Eigis komentáře u knih
Spousta věcí je přehnaná: jízda na žirafách nebo pštrosu či bizardní smrt v síti na ptáky, ale i přes to má příběh svoje nepopiratelné kouzlo a je čtivý. Také geografické a historické zajímavosti jsou předklány v přijatelné míře a knize nechybí napětí, Vernovská romantika a vtip. Na pět hvezdiček to nemá, protože bych křivdil takovým knihám jako je Tajuplný ostrov nebo Pět neděl v balónu, ale čtyři si více než zaslouží.
Musím říct, že na Verneovku je to pěkně drsná záležitost. Kanibalismus a další lidská zvěrstva, jako například losování se bohužel děly a Verne je použil aby dodal svému příběhu punc reálnosti. Trosečníci jsou sice zachráněni, ale jejich počet je silně prořídlý. Myslím, že díky tomu se jedná o vcelku netradiční Verneovku.
První část knihy není nic moc, spousta geografických údajů, které svou četností přebíjejí hlavní příběh. O to překvapivejší je druhá část, ve které se rozbíhá skvělé detektivní pátrání. Verne napsal celou řadu příběhů z kriminální tématikou, ale tenhle je podle mě rozhodně nejpropracovanější.
Tahle kniha pro mě představuje určité zklamání. Základní námět není špatný, ale jeho realizace do celkového příběhu bohužel ano. Verneovky jsou sice předvídatelné, ale v tomto případě je to přehnané. Čekal jsem nějakou vědecky promyšlenou past, hlavní hrdinové místo toho náhodou vyslechnou Storitze na večerní procházce. Děj postrádá napětí a celý příběh je předkládán dost suše a fakticky. Normálně bych přidal bodík za nápad s lektvarem neviditelnosti, ale ten si zaslouží H. G. Wells, který s myšlenkou neviditelnosti přišel dřív.
Kniha je zajímavou směsicí protikladů a paradoxů. Zázrak života a vyléčení vedle kruté smrti na elektrickém křesle, obraz krutého vraha, který se na druhé straně s dětskou dojemností stará o malou myš nebo dozorce, který je krutější než někteří z jeho vězňů. S. King neprezentuje schopnost vyléčit jiné, za něco úžasného, ale spíš jako Danajský dar, který ničí svého nositele. První dva díly byly o něco volnější, ale v dalších se příběh rozjel a doslova mě pohltil.
Trošku jsem tam postrádal obvyklé Kulhánkovské hlášky, které dělají z jeho knih něco víc než jen laciné akční horory. Navíc spousta věcí byla na hraně a nedomyšlená např. jak si mohl obyčený člověk zaplatit výcvik, jaký by mu mohli závidět členové elitních jednotek atd.
Na prvotinu hodně silný rozjezd. Po přečtení je jasné, že autor svoje osvědčené postupy během let nezměnil, pouze vylepšil a to je dobře.
Masakr pokračuje. Myslím, že neexistuje populárnějnější české sci-fi než NK. I když je ho četl třikrát nikdy jsem se nenudil.
Hlavní děj je v podstatě kravina, ale v Kulhánkově provedení proměněná na český literární skvost. Napětí, akce a kopec černého humoru v záplavě krve.
Čtení této knihy mi připomínalo skládání puzzlí. Neustálé přeskakování od postavy k postavě, z minulosti do přítomnosti a od klasického vyprávění k deníkům. Ačkoliv je hlavní děj vcelku stručný, tak se autorovi, díky obrovské pozornosti, kterou věnoval detailům, podařilo stvořit tento epos. U těchto detailů se normálně často nudím a někdy je přeskakuji,ale v tomto případě je považuji za to nejlepší na celé knize.
Pro mě osobně zatím nejlepší díl z celé série. Autor věnuje více pozornosti dalším postavám a celému tažení. Sice tam bylo pár slabších míst, ale tomu se občas nedá vyhnout.
Důstojný závěr série, na kterou autor naváže Baklym.
Bakly sice postrádá Koniášovu vlčí rafinovanost a inteligenci, ale v konečném výsledku je jeho přístup stejně krvavý jako ten Koniášův. Dobré je, že hlavní hrdina není ta typická postava rytíře bez bázně a hany. Jeho postava je často větší parchant než jeho nepřátelé.
Velice dobré pokračování, které má všechny atributy dobré fantasy.
Nápady v tomto románu by stačily na dvě knihy. Zajímavé je, že na rozdíl od některých svých děl, Verne straní kolonizátorům a bojovníky za svobodu líčí v nejhorším světle.
První ze tří knih s Gun Clubem. Je obdivuhodné kolik vědeckých faktů s předstihem trefil.
Jedna z prvních Verneovek, které jsem četl a dodnes se mi velice líbí.
Bral jsem to jako komedii s dobrodružným nádechem, ačkoliv sdělení, kterým Verne varuje lidstvo, by mělo vést k zamyšlení.
Příběh posledního pistolníka, odhodláného dosáhnout svého cíle za každou cenu. Děj je navíc zasazený do postapokalyptického světa vylíčeného velice temným a syrovým způsobem. To vše dává vzniknout jedinečné atmosféře, které si v této knize nejvíc cením. Ačkoliv je zde zastoupeno několik různých literárních směrů, jsou zkloubeny velice vhodným způsobem. Je zde navíc položena řada otázek, díky kterým jsem hned šáhnul po dalším díle.
Výborné pokračování skvělé série. Knihu jsem přečetl za tři dny. Vždycky když jsem jí pozdě večer zavíral musel jsem se přemáhat abych nečetl ještě alespoň chvilku.