eiramka komentáře u knih

Začnu chválou: napínavá detektivka, děj má rychlý spád, postavy jsou zajímavé, prostředí atraktivní, Erika má docela slušně našlápnuto k tomu, že se k ní lidé budou rádi vracet. Přiznávám, že jsem knihu přečetla za pár dní, i když je to pěkně tlustá bichle :) Po dočtení mám i pár výtek - s Bryndzou musíte přistoupit na jeho způsob hry - jistou disproporci uvěřitelnosti - na jedné straně se dodržují pravidla a procedury do detailu a pak inspektorka udělá (a to několikrát) něco, co by nikdy udělat nemohla (nesměla). Ale co už, je to jen detektivka, že :)
Překlad - oslovení policistů "Důstojníci" mi prostě rve uši.

5 12.11.2017

Letošní rok mám celý Červený - na jaře Stýskání zakázáno, na podzim Stýskání zažehnáno. A celou tu dobu jsem byla v milé společnosti, rozmazlováná nádhernou češtinou a večery jsem měla naplněny zajímavým vyprávěním moudré dámy. Právě v dnešní době by měl člověk člověk vyhledávat taková setkání - dávka ušlechtilosti a krásy jako protilátka proti marasmu a zupáctví .

7 23.10.2017

Dobře mi tak. To mám z toho, když jdu do knihovny nepřipravená a nechám se nalákat na detektiva s Aspergerem. Měla mě varovat i ta naprosto příšerná růžová obálka , která se hodí spíš k dívčímu románku. Ale budiž, riskla jsem to a za trest jsem ztratila několik večerů, kdy jsem mohla číst něco lepšího - ale já prostě věřila, že se to ještě "rozjede" a chtěla jsem tomu dát šanci - ach, kdy se už poučím a nebudu mít špatné svědomí, když odkládám knihu nedočtenou? Život je příliš krátky a dobrých knih mnoho - tahle mezi ně bohužel nepatří.

2 18.10.2017

Pane Kosatíku, co mi to děláte! Až do přečtení Vaší knihy jsem Masaryka měla na jakémsi piedestalu, snad proto, že můj tatínek o něm tak hovořil a měl "Honzu Masaryka " rád. A teď tohle. Najednou musím změnit názor nejen na něj , ale podstatě na celý poválečný vývoj u nás a jímá mne hrůza - náš národ jakoby vždy v rozhodujících chvílích dělal stejné fatální chyby. Ta khiha je úžasná, skvěle napsaná, čte se jak detektivka.

12 12.10.2017

Myslím, že pokud dočtete tuhle knihu až do konce ( a přenesete se i přes pasáže technického rázu , které občas pro mne osobně hraničily se srozumitelností) budete se na klášterní stavby už navždy dívat jinýma očima, budete chtít aspoň lehce pohladit divoké kameny středověkých klášterů, dotýkat se kamene, který byl před stovkami let vyrván z lůna přírody, opracován a osazen na místo dle představ tehdejších mistrů díla ke slávě boží.

Tahle detektivka tak trochu klame tělem - o tělo nalezené Rosie tam jde totiž až v druhé řadě. Dostane se nám ale celkem napínavého příběhu, zajímavého vhledu do rodiny irské dělnické třídy, kde se chodí do kostela, matka pevně vládne rodině a zástěru má proto, aby zakrývala modřiny a hříchy svého věčně opilého muže. Děti vyrostou a v dospělosti se jejich život moc neliší od života rodičů - jen hlavní hrdina v 19. zdrhne z domova a dá se k policii - ale neviditelné vazby nespřetrhá tak snadno a osud v podobě nalezeného těla si ho povolá zpátky . Nečekejte "thriller", ale kdo má chuť na poutavý a čtivý příběh , nesáhne vedle.

4 27.09.2017

Ach jo. Průměrná detektivka, dost překombinovaná zápletka, většina postav mi šla na nervy - nevím, jestli je to vinou překladu, nebo jestli autorka opravdu píše takhle prapodivně - chtěla jsem nějakou oddechovku, ale tak moc oddechnout jsem si snad ani nechtěla - uspávačka je to tedy docela dobrá.

5 21.09.2017

Mám se vždycky trochu na pozoru, když někdo přirovnává knihu s Agathou Christie, protože ve většině případů to porovnání hodně kulhá, tentokrát ale je skoro na místě. Detektiv Downes je zajímavý typ, který do typické anglické vesnice (nebo spíš do typické anglické vesnice, tak jak si ji čtenáři Christie představují) tak úplně nezapadá - autor má zcela určitě mnoho možností, jak tuto jeho jinakost a zajímavost využít v dalších dílech - pokud budou a já doufám, že ano. Jeho parťákem se stává Graves, sympatický mladík a na rozdíl od mnoha jiných dvojic to nevypadá na Sherlocka a Watsona, ale na dva rovnocené hráče. Příběh je rozehráván postupně, gradován do překvapivého rozuzlení, nudit se nebudete a umírat hrůzou taky ne - to je přesně to, co od dobré anglické detektivky čekám.

4 20.09.2017

Kdo zná Mařenku Kostkovou, ví, do čeho jde. V knize opravdu nenajdete nic, co by vás nějak zvlášť překvapilo, žádný vývoj se nekoná, charaktery se netříbí a velké dramatické zvraty také nečekejte - jenže, možná právě proto jste po Aristokratce sáhli, chcete se občas zasmát, trochu pobavit, nechcete řešit filozofické disputace. Je to prostě příjemné zábavné čtení - a to věru není málo!

5 11.09.2017

Jsou knihy, které přečtete, ponoříte se do příběhu a na konci si připadáte, jako byste prošli očistnou lázní , povzneseni na duchu a bohatší o skvělý čtenářský zážitek. Pak jsou knihy, při jejichž čtení máte pocit, že jste vláčeni bahnem, stále hlouběji a hlouběji, a na konci vám zůstane podivná pachuť v ústech , přesto ale nedokážete knihu odložit. Kuchařka patří do té druhé kategorie. Róza rozhodně není hrdinka, kterou byste si zamilovali a chtěli ji za kamarádku. Je nevraživá, pomstychtivá, nevěrná, vášnivá a soucitu se od ní nedočkáte. Je ale také nesmírně statečná a touha po životě je v ní hluboce zakořeněna - bez této touhy by totiž nemohla přežít. Kdo jsme my, abychom ji mohli soudit , my, kterým nikdo nevyvraždil rodinu a všechny příbuzné, celý národ - a nebyli jsme vrženi do zmatku a hrůz dvacátého století , bez opory, bez naděje, s jedinou touhou -přežít. Svým způsobem je tohle historie dvacátého století, bez příkras , drsná a ne přílš optimistická . Kdo chce , najde v knize paralely k dnešku. Příběh Rózy se totiž může kdykoliv zopakovat. Proto ta nepříjemná pachuť , která ve mně přetrvává. Zato ale nemůže Himmlerova kuchařka.

11 09.09.2017

Není mnoho knih, které by mne přinutily číst do dvou do rána - ale tahle k nim patří. Příběh mě úplně pohltil , způsob vyprávění, prolínání dějů, hlavní postavy , to všechno vycizelováno do nejmenšího detailu . Autor líčí hrůzy války bez patosu, ale o to víc je jeho podání účinné - na příběhu obyčejný lidí, kteří právě svou obyčejností jsou nám blízcí a my musíme držet palce , bát se o ně a radovat se s nimi . Díky také za skvělý překlad.
|Mám podezření, že tohle bude moje nejlepší kniha roku 2017.

10 31.08.2017

Knihu Petra Zítka jsem si přečetla s velkou chutí. Hana Benešová je pojem. Synonymum pro dámu v tom nejlepším slova smyslu – ženu vzdělanou, s dokonalým společenským chováním, pozornou ke svému okolí, vždy dobře upravenou, elegantní, milého vystupování a pevných zásad. V českém povědomí je to, že Hana Benešová takovou dámou skutečně byla, pevně ukotveno – navzdory komunistickým snahám stopu Hany Benešové z historie národa vymazat. Je proto velmi dobře, že tato kniha vznikla – právě v dnešní době, kdy vulgarita a sprostota jakoby prosakovala i do oblastí života, kde by člověk očekával jinou úroveň – v myšlení i chování.
Sledovat osud paní Benešové bylo jako číst si znovu učebnici dějepisu – její osud je spjat s osudy naší země a jakkoliv můžeme polemizovat o úloze jejího manžela , Hana Benešová svoji úlohu splnila čestně a důstojně.

Knihu vřele doporučuji, je napsána poutavě a doplněna spoustou fotografií, které výborně ilustrují přerod Anny Vlčkové v Hanu Benešovou .

4 14.08.2017

Nejsem zrovna milovnicí historických románů, ale manžel má Vodrušku rád a já mu jej ráda kupuji - takže jsem nakonec podlehla a sáhla po Husitské epopeji.Kniha je to tedy obsáhlá, což by možná mohlo někoho odradit, ale mám pocit, že hlavním cílem páně Vondrušky je pobavit - styl jeho vyprávění je jaksi velmi současný (jeho hovorová reč je pochopitelně řeč našeho století - a to se přiznám mě v některých větách cituji: "fakt štvalo") Ale to snad je jen taková menší vada na kráse - nedokážu posoudit jevy a děje historické (doufám jen, že s nimi nezachází tak volně, jako s jazykem). Účelu tedy bylo v mém případě dosaženo, pobavila jsem se a ráda strávila s rodem Prokopů několik večerů.

7 12.07.2017

Morse je prostě Morse – hloubavý, zádumčivý, s láskou k Wagnerovi a dobrému pivu – trochu lakomý, občas nevrlý a netrpělivý, ale jinak naprosto geniální detektiv. Kdo hledá dobrou agnlickou detektivku, kde je důraz kladen na psychologii postav a prostředí je vylíčeno s hlubokou znalostí, kde netečou potoky krve a veškeré drama se odehrává pod úhledným povrchem anglického života, ten nesáhne s Morsem vedle.
V kostele v centru Oxfordu je zavražděn muž, posléze se v tom samém kostele spáchá duchovní údajnou sebevraždu – případ se zdá být uzavřen, ale Morse je přitahován do světa kostelního společentsví a uvědomuje si, že každý ze jeho členů může mít svůj vlastní motiv. V pátrání mu pomáhá skvělá protiváha v postavě jeho věrného spolupravníka Lewise – a nutno říct, že filmové zpracování těchto detektivek bylo velmi zdařilé určitě i díky výběru herců.
Stará dobrá klasická detektivka, která nikdy nezklame

3 12.07.2017

Letošní léto trávím díky Lucii Tučkové ve společnosti francouzské básnířky , manželky Bohuslava Reynka. Tahle kniha na mne čekala několik měsíců, už jsem ji párkrát otevřela a prolistovala, prohlédla si fotografie, ale něco mi říkalo, že číst bych ji měla, až budu v tom pravém rozpoložení a budu mít čas na soustředěné čtení .
Lucii Tučkové se povedla skvělá věc: velmi poutavě a podrobně nás seznamuje se životními osudy Francouzky, ženy typicky městské , navíc básnířky , přesazené na selský statek do drsného kraje Vysočiny. A jakoby to samo o sobě nebyla těžká životní zkouška , ještě osud přidá světovou válku a komunisty .Kniha Lucie Tučkové se čte jako napínavý román, provádí nás všemi peripetiemi básnířčina života, seznamuje s její tvorbou, cituje z korespondence. Po přečtení knihy máte pocit, že jste získali novou přítelkyni Suzanne – ženu křehkou, citlivou , statečnou , se kterou si rádi vypijete šálek oblíbené kávy a budete naslouchat jejímu vyprávění ...nebo jen tak mlčet a rozjímat.
Vřele doporučuji! A jen tak na okraj – divím se, že po tomto námětu nesáhl ještě žádný filmový scénarista – podle mne by to mohl být skvělý film!

12 09.07.2017

Na tuhle detektivku jsem se moc těšila - prostředí galerií, umění, univerzity, Paříže - zázračné spojení, co si přát víc? Bohužel zázrak se nekonal - mně prostě žádná z postav nebyla tak úplně sympatická, ani Valentina nedostala dostatečný prostor k tomu, abych si ji mohla oblíbit, psychologie postav hodně kulhala a děj se místy vlekl - škoda přeškoda dobrého námětu.

1 29.06.2017

Nick a Ra chel spolu chodí dva roky a Rachel ani netuší, že Nick je pohádkově bohatý? Mělo mě to zarazit hned na začátku - ale pořád jsem si říkala, že kniha má 400 stran, tak v tom musí přece být ještě něco, než jen líčení přepychu a bláznivých výstřelků nejbohatších lidí světa....ale nebylo, bohužel. Po pár stránkách mě už přestalo bavit, jestli tato postava má kabelku či náušnice za půl milionu dolarů - postavy mi připadaly ploché a v podstatě hrozně nudné. Přemýšlím, pro koho byla tahle kniha napsaná - letní čtení?! No nevím, nemá to vtipu ani za mák , jen mnoho postav, které spojuje láska k penězům - pro mne naprosto odstrašující obraz světa...děkuji, nechci.

Soňa Červená je pojem nejen pro milovníky opery - je to symbol nezdolné vůle jít za svým snem, překonat všechny překážky osudu a vytrvat. Myslím, že už název této biografie hovoří o mnohém - paní Červená by jistě měla mnoho důvodů si "stýskat", ale to je naprosto proti jejímu naturelu, o tragických událostech mluví v knize věcně a bez zbytečného patosu - a podobně líčí i svou cestu uměleckou - a čtenáři se až tají dech nad všemi peripetiemi jejího života. Pokud bych měla použít jedno slovo k popisu knihy, napadá mě: precizní. Obsahuje soupis rolí a recenzí , dozvíte se kdy, kde a s kým role studovala - navíc vše psané krásnou češtinou. Pro mne byla paní Červená jedním z jmen, které se snažili komunisté vymazat z našeho povědomí - jsem proto velmi ráda, že jsem se mohla touto cestou s paní Červenou seznámit.

2 24.06.2017

Tuhle knihu nečtěte prosím v dopravním prostředku v ranní špičce - docela určitě si vysloužíte pohoršené pohledy od zakaboněných spolucestujících, když každou chvíli hlasitě vyprsknete smíchy. Hlavně začátek příběhu má vtipných situací dost a už nikdy neprojedu stanici Pankrác, aniž by se mi nevybavila hraběnka Vivien: Na pankrchasi, na malým vršíšků stojí pékný stromošatí...

9 19.06.2017

Tuhle knihu radím ochutnávat po troškách - jak dobré zralé víno - nejprve prolistovat - je to přece Hlava k listování, zastavit se tu u fotografie babičky, tu u zápisku z cest, rozhovoru nebo vzpomínky na dětství - objevujte intimní svět Adrieny Šimotové - našlapujte tedy tiše a opatrně v tom křehkém světě - odměnou vám bude dotek krásy, dotek hloubky, dotek hledání , smutku i radosti -objevíte Adrienu - její ryzost a poctivost,přítelkyni, se kterou Vám bude dobře i ve chvílích těžkých přetěžkých . Díky Bohu za taková setkání!

1 12.06.2017