčko předchozích dílů, trošku jsem se v těch všech tajemstvích a hádankách ztrácela. Dojem z celé knihy to však nijak nezkazilo.
Chápu výtky některých čtenářů tomu, že děj se nikam neposunuje a jen se vrství další a další otázky, na které neznáme (zatím) odpověď. Pevně věřím, že Nasterea slouží jako taková mezihra, můstek spojující to, co bylo s tím, co má nastat, transformace starého v nové, lepší, silnější, dokonalejší. Sama Ilan se mění v nutnosti lépe pochopit samu sebe a svět do kterého nyní vstupuje, transformuje se i pětadvacítka. Svět už nemůže být, co býval.
Některé pasáže mohly být kratší a některé mohla autorka naopak rozvést, ale pro mě je to pořád velmi čtivá série, jejíž svět mě neskutečně přitahuje. Myslím, že z části je to tím, že je to vlastně "můj" svět a lépe se tak ztotožním s jeho zkázou/záchranou.
Věřím autorce, že má příběh dobře promyšlený a v následujících dvou dílech se vše propojí a bude dávat větší smysl. A těším se na čtecí maraton celé pentalogie.
Díky za všechny ty rozbory a teorie v diskuzi. To je myslím ten pravý důkaz toho, že příběh funguje. Fascinuje nás tak moc, že o něm neustále přemýšlíme a nechce se nám z něj odejít.
Tohle už, prosím, ne. Plytké postavy, předvídatelný děj, poměrně rychle poznáte pachatele, amatérsky napsané.
Dneska může vydávat knihy kde kdo. Plácneme na to nálepku bestseller a bude se to prodávat jedna báseň...
Achjo, jako fanfikce možná, jako osmé pokračování HP v žádném případě. Ať už z toho džej kej ty prachy neždíme...
Nemám slov!!!!!!!! Vidím se v tobě, Madeleine. Tahle kniha naprosto přesně vystihuje, jak se mění náš vztah k rodičům s tím, jak dospíváme. Dětský obdiv a oddanost k nim vystřídají pochyby. A i když je stále horoucně milujeme, už nelze nevidět jejich i naše chyby a nedostatky. Jakmile překročíme práh dětství, není cesty zpět. Smutné? Sentimentální? Ale pravdivé.
Příběh kluků Goldmanovic mě rozdrtil. Už teď, pár hodin po dočtení, mi Hillel, Woody a Marcus chybí. Mám pocit, jako by to byla moje rodina. To zachycení nádherných dětských let, kdy máme životy před sebou a sníme o velkých věcech, abychom na prahu dospělosti zjistili, že ne všechny se nám splní, bylo dokonalé. Stejně tak fantazijní představy, které si mnohdy vytváříme, nejen, o našich blízkých.
"Proč píšu? Protože knihy jsou silnější než život. Jsou tou nejkrásnější odplatou. Jsou to strážci nepřekonatelných hradeb našeho ducha, nedobytné pevnosti naší paměti."
Na Faju jsem čekala více než rok, a tak jsem si čtení chtěla pořádně vychutnat. No, nepovedlo se. Bohužel to všechno nějak hrozně moc rychle uteklo...
Vlastně mám jen jedinou výtku. Někdy mi přišlo, že se autorka snaží vtěsnat do knihy příliš mnoho věcí. Ne nadarmo se říká, že méně je někdy více. Přesto patří Ilanin příběh k tomu nejlepšímu, co se urodilo v dnešní domácí literatuře a myslím, že s přehledem může konkurovat také zahraniční fantastice.
Osobně se nemůžu dočkat, až si dám po vydání třetího dílu čtenářský maraton.
P.S. Kapitán Joel se pomalu, ale jistě, zařazuje mezi mé nejoblíbenější knižní hrdiny!!!
Páni! Páni! No páni! Tohle bylo hodně dobrý!!!! Nejdřív jsem se do toho nemohla moc začíst. Přeci jen to trvalo, než jsem si zvykla na tenhle "nový" svět. Ale jakmile se na scéně objevila pětadvacítka, tak už jsem se nemohla odtrhnout (znáte to, když knihu prostě musíte dočíst TEĎ HNED). A kombinace sci-fi, fantasy a dokonce místy až hororu (nervy drásající události v jeskyni) funguje skvěle.
Má to svoje mouchy, ale kvůli charismatickému kapitánu Joelovi a pobočníku Vargasovi nad tím v klidu mávnete rukou.
P.S. Hrozně by tomu slušelo stříbrné plátno!!!!!
Ouzko mi bylo! Ouzko z toho v jakých podmínkách přežívali, ouzko z toho, jak se starali jeden o druhého, ouzko z toho, jak jim umírali kamarádi v náruči, ouzko z té oddanosti vlasti. Já bych nepřežila...
„Zemřít je snadné, hrozně snadné. Těžší je bojovat, vytrvat, žít.“ - A. W. Greely
Wow! To byla jízda. U videoher jsem se vůbec nechytala, ale děkuji autorovi za odkazy na Blade Runnera, Návrat do budoucnosti, Firefly a Barbara Conana. Četbu týhle parádní knihy pak budu mít už navždy spojenou s poslechem soundtracku k Jestřábí ženě.
A teď si můžu konečně pustit film.
Jestli někdy poletím na Mars, tak tuhle knihu si beru s sebou, jako návod na přežití. I když já jsem takovej technickej antitalent, že by mi to stejně asi nepomohlo a vypustila bych duši dřív, než bych nalistovala poděkování.
Hodně jsem se nasmála. Obzvlášť u projektu Elrond (modří vědí). A v určitých chvílích jsem byla napnutá k prasknutí. A vlastně se ani nedivím, že někteří jedinci věřili, že se jedná o skutečnou událost. Markova story totiž působí tak autenticky, že skutečně budete kroutit hlavou nad tím, jak někdo mohl přežít více jak rok na seriálech ze 70. let a disku.
"Když se v horách ztratí turista, lidé zorganizují pátrání. Když se stane železniční neštěstí, lidé stojí ve frontě, aby darovali krev. Když zemětřesení srovná nějaké město se zemí, lidé z celého světa posílají pomoc. Je to tak zásadně lidské, že to spojuje všechny kultury bez výjimky. Jistě, najdou se idioti, kterým je to jedno, ale lidí, kterým na druhých záleží, je daleko víc. A kvůli tomu jsem měl miliardy lidí na své straně..."
Zaklínač se na mě smál z rodinné knihovny celý můj život, ale já okolo něj chodila s myšlenkou, že tohle asi nebude to pravý kafe pro mě. Ani nevím, proč jsem si to myslela, zkrátka nějaká utkvělá představa nepodložená konkrétními důvody.
Když přišel Netflix se seriálem, pořád jsem ke Geraltovým osudům zůstávala chladná. Už vůbec mě nepřesvědčilo obsazení Henryho Cavilla, který pro mě postrádá jakékoliv charisma, do hlavní role.
Ale jak jsem začala na seriál narážet všude možně, najednou něco kliklo a já si řekla, že seriál vlastně chci vidět, ale nejdřív si musím přečíst knižní verzi. A tak jsem sáhla do knihovny pro Stříbrný meč a páni!!! Jak je možný, že jsem se tolik let vyhýbala něčemu, co si hraje s odkazy na moje milované pohádky. :D
Pokračuju další povídkovou knihou a vezu se na vlně knižního zaklínačského maratonu, abych se mohla vrhnout na maraton televizní. On možná ten Cavill nebude zas tak špatnej. ;)
K přečtení téhle knihy mě vlastně donutila filmová scéna s proslovem Eliova otce, ve které hovoří o Eliově a Oliverově krásném přátelství (možná více než přátelství). Upřímnost a pravdivost života obsažená v proslovu mě zlákala přečíst si předlohu a nezklamala mě. Četla jsem ji v angličtině a vězte, že je to jedna velká poezie nejen ve slovech, ale především v obsahu. Protože ať jste jakékoliv orientace LÁSKA je prostě LÁSKA a každičký cit, který v životě se všemi jeho strastmi a slastmi prožijeme, bychom měli procítit naplno.
"... just this once, turn to me, even in jest, or as an afterthought, which would have meant everything to me when we were together, and, as you did back then, look me in the face, hold my gaze, and CALL ME BY YOUR NAME."
"If he knew, if he only knew that I was giving him every chance to put two and two together and come up with a number bigger than infinity."
Už po několik týdnů se úspěšně vezu na vlně spisovatelského (ale nejen toho!) talentu "Dejva Máldra Dukovnyho", který je pro mě obrovským a nejmilejším překvapením za poslední dobu. Baví mě, jak s každým novým románem prozkoumává jiný žánr, takže jednou se popadáte smíchy za břicho nad satirickým road tripem krávy Elsie do Indie, podruhé se dojímáte nad nostalgickým vztahovým příběhem otce a syna, potřetí dostanete městskou fantasy romanci a počtvrté sociální drama o kompatibilitě/nekompatibilitě dvou zcela odlišných způsobů života.
David píše krásně, vizuálně, s láskou pro jazyk, s přehledem v literatuře a popkultuře a především se svým typickým humorem. Už dlouho jsem se tak nenasmála, což může být problém především na veřejnosti, kdy se musíte držet, abyste se v hromadné dopravě nerozhřehtali na celé kolo a nepřipadali lidem jako blázen.
Svou ódu na Davida Duchovnyho končím výzvou pro všechny, aby si dohledali i jeho ostatní knihy, které v češtině nevyšly: MISS SUBWAYS, TRULY LIKE LIGHTNING a THE RESERVOIR. Vaši pozornost si zaslouží i jeho hudební tvorba (herecké role netřeba připomínat).
“You want some of this? The dog now angled his backside close to Shaloms nose. This was not going to end well. “Can you tell they feed me steak? Go on, have a whiff. I would share with you, meine kleine bitch.
- David Duchovny, Holy Cow
:D Tohle byla super jízda. Clayova parta je banda sympaťáků. Zároveň se mi líbilo, že příběh často hraje na vážnější notu, ale přitom z toho nevzniká neúnosný patos. Tyhle chlapi prostě nejde nemilovat.
P. S. Taky máme na zahradě jezírko, teda vlastně bazén...
(SPOILER) Sakra, já si celou dobu myslela, že Karla je lesba a furt mi vrtalo hlavou, že to Boženě v tý době prošlo. Ups! No nic, takže Karla není lesba, "jen" Karel. Možné zklamání? Maličko!