DuncanIdaho komentáře u knih
Muži v offsidu je jedna z českých knižních ale i filmových klasik. Při čtení knihy nelze nevidět herecké představitele postav a hlavně jejich výkony. Haas, Plachta, Fiala, Pištěk v filmu excelovali. Kniha rozhodně stojí za přečtení.
Jan Cimbura je pěkná kniha, která popisuje život na jihočeské vesnici v době, kdy se pod vlivem doby a měst mění vesnice. Staré pořádky se opouštějí a nové přicházejí. Baar zde vykresluje starý způsob života, kdy lidé nežili v přírodě, ale s přírodou. Vše se však začíná hroutit a mladí již chtějí žít jinak. Staré dobré časy tu představuje právě Cimbura - moudrost, úctu k přírodě, práci, ... Rozhodně stojí za to si tuto knihu přečíst.
V rámci ČV jsem přečetl druhý díl série Panoptikum hříšných lidí. Teď jsem si přečetl první. Opět pěkné čtení, pohodové, nenáročné. Líbilo se mi, že děj byl poklidný a k řešení případů pomáhala náhoda, trpělivost, zkušenost a znalost prostředí. Teď se vrhnu na třeté díl.
Krátká a krásná pohádka. Toho strašidla mi bylo až líto.
Pěkná kniha. Jsou v ní vědecké postupy, je v ní boj o přežití s minimem prostředků. Hrdina musí vynalézat různá řešení problémů, aby vůbec přežil. Vše to dává ději nepřemrštěnou napínavost. Škoda jen některých Hollywoodských momentů. Ty z knihy udělali dobrý předscénář k americkému filmu. Také se proto nemůžeme moc divit, že to amíci natočili. Při těch hollywoodských okamžicích jsem s čtením této knihy chtěl seknout, ale po vyprchání prvního znechucení jsem vždy pokračoval. A jsem rád.
Návrat do divočiny je pěkné pokračování Raději zešílet v divočině. Je to více filozofické a přemýšlivé. Textu tam moc není, ale zase je tam spousta dobrých fotografií.
Knihy od Hanzelky a Zikmunda čtu rád. Knihy popisují cizí kraje a život v nich. Tato kniha není výjimka. Jen ty povinné socialistické kecy tam kazí dojem. Prostě je přečtu a zapomenu. Určitě přečtu i dva další díly i jiné jejich knihy.
I přesto, že dějem kniha odlišuje ostatním knihám série, je to zajímavé a zábavné čtení.
Tak nevím, jestli je větší kopyto Kondelík nebo Vejvara. Rozhodně jsem se při čtení pobavil a leckdy i pousmál. V knize je lehký a nenáročný humor, který pobaví.
Dalo se to číst, ale čekal jsem od této knihy víc. Občas tam byla úsměvná pasáž, ale většinou to byl jen popis běžných situací z dovolené. Další minus byly odbočky od děje knihy.
Přítelkyně z domu smutku také patří do mého seznamu knih, které chci přečíst. Nepatří sice mezi ty přední knihy z tohoto seznamu, ale hodila se do letošního tématu ČV (Kniha, která je (byla) v některé zemi zakázaná). Nejde úplně o klasický román. Je to popis života vezenkyň ve vazbě i v předchozím životě. Je zde dobře popsaná i psychologie a chování lidí ve vězení.
Není to zrovna humorná kniha, ale její čtení nějaký ten úsměv na tváři vyloudí. Zajímavý je tu popis života a myšlení Nepálců a Číňanů. Jsou si podobné, ale odlišné od našeho. Ládíkovo putování po těchto dvou zemích určitě nenudí.
Jde opět o oddechovou záležitost. Jen ta rychlost řešní případu je až moc velká. A souhlasím, že závěr byl dost rychlý. Za přečtení to ale rozhodně stojí.
Tato kniha je další pěkné čtení od Vondrušky.
Je až obdivuhodné, co vše ti dva zvládli. Dnes bychom bez mobilu, internetu, asistenčních služeb, atd. takovouto cestu nezvládli. V knize popisují autoři nejen svízele ale i radosti cesty různými zeměmi. A ta trocha komunistické propagandy se dá vydržet. Rozhodně si knihu přečtěte.
Tato kniha nebyla tak zábavná jako Otec Kondelík a ženich Vejvara, ale i tak to bylo pěkné čtení. Pro lehké letní odpočinkové čtení to rozhodně doporučit lze. Stále ale nevím, kdo z těch dvou (Kondelík, Vejvara) je větší dřevák.
Pavel Renčín má opravdu fantazii skvělou. Vůbec si raději nepředstavuji, jak tam dole spali a jedli. Začátek mi ale připadá dost rychlý na to, aby proběhl během několika dní. I závěr je docela dobrý a naznačuje i zápletku navazujících Městských válek.
V asi 80% knihy se sice nic moc nedělo, ale autor neustále udržoval čtenáře v určitém napětí a očekávání. Konec však byl dost strhující. Celkově je to nenáročné dílo, které se dá v poklidu přečíst. Pokud si chcete odpočinout po náročnější knize nebo knize se struhujícím spádem, přečtěte si tuto knihu.
Chocky je druhá kniha od Wyndhama, kterou jsem přečetl, a opět se líbila. Jde o kontakt s mimozemskou civilizací, který je mentálního druhu. Je zde nenásilně popsáno, jak by teoreticky kontak s inteligentnější formou života mohl proběhnout. Je tu i sociologie, protože je popsána i různá reakce ostatních lidí. Líbilo se mi i to, že je tu fakt, že i superinteligentní bytost je omylná.
Pěkná kniha, která obrázkovou formou podává čtenáři nejdůležitější okamžiky českých dějin nenáročnou formou. Jako kluk jsem ji četl několikrát.