Eicherik komentáře u knih
Geniální kniha. Neskutečně dobře namíchaný elixír, který v sobě ukrývá klášter "na konci světa" v kterém se nalézá knihovna uspořádaná jako bludiště, nikoliv jako labyrint, to se občas plete. Kniha má atmosféru a dobrý příběh. Lepší knihu už asi nepotkám.
Sbírka obsahuje krátká a temná vypravování z dávných dob šumavských hvozdů. Některé příběhy vypadají, že se stali předlohou pohádek, v některých je ukrytá lidová moudrost a některá možná mnohonásobným převyprávěním pozbyla svůj původní smysl. Knihu bych doporučil milovníkům Šumavy a starých temných časů.
Knihu je asi opravdu možno brát jako fan-fiction. Já jsem s ní ovšem velmi spokojen. Stejně tak by se mohla líbit milovníkům lovecraftovského hororu. Menší slabinou tohoto dílka je časté opakování stejných motivů a trochu klišovité opakování názvů "pověstných" okultních knih. Tyto slabiny já ale autorovi rád prominu a věřím, že i většina fanoušků tohoto druhu literatury. Ještě je nutné zmínit, že všechny příběhy se odehrávají v první polovině dvacátého století. To zmiňuji proto, že naroubouvání Lovecraftova temného světa na modernější dobu se většině autorů moc nedaří.
Na závěr bych ještě zmínil velmi vkusné provedení knihy a i pár pěkných vložených ilustrací.
Příběh o věrnosti. Můj druhý vrchol v případech bratra Cadfaela.
Ke knize jsem se dostal přes stejnojmenný třídílný televizní seriál, který mě doslova uchvátil. Kniha se oproti seriálu velmi liší a ve vzájemném porovnání o jeden pentagram prohrává. Příběh jsem si oblíbil pro ingredience, které obsahuje. A těmi přísadami jsou: Praha magická, podzemní chodby, středověký rukopis, tajné společenství, paralelní svět...
Klasický Cadfael. Historické pozadí, trochu té lásky, nějaká ta vražda a to vše tentokrát zabalené do ledového zimního hávu.
Ke knize jsem se dostal tak, že mi ji jedna ze sester vrazila do ruky. Nejsem příznivec fantasy, ale tento román obsahuje hned několik věcí, pro které mi stálo za to si jej přečíst. Děj se odehrává roku 347, převážně na území Boiohaemum, mezi pro mne známými kmeny, národy, Bohy a Bohyněmi. Na můj vkus je děj moc pestrý, ale chápu, že knihy podle mne by byly pro čtenáře dějově moc strohé. Knihu bych alespoň trochu pokrátil, ale lidem se zájmem o starověk bych ji doporučil. Ještě bych pochválil vkusný obal a vhodné ilustrace. Jako oříšek obsahuje kniha i mapku. Pro mapy mám totiž slabost.
Na knihu jsem se hodně těšil. Zvolené téma mě velmi zajímá, ale za výsledné ztvárnění ubírám jeden pentagram. Abych dal plný počet, museli by být příběhy více baladické. Ke knize se určitě vrátím.
V ráji šumavském je román odehrávající se v jednom z nejkrásnějších a také nejtajemnějším koutu naší země. V místě, kde hrozí neznalému člověku mnohá nebezpečí. Stačí sejít z cesty, zabloudit v zimě a nebo třeba být po dešti na nesprávném místě. V této knize sledujete po dobu zhruba šesti let osudy několika lidí, kteří v této lokalitě žijí a kterým do života zasáhl zlatý brouček. Postavy jsou mistrně zpodobněny a člověk hltá stránky, aby se dověděl jaký osud je čeká.
Dle mého soudu některé povídky z tohoto souboru ani neodpovídají zadání knihy. V jiných by zase Holmese nebo Watsona mohla zastoupit jakákoli jiná postava. Nemohu se také nezmínit o pověstné Holmesově dedukci, která v několika příbězích vyznívá spíše nežli nadsázka jako parodie. Nejlepších přibližně sedm povídek z této sbírky bych označil slovem průměrné. Přesto jsem rád, že jsem si knihu přečetl, ale nejspíš se k ní už nevrátím.
Tohle je moje první kniha, která se odehrává v Římě v 7. století a nikdy by mě nenapadlo, že se sem někdy "podívám". Mé druhé setkání se sestrou Fidelmou splnilo moje očekávání. Jedná se opět o dobrou historickou detektivku s pro mě překvapivým odhalením.
Tahle kniha mi byla doporučena pro jistou podobnost s kultovním dílem Jméno růže a rozhodně mě nezklamala, ale naopak velmi potěšila. Samozřejmě nutno podotknout, že Jméno růže je kvalitativně mnohem výše a v Rozpuštění chybí to nejlepší ze Jména růže a tím je knihovna - bludiště. Knihu mohu doporučit každému, kdo má rád žánr historické detektivky. K tomuto románu se budu rád vracet.
Procesí k panence by bývala velmi dobrá kniha. Nápad, kdy se vesničané zbaví lstí agitátorů tím, že se před jejich příjezdem vytratí na již léta nepraktikované procesí je geniální (prý vychází ze skutečné události) a navíc kniha obsahuje obrovské množství neskutečných hlášek a mistrných slovních obratů. Ale je tady jedno velké ale a to, že se autor nepostavil k "souboji" mezi agitátory a obyvateli jedné zapadlé vísky nestranně, ale že mírně ale viditelně straní agitátorům. Je to škoda, protože jinak by to bývala velmi dobrá knížka.
Kaleidoskop kriminálních mikro příběhů. Od ukradených kol automobilu až po vraždy.
Moje první setkání s Hoffmannem a nejspíš i poslední. První povídku Pískař bych označil jako psychologický horor, ale její popis v anotaci mi nepřijde příliš zdařilý. Ty ostatní jsou temně romantické. Nejvíce mě oslovila povídka Dědičné sídlo, jen byla dle mého názoru zbytečně komplikovaná.
Příhody dvou vesnických uličníků, kteří pocházejí z chudých poměrů. Rádi navštěvují tetku Šustilku, která pro ně má téměř vždy něco dobrého k snědku a navíc jim vypráví tak lákavé příběhy, kde se to jen hemží zakopanými poklady a tajuplnými bytostmi. Problém je, že oba nezbedníci mají velkou fantazii a věří všemu co tetka říká a vzápětí se vydávají vstříc těmto nastíněným dobrodružstvím, která však mívají pro naše dva hrdiny neblahé konce. Je to veselé čtení o starém světě s ještě staršími pověrami.
Román o stromu. Kniha, kterou napsal milovník přírody pro jiné milovníky přírody. Život jednoho stromu, který se autor snaží popsat co nejvíce realisticky, to znamená podle zákonů přírody a příroda má své zákonitosti, ale nikoli lidskou spravedlnost. Život v přírodě je věčným bojem - jen silnější a chytřejší přežijí. Každá chyba tu může být chybou poslední. Kniha je prokládána vloženými příběhy, jednak z "mrákotné paměti" z dob dávno minulých pojednávající o našich předcích a druhak o současnících stromu, kteří mají souvislost s příběhem našeho stromu. Závěrem chci říci, že kniha mě velmi oslovila a vydání z roku 1968 je i velmi pěkně ilustrované.