Eliška B komentáře u knih
(SPOILER) Pro mě docela zklamání. Příběh skvělý, kniha krásná, ilustrace také, ale co mi vadí je klasické rozdělení rolí - velitel kolonie muž, velitel posádky muž a nástupci chlapci, profesor je muž , jak jinak. Maminka se stará o zeleninu. Holka si tam vygeneruje jednorožce, oukej, je hezkej a i dobrej, ale zase model zdravotní sestřička, obětuje se pro sílu mužů. Potud jsem si říkala, že jsem asi už moc máklá feministka, i když jsem odkojena Foglarem, ale když kapitola, kde byl obětován jednorožec a Evelína je někde asi úplně v p.deli sesypaná, končí tím, že jediný, komu se něco stalo, byl hlavní počítač, tak to jako sorry, to zarazilo i děti. Jakože cože? Tohle to všechno shodilo. Nepozastavil se tady někdo, že ne, že jediný, komu se něco stalo, nebyl Evolutron? Potom se to příběhově dotáhne, ale tahle kapitola za mě byla přesným odrazem toho, že jsou ženy podružné.
Podpůrná a láskyplná kniha na uklidnění duše každé těhotné nebo šestinedělky. Literární pohlazení. Dlouho mi trvalo se do ní začíst, nastavit svoje racionální myšlení na tak všeobjímající text a pak jsem mu propadla. Jedna z knih, kterou budu mít vždy v knihovně.
Jedna z nejslabších knih, co jsem kdy četla, humor trapný, kniha mi přišla jako zakomplexovaná nevyrovnanost s tím, že to má někdo jinak, než já.
Jako máma autisty s těžkým mentálním postižením jsem si říkala, že mi výpověď skvěle fungující autistky nebude moc platná, ale nestalo se tak. Kniha byla tak dokonalá na omak, barevně, vyvážená, přívětivá a vyprávění mě vcuclo. Četla jsem i jiné (zahraniční) knihy psané autisty a tato byla pro mě nej. Ještě miluju A proto skáču, ale tady bylo vše jako bych to prožívala já, tak skutečné a srozumitelné.Díky za možnost vhledu. Jasně, často tady zaznívá, že je to psáno stylem - vše se kolem mě točí, možná svým způsobem, na druhý pohled je ale vidět i veliká snaha se přizpůsobit, ohýbat podle pravidel, kzerá mi nejsou vlastní proto, že oszatní nerozumí těm mým, je to fakt náročné fungovat ve světě lidí "kterým to jde samo", což vidím i u svého autistického syna, že s trochu toho zaměření na sebe a sebeterapie mohou přeci dopřát. Druhého syna s atypickým autismem a vysokou inteligencí se snažím integrovat do našeho školního systému a díky moc za reflexi života na škole, potvrdilo se mi hodně věcí, které jsem cítila a neuměla popsat proč pro syna chci. Bohužel nikdo neprahne po žákovi s komplikovanou povahou, takže bojujeme o přijetí oba. Některé pasáže si budu muset při jeho integraci často připomínat...
Jsem asi vyšinutá, ale já si u knihy neskutečně odpočinula, vrhla mě do alter-reality, přišla mi nesmírně oddechová svým nihilismem, od začátku do konce nebylo co ztratit. Přesně to jsem teď potřebovala a naprosto žeru ilustrace.