Eigis komentáře u knih
Při první polovině jsem knihu bral za příjemný průměr, ale ve druhé části šla kvalita dolů, jako kdyby autor vystřílel nejlepší nápady a pak se snažil knihu uměle natáhnout, tím že si jednotliví členové společnosti navzájem vyprávějí příběhy, které zažili či slyšeli, ale které nemají se zbytkem příběhu žádnou souvislost. Takový jednodenní Dekameron. První polovina byla, ale docela fajn, těžila ze slavné předlohy, ale nebyla to vyložená kopie, autor předvedl pár dobrých nápadů.
Tahle kniha mě naprosto dostala, autor pojal téma velice komplexně a zároveň naplnil knihu spoustou dílčích poznatků.
Třetí část série o kapitánu Báthorym stojí rozhodně za to. Z Voronina se stává přesně ten správný typ parťáka. Na druhou stranu rozhodně není nouze o kvalitní záporáky jako ďábelský rytíř, párek šílených alchymistů či čtyři démoničtí jezdci z pouště. V příběhu se vhodně střídají scény bitek s klidnějšími momenty při kterých si hlavní hrdinové trochu oddechnou a čtenář nemá pocit, že čte monotóní popis jatek. Popis trestné výpravy navíc řadím mezi to nejlepší z celé série. Sečteno podtrženo Ďáblova pevnost je, po menším zaváhání u Brány Irkally, dalším klenotem Červenákovi tvorby.
Autorovi se povedlo do příběhu skvěle promítnout atmosféru drsného kraje, tvrdých lidí a těžké doby. To že se nejedná o historicky věrné vyprávění mě nevadí.
Nové postavy zlodějů přinesly do čtvrtého dílu potřebné osvěžení.
Velice komplexně zpracované téma, všechny ostatní dokumenty či knihy, které jsem k tomuto tématu viděl nebo četl se zabývají zvlášť Hitlerem nebo Stalinem, Timothy Snyder, ale poukazuje na vzájemnou propojenost těchto zločinů. Nad knihou jsem zažíval smíšené pocity, na jednu stranu jsem byl fascinován skvělou knihou, kterou jsem chtěl číst dál, na druhou stranu jsem si musel dávat přestávky abych se vyrovnal s hrůzami, které kniha popisuje. Všechny ty osudy popsané stručně pár větami, které člověka zasáhnou silou a tragikou lidského umírání mění anonymní davy a počty mrtvých na mozaiku smrtí jednotlivých lidí, kteří měli své životy, rodiny..... Doporučuji všem nejen proto aby nezapomněli, ale aby vůbec věděli co se dělo.
Skutečně velice zajímavé dílo, které donutí člověka přemýšlet a plně se soustředit na to co čte, řada myšlenek je navíc v principu platná dodnes. Kniha je navíc velice zajímavým pohledem na způsob dřívějšího myšlení. Téma je navíc zpracováno velice komplexně, vyzdvihuje základní principy bez hlubokého zabředávání do podrobností. Rozhodně doporučuji.
To co Tanec s vlky spíše naznačuje, Posvátná stezka vykresluje na plno. Konec éry svobodných indiánů. Indiánská civilizace je postupně a neodvratně válcována a porážena. Jakýkoliv hrdinský odpor je marný. Indiáni nejsou víc než zvířata, která překáží a nechápou, že to s nimi běloši myslí ,,dobře". Člověk na konec neví jestli mu má být víc líto těch co přežili nebo těch co zemřeli.
V pořadí třetí Veneovka, kterou jsem četl a rozhodně jedna z nejlepších. Verne prostě opět dokazuje, že je světová špička.
Jedna z nejznámějších Verneovek, která se dočkala četných zpracování. Originál mě rozhodně nezklamal. Celá koncepce sestupu do nitra Země, včetně popisu tamní krajiny, je vzhledem k době kdy byla napsána obdivuhodná a patří mezi nápady, kterými Verne ovlivnil celé generace čtenářů a spisovatelů sfi-fi.
Z celé trilogie byl tento díl nejslabší. Kniha ve mě nějak nedokázala nabudit tu správnou atmosféru ponurého a svébytného života na ostrově. Příběh na mě v rámci série působí tak nějak navíc. Autor se evidentně snažil použít osvědčený mustr z předchozích dílů, ale v tomto případě to začíná působit trošku nuceně. Nicméně pořád je to dobrá kniha, která stojí za přečtení.
Většina příběhů z prostředí zajateckých táborů je o neutuchajícím vzdoru a plánech útěku, či mučení a krutostech věznitelů. Král Krysa je jiný. Je to příběh o snaze přežít, nezbláznit se, naplnit si břicho, ale i o přátelství a nenávisti mezi zajatci. Myslím, že nejvíc mě oslovila ta posunutá stupnice hodnot, ve které se pro nás obyčejné věci jako vajíčko, cigareta či káva stávají obrovskou cenností. Dále mě samozřejmě oslovila ta ironie, kdy Král touží po svobodě, chystá se na ni a najednou poznává, že na svobodě už není Král.
Duna je legenda žánru a nadčasové dílo, které sice vyšlo před půl stoletím, ale vůbec to na něm není poznat. Dle mého názoru, aby bylo sci-fi, přesněji space opera dobrá, musí autor splnit tři kritéria: kniha musí mít atraktivní děj, u kterého čtenář neusíná, postavy hrdinů a záporáků musí být výrazné a charismatické a za třetí v kniha se musí odehrávat ve vesmíru, který ,,ohromí, ale zároveň je pochopitelný a logický. Franku Herbertovi se podařilo naplnit všechna tři kritéria neskutečným způsobem, který Dunu staví právem na jedno z předních míst žánru a já jsem velice rád, že jsem si konečně přečetl.
Je fakt, že si Červenák za ty roky co píše vypěstoval cit pro vykreslení hlavního hrdiny. Chřestýš je sice pravděpodobně největší parchant z plejády jeho hrdinů, ale i tak je to sympaťák a autor se musel při psaní jeho příběhů celkem bavit. Všechny povídky jsou celkem nenáročná a odpočinková záležitost a pro mě je celkem zajímavé sledovat Červenákův odklon od slovanské fantasy.
Co se jednotlivých povídek týče:
Deštivá noc v Boot Hillu - asi nejslabší článek téhle sbírky. Na můj vkus příliš brutální a rychlá, takže se děj nemá čas pořádně rozvinout.
Brána duchů - je naopak nejlepší. Povídka začíná takřka jako klasický western a postupně se přehoupne do skoro Conanovské fantasy.
Naděje umírá předposlední - celkem atraktivní záležitost. Jediná výtka je přítomnost řady známých postav divokého západu, kteří mi tam prostě neseděli.
Třetí díl je rozhodně nejlepší z celé trilogie. Červenákovi se podařilo výborným způsobem spojit historické události do vlastního originálního příběhu. Velmi zdařile také vystihl krutost středověkého válčení a dobývání. V knize proti sobě nestály armády dobra a zla, ale vojska, kterým jde o kořist, přežití vlastního národa či o pomstu, což dodává příběhu punc historické autentičnosti, ačkoliv jde o fantasy. Nyní už se nedivím, proč je Bohatýr v Červenákově bibliografii, tak vyzdvihovaný. Mimochodem ten, kdo zde tuto knihu žánrově zařadil mezi horory, asi nebyl při smyslech.
Čekal jsem, že cesta okolo světa bude pro Verna vítanou záminkou, proto aby čtenáře zasypal hromadou zeměpisných údajů a on to kupodivu neudělal. Kniha se soustředí především na hlavní děj a utíká rychle vpřed, jako cesta hlavních hrdinů. Příběh je vhodně proložen několika napínavými momenty a charaktery hlavních postav zase příjemně pobavily.
Důkaz Vernova úžasného vizionářství. Není to jen o tom, že to má skvělý příběh, ale je to o atomové ponorce , jedno století před jejím skutečným postavením, navíc napsané v době kdy sci-fi, rozhodně nemělo tak nakročeno jako teď.
Po knize jsem sáhl spíše náhodou bez většího očekávání a jsem naprosto nadšený. Je to nádherný román plný hlubokých momentů a skvělých popisů lidí na okraji lidské společnosti.
Na prvotinu nečekaně dobré. Jako první díl série dost slibné. Autor věnuje přesně ten správný prostor popisu post apokalyptického světa, jaký mám rád. Postavy hlavních hrdinů, tvořících dvě dějové linie, jsou příjemně kontrastní a dobře se doplňují. Příběh samotný je drsný krvák, který má ale myšlenku. Jediná moje výtka je fakt, že český autor zasadil děj své knihy do prostředí severní Ameriky a ne do Evropy.