Drea komentáře u knih
Sorry, ale u 10. kapitoly jsem to vzdala. Hlavní hrdinka byla vyloženě otravná s tím vzdycháním, jak je hlavní hrdina krásný a bledý a já nevim, co ještě. Upíři nechodí na světlo, protože se třpytí jako diamant? To jako vážně? U tohohle výmyslu musela být autorka snad zhulená. Nebo jsem byla já. Každopádně, ještě uplyne hodně vody, než začnu přemýšlet o tom, jestli to znovu nezkusit.
Už po několik týdnů se úspěšně vezu na vlně spisovatelského (ale nejen toho!) talentu "Dejva Máldra Dukovnyho", který je pro mě obrovským a nejmilejším překvapením za poslední dobu. Baví mě, jak s každým novým románem prozkoumává jiný žánr, takže jednou se popadáte smíchy za břicho nad satirickým road tripem krávy Elsie do Indie, podruhé se dojímáte nad nostalgickým vztahovým příběhem otce a syna, potřetí dostanete městskou fantasy romanci a počtvrté sociální drama o kompatibilitě/nekompatibilitě dvou zcela odlišných způsobů života.
David píše krásně, vizuálně, s láskou pro jazyk, s přehledem v literatuře a popkultuře a především se svým typickým humorem. Už dlouho jsem se tak nenasmála, což může být problém především na veřejnosti, kdy se musíte držet, abyste se v hromadné dopravě nerozhřehtali na celé kolo a nepřipadali lidem jako blázen.
Svou ódu na Davida Duchovnyho končím výzvou pro všechny, aby si dohledali i jeho ostatní knihy, které v češtině nevyšly: MISS SUBWAYS, TRULY LIKE LIGHTNING a THE RESERVOIR. Vaši pozornost si zaslouží i jeho hudební tvorba (herecké role netřeba připomínat).
Peklo blízko nebe je srdceryvným zážitkem. Nesoudím činy žádného z členů expedice. To mi nepřísluší. Sama nevím, jak bych se v daných situacích zachovala. Jsem jen čtenářka, která se skrze slova člověka, jenž vše zažil, snaží vcítit do popisovaných událostí a snaží se pochopit. Je to tak sugestivní výpověď, že slzy a hluboký smutek Vás s velkou pravděpodobností neminou.
"Vždycky jsem věděl, že lezení po horách je vysoce riskantní záležitost. Připustil jsem, že nebezpečí je neodmyslitelným prvkem této hry; bez něho by se jen málo lišila od stovky jiných nanicovatých zábav. Bylo to příjemně vzrušující dotýkat se záhady smrtelnosti a pokradmu nahlédnout za její zapovězené hranice. Pevně jsem věřil, že lezení po skalách je skvělá činnost, a to nikoli přes její přirozená rizika, ale právě kvůli nim."
Božský Gaiman, božský Riddell, nečekaná pointa, nebojácná hrdinka, zombíci, duchařina....
Já jsem víc než spokojená a myslím, že bratři Grimmové by byli také.
"V touze po něčem oživujícím jsou psi téměř lidští, ale co se týče dalšího lidského rysu - předvídavosti, jsou na tom podstatně hůř. Pes žije pouze pro jediný den, jedinou hodinu, jediný okamžik. Člověk však dokáže žít a strádat i pro budoucnost."
No sakra, tak tohle mě rozdrtilo!!!!!!! Ta atmoška, ty postavy... Už dlouho se mi nestalo, že bych děj knihy viděla ve své hlavě tak zřetelně. Chci tě vidět na plátně, Joshuo!! A hned!!!!
Ach, tahle kniha. Kdo nečetl, nepochopí. A film? Naprostá dokonalost!!!!!! Ach, Keira Knightley, ach, překrásné záběry anglické krajiny, ach, dokonalá hudba, ach, ta režie. Mohla bych to tu vynášet do nebes, celý den. Prostě srdcová záležitost!!!!!
A pokud se nemýlím, pan Darcy je křestním jménem Fitzwilliam :-)
Hon na Escobara bych doporučila spíše až po přečtení knihy Jak zabít Pabla, která jde mnohem více do hloubky co se týče celkového politického a drogového dění v Kolumbii a snahy dopadnout Pabla.
Vyprávění Stevea a Javiera nám poodhalí jejich motivace k připojení se k DEA, ale přijde mi, že se celou dobu pohybujeme hodně po povrchu a k samotnému ději v Kolumbii se dostáváme až v druhé polovině (i toto vyprávění je dosti osekané). Knize by více sedělo, kdyby se věnovala pouze backgroundu Stevea a Javiera předtím, než se ocitli v Kolumbii. Mnohé zajímavé linky jsou tu jenom krátce zmíněny.
POZOR! MOŽNÉ SPOILERY!
Zaujal mě trailer na film, tak jsem si řekla, že zkusím knižní předlohu, ale asi jsem četla nějakou úplně jinou knihu, či co. Celé to velké Melissino mysteriózní těhotenství, Philipovo zmizení, a jeho záchrana, a tajemné události v létě po Ronnieho smrti vyzněly úplně do ztracena, což je dáno tím, že zkrátka ty překvapivé "twisty" v tomto "thrilleru" nejsou dostatečně překvapivé, natož šokující. Zkrátka něco, u čeho by čtenáři spadla čelist. Když už jsem u Melissina těhotenství - ta holka byla s pravdou až moc v pohodě.
Přišlo mi, jako kdyby autor nevěděl, jakým směrem by se měla kniha ubírat. Má to být thriller s detektivní zápletkou, nebo psychologický román o dvou rodinách, které poznamenala smrt blízkého člověka, přispěla k jejich rozpadu a následně se protagonisté po pěti letech snaží najít cestu k sobě zpět?
Některé pasáže jsem vyloženě přeskakovala (Charlene a knihovna, Philip a Donelly,...)
No a konec jsem vůbec nepostřehla. Čtu, čtu a najednou jsem na poslední stránce. Chybí zde jakékoliv uzavření, například v podobě epilogu o tom, co se s postavami stalo poté...
No zkrátka a dobře jsme si nesedly. Třeba příště.
Mnoooo, tahle byla od Tany nejslabší. Na rozdíl od jejích předchozích knih jsem se k této opravdu musela nutit. Snad to bude příště lepší!
"A jeho plešatá lebka ležela klidně na kolenou muže, který ho zavraždil, a rybky se nad nimi jen míhaly."
Oddychovka, kterou jsem začala číst jen kvůli Benátkám, které se tam nakonec stejně moc neohřály.
Ale nasmála jsem, když hlavní hrdinka plnila svou strategii "jak se zbavit toho pravého" :)
Nevím, nevím. Nějak jsem se do toho nemohla dostat. Pořád jsem čekala, až mě to konečně vtáhne a ono ne a ne, takže nakonec jsem ji odložila s tím, že se spíš kouknu na film. No, podle těch ohlasů z toho asi ani ten film nebude. Možná jindy.
Z toho přesahu do dnešní doby pandemie mě mrazí!
Tož dobré to bylo. Nijak objevné, přeci jen jsem něco podobného dostala už ve Zmizelé (kde autorka lépe manipuluje s čtenářem) a v Na zabití, ale takhle na deštivou neděli jako dělané, neb je to tak čtivé, že to budete chtít přečíst na jeden zátah.
Na film se podívám, protože božská Emily Blunt a uhrančivý Justin Theroux.
Na první lásku se nezapomíná. Ani na tu knižní. Jedno krásné odpoledne jsem se takhle prohrabovala sbírkou tátových knížek a našla tenhle skvost. Vzala jsem ji do ruky, sedla si s ní na zem a začetla se na několik hodin. Hrozně ráda se k ní vracím a čtu ji až s posvátnou úctou, protože je křehká, vtipná, romantická, zkrátka kouzelná.
A film? Nádhera. Originální zpracování, skvělí herci, přenádherná hudba. A vtipu na rozdávání.
Páni, nevěřila jsem, že se mi to bude líbit. Asi proto, že jsem nejdříve viděla film a neměla jsem už v úmyslu číst knihu, ale přemluvili jste mě.
Narozdíl od filmu, v knize je Holly mnohem pohodovější a sympatičtější. Jsou tu i skvěle vystavěné postavy jejích přátel a rodiny. Takže příjemné překvápko!