elizabranska komentáře u knih

Po dočtení jsem se cítila sama... U knih nebrečím tak často, jen tak něco mě nezaujme natolik, že v tom nechám kus sebe. Posledních 100 stránek jsem četla v slzách, které mi rozmazávaly písmenka, ale číst jsem prostě musela dál. Konec mě vzal a až tady, v Databázi, jsem si uvědomila, že nejsem jediná, kdo to tak cítil. Po přečtení spousty komentářů o proplakaných kapesníčcích se mi udělalo líp a byla jsem ráda za Tessu, Jema, Willa, Charlotte a ostatní, že jejich příběh žije v tolika srdcích. Přes některé věci a konce se nepřenesu ale i tak knihu všem doporučím, protože vůbec nebyla nudná ani protahovaná. Naopak, byla velmi živá.