EliskaD
komentáře u knih
Muž bez minulosti
Tim Weaver
(SPOILER) Tak nevím, jestli Tim Weaver neztrácí trochu originalitu. Příběh osmého dílu si drží stále vysokou kvalitu, napětí nepolevuje, avšak jedno odhalení, které vede k rozmotání celého příběhu se v sérii už podruhé opakuje. Přesto jsem to nečekala a Tim mě opět dostal.
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Šílenství kolem Patrika Hartla mě nechávalo velmi dlouho chladnou, až mě zvědavost dohnala a já si přečetla Okamžiky štěstí. Možná to byla na první knihu špatná volba, protože jinak nechápu, čím si Hartl zasluhuje takovou pozornost.
Originální nápad, ale s velmi průměrným a zdlouhavým příběhem popisujícím přibližně 10 let života sourozenců Veroniky a Jáchyma. Co mi hodně nesedělo bylo ve Veroničině části čtení o tématech jako je kojení, zánět bradavek nebo tantrický sex z pera mužského autora.
Zkamenělá krev
Johan Theorin
Theorin je pan vypravěč. Umí krásně vyprávět a přiblížit čtenářovi prostředí, ve kterém se děj odehrává. Theorinovy knihy jsou pro ty, kteří nespěchají, pro ty, kteří se nechtějí zběsile řítit dějem, ale chtějí se jím nechat unášet.
V předchozích dílech vykresloval autor prostředí děje a atmosféru tak plasticky, že jsem mívala pocit, jako bych tam byla (nebo se alespoň dívala na film ve 3D brýlích). Třetí díl byl v tomto trochu umírněnější (1. díl mlhy, 2. sněhové bouře). V počínajícím jaře živly asi přece jenom tolik neřádí. Zato mám pocit, že bylo naopak zastoupeno více dialogů.
Sečteno, podtrženo, 4* z 5. A ani ta linka s vílami mi nevadila. Bylo to tak krásně naivně roztomilé.
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Velmi odpočinkové čtení, u kterého se nemusí moc přemýšlet. Kniha má jednoduchý děj a velmi málo postav. Žádné výrazné napětí nebo v zvraty v knize nejsou, přesto je kniha velmi svižná, příjemně a lehce se čte.
Po přečtení hodnocení jiných uživatelů mám dojem, že ten, kdo rozuzlení uhodl už v průběhu čtení, hodnotil knihu daleko hůře než ten, který byl závěrem překvapen. Já uhodla už v průběhu. Kniha tak pro mě asi ztratila kouzlo - a i hvězdičky.
Ví o tobě
Sarah Pinborough
Po přečtení mnoha rozporuplných komentářů, které knihu (a především její závěr) buď velebí nebo naopak haní, jsem po knize sáhla v napětí, co se z toho příběhu vyloupne. No, naprosto mi to vyrazilo dech! Vícero takovýchto mindfuck knih!
Ledové sestry
S.K. Tremayne (p)
Opravdu velmi jednoduchý příběh. Celé to bylo takové banální a rozvleklé... Pořád dokola omílání toho samého dokola. Čekala jsem alespoň nějaký velkolepý závěr, ale bohužel. Děj knihy bych dokázala shrnout asi do 5 vět a to bych nevynechala nic podstatného. Navíc mě autorka nedokázala přesvědčit ani samotným námětem, že rodiče nedokážou rozeznat své dcery. Ono je to tedy samo o sobě dost absurdní, ale zpracováním se to mohlo trochu dohnat. Ne, nepřesvědčilo mě to ani trochu.
Kříďák
C. J. Tudor
Velice poutavá a svižná knížka, napsaná jednoduchým stylem, který se dobře čte. Linie z dětství měla daleko větší šťávu než linie ze současnosti. Vykreslení příběhu dětskýma očima bylo naprosto bravurní. Moc jsem od knihy nečekala, o to více mě příjemně překvapila.
Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
Dominik Landsman
Velmi odlehčené čtení, které nemůže čtenář brát příliš vážně. Veškeré příběhy jsou popisovány s notnou dávkou nadsázky až absurdity. V mnoha případech však vtipy balancují až na hranici trapnosti (a někdy i za ní). Sice nemohu říci, že bych se smíchy popadala za břicho, ale mnoho úsměvných momentů to rozhodně mělo. Navíc mě moc bavilo sledovat odlišné vnímání stejných situací Jindřichovýma a Natašinýma očima.
Smršť
Johan Theorin
Smršť je už mou třetí knihou autora a tak jsem věděla, že pro čtení musím být v tom správném rozpoložení. Autor má telent barvitě psát a plasticky vyobrazovat prostředí i řádění živlů. Děj ubíhá pozvolně bez překotneho spěchu. Jen jsem při čtení doufala, že veškeré duchařské příběhy budou nějak logicky vysvětleny. Nestalo se tak. Přesto se jednalo a parádní čtení.
Alois Nebel
Jaroslav Rudiš
Takové blábolení, páté přes deváté. Asi nejsem ta správná cílová skupina.
Pokud budu číst ještě nějaký jiný komiks, tak asi leda tak Kačera Donalda. Tohle jsem totiž moc nepobrala.
Jeden z nás
Shari Lapena
Detektivka, která je vyprávěna spíše než z pohledu detektivů a jejich vyšetřování, tak z pohledu jednotlivých obyvatel městské čtvrti. Příběh je zaměřen na to, jak konání detektivů zasahuje do života obyvatel - jak se šíří drby, kdo komu co prozradí, kdo se s kým domluví na tom, co řekne policii a kdo co zamlčí... Četlo se to sice pěkně, ale nic strhující to nebylo. Nevytvořila jsem si ani vztah k žádné z postav, neměla jsem s kým sympatizovat a komu fandit (ani z detektivů, ani z obyvatel). Otevřený konec ohledně telefonu mě moc nenadchl.
Mlhy Ölandu
Johan Theorin
Knize se musí ponechat opravdu skvělé vykreslení atmosféry prostředí, ve kterém se děj odehrává. No, i když nevím, jestli je "děj" to správné slovo. V první čtvrtině nebyly skoro žádné dialogy, děj se začal rozjíždět až zhruba v poslední třetině. Celková zápletka a její rozuzlení však nebyla natolik silná, abych si řekla wow. Do knihy jsem se spíše nutila, postavy mi byly nesympatické a chovaly se nepochopitelně (proč otec tajnůstkaří a nemůže své zoufalé dceři říct rovnou všechno co ví?).
Oběť bez tváře
Stefan Ahnhem
Výborná kniha. Co kapitola, to zvrat a překvapení. Pachatel dopředu mistrovsky celé své konání promyslel a s vyšetřujícími policisty i se čtenářovou myslí si pohrával od začátku do konce. O napětí nebyla nouze a kniha se velmi dobře četla.
Sluneční bouře
Åsa Larsson
Pro severskou krimi poměrně neokoukaný náboženský námět. Kniha mě se mi pěkně četla a udržovala mě v napětí. Příběh se příjemně vyvíjel a (kromě závěru) neobsahoval množství přehnaných akčních scén. Líbí se mi důkladné vykreslení jednotlivých postav. A zejména kvůli nim jsem přečetla i všechny ostatní díly této série.
Vězeň času
Matt Haig
Kniha, u které jsem měla pocit, že se děj moc neposouvá, dokonce snad občas i stojí. Možná k tomuto pocitu přispělo malé množství dialogů. Vše, co se odehrává, se odehrává především v mysli a ve vzpomínkách hlavní postavy. Dialogy bývají krátké nebo jsou přeskočeny jako nepodstatné, a teprve z následného jednání je patrné, k čemu rozhovor dospěl. A mě by přitom moc zajímal přesný obsah konkrétních rozhovorů.
Celkově je dílo laděné velmi filozoficky, s mnoha myšlenkami a zajímavými náměty k zamyšlení.
V průběhu čtení jsem přemýšlela, kam to celé povede, ale v takovéto knize je to asi i stejně jedno. Důležité je poselství.
Historky z Tinderu
Lucie Macháčková
Kniha, při jejímž čtení jsem se chvílemi cítila jako na stand-upu, kde není možné brát všechno úplně vážně. Pokud se nad to čtenář povznese, dostane čtení plné humoru a smíchu. Zvedlo mi to náladu.
Název knihy je poněkud bulvární, aby zaujal. Ovšem nejedná se pouze o historky z Tinderu, ale o historky ze vztahů obecně nehledě na to, kde k seznámení došlo.
Deníček psychiatričky
Anna Moricová
Ač nejsem medik, ani lékař, v některých historkách jsem se našla i já (zejména těch ze studií). Celkově však na mě kniha nezapůsobila ani po obsahové ani po literární stránce. Blog by měly zůstat pouze blogem.
Game
Anders de la Motte
Henrik je nevyzrálý flink a floutek, který se chová i mluví jako puberťák, i když mu je přes třicet. Velmi mě iritoval, i když musím uznat, že v takovémto námětu by se jako hlavní postava těžko uplatnil nějaký seriózní gentleman :-D Anglické výrazy mi v knize nevadily, naopak, perfektně se hodily k Henrikově mluvě.
Kniha mi připoměla film Nerve: Hra o život.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Zajímavý dům s naprosto nezajímavými a nesympatickými , ba přímo protivnými obyvateli. Průměr. Hlavním kladem je, že se to čte poměrně rychle, nicméně v hlavě nezanechá příliš dlouho stopu. Rozhodně tuto knihu nepovažuji za psychologický thriller, jak se uvádí v anotaci.
O myších a lidech
John Steinbeck
Přestože se jedná o 100 stránek, jako bych četla 1000. Ano, byl to emotivní příběh o hlubokém přátelství a snech, ale i takový příběh se klidně mohl vejít na desetinu rozsahu. Postrádala jsem pořádný děj, naopak mi přebývalo neustálé opakování téhož.
