Dziras komentáře u knih
Někdy suchý až prostý popis událostí se kterým autor pracuje, aby zvýraznil ostré rysy hlavní postavy, vás vede ještě ke většímu znechucení. Postavu Rudolfa Langa ve knize nelze nenávidět, ani odsuzovat. Mistrné ztvárnění unikátního prototypu nacistického mozku, ozubeného kolečka v neustále jedoucím stroji říše, bez jakéhokoliv emočního pohnutí.
Musím říci, že kniha byla velmi čtivá a jednoduchá na pochopení. Autor zde však popisuje scény (zejména z koncentračních táborů) tak detailně a intenzivně, že bych knihu rozhodně nedoporučovala někomu kdo na tyhle věci nemá žaludek. Přesto bych ji však doporučila všem, kteří mají i nemají představu o tom jakým způsobem fungovala tehdejší společnost a dějiny druhé (i první) světové války, které by dnešní moderní člověk těžko pochopil. Masivní rozvaliny spaloven a plynových komor, které dnes můžeme se sluchátky a foťakem navštívit v bývalém dobře udržovaném koncentračním táboře Osvětim, nabývají náhle docela jiných děsivých rozměrů.
Milan Kundera je mezi milovníky literatury raritou. Po jedné z jeho prvních knih Žert jsem sáhla čirou náhodou s úmyslem se obohatit tímto kouskem českého literárního klenotu, o kterém všichni tak často mluví. Hned po několika prvních kapitolách jsem ji nemohla opustit.
Postavy, které Kundera mezi stránkami vytvořil nelze nemilovat ani nenávidět, jejich příběhy tvoří lidskost generace zahalené stínem sovětského impéria. Lidé, kteří se v průběhu stránek nostalgicky otáčejí zpět k mládí a krásným falešným nezbytnostem. Přála bych každému si je poznat, alespoň tak jako já a nastokrát jinak. Myslím, že knihu jsem nečetla naposledy. Vždycky z ní budu moci čerpat něco nového z úplně jiné perspektivy.
Typ knihy, u které byly nutné během četby občasné pauzy. Ačkoliv je schopna si čtenáře podmanit během několika prvních stran, komplexnost a emoční náročnost děje mu nedovoluje se při čtení kompletně uvolnit. Styron mistrovsky zachytil ironii lidského osudu, zmítaného průběhem druhé světové války a jejich dopadech na společenské myšlení. Knihu bych doporučila čtenářům rozhodným dostat se až na její samotný vrchol a pokračovat do konce.
Kniha měla strhující spád. Beran si s tématem poválečného dění na území Sudet, pohrál neobyčejným způsobem. Retrospektivní forma příběhu mě nutila k občasnému listování zpět, bylo příjemné s autorem postupně navazovat na dějové linky jednotlivých postav a tvořit z nich celistvost v komplexnosti knihy. Otevřený konec dává čtenáři možnost vlastního domýšlení jeho charakteru, kterého chtěl autor zřejmě dosáhnout. Já osobně jsem nebyla schopna jej pochytit a konec tak pro mě byl menším zklamáním. Přesto však knihu doporučuji komukoliv, kdo má zájem o kvalitní čtivou literaturu.