DuncanIdaho komentáře u knih
Všechny povídky jsou jednoduché, rychle se čtou a mají své určité kouzlo doby jejich vzniku. Lidé v příbězích jednají prostě a jednoduše. Hned začínám číst Povídky z druhé kapsy.
Skvělé pokračování prvního dílu. Svět Naslouchače je tu doplněn, vyvíjí se vztahy Ilan z pětadvacítkou, dozvíme se i nové informace z minulosti. Děj knihy a hlavně její závěr navozuje další napínavé i fantazijní pokračování. Už teď se těším na další díl.
Celosvětově uznávaná klasika hororu je tato kniha oprávněně. Na dnešní dobu je to dost čajíček. Netečou tu potoky krve, ale o tom asi horor 19. století nebyl. Z dnešního pohledu je to naivní, nejen menší drsností, ale i takovou jakousi naivitou - všichni klaďasi jsou milí, hodní, stateční a všichni se mají moc rádi. Prostě klaďasi jsou takový moc sladcí. Přesto se kniha čte dobře.
Zlodějka příběhů je obstojná detektivka a stojí za přečtení. Rozhodně je lepší než ta první, Kroky vraha, protože je v ní více času věnováno vyšetřování.
I v této knize se mi potvrdilo, že p. Svěrák má docela klidný styl psaní. Nejde nikdy o děj s velkým spádem. Jeho knihy mají poklidný děj, a to se mi na něm líbí. Jeho příběhy jsou lehké a snadno se čtou. Příběhy jsou zde povzbudivé i trochu tragické, zkrátka takové jako jsou v běžném životě.
Úděsný a drsný popis toho, co lidé dokáží. O zabíjení lidí a likvidaci jejich těl se spolu bavili, jako když se zemědělci baví o zvyšování výtěžku z polí. Pro ně byli lidé prostě jednotky. Když dostal Lang za úkol zlikvidovat půl milionu lidí za půl roku, tak jediný jeho problém bylo, že to nejde za tak krátkou dobu technicky zvládnout. Byl to prostě slepě poslušný fanatik, který by snad byl opravdu schopný na rozkaz zastřelit i svého tříletého syna.
Krásná ukázka toho, jak může lidstvo skončit. Skončit tahle může proto, jaké je. Ukazuje se zde politikaření, teritoriální zájmy, ziskuchtivost, mocichtivost. A na to vše jednou lidstvo dojede.
Tento díl je, bohužel, poslední ze série. Autor již žádný nenapíše a podle epilogu to už ani v úmyslu neměl. Celá série je nádherný pohled do života v Zemích koruny české na počátku 15. století. Všechny díly se pěkně četli, postavy byly dobře pojaty a vykresleny. Teď mi zbývá přečíst jen ten preqeul.
Kniha je poklidná, romantická a tak trochu idealistická pohádka. Všichni známe filmové zpracování, které je také skvělé, jako je kniha. Do současné doby je to ideální odreagování. I mírně vypjaté situace zde probíhají pohodově.
Klabzubova jedenáctka je jednoduché, naivní a oddechové čtení. Rozhodně není pro náročného čtenáře, ale pro odreagování je kniha dobrá.
Jde o lehké mírně úsměvné čtení o životě v dobách totality. Je tam i několik okamžiků, kterým se čtenář i zasměje. Upřímně řečeno, čekal jsem ale více srady. Myslím, že lidé, kteří tu dobu zažili, si v tomto příběhu najdou i kousek svého tehdejšího života.
Je to děsivý příběh o lidské zlobě, krutosti, hlouposti. Je to ale i příběh o tom, že v nejtěžších myslitelných časech se mohou najít lidé, kteří pomohou. Je to o touze po, pro nás tak samozřejmé věci, jako je domov. My dnes máme dosti vysoké nároky na to, co je to domov. Po 19 letech v Rusku, kde je člověk míň než onuce, může být domovem i kočka na prahu domu.
Dost drsný příběh feťačky. Ke konci to bylo stále dokola: vydělat si peníze, koupit fet a šlehnout si. Jenže u narkomanů nejspíš o nic jiného nejde. Myslím, že hlavní problém Christiany byla konfrontace jejích snů a reality.
Povinná mimočítanková četba, kterou si člověk rád přečte i nepovinně. Přečetl bych si ji i teď znova po 35 letech.
Tento díl je skvělé završení série. Já jen doufám, že to není konečné završení a že bude další pokračování.
Nyní doháním to, co jsem v dětství nečetl. Rozhodně nelituji, že to čtu až teď. Ikdyž mi do "sátky" moc nezbývá, tak se mi kniha líbila. Je to milé a pohodové čtení.
Martin Eden je životní příběh člověka, který nezapadl do své doby. Lidé kolem něj se mu ve většině případů hnusili a oni ho nechápali. Byl to takový rebel, který nedělal problémy, je si žil tak, jak jiní nechápali a nepřijali. V jistém směru ho chápu, ale v nějakých detailech jeho života zase ne. Kniha se četla dobře, byla plná nepochopených myšlenek a pocitů nepochopeného mladíka. Martin byl zklamaný a pak i zhnusený společností a podle toho to dopadlo.
Dílo popisuje šest let po větrné kalamitě, kterou Klostrmann zmiňuje v knize Ze světa lesních samot. Krásně tu předkládá nejen život lidí za ráje, kdy byl velký výdělek, ale i krásu šumavské přírody. Na rozkladu jedné rodiny zde dopodrobna poukazuje na neblahou změnu života lidí v hojnosti. Dokládá, že člověk má v době vyšších příjmů myslet na budoucnost. Dnes by si z tohoto varování měl vzít ponaučení nejeden člověk.
Četl jsem to jako dítě, ale stále si mi to líbí. Je to prostě nejlepší z krtkových příhod.
UF, přeteno. Jde o další úděsný popis hrůz, které jou si lidé schopni dělat. Proč někdo nemůže žít jen proto, že se "nesprávně" narodil? Jak už tu někdo psal, spousta těch krutých dozorců by za normálního života v míru byli obyčejní lidé, kterých by si člověk ani nevšiml. Mne by zajímalo, kolik normálních lidí by se stalo bestijemi, kdyby teď vypukla podobná válka? Kolik jich žije kolem mne a kolik jich znám? Při čtení takových to knih si neustále říkám, jak to ti lidé mohli přežít. Nešlo o několik dní, ale o několik měsíců i let.