Eigis komentáře u knih
Úžasný příběh plný statečnosti rudých mužů a bezohlednosti bílých.
Tenhle příběh měl s Conanovským světem společného jen pár jmen. Jako kdyby autor nečetl žádnou Howardovu povídku a prostě jen pojmenoval svého hlavního hrdinu Conan, kvůli značce. Příběh samotný je bohužel dost podprůměrné fantasy.
Příběh ze, kterého přímo dýchá atmosféra klasických amerických westernů. Milovníky žánru vyloženě pohladí po duši.
Prostě typický Kopřiva se spoustou krve, zbytečného násilí a černého humoru. Nicméně mám radši jeho psané texty.
Kombinace příběhu světové výstavy a příběhu vraha mi příliš nesedla. Výstava navíc dominovala a popravdě řečeno po knize, která by obsahovala pouze ten, bych nesáhnul.
Kniha začíná předmluvou Jana Kantůrka a podle mě je trochu paradox, že tato část, která byla napsaná do počtu, kvůli doplnění počtu stran, je to nejlepší co kniha nabízí.
K jednotlivým povídkám:
Jaroslav Mostecký: Khorusunská silnice - nabízí jednoduchý příběh o lovu na gigantického hada v bažinách. Právě ta jednoduchost, která je velikým atributem původních Howardových příběhů, dělá z této povídky jednu z nejlepších v této sbírce.
Pavel Renčín: Srdce z ledu - povídka o výpravě proti čaroději není vyloženě špatná, ale ani nezaujme, navíc konec je takový neconanovský.
Richard D. Evans: Stvůra z Půlnočního lesa - povídka o boji proti nestvůře a jejím přisluhovačům. Společně s první povídkou to nejlepší co tato sbírka nabízí. Jednoduchá a plná akce.
Františka Vrbenská: Jestřábí hvězda - povídka o lásce, zradě a výpravě za magickým artefaktem. Ze začátku nebyla špatná, ale pak šla kvalita dolů. Povídka s Conanem, která by byla lepší bez Conana a s neuseknutým koncem.
Ivana Kuglerová: Pouta rodu - povídka o loupežné výpravě, která se zvrhne v past. Stejné výhrady jako u Jestřábí hvězdy až na ten konec, useknutý sice nebyl, ale za moc nestál.
Miroslav Hokeš: Temný stopař - povídka o útěku a boji se zdánlivě nezničitelným pronásledovatelem. Číst se dala, ale jen tak tak. Možná nejhorší příběh s Conanem co jsem četl, a četl jsem jich hodně.
Václav Pícha: Popel a dým - povídka ze zlodějského období Conanova života a nechybí ani temný čaroděj. Jedna z povídek, kvůli kterým stojí za to tuhle knihu číst.
Leonard Medek: Krev jeho krve - povídka o jednom ze spiknutí proti králi Conanovi. I tahle povídka stojí za to. Pan Medek Conana umí.
Sečteno podtrženo za mě 69 %.
Kniha není příliš podrobná a dává spíše základní přehled, ale to bohatě stačí. Největší mínus (za které ovšem nemůže autor) je vazba. U některých obrázků, které jdou pře dvě strany, není vidět prostředek, protože je svázán ve hřbetu knihy.
Z té nadčasovosti a geniality až mrazí. Nic moc jsem od této hry nečekal a ona mě zatím dostala do kolen.
Každou knihu od Terryho Pratchetta začínám číst s očekávávám jeho geniálního humoru, proto ve chvíli kdy jsem během čtení uvědomil, že tahle kniha nebude to co jsem čekal, přišlo zklamání. Pokud se oprostím od toho kdo tuhle knihu psal a co jsem od ní čekal, vidím příběh který má celkem originální námět, ale dost slabé provedení, postrádám detaily, které dělají z obyčejné knihy výborný příběh a co mi chybí především je napětí. Sečteno podtrženo Zeměplocha to není a na sci-fi je to slabota.
Autorovi se docela povedlo vystihnout tu správnou Conanovskou atmosféru, což samo o sobě stačí aby vznikla slušná knížka. Příběh samotný není nikterak složitý a vcelku svižně plyne vpřed bez zbytečných řečí. Rovněž kvituji, že v knize chyběl nekromant (v příbězích o Conanovi vcelku vyjímečná záležitost).
Kniha nebyla špatná, ale trochu mi u ní vadila ta divoká směska nápadů vypůjčených z historie: republikánské myšlenky, revoluce a boj na barikádách v mě spíš budili představu Velké francouzské revoluce a v kombinaci z ,,terakotovou armádou" a ,,druidskou kněžkou" to autor přeci jen trošku přehnal, ale na druhou stranu Conana člověk nečte s očekáváním nějakého hlubokého literárního zážitku. Conan je oddechovka od které se očekává především akce, žádné zbytečné rozepisování a svižný děj. Což tahle kniha splňuje.
Původní série Duna se postupně přehoupla do fáze sáhodlouhých náboženských, filozofických a politických úvah a jediné zpestření děje tvořil občasný atentát či zmínka o nějaké bitvě. V této knize je to přesně naopak neustále se zde něco děje, autoři se nevyhýbají detailnějším popisům bitev, jednotlivé kapitoly jsou přiměřeně dlouhé,střídají se zde pohledy na děj z hlediska řady postav a nedochází zde k zbytečně hlubokému zabředávání do nějakých úvah. Původní Dunu mám rád, ale tenhle přístup je svižnější a člověk se snadno může nechat unášet dějem místo aby se občas musel k četbě skoro nutit.
Mám doma kocoura, takže vidím, že se autoři ve spoustě věcí trefily, ale také vidím, že ve spoustě věcí ne. O to tady, ale nejde, to hlavní je vynikající humor, který mě vždy zaručeně pobaví.
Zakladatel subžánru meč a magie se úkolu napsat pár dobrých westernů zhostil víc než slušně.V jednotlivých příbězích se odráží autorův přímočarý styl a záliba v pořádné akci. Meče a sekery sice nahradily kolty a pušky, ale výsledek je stejný.
Sbírka obsahuje celou řadu různorodých povídek.
Ve villeférském lese - námět této povídky není špatný, ale je velice krátká a nestačí se rozjet.
Vlčí hlava - děj této povídky bych spíše zasadil někam do Evropy, ale jinak se jedná o vcelku příjemnou záležitost.
Hadí sen - velice zajímavý nápad, ale opět dostal příliš malý prostor.
Hyena - tohle africké dobrodružství s nádechem s westernovým nádechem patří mezi to nejlepší co tahle kniha nabízí.
Chřestící kosti - jsou klasicky howardovský příběh se Solomonem Kanem.
Duch Toma Molyneauxe - velice originální a dobře napsaná povídka a pro mě osobně nepříjemnější překvapení téhle sbírky.
Casonettova poslední píseň - jeden z mála skutečných hororů v tomhle svazku.
Dotek smrti - je to taková hloupost, ale s odstupem času mi přijde docela vtipná.
Nekopejte mi hrob - duchařina, ale ne moc povedená.
Věc na střeše - nejlepší momenty jsou přeskočeny a ten zbytek za mnoho nestojí.
Příšera z mohyly - upíři trochu jinak, než jsem zvyklý, ale proč ne?
Lid z temnot - v tomhle případě platí to nejlepší na závěr aneb slušná fantasy v Conanově stylu nezklame.
Ačkoliv Howardovi sluší spíše hrdinové s pořádným mečem nebo sekerou, Solomon Kane je výjimka, která potvrzuje pravidlo. Kromě jeho výzbroje se odlišuje především svou povahou, je to zjizvený vlk jehož fanatické dodržování jeho morálního kodexu mu dává železnou vůli a výdrž. Ani jedna povídka v této knize není vyloženě špatná, dokonce ani průměrná. Jediná škoda byla, že povídky nesledovali nějakou silnější ústřední dějovou linii.
Kniha nabízí sedm povídek, které by měla spojovat postava Brana Mak Morna. Bran, ale nevystupuje zdaleka ve všech jako hlavní postava např. povídka Lidé stínů je o římském vojákovi, který se probíjí z nepřátelského území, není špatná, ale je dost krátká a postrádá charismatického hrdinu. Ve dvojici povídek Temný muž a Bohové Bal-Sagothu, je vůdce Piktů už dávno mrtev a yvstupuje zde jako jako jakýsi bůh, úlohu hlavního bijce zde má Turlogh O'Brien a musím říct, že obě dvě stojí rozhodně za to. stačilo by jen změnit jméno a byl by tu Conan jak vyšitý. Příběh Králové noci je ,,schůzka" třech autorových hrdinů. Kromě Brana je tu ještě Kull a Cormac Mac Art, jehož očima je příběh o bitvě římanů s Pikty ja jejich spojenci vyprávěn , pro mě osobně je nejlepší z celé knihy. Píseň jednoho národa není ani tak povídka, ale píseň jak už naznačuje její název, za moc ale nestojí. Poslední povídka o které se zmíním je Pomsta ze země, je to asi nejprůměrnější věc z celé sbírky, námět není špatný, ale zasloužil by víc rozvinout.
Epický příběh s velmi smutným dějem i koncem, který působí jako balada z dávných dob. Děj knihy netvoří kompaktní příběh, ale spíše řadu chronologicky seřazených událostí, které nejsou probírány příliš do hloubky a nesnaží se čtenáře dojmout lacinými triky, ale dávají prostor vlastní fantazii.
Ačkoliv Pratchett rozhodně nemá zapotřebí vymýšlet nové postavy, protože zdaleka nevyčerpal potenciál těch starých, Vlahoš nemá chybu. Moje nejoblíbenější část této knihy je výčet výrobních nákladů proti hodnotám jednotlivých mincí. Takovýchto perel je v této knize, ale mnohem víc a autor opět ukazuje svůj um.
Zeměplocha je prostě záruka kvalitní zábavy. To co zde, ale autor chtěl říci je to, že když existuje rozum a dobrá vůle, nezáleží na náboženství, národnosti nebo kultuře. Fakt, že je toto sdělení zabaleno v tak vtipně inteligentní formě je o to cenější a mnozí by se z tohoto přístupu mohli poučit. Ačkoliv ruku na srdce kvůli tomu Zeměplochu nečtu, důvod je především skvělý humor, ale určitá nadstavba mezi řádky nezaškodí.