eliska2106 komentáře u knih
Wildovy pohádky jsem četla v práci a nemyslím tím pod stolem, ale jako součást pracovní náplně, abych je mohla citovat na výstavě inspirované těmito příběhy. Společnost obrazů s už trochu omšelým šťastným princem, povrchní infantkou, mořskou pannou, která opuštěná vydechla naposledy a obrem v jeho zahradě mi dodala ke čtení kouzelnou atmosféru, kterou si budu dlouho pamatovat ... :-*
Když čtu Fulghuma, nepřijde mi, že bych četla knížku s předem připraveným konceptem, ale že mám možnost na chvíli nahlédnout někomu do hlavy a líbí se mi, co jsem tam našla :-)
Tohle byla první kniha s poznámkami pod čarou, u které jsem se uvolnila a neměla pocit, že si z ní musím odnést nějaké cenné informace pro studium ;)
O inteligenci této autorky vůbec nepochybuju, neboť má skvělé asociace. Přesto mi však její styl psaní nějak nesedí. Souběžně čtu i fejetony od Ani Geislerové, a neubráním se tak srovnávání. I když jsou tyto knížky zdánlivě velmi podobné, Aňa na rozdíl od Zuzany vypráví své životní zážitky s nadhledem, aniž by při tom někoho včetně sebe shazovala.
Na mě je tahle autorka příliš příkrá a samostatná, přesto jsem si knížku přečetla s chutí a nepovažuju to za ztracený čas. Pod každou povídkou se nachází krátké moudro, které si Marcela Mlynářová z konkrétního zážitku odnesla. Protože jsem ji četla na stáži v zahraničí, nejvíce mi k tomu sedlo: "O co víc je člověk mimo své teritorium považován za vola, o to raději se do svého stáda vrací." ;-)
Nevím co o téhle knize napsat víc, než ji ze srdce doporučit. Při čtení jsem se mnohokrát přistihla, že už nečtu, ale brouzdám se ve vlastních myšlenkách, které ve mě Fulghum vyvolal :-)
Tahle knížka mi dělala milou společnost při nekonečném cestování v římské MHD. Je v ní hodně zvratů, a tak jsem se vždycky těšila, až se k ní zase zítra vrátím :)
Tohle je jedna z nejhezčích a nejinspirativnějších knih, které jsem četla. Přesto že jsem docela puritánsky založená a nejistá ve víře, bylo mi ve společnsoti Liz opravdu příjemně a donutila mě hodně přemýšlet sama nad sebou. Knihu obohacují zajímavá fakta a vysvětlení. Protože se učím italsky, nejvíc se mi líbila sem tam zakomponovaná italská slova, zvolání a přísloví. Určitě se k této knížce za nějaký čas vrátím ;)
Přestože mě seriál na delší dobu odradil, rozhodla jsem se zkusit, co tomhle příběhu všichni mají. Přes počáteční zmatek a rozvláčný děj jsem nakonec našla zalíbení v nepravidelném střídání jednotlivých dějů a nejspíš neodolám dalšímu pokračování, prostě proto že mě zajímá, jak to bylo/bude dál ;)
Když jsem byla malá, chodila jsem záhadu hlavolamu číst na zahradu do stanu, abych se bála a víc si to užila - teď když jsem se k ní po letech vrátila, jsem zjistila, že je tak skvělá, jak si ji pamatuju ;)
Možná jde o trochu populistické pojednání neboť se zavděčí katolíkům i ateistům, ale mě se líbilo - vlastně jde o první filosofický směr, který se mi zdá blízký.
"Člověk je odsouzen ke svobodě." Nezáleží na tom, jestli Bůh existuje, člověk se musí stejně formovat sám, bude posuzován dle jeho činnů a ačkoli si to nemusí připouštět, je vždy nucen volit - i odmítnutím volby jsme zvolili.
Skvělá knížky ;) pár postřehů z ní:
* Kultura je smlouva uzavřená mezi umělcem a konzumentem.
* Snímky ho obklopovali všude, aniž by si to přál, a ačkoli přošli "filtrem kultury," jsou mu většinou lhostejné nebo odporné.
* o hledání své matky = Bylo to jako bych hledal povahu nějakého slovesa, jemuž chybí infinitiv a s nímž se lze tedy setkávat jen v určitém čase a způsobu.
* Noema fotografie je banální "to bylo" - Cože! celé jedné knihy (i když tenké) bylo třeba k tomu, aby autor objevil něco, co vidíme na první pohled? :-D
Esej "Oáza štěstí" se skládá ze třech částí. 1. charakteristika jevu hry, 2. strukturovaná analýza hry a 3. souvislost hry a bytí. První dvě se četly pěkně, ale při čtení třetí části jsem se asi dvě hodiny přímo dusila štěstím.
Hra je velkolepost magické produkce - úplně se vidím jak hraju pexeso :-D
Knížku mi doporučila kamarádka, která studuje na učitelku pro ZŠ a měla jí zařazenou do povinné četby. Běžně se náš literární vkus dost rozchází, ale tenhle příběh mě vážně nadchnul - má spád, je napínavý a plný překvapení. Užasné jsou i názvy kapitol např. věci, které se obrací vzhůru nohama; věci, které si člověk uvědomí; věci, které nedáte z ruky; ovázané věci ... Připisuju si ji na svůj "seznam knížek, které chci, aby si moje děti přečetly," až je budu mít ;)