Eigis komentáře u knih
Kombinace Artušovských legend a historických událostí v Gemmellově podání mě moc neuchvátila. Některé části příběhu, které autor přeskočil by si zasložili větší pozornost. Na druhou stranu musím říct, že začátek se mi moc líbil. Později to, ale šlo příliš rychle.
Na jednu stranu se druhý díl odehrával tak jak jsem předpokládal, tedy až na mezihru ve druhém řecku, která byla příjemným spestřením. První díl byl, ale o trošku lepší. Postavení fantasy příběhu na historických faktech byl rozhodně velice dobře provedený nápad.
Gemmell velmi chytře využil historických faktů, na kterých vystavěl svůj příběh, doplněný o fantasy prvky. Zajímavé je také to, že nevyužil bohatou pokladnici tvorů antické mytologie, takže se příběh, až na občasné proroctví, duchovní cesty či návštěvu posmrtného života, tváří jako autentický historický román. V knize jsou také patrné Gemmellovi autorské přednosti. Příběh není překombinovaný, soustředí se na podstatné věci bez zbytečných popisů a další vaty. Zkrátka výborná kniha pro volný čas.
Před přečtením jsem si říkal: Porno v té době haha....a ono to porno je, navíc dost tvrdý.
Válka světů je ve sci-fi literatuře klasika, kterou není třeba moc komentovat. V této knize knize, ale je ještě jeden Wellsův spisovatelský klenot, a to je Země slepců. Jedná se o jednu z nejlépe oceňovaných Wellsových prací a jednoznačný důkaz jeho geniality, proto mi přijde dost krátkozraké ji tady přehlížet či dokonce považovat ji za odpad.
Chvilku mi trvalo než jsem se do téhle knihy správně vcítil, ale pak jsem si ji opravdu užíval. King celou dobu nenápadně přitvrzuje a ukazuje jak se osobnost hlavního hrdiny noří do stále většího děsu. Úryvky z Miserina návratu vytvářejí vhodný kontrast k drsnému a zároveň spisovatelsky velmi kvalitnímu zbytku knihy a ukazují, že i kýč, který je vhodně použit má v literatuře světového formátu své místo.
Kniha má velice slušný spád. Z počátku mi sice trochu vadilo, že pronásledovatelé neměli tvář tak jak tomu bylo ve filmu. Kdy hlavního hrdinu pronásledovali konkrétní lovci, ale nakonec se ukázalo, že je to dobře. Kniha je někde jinde a tohle by jen odvádělo pozornost od podstatně důležitějších věcí jako je vyobrazení budoucnosti.
Upřímně řečeno nějak mi ta vize světa plného filmových postav nesedla. Zabité želvy ninja, nadržený medvídek Pů.....Tři povídky se mi celkem líbili zbytek mě nenadchnul.
Velice dobře napsaná kniha, která je velice podrobná a nutí přemýšlet o středověkém válečnictví z jiných úhlů.
Název opravdu sedí, všechny povídky provází skutečně velice temná a ponurá atmosféra. Až na konci té třetí lze hovořit o šťastném konci. Na povídkách je vidět, že Žamboch své postupy moc nemění a drží se osvědčených receptů na dobrou fantasy.
Tuhle knížku bych rozdělil na tři části. Ta první je o přípravě celé výpravy až po přistání. Druhá je o průzkumu, lovu a událostech do prvního napadení. Třetí část je o útoku telepatiků, cestě do tábora a návratu domů. Zatímco první a třetí část se mi moc líbili a měli ten správný spád. Druhá byla trošku hlušší. Také je škoda, že je celkový příběh prezentován pouze z pohledu jedné postavy, ale i přes to se jedná v české sci-fi tvorbě o originální, dobře napsanou záležitost, která si určitě zaslouží pozornost.
Zajímavý mix postkatastrofické sci-fi a fantasy hororu. Hlavní hrdina se mi celkem trefil do noty, ačkoliv na to jak měl být silný ho téměř v každé kapitole porazili a byl na pokraji smrti. Povídkové pojetí knihy mi celkem vyhovovalo, protože autor díky tomu mohl snadno přeskočit hluchá místa a zároveň prodloužit celkovou délku o části, které nemuseli mít návaznost na celý děj. Drsný spasitel je rozhodně lepší než Líheň, především protože je akčejší a C. R. jde obvykle rychle na věc. Kdybych chtěl určitě bych našel řadu chyb, ale o tom tenhle román není, beru ho jako syptatickou a nenáročnou oddychovku. Mimochodem parta bratrů v obrněnci mi silně připoměla podobnou rodinku z filmu Vampire Hunter D.
Tohle snad ani nepotřebuje komentář prostě mistrovské dílo.
Gemmell má nesporný cit pro vytvoření hrdinů svých knih. Nejedná se o rytíře na bílých koních, ale o muže s temnou a krvavou minulostí. Dobré postavy jsou, ale pouze část úspěchu. Další neméně důležitou částí je děj. Ten mě bohužel v tomto případě příliš nenadchl. Časté prolínání minulosti a přítomnosti způsobilo roztříštěnost děje a ten ztratil spád předchozích dílů. Sice si uvědomuji, že minulost je důležitá pro pochopení charakterů postav a jejich jednání, ale to se mohlo vyřešit třeba jako v Kronikách o Drussovi, kde děj postupoval během let o minulosti do současnosti.
Macikcz a Borknagar ve svých komentářích píší, že předchozí díl jim přišel lepší, ale já si myslím spíše opak. Úvodní střetnutí s nájemnými vrahy, útěk před Sathuly a zabití vůdce temných rytířů jsou přesně ty scény, které se mi s Tulákem líbí nejvíc. Nelítostný zabiják se plíží tmou a jeho kuše nedává nepřátelům šanci.