DuncanIdaho komentáře u knih
Kniha nepopisuje hrůzy války a fašismu přímo. Popisuje ale myšlenky, pocity, názory dívky, která prožívá pubertu. Popisuje život osmi lidí, kteří jsou nuceni být dva roky zavřeni v jednom domě. Popisuje útrapy takového života. Popisuje první (bohužel i poslední) zamilovanost autorky. Popisuje strach z odhalení. Popisuje bezvýznamné spory a rozmíšky, které vycházejí ze strachu, omezeného způsobu života. Toto vše je také popis hrůz války, ikdyž nepřímo.
Důležitým prvkem je i pomoc lidí z venčí. Tito lidé na sebe brali úděsnou zodpovědnost a velký risk. Naštěstí alespoň tito pomocníci tu hrůzu přežili.
Asi se budu opakovat, ale tuhle knihu by si měli přečíst dnešní puberťáci, aby věděli, jak museli někdy lidé žít, a jak se oni mají dobře (i přes své věčné stížnosti). Většina z nich by, dle mého názoru, stejně řekla, že je to vymyšlené.
Kniha má drobný humor. Čte se dobře a zabaví.
Pěkné čtení. Děj není zbytečně vyhrocen. Škoda jen, že je osud Quanaha v knize jiný než ten reálný. Jen začátek knihy mi připadá dost zbytečný. To je ale jen jedno minus knihy.
Příběh je rychlý, poutavý a bez zbytečných kudrlinek okolo. Jen se mi zdá, že události probíhali moc rychle. Pochybuji, že by vyšetřování šlo v reálu tak rychle. Čtení to bylo ale hezké.
Čtyřlístek je čtení mého dětství. Měl jsem doma mnoho dílů a stále je pročítal dokola. Takové příběhy pro děti už dnes snad ani nejsou. Škoda.
Při čtení takových to knih si člověk uvědomí, co má, když má zdraví. Tato kniha to jasně ukazuje. Ukazuje také, že důležitější než peníze jsou opravdoví přátelé, kteří v nouzi pomohou. Třeba i malá pomoc v takovýchto situacích, které kniha popisuje, je velká pomoc. Muže to být i psychická pomoc přes telefon na velkou vzdálenost. Knihu by si měl každý přečíst. Pokud se někdo dostane do takové životní situace a zvládne ji, tak už pak neřeší maličkosti, zbytečnosti, hlouposti.
Přečetl jsem, shlédl jsem, poučil jsem se. Z knihy je vidět, že pan Kintzl Šumavu znal a měl rád. Škoda jen, že již nic nenapíše. Myslím si, že energii a chuť by k tomu měl. Rozhodně si přečtu i jeho zbývající knihy, tedy ty v češtině.
Nežiji v Brdech, ale kousek od nich, proto jsem si knihu přečetl. A jsem rád. Je tam mnoho zajímavých informací jak zeměpisných tak dějepisných. Otomar Dvořák umí pro mne psát zajímavě a poutavě. Určitě si přečtu další jeho knihu o Brdech.
Golemův stín je druhá kniha o Holmesovi od nepůvodního autora, kterou jsem četl. Příběh je napínavý a má spád. Jen ten konec není úplně ono. Líbí se mi, že se nejdůležitější část případu odehrává v Čechách. Nelíbí se mi však, co se stane po vyřešení případu, to si autor mohl odpustit.
Při čtení jsem se bavil, protože je to úsměvná a pohodová kniha a je vhodná na letní čtení. Ti dva byli opravdu sedmilháři a mistři v prožívání drobných veselých příhod. Určitě si tuto knihu přečtěte.
Kniha je sice román, ale čekal jsem zde více faktů. Faktů o Killiánovi je tu minimum. Je to spíš krátký příběh o dvou dětech pro děti. Je to ale lepší než Cukrový klaun, který nebyl o ničem. Mám rád knihy o Šumavě a o té tam něco málo bylo, takže alespoň jedno plus.
Je to další pěkný příběh Oldřicha, Oty a Diviše. Dost podstatnou roli zde hraje velká až těžko uvěřitelná náhoda, ale jinak je to pěkné počtení.
Na lodě bych já nešel, ale knihy z vodácké série pana Šmída čtu rád. I o této platí, že nesrší vtipem, ale knihou se prolíná jemný humor, který je občas okořeněn opravdu ftipnými situacemi.
Je určitě dobře, že tato kniha vznikla. Většinu informací si sice člověk nebude pamatovat, ale alespoň se dozvíme, kam se můžeme podívat. Jsem rád, že se staré stromy chrání.
Úsměv je opravdu lék. Za poslední tři dny jsem se díky této knize dost vyléčil. Některé pasáže knihy mě hodně rozesmály. Kdybych se někdy učil německy, určitě si jako učitele vyberu Josefa Fouska (Na ceně se domluvíme, mistře.).
Martin Úbl napsal dobré dílko. Některé příhody jsou opravdu neuvěřitelné. Celá kniha je mírně úsměvná, je tam ale několik velmi ftipných okamžiků. Již dlouho jsem se žádné knize tolik nenasmál jako této.
To byla hrůza! Tato kniha má dvě roviny. Jedna vypráví o tom, co je člověk schopný udělat jinému člověku. Takovému jednání se říká hyenismus. Nevím proč. Hyeny se takto nechovají, ty alespoň počkají až oběť zemře nebo ji rychle usmrtí. Alespoň že ti lidé z Horní Břízy pomohli. Druhá rovina je o tom, co je člověk schopný přežít. To co přežily ty tři ženy (a najen ony) by snad nepřežil ani superman. Přečtěte si to, ať víte, co dokáže fanatismus, jeden takový nám teď také hrozí.
Děj nemá nějak velký spád. Kniha je však napsaná tak, že ji to rozhodně neuškodí. Některé knihy mají spád až zbytečně velký, to tahle naštěstí nemá. Vše pak vyústí v neuvěřitelný případ dědičné úchylnosti.
Toto je poučná kniha. Případy jsou tu popisovány jednoduše a srozumitelně i pro neodborníky. Jen nevím, proč některé názvy obcí autor měnil a ostatní ne.
Kniha představuje životní příběhy mnoha sklářů a jejich rodin. Je to čtení rychlé, zábavné a poučné.