eliska2126 komentáře u knih
Tuhle knihu jsme měla na wishlistu už hodně dlouho, proto mě velmi potěšilo, že jsem se k příběhu konečně dostala.
V knize sledujeme Míšu, která pracuje ve velké firmě jako asistentka Tomáše. Ředitelem této firmy je Adam, kterého Míša nemůže vystát. A ano, nemusíte být géniové, abyste věděli, že ti dva skončí spolu. Nicméně mě překvapilo, že to bylo dost brzy, co spolu navázali nějaký kontakt.
Michala jako hlavní hrdinka mi sedla od první stránky. Neměla jsem s ní problém, jen mi přišlo, že je trochu až moc paličatá a když nastal nějaký problém, tak hned práskla dveřmi a nenechala si od druhého něco vysvětlit (zároveň ji i chápu, protože já nejsem v tomhle moc lepší). U Adama se mi líbil ten progres, který autorka zapracovala, na začátku jsem ho měla fakt za hulvata, ale jak začal s Míšou ukazovat i jiné stránky, tak jsem si ho oblíbila.
Čtení z českého prostředí z českými jmény byl pro mě ze začátku lehce nezvyk, protože českou literaturu bohužel zas tak nečtu. Ale nebyl to ve finále žádný problém. Knížka je napsána čtivé, bavila mě a já vám ji můžu doporučit. Jen si nechávám hvězdičku do rezervy, protože Ano, pane Božský je prý ještě lepší!
Já ale budu asi hodně vybočovat z řad nadšených čtenářů a musím říct, že mě to opravdu strašně mrzí, protože jsem měla velká očekávání. A to byl asi právě ten problém.
Všude jsem četla nadšeně recenze a hodně čtenářů/čtenářek příběh přirovnávalo ke Stmívání. Tak jsem si říkala: super, Stmívání mám ráda, zasměju se. Ne, já tam prostě žádnou podobnost neviděla. Ano, jsou tu upíři a vlkodlaci, ale tím asi veškerá podobnost končí. Možná ještě to, že byla Grace celkem plochá a naivní postava, stejně jako Bella.
Prvních 250 stránek jsem docela trpěla. Nemohla jsem se začíst a bylo to na mě opravdu zdlouhavé. Za polovinou knihy se Grace konečně dozvěděla, jací studenti na Katmerskou akademii chodí a konečně se to trochu rozjelo. Konec mi teda přišel už dost překombinovaný. Jakoby se nás autorka snažila za každou cenu nalákat na další díl, tak tam naflákala, co mohla.
Věcí, která mě na příběhu bavila, byly sarkastické a vtipné názvy kapitol a taky Graceiny vtipy. Ano, jsou trapné a kolikrát ani nejsou vtipné, ale přesně tyhle vtipy já miluju a taky všem pořád vykládám.
Takže za mě bohužel ne a do dalšího dílu se pravděpodobně pouštět nebudu. Asi jsem na tohle už prostě stará. Nicméně to, že mě příběh nesedl, neznamená, že je špatný a já věřím, že mnohým z vás se líbí nebo bude líbit. Každá kniha si vždycky najde svého čtenáře a najde si je i tato (i když se mezi ně bohužel řadit nebudu).
U Lásky mezi řádky jsem viděla opravdu vysoké hodnocení, takže volba byla jasná. A už teď vám můžu prozradit, že zklamaná jsem rozhodně nebyla.
Příběh se odehrává v pro mě netradičním prostředí a to je zábavní park Dreamland. To bylo za mě opravdu originální a hezky to příběh ozvláštnilo.
Dvě hlavní postavy Rowan a Zahra byly taky moc fajn. Rowan byl takový ten typický nelítostný tajemný boháč, který za tvrdou slupkou schovává zranitelnost a nějaké ty city. Zahra byla pro mě originálnější postava. Byla taková ta sluníčkářka a občas trochu trubka, ale opravdu mě bavila. Líbil se mi i příběh celého Dreamlandu a taky Zahřina minulost. Všechno to do sebe tak hezky zapadalo.
Autorka ukázala, že psát čtivě opravdu umí. Stránky mizely pod rukama, ani jsem nevěděla jak. Není to žádné náročné čtení (což jsem ani neočekávala a ani nechtěla), takže se to čte opravdu rychle a příjemně. Líbilo se mi i to, že autorka v příběhu zmínila i pár důležitějších témat (Downův syndrom a celkově inkluzi).
Za sebe mohu Lásku mezi řádky určitě doporučit, pokud chcete originální příběh z netradičního prostředí. A já už netrpělivě vyhlížím druhý díl.
Musím říct, že tohle je opravdu nádhera. Na této knize se kromě samotné autorky podílelo také sedm ilustrátorů a prostě wow. Kniha obsahuje strašně moc informací, které všichni fanoušci znají z filmů a knih, takže mít je takhle všechny pohromadě je moc fajn. Nicméně kniha obsahuje také hodně citátů že samotných knih, které mi žádné nové informace nepřinesly a vlastně bych jich tak tolik ani nepotřebovala.
Kouzelnický almanach je určitě must have encyklopedie pro každého milovníka série o Harry Potterovi a já jsem neskutečně ráda, že ji mám ve své knihovně. Na dalších snímcích se můžete pokochat, jak je kniha nádherná uvnitř.
Pár dní zpět mi konečně po nekonečném čekání dorazil knižní brácha Habibiho Candy. Teď už můžu prozradit, že jsem knihu četla už před pár měsíci jako beta čtenářka a už teď můžu říct, že se rozhodně máte na těšit!
Pokud se vám líbil Habibi, tak si určitě oblíbíte i Candyho. Sledujeme jeho příběh společně s příběhem Virginie, novou spolumajitelkou klubu LocalX. Bylo super, že se tu objevili i Harry s Cassie z předešlého dílu a více jsme také pronikli do vnitřního fungování podniku.
Líbilo se mi to jiskření a škádlení, které probíhalo mezi Virginii a Candym. Celkově je kniha opět čtivá jak blázen a nemůžu se dočkat, co na knihu řeknete vy, kteří ji plánujete číst. Nebo už ji někdo má dokonce přečtenou?
Knihu určitě doporučuji všem, kterým se líbil první díl a všem milovníkům darkromance. Já jsem byla opravdu moc spokojená, i když u mě Habibi stále vede.
O autorce jsem ještě nikdy neslyšela, ale její styl psaní mi sedl a příběh byl díky tomu opravdu čtivý. Prostředí hudební kapely bylo moc fajn, hlavní postavy mi byly sympatické a i ostatní členové kapely mě bavily.
Trošku jsem se bála pikantních scén, protože nebudeme si lhát, ale psát je neumí každý. Ale tady můžu s klidem říct, že jsem se nesetkala s žádnými stupidními pojmenováními a vše bylo napsáno vážně dobře. A navíc ta chemie mezi Brianem a Myrnou byla opravdu skvělá.
Lapeni nám představuje příběh Hooka, kterého tu máme jako 26leteho muže. Příběh je představován jako retelling na Petra Pana. Ano, je tu propojení s příběhem Petra Pana a za mě je to totálně geniální, ale není to přesné převyprávění příběhu. Taky si hodně lidí myslí, že je to fantasy, což taky není, takže na to pozor. Vím, že někteří pak byli zklamaní kvůli těmto dvoum věcem.
Teď už ale k příběhu. Zamysleli jste se někdy nad tím, jaký příběh vlastně skrývají záporáci? Mě nikdy ani nenapadlo nad tím přemýšlet, což je vlastně škoda. Kapitán Hook má potenciál a představit nám ho jako zlouna v moderním světě tady teda funguje. Přesně jak autorka sama na začátku upozorňuje, nečekejte, že se z Hooka stane nějaký hrdina, co pod náporem lásky pookřeje. Hook je padouch od začátku až do konce. Wendy mi byla sympatická už od začátku. Byla lehce naivní, ale nějak mi to k ní sedělo. Nijak mi nevadila, ale ani bych pro ni nedýchala.
Příběh je psán čtivé jak blázen, za jeden večer jsem dala většinu knihy (i když jsem se první dva večery snažila dodržovat rozpis kapitol společného čtení u @sestry_s_knihou, pak se to ale prostě zvrtlo ). Stránky fakt mizely pod rukama, ani jsem nevěděla jak.
Konec mě hodně překvapil. Měla jsem nějaké tipy, kdo co jak, ale z těch mi vyšel jen jeden.
Toto prostě všichni chcete číst, já jsem nadšená a těším se na další díl, který by měl být na Lvího krále.
Při čtení prvních stránek jsem myslela, že to zavřu a už neotevřu, protože jsem věděla úplně všechno o "klenotu", ale nevěděla jsem ani jméno jeho nositele. Pak jsem teda zjistila, že naším hrdinou je Spencer, který nás provází celým příběhem. Bylo fajn, že příběh vyprávěl chlap, konečně jsem to četla i z druhého pohledu.
Nicméně jsme měla lehce problém se Spencerem. Jeho ego bourá střechy . On je ten nejlepší, on ví, jak na ženy, on ví nejlíp, jak to a tamto... Měl i pár světlých momentu, ale většinou jsem u jeho sebe vychvalování protáčela oči. Charlotte byla fajn a byla mi sympatická.
Autorka píše čtivě, příběh je sice předvídatelný, ale obsahuje i pár překvapivých zvratů (hlavně na konci).
Od příběhu jsem dostala to, co jsem chtěla, fajn oddechovku, nicméně na zadek jsem si z toho nesedla.
Od této knihy jsem měla obrovská očekávání, protože mi bylo řečeno, že je to opravdu pecka. A opravdu jsem se na ni těšila, jenže jak jsem začala číst, tak mě nadšení trochu opouštělo.
Příběh nás zavádí do mafiánské společnosti Organizace. Už to vypadá, že se naše hlavní hrdinka vdá za Angela, člena velmi vlivné rodiny, která patří do organizace, jenže si o ní přijde říct někdo úplně jiný a Francesca je nucena se provdat za senátora Wolfa Keatona.
Příběh jako takový by mě opravdu bavil. Nápad byl dobrý a mafiánské prostředí mám také ráda. Wolfe jako postava byl taky fajn, přesně takový ten nekompromisní muž, který ale pod tvrdou skořápkou ukrývá city. Jenže mi celý dojem z knihy úplně zkazila Francesca. Ano, v knize je jí 19 let, ale občas jsem měla pocit, že jí je sotva 15. V určitých chvílích se chovala opravdu jako rozmazlený fracek, který jak není po jeho, tak nebude vůbec. Byla také dost naivní. Také mi vadilo, že když ona něco provedla, strašně se divila, že se Wolfe zlobí, ale když ji to pak chtěl vrátit a udělal to samé, tak Francesca se rozzuřila, že co si to dovoluje a radši utekla z domu jak malá holka . A takhle bych mohla pokračovat.
Škoda, příběhu by určitě prospěla dospělejší a rozumnější hlavní hrdinka. Jinak to bylo opravdu celkem fajn čtivé čtení.
Před pár dny jsem dočetla první část. Během první půlky jsem si říkala, že tohle není úplně ta šílená Amo, na jakou jsem zvyklá a kterou miluju. Naštěstí to druhá půlka zachránila a konečně to mělo tu jiskru, na kterou jsem čekala. A taky kvůli konci jsem se musela okamžitě vrhnout na druhou část!
V této knize pokračuje příběh Brantleyho a Saint. Konečně jsou spolu, i když jim nepřátele nedopřejí klidu. Postavy mezi sebou měly chemii a musím říct, že nám autorka naložila opět plnou náruč zvratů, které jsem nečekala. Dokonce i rozuzlení celé záhady bylo úplně jinak, než jsem odhadovala! Autorka nám příběh ozvláštnila i trochou okultismu. Ze začátku jsem si tím nebyla úplně jistá, ale ve finále proč ne? Není to tam nic přehnaného a myslím, že ve světě Elitního klubu králů je možné zkrátka všechno .
Konec byl vlastně takový happyend a dalo by se říct i takové uzavření, ale ještě tu jsou Zbořené zámky a já jsem moc zvědavá, co přinesou.
Autorka opět ukazuje, jak šílená umí být a jaké šílenosti umí vymyslet. Tahle kniha není výjimkou, překvapila mě, rozesmutnila a totálně mě dostala! Za mě lepší než první část a doporučuju všem milovníkům dark romance a EKK!
Hned na začátku knihy nám autorka představuje svět, do kterého je příběh zasazen.
Setkáváme se s hlavní hrdinkou Mesilií, kterou jsem si opravdu oblíbila, protože je paličatá a nebojí se říct svůj názor. I přes všechna pravidla nastolená v Chladném království se snaží najít kličku, jak pravidla aspoň trochu obejít.
O Kardesovi vám toho moc říkat nechci, protože myslím, že si čtení nejvíc užijete, když o něm moc vědět nebudete. Řeknu jen jedno a to je PÁNI! Ocenila jsem i kapitoly z jeho pohledu.
Autorčin styl psaní mi opravdu sedl. Příběh se mi četl dobře, tempo knihy je super. Nejsou tu žádné sáhodlouhé popisy, ale i tak není vůbec těžké si představit prostředí nebo postavy.
Knížku opravdu můžu doporučit, jen dejte pozor, abyste věděli, jaký žánr budete číst. Je to dark romance a není to pro každého. Je pak škoda, když kniha získává negativní hodnocení jen proto, že daný člověk vyčítá knize to, co je pro daný žánr typické.
Dlouho jsem žádné fantasy nečetla, ale musím říct, že při čtení Tenebrise doslova lítaly jiskry.
V knize sledujeme Stellu, která se vlivem okolností ocitne na zámku tajemného Tenebrise a začne odhalovat tajemství jeho světa. A zjišťuje, že se jeho svět trochu liší od toho našeho, i když všichni žijí ve světě lidí.
Už když začnete knihu číst, tak je vám jasné, jak to celé vlastně dopadne, a sice, že ti dva skončí spolu. Jenže...! Kromě toho, že Tenebris se Stellou budou spolu, jsem pak neodhadla absolutně nic! Autorka mě dokázala překvapit spoustou zvratů, které jsem absolutně nepředvídala. Bavilo mě odhalovat tajemství jak Tenebrise, tak jeho světa. Moc se mi líbila i chemie mezi nimi. Doslova lítaly jiskry!
Poslední asi třetina knihy obsahuje jiný příběh ze stejného světa. Poznáváme zde blíž Stellinu kamarádku Katrin, která se sbližuje s Maximianem. Opět - je vám jasné, že ti dva skončí spolu, ale cesta k cíli je plná překvapení. Zároveň zde pokračoval i příběh Stelly a Brise.
Musím se ale přiznat, že ač měly obě dvojice chemii skvělou a jejich příběhy mě opravdu bavily, tak mám radši tu část se Stellou a Brisem.
Jak už mnohokrát autorka ukázala, tak psát prostě umí. Její knihy mě baví a Tenebris se určitě zařadí mezi TOP ke Konfliktu. Svět, ve kterém se příběhy odehrávají, je skvěle vymyšlený a okamžitě mě vtáhl.
Knihu opravdu doporučuju. To prostě chcete číst! A mimochodem, viděli jste tu obálku? Tu má na svědomí @sanny_book_photo a myslím, že to se jí sakra povedlo!
Hned na začátku se přiznám, že tohle je jedna z mála povídkových sbírek, které jsem vůbec kdy přečetla. Povídkám se zkrátka celkem vyhýbáme, vlastně ani pořádně nevím proč. Možná proto, že mě spíš baví ucelenější příběhy v jedné knize, ale těžko říct.
Sbírka Nelidské zdroje obsahuje povídky, které poukazují na problém lidí komunikovat. Všichni všechno ví nejlíp, všichni jsou nejlepší a všichni se mají čím pochlubit.
Povídky jsou fajn, oddechové a jednoduše napsané. Některé jsou vtipné, z jiných mi bylo celkem smutno, když jsem si uvědomila, že to takto v našem přemoderním světě opravdu funguje.
Příběhů je zde opravdu dost, takže si každý najde ten svůj. Mně se hodně líbily povídky Šťastná náhoda nebo třeba Laktaportál. Na druhou stranu tu byly i povídky, které mě příliš nenadchly, například povídka O ničem byla opravdu o ničem a u povídky Plán mi zase vadila hlavní hrdinka, která se za každou cenu snažila sehnat bohatého manžela, protože jí samotné se pracovat nechtělo.
Jak říkám na své si opravdu přijde opravdu každý a je to jako s každou sbírkou, některé povídky se mi moc líbily, některé méně, ale za sebe můžu říct, ať této sbírce dáte šanci.
Já mám autorky, od kterých čtu vše, dokonce dvě. Je to Colleen Hoover a právě Jo Watson.
Jo Watson si mě získala knížkou Mám tě ráda, nemám té ráda, kterou jsem četla už před pár lety. Od té doby si kupuju vše, co vyjde. Proto jsem i dlouho sháněla tuto její prvotinu, kterou se přiznám není úplně snadné sehnat. Ale povedlo se a příběh stojí opravdu za to.
V knize sledujeme Lilly, kterou na začátku knihy opustí teď už ne budoucí manžel, pár minut předtím, než mají stanout před oltářem. Nepříjemné, že? Lilly se pochopitelně zhroutí a dlábí se zmrzlinou na gauči. Pak ale dostane ztřeštěný nápad. Pojede sama na líbánky do Thajska. Ani netuší, jakou souhru okolností, které ji změní život, tím spustí.
Na příběhu jde maličko vidět, že je to autorčina prvotina. Většinou mě její knížky na začátku vtáhnout a vyplivnou na konci. Tady byl ale trošku pomalejší rozjezd a měla jsem malinko problém se začíst. I tak jsem si ale příběh užila, protože hlavní hrdinka se svým osudem popere skvěle a i před ne úplně šťastný začátek, je kniha plná humoru a vtipu.
Já se přiznám, že jsem obrovský fanoušek True crime. Vždycky mě to podivně fascinovalo. Pro ty z vás, kdo to mají stejné můžu určitě doporučit podcast @opravdovezlociny. Holky vypráví různé zločiny, ale tak příjemně to odlehčí, že to je opravdu super na poslech.
Po vydání byla tato knížka opravdu všude. Všichni z ní byli nadšeni a když jsem viděla, že je o Tedu Bundym, tak jsem ji musela mít taky. Podle recenzí jsem čekala něco opravdu WOW!
A to se bohužel u mě nestalo, ale hned vysvětlím proč. Já už prostě o Tedovi skoro všechno tohle věděla. Pro mě tam bylo strašně málo nových informací, takže mě čtení moc nebavilo.
Na druhou stranu říkám, že pro někoho, kdo o Tedovi nevěděla nic nebo věděl jen velmi málo, tak je tahle kniha jako dělaná. Je detailně zpracovaná, obsahuje i fotografickou přílohu a příběh Teda je napsaný opravdu spíš jako příběh než jako biografie. Nicméně i tak bych se obešla bez sáhodlouhých popisů toho, co autorka v té době dělala, přece jen jsem si knihu koupila kvůli Tedovi, ne kvůli Ann.
Já sama bych knize dala asi 3 hvězdičky, protože mi nic nového nepřinesla. Chci tady ale zohlednit to, že pro nováčky ve světě true crime to bude pecka.
Tvorbu Tima Burtona miluju uz strašně dlouho, jeho filmy mám nakoukané snad skoro všechny. Proto, když jsem se dozvěděla, že existuje i kniha, musela jsem ji mít.
Jenže ejhle, taky jsem pěkně rychle zjistila, že se kniha nedá sehnat už několik let.
Dlouhé roky jsem koukala po bazarech, ale marně. Částky za tuhle knížku byly opravdu vysoké.
Proto, když jsem viděla video u Míši @radsi_knihu o tom, že vychází nové vydání u @dybbuk_1, hned jsem utíkala objednat a málem se štěstím rozbrečela .
Ale teď už k samotné knížce... Obsahuje básničky, u kterých naprosto přesně poznáte, že jsou od Tima Burtona. Každá postavička z každé básničky je morbidní a jde vidět, že autor má rád černý humor. Na začátku jsem si říkala, že si budu lepíkovat básničky, které se mi budou líbit víc než jiné. Jenže už u třetí jsem to vzdala, protože bych lepíkovala úplně každou. Je to přesně to, co mám na Timu Burtonovi ráda ️.
V tomto díle pokračuje příběh Cat a Bonese. První případ se v podstatě vyřešil a v tomto díle je Cat na stopě svému otci.
Cat je skvělá hlavní hrdinka. Dokáže sarkasticky utřít kde koho a ničeho se nebojí. Jen by měla Bonesovi občas víc věřit, přece jen o světě upírů, ve kterém se Cat nyní nachází, toho ví víc než ona. Bones je pořád stejně skvělý. Baví mě to, jak i přes to, jak mocný je, umí dát najevo to, co cítí a je upřímný za každé situace.
Autorka už v prvním díle ukázala, že psát prostě umí. Děj plyne, místy jsem se i zasmála. Autorka to má dobře promyšlené. Nechybí ani akce a napětí. Jiskření mezi hlavními hrdiny je uvěřitelné a fakt jim fandím.
Sice to nepředčilo první díl, ale i tak to miluju ️. Myslím, že se z téhle série stává další moje srdcovka.
Do celé série Bridgerton jsem se zamilovala vlastně seriálem. A přiznám se, že ač pár Penelope s Colinem nepatří mezi mé top, tak jsem byla na jejich příběh zvědavá.
Tím, že jsem viděla seriál, tak jsem bohužel už dopředu věděla, kdo je Lady Whistledown, což bylo prozrazeno už v první sérii. Bylo ale docela zajímavé sledovat, jak se to odhalení stane v knize.
Hlavní dvojice je sympatická, o to nic. Konečně je tu hrdinka, která není nejkrásnější, nejhubenější a je už na tu dobu poměrně stará. Colin... No je to Bridgerton. Bavilo mě sledovat, jak sám vlastně neví, co se životem. Konečně byla narušena taková ta dokonalá skořápka Bridgertonových, kdy každý přesně věděl co a jak.
Kromě ústřední dvojice se zde setkáváme i s ostatními členy anglické smetánky a hlavně s ostatními Bridgertonovi, což je rodina, která mi opravdu přirostla k srdci.
I tak ale musím hodnotit tento díl jako trochu slabší, ale jen o ždibec, než předešlé tři díly. Konec mi přišel takový uspěchaný. Najednou si Colin uvědomil své city k Pen a hned žádost o ruku, bum bum bum.
Přesto přese všechno se ale do dalších dílů pustím a jsem zvědavá na prequely, které jsem zatím nečetla ani jeden a samozřejmě na příběhy dalších dětí Bridgertonových.
Do této knihy jsem šla s velkým očekáváním, protože je všude vychvalovaná. Očekávala jsem roztomilý Young adult příběh z kempů z pod stanu. A musím přiznat, že ze začátku jsem byla docela rozpačitá, a to kvůli tomu začátku. Já vám nevím, ale mě to přišlo takové hrozně táhlé, takové nijaké. Nic moc se v první části nedělo. Nicméně jsem si pak psala s pár z vás a říkali jste mi, ať vydržím, že se to v druhé půlce druhé části zlepší. No a oni se to naštěstí zlomilo.
Ale teď k postavám. Sledujeme zde úhlavní nepřátele Zorie a Lennona. Ještě pár měsíců předtím to byli nejlepší kamarádi, ale pak sled určitých událostí (a taky citů) zapříčinil, že se odcizili a neprohodili spolu půl slova. Zorie byla celkem fajn hlavní hrdinka. Je hodně organizovaná, má vše ráda pod kontrolou a naplánované přesně jako já. Bylo celkem vtipné pozorovat, jak se jí její plány kolikrát bortí pod rukama a ona se musí naučit reagovat. A pak je tu Lennon, přesný opak Zorie. Všichni víme a jdeme do toho s tím, jak tohle dva skončí - totiž, že skončí spolu. Vedlejší postavy Raegan a Bretta mi byly strašně nesympatické.
Na autorčin styl jsem si chvíli zvykala, protože začátek mě moc nebavil a jak jsem psala, tak se hrozně táhl. Ale v druhé části už se děj však trochu víc do pohybu a bylo to fajn čtení.
Poslední dobou jsem se začala vracet ke knihám, které jsem četla jako mladší. Na tuto jsem čekala v knihovně také dlouhé měsíce a pamatuju si, jak jsem byla nadšená, že ji mám konečně doma. Pak jsem na ni narazila na trhu knih za pár korun, tak jsem si říkala, proč si nepřipomenout všechny ty strašidelné historky.
Musím říct, že byl skvělý pocit číst mně známé povídky jako Holka z výtahu nebo Vlasy, vlasy, kolik je vás asi, jenže jde vidět, že je to opravdu psané pro mladší čtenáře. Styl je velmi jednoduchý. I tak jsem si ale tenhle návrat užila a knížka určitě najde své čestné místo u mě v (už tak dost přecpané) knihovně.