eliska2126 komentáře u knih
A znovu jsme se vrátili do Green Valley. A přiznávám, že jsem měla přesně ten stejný pocit jako když jsem se vracela do Woodshillu v knihách Znovu od Mony Kasten. Bylo to jako bych se vrátila domů ️.
V tomto díle sledujeme Izzy, instruktorku snowboardingu a Willa, místního playboy šerifa. Izzy je už roky zamilovaná do Willa, ale ten ji má jen jako nejlepší kamarádku. Přesně takhle jsme je poznali v předchozí knize Nové začátky. V Nových slibech se přece jen dozvíme, jak to mezi nimi dopadne a jestli k sobě najdou i tu cestu lásky, ne jen přátelství.
Izzy a Willa jsem si oblíbila už v prvním díle. Izzy mi sedla už od začátku, ale musím přiznat, že v této knize mě Will trochu štval. Opravdu je někdo tak natvrdlý? Objevuje se zde i úplně nová postava Colea, seriálová hvězda, která si najme právě Izzy, aby ho připravila na novou roli. Cole byl fajn, sice na první pohled trochu machírek, ale to se od seriálových hvězd tak nějak čeká, ne?
Setkáváme se zde i s postavami z předchozího dílu - Lenou a Ryanem a jen jsme si potvrdili, že ti dva prostě patří k sobě.
Knížku jsem slupla během asi dvou dní. Až tak skvělá je. Lilly Lucas patří mezi špičku německé stáje a psát prostě umí. Knížka je čtivá a postavy jsou rozpracované tak, že si je hned zamilujete. Děj byl také celkem nepředvídatelný, sice víte konec, ale průběh byl docela překvapení.
Takže za mě jedno mega velké doporučení a díky téhle knížce mám teď docela problém začíst se do nějaké jiné.
Tak jsem se pustila i do další knihy od této skvělé autorky. Dopisy ztraceným jsem četla už v roce 2019 a pamatuju si, jak jsem byla tenkrát nadšená.
V Na co slova nestačí sledujeme příběh Reva, kterého jsme poznali už v prvním díle. Ten mě zaujal už v Dopisech. Je tajemný, nikdo neví proč a co se stalo. Poznáváme zde také Emmu, kterou jsem si už od začátku velmi oblíbila. Každá z postav v této knize je opravdu svá a každá je jiná. Mají hloubku a řeší své problémy. Autorka zde také ukazuje, jak se dají takové problémy řešit a je skvělé, že zvládla ukázat, že kolikrát otevřít se dospělým může hodně pomoct. Otevíráme zde téma fanatického náboženství, týrání dětí, ale i šikanu mezi teenagery.
Příběh je opravdu silný a vtáhl mě. Autorka má opravdu čtivý styl psaní, takže stránky přímo mizí pod rukama. Dopisy se mi sice líbily o malinko víc, ale i tak moc doporučuju!
(SPOILER) Izzy mi přišla jako velice silná žena. Byla odhodlaná obětovat pro svou lásku k Billovi všechno. Jen si pojďme říct, že ve 20 letech, které jí tuším byly, ji nešla upřít jistá naivita, takže mi občas její myšlenkové pochody přišly maličko hloupé a sebestředné. Jen málokdo by ale vydržel jako ona. Doteď mi v hlavě uvízla jedna scéna v lomu, to jsem za Izzy i dýchala a přála si, ať se nestane to, k čemu se schylovalo.
No a Bill byl prostě britský voják k pohledání. Byl silný, odhodlaný, šikovný a obvykle přišel s nějakým nápadem, který jim pomohl přežít. Jen občas mu nedocházely věci tak, jak by asi měly, ale je to chlap, od těch se to asi ani neočekává.
Autorka píše opravdu dobře, jen mi chvíli trvalo se začíst a zvyknout si na její styl psaní. Pak jsem se ale do knihy ponořila a stránky mizely pod rukama. Příběh je opravdu dobře vystavěný a dává smysl. Nevšimla jsem si tam žádných nesmyslů, ani ničeho podobného. S postavami příběh prožíváte a přejete jim jen to dobré. S tím, v jakých podmínkách zajatci žili (jistě, že to nebylo tak hrozné jako knihy z konc. táborů), i tak si teď vážím každého sousta jídla. A opravdu oceňuji, že je kniha částečně zasazena do československého prostředí.
Kniha sleduje život Anity, která trpí hypersexualitou. Střídají se kapitoly přítomnosti a minulosti, takže víme, jak se Anita dostala tam, kde je teď.
Docela jsem se bála, že tam budou sáhodlouhé popisy toho, na čem je Anita závislá. Sexu je zde hodně, ale za mě je celkem decentně popsány jednou dvěma větami a dobré. Přece jen, kdyby měla autorka popisovat každou scénu nymfomanky, nedělala by nic jiného.
Když jsem knihu začínala, do první půlky jsem byla opravdu nadšená. Říkala jsem si, že je to něco úplně jiného, než jsem očekávala. Byla jsem přesvědčená, že je to moc dobře napsaný psychologický příběh o ženě, která se pere se svou závislostí. Anity mi bylo neskutečně líto. Přece jen, sváděla opravdu těžký boj. Jenže v druhé půlce se ve mně něco zlomilo. Kniha se začala točit v kruzích a Anita neustále opakovala stejné chyby. Vím, že taková závislost je, ale tady už mě to přestávalo bavit. Anita začala být totálně na zabití. Měla jsem jí opravdu plné zuby. Myslím, že si za všechno mohla sama. Měla několik příležitostí, kdy se objevil někdo opravdu slušný, s kým mohla začít nový život, ale Anita nee. Odehnala ho od sebe, protože už nevěřila na lásku a jediné, co chtěla, bylo vyslat se s nějakým vágusem za obchodem u popelnic. Z těchto scén mi bylo opravdu zle. Také se mi na Anitě nelíbilo, jak byla sobecká a bezohledná, co se týkalo ukojení její potřeby. Sváděla ženaté chlapy jako na běžícím pásu a přišlo mi úplně nereálné, že by se skoro každý chlap nechal takhle lehce svést. Anita měla v podstatě každého chlapa, na kterého hodila oko. Tomu jsem opravdu nevěřila.
Co bych ale opravdu vypíchla, byla čtivost knihy. Dlouho jsem nečetla knihu, kde by stránky takhle mizely pod rukama. Jen jsem nakoukla a mrknutím oka jsem prolétla 40 stránek.
Zastávám názor, že každá kniha má své čtenáře, takže někdo z knihy určitě nadšený byl, je a bude. Já to beru tak, že nápad byl opravdu dobrý, jen se mi v druhé polovině zprotivila hrdinka.
Knihy od Amo Jones, respektive Elitní klub králů je moje velké guilty pleasure. A jak už jsem se mnohokrát přesvědčila, tak autorčiny knihy buď milujete nebo nesnášíte. A já se i se začátkem nové série Půlnoční běsnění řadím stále k nadšencům.
V prvním díle sledujeme Dove, která to nemá v životě zrovna jednoduché. Přežívá, jak jen to jde, do toho ji ještě pronásleduje záhadný Stín. Když se jednoho večera Dove vydává z práce domů, je unesena a dostává se do Půlnočního běsnění a poznává záhadné Bratrstvo z Kizniče.
Tady bych to asi ukončila, protože když jsem četla oficiální anotaci (naštěstí až po dočtení), tak ta prozrazuje prakticky celou zápletku.
Dove jako postava dle mého lítala nahoru dolů. V jedné kapitole byla skvělá, fandila jsem jí, ale v další kapitole bych ji jednu střihla. Ano, neměla to v životě jednoduché, ale občas až zbytečně pokoušela osud, provokovala a její umíněnost neznala mezí.
Bratrstvo jako takové je obestřeno tajemstvím. Z bratrů mě nejvíc zajímal Kingston a Killian. Jsem zvědavá také až se v dalších dílech dozvím víc o Kyrinovi a Keatonovi. Ti tady moc prostoru nedostali, ale každý díl má být o jednom bratrovi.
I další vedlejší postavy jsem si oblíbila - třeba Delilu nebo Rose.
Jak už jsem psala nahoře, ne každému styl Amo sedne, protože je to kolikrát takový bizár a temná bláznivost, že to jen tak někdo nevymyslí. Ale já mám její styl psaní moc ráda, její příběhy jsou plné zvratů a napětí.
Takže za mě jedno velké doručení!
Tato kniha vypráví příběh Eddieho, který si prošel peklem a i přesto všechno se rozhodl, že se po zbytek života bude usmívat. Od téhle knihy jsem měla vysoká očekávání, ale že se naplní až tak moc, jsem nečekala.
Kniha je sice o holokaustu, ale nejen o tom, je plná optimismu, lásky a radosti ze života. Eddieho život nebyl jednoduchý, prošel si několika koncentračními tábory až skončil v tom úplně nejhorším, v Osvětimi. I tady ale dokázal najít něco, kvůli čemu chtěl přežít. Zvládl i pochod smrti a dokázal čelit nástrahám života po válce, kdy to pro nikoho nebylo snadné, ale lidé, kteří přežili koncentrační tábory, to měli ještě těžší. Eddie dokázal o této době vyprávět takovým způsobem, který mě úplně dostal. Nedokážu to ani slovy popsat, jak moc se mi tahle kniha dostala pod kůži. Plakala jsem, usmívala jsem se, trnula jsem hrůzou, aby mě Eddie v další chvilce uklidnil, že to bude dobré.
Neskutečná kniha, která mě svou laskavostí a syrovostí dostala. Doporučuju také kouknout na Eddieho řeč na TEDx.
(SPOILER) V této knize sledujeme Jessicu, která zdědí dluh svého otce, na který samozřejmě nemá. Proto se rozhodne vyhledat chlapa, o kterém je známo, že nemá problém půjčit hromadu peněz s malým úrokem. Už v první kapitole zjistíme, že to je taky přesně ten chlap, kterému Jessičin otec dlužil peníze. Jessica má tak dvě možnosti, jak Liamovi dluh splatit. Buď zemře, nebo se mu plně oddá.
Když jsem začala číst Cizí dluh, tak jsem se maličko lekla, protože začátek mi hrozně připomněl Rudou galerii, což je za mě odpad odpadů a pěkný bizár. Nicméně tam za čtvrtinou knihy se něco změnilo a kniha mě začala docela bavit a neprotáčela jsem oči na každé druhé stránce.
Postava Jessici mi byla celkem sympatická už od začátku. Ocenila jsem, že se do "splácení dluhu" nevrhla s nadšením, ale bylo na ní vidět, že prostě jen nechce umřít. Za to Liama jsem měla už od začátku za pěkného kreténa. Bože, tak sebestředný, egoistický a výbušný chlap to byl. Jenže! Cca ve třetí třetině knihy, když nás konečně nechal nahlédnout do svého života a myšlenek, tak jsem to maličko přehodnotila. Všem nám je snad jasné, že tenhle vztah mezi Jessicou a Liamem nezůstane jen u splácení dluhu. A právě potom, když si Liam konečně začal připouštět, že Jessicu nebere stejně jako na začátku, ale že s city k ní musí bojovat, tak jsem na něj názor změnila.
Celá kniha se čte sama, autorčin styl je celkem jednoduchý, ale věty nejsou nijak osekané a holé. Prostředí i postavy autorka také popsala skvěle. Příběh se rozjel spíš tak v druhé polovině knihy.
Takže za mě lehčí nadprůměr a na další díl se určitě mrknu. Jen teda doufám, že obálka bude lepší, protože tohle fakt ne.
Pokud je nějaká klasika, kterou bych k maturitě učíte doporučila, tak je to právě Bílá nemoc od Karla Čapka. Narozdíl od jeho jiných děl jako RUR nebo Válka mloků, se to čte opravdu dobře, aspoň za mě.
Hlavních postav tu není moc, ale mají podivná jména, tak pozor ať se do nich nezamotáte.
Tohle je vlastně už moje druhé čtení tohoto díla a tentokrát je pro mě dílo až mrazivě aktuální. Nejde mi ani tak o válku, která v díle hraje velkou roli, jako spíš o postoj lidí vůči nové nemoci, která se vyskytla.
Víc už vám prozrazovat nebudu, protože knížka je opravdu útlá, má něco kolem 100 stránek, takže pro nestíhače těch 20 povinných knih k maturitě je to ideální a i na rozbor se to bude hodit. Samozřejmě doporučuju i všem ostatním, kteří si rádi přečtou nějakou tu starou dobrou klasiku.
Colleen je pro mě osobně rozhodně záruka skvělého čtení. A 9. listopad mi to opět jen potvrdil.
V této knize sledujeme dva hlavní hrdiny - Fallon, bývalou herečku, a Bena, kluka, ktery je tak skvělý, ale skrývá také nejedno tajemství. Pro obě postavy jsem už po pár kapitolách dychala, úplně jsem si je zamilovala a fandila jim. Sice to mezi nimi byla totální insta love, ale čert to vem - fakt jsem jim to věřila.
Celá podstata knihy, že se hlavní hrdinové budou setkávat jen jednou za rok - 9. listopadu - mi přišla opravdu nápaditá, nicméně v druhé polovině knihy jsem si přála, aby se na to celé vykašlali a vídali se prostě normálně, protože jsem prostě chtěla víc té chemie mezi hrdiny.
Věc, co mě úplně zničila se stala čtvrtý 9.listopad, to jsem opravdu jen četla s otevřenou pusou a slzami v očích a říkala "Colleen, co to sakra děláš?". Jenže potom? Popsala bych to asi tak, že vám Colleen rozbije srdce na milion kousků a jen ona ho pak dokáže zahojit takovým způsobem, že to ve vás zanechá tolik.
Styl autorky naprosto miluju, její knížky mě vždycky úplně pohltí a vyplivnou na konci. Měla jsem přečteno na dva zátahy, což se u mě jen tak nevidí.
Za mě jedno obrovské doporučení a stará dobrá Colleen to zase dokázala. Taky doporučuju poslechnout i písničku ke knize November 9, teď ji jedu pořád dokola.
Tak tohle byl fakt mordor... Teď otevřené přiznávám, že kdybych neviděla film, který se mi vlastně i dost líbil, tak bych téhle básní vůbec nerozuměla. Za mě je to dost chaotické, moc děje jsem tam neviděla. Spíš jsou tak popisy prostředí (jakože hodně) a pocitů.
Nedokážu si představit, že bych si zrovna toto dílo vytáhla na rozbor a měla například podle ukázky zařadit, kam to patří. Nebo s tím textem cokoliv dělat.
Takže za mě, ano, je to klasika, ale nesmírně těžká na přečtení a spíš doporučuju film, který je opravdu dobře udělaný. Navíc tam miluju tu písničku od Support Lesbiens.
Tak jsem po delší době sáhla po příběhů z války. Není to příběh z koncentračního tábora, se kterými je tady v poslední době roztržený pytel, ale sledujeme příběh Franky Gerberové, německé ženy, která nesouhlasí na Hitlerovým režimem. Právě díky Hitlerovi skončí na světě sama, bez rodiny, která ji byla vším. Proto už nenachází důvod dál žít. Právě v lese, kam se rozhodla odejít a už se nikdy nevrátit domů, najde polomrtvého může v uniformě Luftwaffe. Ale je onen muž skutečně příslušníkem režimu, který ji připravil o všechno?
V knize sledujeme hned několik postav, které mě něčím zaujaly. Jako první určitě hlavní hrdinka Franka. Její osobnost se v knize neustále vyvíjí a jak příběh plyne, pomalu odhalujeme její tajemství. Hodně jsem ocenila i prvky retrospektivy během jejího vyprávění, co se vlastně stalo s její rodinou a jak se dostala tam, kde je nyní. I postava parašutistu byla zajímavá. Přiznám se, že ji autor mohl více rozvinout, ale i přesto jsem si ho oblíbila.
Určitě musím také ocenit autorovo popisování míst v knize. Nejsou zde žádné sáhodlouhé popisy, ale tak perfektně to pasovalo do děje, že jsem neměla problém se tam přenést a dokonale si to představit.
Kniha se čte opravdu skvěle. Autorům styl mi sedl a byla to po dlouhé době kniha, na kterou jsem myslela i v době, kdy jsem číst nemohla. Tempo je svižné, každá pasáž má své místo a v knize jsem nezaznamenala žádná výplňová místa. Vše mi perfektně sedělo.
Konec mě totálně oddělal. Přiznám se, že i pár slz padlo a myslela jsem na to pak ještě dlouho.
Takže, abych to shrnula - opravdu strhující příběh, který by si měl každý nadšenec do těchto příběhů také přečíst.
Tak a já mám za sebou i druhý díl z téhle romantické série. Tento díl se věnuje, jak už název napovídá, prvorozenému synu Anthonymu. Toho známe už z prvního dílu jako pěkného proutníka. Nyní se ale rozhodl, že se konečně ožení a usadí a nám všem je jasné, že to s ním jeho nastávající nebude mít lehké.
Postavu Anthonyho, jak už jsem zmínila, známe už z Vévody a já. Zde ho ale poznáváme víc, dozvídáme se víc o jeho dětství, vztahu s otcem atd. Přiznám se, že mě Anthony ze začátku pěkně rozčiloval. Jeho samolibost mi lezla na nervy a měla jsem chuť ho kopnout. ALE! Na scéně se objevuje Kate, sestra překrásné Edwiny, která mi hned přirostla k srdci. Vystupuje tady jako dívka, která se ve stínu krásné Edwiny, také snaží najít manžela. Kate byla opravdu skvělá. Byla sarkastická, vtipná a upřímná.
Ráda bych vypíchla i prostředí. Anglie v roce 1814 je prostě krásná. Úplně jsem se přenesla na všechny ty bály a do krásného venkovského domu, kde se udála jistá událost.
Kniha se četla opravdu skvěle. Styl Julie Quinn mi skvěle sedl, i když si myslím, že nový překlad tohoto vydání udělal své. Stránky mizí pod rukama a příběh jsem opravdu proletěla.
A samozřejmě nemůžu opomenout zmínit seriál. Na Netflixu je teprve první série, která se věnuje první knize, ale já už se teď nemůžu dočkat druhé série a jsem dost zvědavá, jak bude věrná knižní předloze. Ráda bych tam viděla určitě momenty a samozřejmě špičkování mezi Kate a Anthonym.
Tak mám další rest od Colleen Hoover splněný. Už během čtení jejich prvních knih jsem věděla, že chci všechny. Nevím, jak to ta Colleen dělá, ale její knihy jsou vždy čtivě a nemůžu je odložit a Možná jednou určitě nebyla výjimka.
Na knihách Colleen se mi líbí, že ve svých knihách vždy pracuje s nějakým vážnějším tématem, ať už je to domácí násilí, neplodnost, deprese apod. V Možná jednou se Colleen zaměřila hned na dvě tato témata. Jedním z nich je hluchota, už z anotace totiž víme, že jedna z hlavních postav neslyší. Druhé téma vám nebudu prozrazovat, protože mě samotnou to v knize překvapilo a díky tomu jsem si čtení víc prožila.
Hlavní postavy jsou jako vždy u CoHo knížek naprosto bezvadné. Jsou sympatické, hned si mě získaly. Prožívala jsem jejich emoce a strašně jsem jim fandila, aby se jim povedlo vše a nic zlého se jim nestalo. V knížce se střídají pohledy obou postav, takže máte skvělý přehled o myšlenkách obou z nich.
Další výsadou CoHo knih je prostředí. Autorka vždy dokáže popsat vše tam dokonale, že jsem se ocitla se Sydney na balkoně ani jsem nevěděla, jak snadno. Přitom zde nejsou žádné sáhodlouhé popisy jako u jiných knih, u kterých jsem měla kolikrát si prostředí představit.
Jak už jsem psala na začátku, styl autorky mi velice sedí, píše naprosto fantasticky, tempo knihy je rychlé, nejsou zde žádné výplňkové pasáže, nestalo se mi, že bych se nudila nebo chtěla něco přeskočit.
Takže tahle kniha opět nezklamala. Doporučuju všem milovníkům romantiky, kteří se nebojí popasovat se i s nějakým vážným tématem.
Počítejte s tím, že vás knížky od CoHo vždy zasáhnou.
Tahle autorka si u mě získává čím dál tím víc místa ️. Tohle je už druhá kniha a zase jsem nadšená. Mám tě ráda, nemám tě ráda jsem četla už před nějakou dobou a taky pecka.
Jako první bych na téhle knize vypíchla, že se odehrává v Johannesburgu, což je město v Jihoafrické republice. Ještě nikdy jsem nečetla knihu, která by byla vsazena právě sem. Většinou jsou to profláknutá města jako New York, Londýn apod. Ale tohle mi přijde opravdu originální. Další věci, co oceňuju je humor. Tohle není jen další romantická kniha do tuctu, ale hodně jsem se u ní i nasmála. Příběh Bena a Sery mě opravdu bavil. Nenudila jsem se a přišlo mi, že se pořád něco děje. Sera byla skvělá hrdinka. Byla vtipná, troufalá a taky pěkně paličatá. Ben byl take vtipný a jak se ukáže, oba hrdinové mají své kostlivce ve skříni.
Dokonce i nečekaně zvraty tu najdete. Je to skvělá oddechovka, u které se budeme smát, ale i culit a skvěle si u ní odpočinete. Takže za mě skvělá kniha v rámci romantických příběhů a určitě se těším na další knihu autorky.
Tak já stále doháním své resty, co se týká knih Colleen Hoover. Už mám doma všechny, teď už jen dočíst ty tři, které mi ještě zbývají (chtěla bych je stihnout do listopadu, kdy vychází novinka November 9!). Ale teď už k přečtené knížce Život jedna báseň.
Myslím si, že čtivost u Colleeniných knih nemusím ani zmiňovat, její knihy se prostě čtou sami. Dej krásné plynul a nenašla jsem ani jedno místečko, u kterého bych si řekla, že je v knížce navíc.
Dostala jsem se asi do půlky a říkala jsem si, že tohle je taková lehčí kniha. Nenašla jsem tam totiž žádné závažnější téma, na které jsem u CoHo knih zvyklá. Žádné násilí, neplodnost, deprese, prostě nic... No pak to samozřejmě přišlo. Pokud nevíte, o čem tato kniha je, neprozradím vám to. Já do toho šla s tím, že to, co se tady bude řešit, jsem vůbec nečekala a ta knížka mě tak dostala! Jak už je u CoHo knih zvykem, ani tentokrát nezůstalo mé oko suché. Knížka mě třikrát totálně položila, že jsem musela vstát a odpočinout si. Colleen opět napsala skvělý emotivní příběh, který se skvěle čte, sympatičtí hlavní hrdinové jsou samozřejmostí. Skvělými myšlenkami se tato kniha jen hemží.
Jediné, co mě na tom mrzí, bylo strašně moc chyb v textu, chybějící písmena apod., ale to není chyba autorky.
Upřímně se přiznávám, že jsem z tohohle dílů měla docela strach a moc se mi do něj nechtělo. A to jen kvůli Sawyer. V předchozích dvou dílech si mě moc nezískala a spíš mě otravovalo to, jak si hraje na drsňačku. No ale po přečtení? Dokopala bych své minulé já do této knihy mnohem ale mnooohem dřív.
V tomhle díle tedy sledujeme novou dvojici - Sawyer a Isaaca. Sawyer mi nebyla vůbec sympatická, jak už jsem psala, ale během čtení této knihy jsem konečně poznala její příběh a pochopila, proč si hraje na drsnou frajerku, které je jedno, co si o ní kdo myslí. Isaac je úplný opak Kadena a Spencera, které známe z předchozích dvou dílů, je to takový roztomilý mimoněk, nemá moc velké sebevědomí, nedokáže mluvit s holkama a je velmi tichý.
Díky projektu, který Sawyer vymyslela a myslela si, že změní jen Isaaca na Lamače dívčích srdcí, tak je hezky vidět, jak i její samotná postava prošla vývojem.
Jak už u Mony bývá zvykem, dej plyne rychle, nikde se nezadrhává a je to čtivé jak blázen.
A za mě zatím nejlepší díl ze všech!
Tak a poslední díl série Royalové. Celá tahle série se mi moc líbila a určitě si ji někdy přečtu znovu!
V předešlém dílu mě Easton docela vytáčel, choval se jak fracek a řešil vše alkoholem. Tady mi přišlo, že konečně dostal rozum a dospěl.
Celý příběh se ubíral úplně jinak, než jsem předpokládala, takže zvrat střídal zvrat. Autorky to fakt umí. Překvapit tak, až jsem valila oči a to, co se stalo v druhé polovině knihy jsem fakt nečekala. Jak se říká Na každou svini se vaří voda. Jen chudák Hartley no.
Tato série je tak oddechová a tak krásně jsem si od ní odpočinula. Někomu asi může připadat stupidní, koneckonců se u Royalů říká, že buď sérii milujete nebo nesnášíte, ale mě to prostě sedlo a líbilo se mi.
A ten konec? Já jako fanoušek Elly a Reeda jsem šťastná.
A doufám, že se třeba ještě dočkáme příběhu dvojčat, páč to by mě zajímalo, jak ti dva skončili.
Tento díl byl opět stejně skvělý jako předchozí. Tahle série se určitě řadí mezi série na které už nedám dopustit.
V tomto díle už neřešíme jen vztah těch dvou, ale máme tu i hromadu napětí v podobě řešení trestného činu. Celou knížku jsem s očekáváním obracela stránky a čekala na rozluštění, páč jsem si byla jistá, že původní obviněný to neudělal. A i když tohle není detektivka, tak jsem pachatele neodhalila až do poslední chvíle (což je škoda, že tohle u některých detektivek odhadnete). Jak se na to přišlo, tak jsem jen valila oči a říkala si, že tohle by mě v životě nenapadlo.
Co se týká postav, tak ty mi během čtení celé série neuvěřitelně přirostly k srdci. Fandila jsem Elle i všem Royalům a nesnášela Dinu, Brooke a Steva (ten mi strašně lezl na nervy!).
Čtivost už ani nezmiňuju, to je hlavní značka téhle série!
Takže za mě velké doporučení celé série a myslím, že brzo dostanu chuť na rereading. Teď jsem dočetla Padlého dědice a dneska se vrhnu na úplně poslední díl série a to Prohnilé království, takže můžete brzy očekávat recenzi na zbytek série.
Tak jsem se během nemoci pustila i do druhého dílu Selekce.
Přišlo mi, že po Selekci se tady toho nedělo tolik. America se neustále plácala v milostném trojúhelníku a přebíhala od Aspena k Maxonovi a zas k Aspenovi a tak stále dokola. To mi docela vadilo. Když byla s tím, tak s ním chtěla zůstat a vzít si ho, ale když byla s tím druhým, tak to stejné.
Fakt jsem nechápala, proč chce Aspena i po tom všem, jak se na ni vykašlal... (#teammaxon)
Co se mi naopak líbilo, že jsme se konečně blíže seznámili s ostatními účastnicemi, protože jich zbylo jen 6.
A určitě bych také vyzdvihla, že jsme se konečně něco dozvěděli o rebelech a dokonce se dostali na scénu i víc, než jen když útočili na palác. Také se nám začalo odhalovat proč.
Čtivost už je u této série samozřejmostí, takže stránky mizely opravdu rychle.
Tak tohle byl průser. Já vám nevím, ale já tomu šílenství kolem Johna Greena nějak nepropadla. Jeho knihy jsem četla už před několika lety, to jsem si říkala, jakože ok, ale žádná bomba a teď jsem si dala rereading a nestíhala jsem protáčet oči. Zrovna u této knížky mě chování Margo opravdu vytáčelo. Příběh nebyl nijak záživný a občas to bylo celkem zmatené