Eigis komentáře u knih
Pan Marvan byl výjimečný herec, který má co říct. Jeho vyprávění je historicky zajímavé a zároveň přístupnější než čistokrevná literatura faktu.
Hlavní záporák byl na můj vkus, po většinu knihy, příliš schopný a příliš velký parchant, takže často bylo dopředu jasné co provede a že mu to vyjde. Policisté byly zase naopak téměř za hlupáky, kterým se nic nedaří a kde kdo, včetně obyčejné rodiny, je řádně pocuchá. Na závěr dostane příběh korunu tím, že to té doby nepřekonatelný zločinec najednou prchá před jedním policistou, protože proti němu nemá šanci. Proti předchozímu dílu slabota.
Nové postavy zlodějů přinesly do čtvrtého dílu potřebné osvěžení.
Příběh ze, kterého přímo dýchá atmosféra klasických amerických westernů. Milovníky žánru vyloženě pohladí po duši.
Prostě typický Kopřiva se spoustou krve, zbytečného násilí a černého humoru. Nicméně mám radši jeho psané texty.
Tahle kniha mě naprosto dostala, autor pojal téma velice komplexně a zároveň naplnil knihu spoustou dílčích poznatků.
Příběhy ve kterým se nějaký vypravěč nebo pátrač věnuje historickým událostem moc nemusím, protože v nich buď současnost hraje vedlejší housle nebo se k sobě minulost a současnost moc nehodí. Pan Hajíček, ale dokázal oboje přirozeně spojit do velice příjemného celku.
Ke knize jsem přistupoval s velkým očekáváním, přeci jen má opravdu velice silné téma, ale jsem bohužel zklamaný. Autor věnuje mnohem více prostoru nakladateli a tanečnici než Bohumilu Modrému. Zatčení, procesu, pobytu ve vězení (včetně Jáchymova), propuštění, umírání a smrti člověka, kterého minulý režim bez většího důvodu zničil jsou věnovány krátké, málo obsažné části a minimálně 3/4 knihy tak na mě působí nastaveně a zbytečně. Ve srovnání s rozhlasovým pásmem Radima Vašinky "Nežádoucí texty", ve kterém dokázal tak nádherně popsat osudy tolika našich básníků a spisovatelů působí tahle kniha jako vyložená bledulka. Je to škoda příběh B. Modrého opravdu stojí za pozornost.
Mám rád tvorbu Juraje Červenáka i sérii Mark Stone a tahle jejich kombinace se mi zamlouvá.
Kombinace příběhu světové výstavy a příběhu vraha mi příliš nesedla. Výstava navíc dominovala a popravdě řečeno po knize, která by obsahovala pouze ten, bych nesáhnul.
Kniha začíná předmluvou Jana Kantůrka a podle mě je trochu paradox, že tato část, která byla napsaná do počtu, kvůli doplnění počtu stran, je to nejlepší co kniha nabízí.
K jednotlivým povídkám:
Jaroslav Mostecký: Khorusunská silnice - nabízí jednoduchý příběh o lovu na gigantického hada v bažinách. Právě ta jednoduchost, která je velikým atributem původních Howardových příběhů, dělá z této povídky jednu z nejlepších v této sbírce.
Pavel Renčín: Srdce z ledu - povídka o výpravě proti čaroději není vyloženě špatná, ale ani nezaujme, navíc konec je takový neconanovský.
Richard D. Evans: Stvůra z Půlnočního lesa - povídka o boji proti nestvůře a jejím přisluhovačům. Společně s první povídkou to nejlepší co tato sbírka nabízí. Jednoduchá a plná akce.
Františka Vrbenská: Jestřábí hvězda - povídka o lásce, zradě a výpravě za magickým artefaktem. Ze začátku nebyla špatná, ale pak šla kvalita dolů. Povídka s Conanem, která by byla lepší bez Conana a s neuseknutým koncem.
Ivana Kuglerová: Pouta rodu - povídka o loupežné výpravě, která se zvrhne v past. Stejné výhrady jako u Jestřábí hvězdy až na ten konec, useknutý sice nebyl, ale za moc nestál.
Miroslav Hokeš: Temný stopař - povídka o útěku a boji se zdánlivě nezničitelným pronásledovatelem. Číst se dala, ale jen tak tak. Možná nejhorší příběh s Conanem co jsem četl, a četl jsem jich hodně.
Václav Pícha: Popel a dým - povídka ze zlodějského období Conanova života a nechybí ani temný čaroděj. Jedna z povídek, kvůli kterým stojí za to tuhle knihu číst.
Leonard Medek: Krev jeho krve - povídka o jednom ze spiknutí proti králi Conanovi. I tahle povídka stojí za to. Pan Medek Conana umí.
Sečteno podtrženo za mě 69 %.
Frederick Forsyth patří mezi autory, kteří sází spíše na kvalitu než na kvantitu, nicméně i mistr se někdy utne. Ve srovnání s jinými autory a jejich knihami si Kobra vede dobře, ale mezi Forsythovými díly patří k těm slabším. Chybí mi u něj hlubší práce s hlavními postavami a absence "tikajících hodin", které odměřují čas do kdy je třeba zabránit katastrofě.
Při první polovině jsem knihu bral za příjemný průměr, ale ve druhé části šla kvalita dolů, jako kdyby autor vystřílel nejlepší nápady a pak se snažil knihu uměle natáhnout, tím že si jednotliví členové společnosti navzájem vyprávějí příběhy, které zažili či slyšeli, ale které nemají se zbytkem příběhu žádnou souvislost. Takový jednodenní Dekameron. První polovina byla, ale docela fajn, těžila ze slavné předlohy, ale nebyla to vyložená kopie, autor předvedl pár dobrých nápadů.
Kniha není příliš podrobná a dává spíše základní přehled, ale to bohatě stačí. Největší mínus (za které ovšem nemůže autor) je vazba. U některých obrázků, které jdou pře dvě strany, není vidět prostředek, protože je svázán ve hřbetu knihy.
Obálka knihy a film, který byl podle ní natočen evokuje souboj schopností dvou výjimečných lidí, podvodníka a agenta FBI, realita je, ale jiná. Kniha je příběh pouze jednoho z nich - podvodníka, což je svým způsobem škoda, protože příběh je tak neskutečný, že se jednomu až nechce věřit, že je pravdivý. Když ho člověk začne brát jako seriózní paměti absence druhé výrazné postavy mu zas tak nevadí.
Autor se snaží být objektivní, ale to někdy prostě není možné. Samotný výběr historických událostí, citátů či sestavení jednotlivých kapitol je nutně ovlivněn názory, vkusem nebo politickými postoji každého autora, který podobné dílo píše. Nemůžu říct, že bych s autorem stoprocentně ve všem souhlasil (například s jeho obdivem k Václavu Havlovi), ale mnoho věcí v této knize je prostě nesporná pravda. Pan Tabery nabízí velice komplexní zamyšlení nad tím proč je naše politika tam, kde je, včetně mnoha skutečně zajímavých informací. Nemusím s ním ve všem souhlasit, i když s většinou souhlasím, ale takto promyšlený, zasvěcený a komplexní názor prostě stojí za pozornost a respekt.
Profesor českého človíčskovství popisuje mistrně a výstižně lidskou povahu.
Jedním z největších atributů tvorby S. Kinga je výborná psychologie postav, v tomto případě jsem byl, ale docela zklamán. Autor se soustředil pouze na hlavní postavu, která mě příliš nezaujala. Děj postrádal napětí a má podle mě spíše potenciál povídky v téhle délce mě občas nudil, zkrátka na Kinga docela průměr.
Pan Pratchett samozřejmě hraje na to, že Zeměplocha opravdu existuje, srovnává její folklor s tím na Zemi, hodnotí jejich vzájemné vlivy a propojení prostřednictvím síly příběhů a vyprávěncia. Pokud, ale čtenář odhlédne od hry na skutečně existující Zeměplochu, získá zajímavý pohled do autorovi spisovatelské kuchyně. Vidí, že řada věcí o kterých si myslel, že se jedná o spisovatelovu čirou fantazii je ve skutečnosti výsledkem pečlivě nastudovaných a poskládaných střípků legend a mýtů naší historie. Zeměplošské příběhy tak dostávají reálné a solidní základy, které ať jsou zakryty sebebláznivějšími dobrodružstvími udržují solidní příběh, který nastavuje tak geniální ironické zrcadlo naší Zemi právě proto, že z ní původně pochází.