Eigis komentáře u knih
Kniha se příliš soustředí na postavu Camilie, její psychiku, vztahy, dětství, sexuální život.... a dost odbývá vraždy samotné a jejich vyšetřování. Navíc jsem postrádal napětí.
Je to smutný, ale velice krásný příběh. Nenajdete v něm hojné popisy bitev a vzrušujících loveckých loveckých výprav a dalších událostí při, kterých sviští šípy a voní střelný prach. Tím nechci říct, že zde tyto scény úplně chybí, ale to že na ně není kladen takový důraz. Kniha ukazuje typický život indiánů, jejich úctu a k přírodě a ke zvířatům, která loví, jejich poctivost a čestnost. V závěru knihy jsou vidět první střety kultury severoamerických indiánů s dobyvačnými bělochy a s toho vyplívající neradostné vyhlídky do jejich budoucnosti.
Prvních cca. 40% knihy bylo vcelku utrpení, děj byl nezajímavý, zbytečně rozvleklý a postrádal napětí do té míry, že jsem měl chuť s touhle knihou praštit. Na konce třetí části to, ale začalo být konečně zajímavé, příběh dostal spád a začal jsem být čím dál zvědavější jak to dopadne. Nakonec se z toho vyklubala velice příjemná záležitost a nebýt dlouhého rozjezdu byla byla by to výborná kniha, takhle je pouze dobrá.
Revoluce je konečně tady bohužel podaná stejně omezujícím jednostranným pohledem jako předchozí události. To co někomu přijde napínavé a geniální. Mě připadá předvídatelné a lehce naivní.
Příběhy s Noční hlídkou vždy poněkud vybočovaly z obvyklých zeměploškých událostí, protože obsahovaly detektivní zápletku a člověk byl tak nějak víc zvědavý jak to dopadne. Tenhle fakt je ve Šňupci zdůrazněn ještě více, protože je zde méně postav, u kterých by autor odbočoval a více se soustředí na ústřední dějovou linii. Pokud si člověk obmyslí tu fantasy složku či dětské knížky s fekální tématikou, zůstane mu poměrně vážný a zároveň napínavý krimy příběh s otrokářskou tématikou. Je to tedy o dost jiná Zeměplocha než na jakou jsem zvyklý, ale to vůbec nevadí i tak je skvělá. Navíc ta změna nepřišla najednou, ale projevuje se postupně už v hezké řádce Pratchettových knih, takže jsem měl dost času na to si zvykat.
První část knihy je neskutečně rychlá, krvavá a brutální jízda, jakou jsem už dlouho nezažil. V druhé části autor poněkud zvolní a více se zaměří na obě půle své postavy. Musím říct, že mě chvílemi docela mrazilo, když jsem si uvědomil, že Stephen King pod svým pseudonymem Richard Bachman napsal temnější dílka, než normálně a že se při jejich psaní vciťoval do pocitů úplně jiného autora. Zkrátka i mistr hororu má svou temnou půli. Co se poslední části týče, byla v typickém Kingově duchu a nezklamala, právě naopak.
Kulhánek to úplně není, chybí mi tu jeho vytříbený černý humor, ale je pravda že jinak to na první dva díly dost zdařile navazuje. Konec byl možná trošku víc přitažený za vlasy, ale proč ne.
Na jedničku sice zdaleka nemá, ale po slabé dvojce, je víc než jen dobrá. Děj má vetší smysl, vracejí se silné hlavní postavy a závěr je také v pořádku. Škoda jen, že zde nebylo trochu víc akce, stačilo popsat pár střetů s rebely nebo Letovo tažení za znovuobnovení pouště.... Herbert je bohužel spíše filozof než dobrodruh.
Musím říct, že jsem byl opravdu velice příjemně překvapen. Brownova kniha bez všech těch zajímavostí z oblasti umění a tajných spolků mě celkem chytla. Možná je to také tím, že zde je úplně jiný ansábl postav, než v sérii R. L. Autor se více zaměřil na psychologii postav, vytvořil propletenější zápletku a když vstoupil do fáze nějakého napínavého momentu, člověk se nemusel trpně prokousávat popisem nějakého historického klenotu či vzpomínkami na vysokoškolskou přednášku.
Musím souhlasit s předchozími komentáři. První půlka je příběh idealisty, kterého uvrhnou do tvrdého vězení, kde mu touha po pomstě pomůže přežít a zakalí ho do podoby tvrdého a nesmiřitelného nepřítele. V druhé polovině místo popisu dramatického útěku a postupné likvidace všech nepřátel přichází až dětsky naivní řešení v podobě mimozemšťanů. Takhle zazděný potenciál jsem snad ještě neviděl. Místo sci-fi verze Monte Chista tenhle kýč. I přesto si tohle dílko jako celek čtyři hvězdičky zaslouží, protože rozjezd byl opravdu perfektní.
Kniha obsahuje osm povídek, jejichž úkolem je zaplnit některá prázdná místa v osudech hraničářů. Předmluva na začátku dává celé sérii tak trochu epický rozměr a závěr je spíš chytrá reklama na další autorovu sérii. Co se týká jednotlivých povídek:
Smrt hrdiny: odpovídá na některé otázky týkající se Willova původu a obsahuje celkem slušný příběh.
Kalamář a dýka: pro mě jedna z nejlepších povídek v této sbírce.
Květnatá řeč: Flanagan se během psaní celé série nevyhýbal řadě humorných situací, ale tady se skutečně vyřádil, skutečnost že vše je navíc doplněno výbornou zápletkou je pro mě další důkaz rostoucí kvality jeho autorských dovedností.
Večeře pro pět: v hlavní roli této povídky je sice poněkud netradiční postava, ale to nijak nesnižuje její kvalitu.
Svatební tanec: ani tady si autor neodpustil zápletku na pozadí, což je jenom dobře.
Hyberňan: sice tu je pár zajímavostí z historie hraničářů, ale jinak nic moc, pro mě nejslabší povídka.
Vlk: trošku hraje na city a autorovo řešení věci s délkou služby koní, zase vyvolává úsměv, ale jako celek to funguje velice dobře.
Už bylo na čase: název vcelku odpovídá mým pocitům z téhle povídky, která tvoří příjemný závěr.
Tahle kniha je podstatně lepší než první díl. Jsou v ní ti správní hlavní hrdinové i záporáci a skvělý příběh zakončený bezvadným popisem ústupu klanů, korunovaným závěrečnou bitvou. Tady není co dodat prostě jeden z nejlepších Gemmellů co jsem četl. Radím všem, které odradil první díl, aby se nezalekli a přečetli si i pokračování.
Zatímco se první díl tvářil jako vcelku uvěřitelný historický román, dvojka už se více kloní k fantasy, což by mi ani tak nevadilo nebýt také změny prostředí. Všichni ti exotičtí zabijáci, božstva, národy a města mi prostě k Červenákovi nesedí. Naštěstí i přes to je znát, že to všechno píše výborný spisovatel, takže děj nepostrádá napětí a spád.
Na začátku mě sice mrzelo, jak dlouhý časový úsek Gemmell zase přeskočil, ale to už prostě patří k jeho stylu. Kniha je, ale jinak velice dobrá. Prostředí gladiátorských zápasů, nemělo chybu, stejně jako návrat zpět na vysočinu. Mimochodem závěrečná bitva je inspirovaná Hanibalovým vítěstvím u Kann.
Na této sbírce je dost znát, že byla sestavena z povídek, které King psal během celkem dlouhé doby a spojuje je pouze osoba autora, jinak se liší žánrem, délkou i kvalitou.
Mlha - rozhodně nejlepší povídka celé sbírky. King ukazuje své mistrovství tím, že s poměrně jednoduchého námětu, díky skvěle popsanému chování jednotlivých postav, dokáže udělat velice kvalitní dílko. 100%
Zde jsou tygři - Je to krátký, naivní příběh, který končí ve chvíli, kdy začíná být alespoň trochu zajímavý. 50%
Opice - Námět věci, které způsobuje smrt svým majitelům nebo jejich okolí, není nic nového. Toto podání, ale nemá chybu. Je to jediná část knihy, u které jsem se bál. 100%
I povstal Kain - i když je tento příběh krátký, King v něm stihne vše podstatné. Navíc téma je stále aktuální. 80%
Zkratka paní Toddové - má vcelku dobrý příběh, ale neustálé popisy zkratek mi dost pokazily celkový dojem. 60%
Jaunt - u Kinga jsem tenhle typ technického sci-fi, kterým se tolik proslavili Clark nebo Asimov, vidím poprvé. Je sice pravda, že technická stránka věci kvalitativně dost pokulhává, ale i tak je to fajn počin. 80%
Kšeft na svatbě - ani tenhle žánr není pro Kinga moc typický, ale povídka má dobrý nápad a zpracování. 70%
Paranoia: Zaklínadlo - dost mě překvapilo, když jsem narazil na povídku tohoto typu, ale přečíst si ji čistě pro zajímavost rozhodně neškodí. 70%
Prám - jedna ze stěžejních povídek téhle knihy. Ani mi nevadilo klišé s partou amerických studentů, kteří postupně brutálně umírají. 100%
Textový procesor bohů - výborný námět. Takový procesor by možná nebyl k zahození. První co bych napsal: V knihovně mám kompletní dílo S. Kinga. 100%
Muž, který nepodával pravici - dobrá povídka, ale kdybych neměl přečtenou Dýchací metodu, která jí předchází, moc by mě nezaujala. 100%
Plážový svět - základní příběh je fajn, ale i přes to, že je relativně krátká, je tam dost vaty. 70%
Obraz smrtky - rozhodně nejprůměrnější příběh z celé knihy. 60%
Nona - Fajn oddechovka s dobrým dějem. 80%
Pro Owena - Někdo v tom možná najde umění, ale pro mě je to pitomost. 10%
Nezmar - pěkně nechutná záležitost s příchutí černého humoru. 80%
Náklaďák strejdy Otta - Zbytečně vleklá povídka bez zajímavějšího momentu. 60%
Ranní rozvážky (Mlékař #1) - působí neúplně, jako mustr pro napsání něčeho delšího. 60%
Bourák: Příběh z prádelny (Mlékař #2) - delší než jednička, navíc jsem se zasmál. 80%
Babička - nejdřív se zdála nic moc, postupně se velice slušně rozjede. 90%
Balada o pružné kulce - bylo tam dost vaty, ve které jinak celkem dobrý příběh trochu zanikl. 70%
Úžina - Pro mě dost nuda, ale závěr se povedl. 60%
Po přečtení si musím položit otázku, jak je možné, že se takový dějově bohatý příběh vejde do tak relativně krátké knihy a přitom nemám pocit, že by něco bylo ošizeno. Odpověď je prostá, Gemmell je prostě formát. Vzhledem k tomu, že je to poslední kniha z Drenaje, neodpustím si ještě schrnutí celé série. Legenda ční nade všemi ostatními jako jasně nelepší, Tulákova trilogie a Kroniky o Drussovi jsou jen o fous horší. Následuje Smrtonoš, Válečníci a Meče noci a dne. Až sem je série bezchybná, ale bohužel při takovém počtu to občas ujede, a to je případ Bílého vlka, Krále za branou a Hledání ztracených hrdinů. Neříkám, že jsou špatné, dal jsem jim po čtyřech bodech, ale i tak trochu srážejí kvalitu celé série.
King si u mě začíná získávat čím dál tím větší oblibu. Především díky skvělé popsané psychologii a charakteru postav. Jiný spisovatel by z tohoto tématu dokázal udělat pouze nechutný a brutální příběh, který bych odložil a kroutil nad ním hlavou. Kingovi se, ale povedlo stvořit popis dvou lidských bestií, z kterého mrazí. Skutečný král světové literatury.
Vedle Koniáše a Baklyho je tahle kniha to nejlepší co Žamboch napsal. Po delší době je to kniha, která mě opravdu chytla. Vtipné je, že ze začátku jsem si říkal, že Žambochův hrdina není vyjímečně smrtonosný zabiják a on se z něj nakonec vyklube děsivější týpek než z Koniáše a Baklyho.
Celá vize světa, kde duše lidí kráčí vedle nich v podobě různých zvířat se mi líbí. Také divoženky, medvědi a technologická úroveň zdařile podporují přitažlivost Pullmanova světa. Příběh samotný má dobrý nápad a dějový spád.
Knihu srovnávám jednak s tvorbou J. Kulhánka a pak s ostatními Žambochvými knihami. V obou srovnáních si nevede špatně, ale úplně na ně rozhodně nemá. Narozdíl od Kulhánka je děj prezentován očima více hrdinů, kteří se chovájí více racionálně. Oba faktory bohužel způsobují, že děj nemá takový spád. Také zde chybí Kulhánkův osobitý smysl pro humor. Porovnání s ostatní autorovou tvorbou co znám (Bakly, Koniáš, Seržant a Poslední bere vše) je těžší, protože je to většinou fantasy, ale i tak je vidět že autor to umí lépe než zde předevedl. Tolik ke srovnání.
Co se týče samotné knihy je vidět, že si autor dal práci a promyslel ji, případně se informoval na věděcké záležitosti. Děj má solidní spád a neprozrazuje se v něm vše najednou. Postavy jsou vcelku dobře vymyšlené a nenudí. Trochu mi, ale vadí narážky na Kulhánka a sérii Líheň.