Ella161 komentáře u knih
(SPOILER) Opravdu nechápu, kde autorka bere furt inspiraci pro vytvoření nového příběhu. Ona jich má tolik. Tenhle je sice starší, ale i tak. Ano, většinou to bývá na stejný způsob a víme, co od toho můžeme očekávat (právě proto to čteme, že?), ale vždy je to něčím jiné, originální. Mě tak baví, že hl. hrdinka většinou bývá zábavná, soběstačná a hlavně vyspělá. Liší se od ostatních, které s ní chodí do třídy. Též se mi líbí, že v té třídě či skupině přátel se vždy najde nějaký “šašek, který každého rozesměje. Ten je totiž vždy a všude i v normálním životě, že? A rozhodně je fajn, že se tam nachází i taková ta záporná osoba, která je namyšlená a myslí si, že může všechno. Přeci jen takovou osobu známe ve svém životě taky každý. Ty příběhy jsou prostě tak realistické, začtete se hned a ani nevíte, jak je možné, že už otáčíte na poslední stránku.
Tohle je příběh Sáry, která to jako každá druhá “puberťačka nemá jednoduché. Jak doma, tak ve škole. Skoro všichni nejspíš známe, takové to mluvení od rodičů, co je pro nás v životě nejlepší a co bychom měli i neměli dělat. Jasně, myslí to dobře, ale odepřít svému dítěti výběr na školu, na kterou chce? To mi nepřijde vůbec ok. Pak v tom to dítě chudák plave, cítí se hloupý a rodiče svými výsledky rozhodně nepotěší. V takové situaci se zrovna nacházela Sára a za trest musela jet na prázdniny k babičce do Lhoty, kam chodila i na brigádu do jakési firmy, kde se měla doučit účetnictví. Z trestu se ale nakonec, dalo by se říct, vyklubala odměna. Sára rozhodně zažila jedny z nejlepších prázdnin, potkala zde svou starou partu a i nejlepšího kamaráda, který nenechal její city k němu chladné.
Za mě další super letní příběh, který mohu jen doporučit.
Autorčiny knihy, tudíž i postavy, si prostě nejde neoblíbit. Já vím, už jsem s tím vážně trapná, jak autorku po každém přečtení její knihy vychvaluji, ale ono to prostě jinak nejde. Nepřestane mě udivovat, že pokaždé mi se svým příběhem padne do noty. Jako vážně. Žádná její kniha, kterou jsem zatím četla, neměla chybu. Petra píše tak osobitě, jedinečně a čtivě! Já to fakt miluju, jak mě to vtáhne do děje a mně přijde, že to vlastně všechno prožívám já. Takhle se prostě pozná skvělá autorka, která stojí za to, abychom si přečetli všechny její knihy!
V tomhle příběhu tu máme Natku, slavnou influencerku, která se bohužel musí často stěhovat kvůli práci svých rodičů. Jenže zase kdyby se nestěhovala, tak by vůbec nebyla slavná a neměla by tak boží instagram přeci Každopádně naprosto jsem jí chápala, že jí nebavilo neustále stěhování a že chtěla školu dokončit na jednom místě. Našla si tam kamarády, s třídou celkem vycházela a prostě si tam zvykla. Takže bylo jen dobře, že si konečně dupla a přání jí bylo splněno, ačkoliv Most neměla zrovna v lásce. Nicméně. Ona byla vážně skvělá. Trhlá, zábavná a hrozně přátelská. Takové měla samozřejmě i kamarády. Milovala jsem Naty, Terky a Robina společné chvíle. U toho jsem se vždy nasmála, protože všichni tři dohromady jsou vážně pohroma.
Mezi Naty a Alexem mi to přišlo trochu takové uspěchané. Vůbec se neznali, viděli se jen párkrát, a to spolu ani nemluvili, a najednou byla Naty zamilovaná. Chybělo mi tam takové to získané pouto poznáváním Ale co já vím, třeba i tohle je možné. Přeci jen šlo o první lásku. Jak rychle to ale začalo, tak to i skončilo. Pak spolu skoro polovinu knihy sotva promluvili, což mi přijde vážně škoda. Rozhodně bych brala číst o jejich společných chvílích a o rozvíjející se lásce O Alexovi jsem toho tudíž moc nezjistila a ačkoliv jsem ho postupně začala mít tak nějak ráda, tak mi moc nesedl. Nelíbilo se mi, jak se k Natce choval a házel všechny do jednoho pytle. Jak jí ani sám nevysvětlil, proč nemá rád sociální sítě a jen na ní útočil Jo, zatím je to moje nejméně oblíbená klučičí postava od autorky, ale to nevadí. Každému nesedne každý.
A musím teda říct, že na cyklisťáku si užili spoustu zábavy. Autorka opět nevynechala nějakou zajímavou historku o lecjakým místě, což na ní upřímně miluju. Vždycky je to něco zajímavého a něco, co jsem nikdy neslyšela. Každopádně jsem jim ale nezáviděla těch x desítek km, kterých museli ujet. To bych opravdu nezvládla. Ale záviděla jsem jim, že se podívali na tolik zajímavých míst, na které se rozhodně budu muset zajet podívat také. Je vidět, že autorku baví jak cestování, tak i historie. A jak už sám název knihy prozrazuje, tak se děj odehrává v létě. Takže sluníčko, koupání, krásná obloha Hezky se to četlo, když teď máme deštivo.
No, jak tuhle knihu zhodnotit? Rozhodně jsem měla od ní jiná očekávání. Myslela jsem si, že to bude na styl Petry Martiškový, ale to nebylo. Což mě trochu zklamalo, ale dobrý. České autory se snažím číst a tím je nějak podporovat, protože nejednou se mi stalo, že jsem narazila fakt na skvělého autora, kterého jsem si opravdu oblíbila. Takže i téhle autorce jsem chtěla dát šanci.
Hm. Takže kde začít? Rozhodně plus pro autorku, že byly kapitoly z obou pohledů, to bylo prostě super a něco, co jsem fakt nečekala. Takže mě to příjemně překvapilo. Téma bylo také fajn. Léto, tábor, první láska, koně Ačkoliv mi koně nic moc neříkají a nejsem do nich zapálená jako Vítek, tak jsem si čtení o nich celkem užila. Jenže autorčin styl psaní mi bohužel vůbec nevyhovoval. Po nějakém čase jsem si na to zvykla, ale Jedno velké ALE. Nemohla jsem si čtení tak úplně užít, ponořit se do něho a představovat si, že jsem tam s nimi, protože to prostě nešlo. Asi je to tím, že už nejsem cílová skupina a rozhodně věřím tomu, že kdyby mi bylo o nějakých šest let méně, tak jsem do toho úplně "zažraná".
A jak zhodnotit postavy? Vítka jsem si jakž takž oblíbila, protože byl opravdu moc hodný. Docela náladový, občas dětinský, ale zároveň i vyspělý. K dětem měl velmi hezký vztah, pomáhal jim a choval se k nim jako kdyby byl jejich starší bratr. Nebo alespoň mě to tak přišlo. Nevím, co ho na Klaudii už od začátku tak zaujalo. Vzhled? Chování to určitě být nemohlo, protože se chovala jako namyšlená fiflenka z bohaté rodiny. Podle mě byl pro ní Vítek až moc dobrý, měl rozhodně na lepší holku. Taky mi přišlo docela ujetý to jeho předstíraní, že jeho sestřenice je vlastně jeho holka. Jasně, chtěl se tím zbavit Simony, která se do něho najednou tak hluboce zamilovala, ale to přeci mohl vymyslet i jinak. No nic, když to vezmu kolem a kolem, tak měl na Klaudii dobrý vliv. Konečně se přestala chovat tak namyšleně a povýšeně a stala se z ní docela fajn holka. Bohužel i přesto jsem si k ní nedokázala najít cestu.
Ale musím se přiznat, že ke konci knihy jsem se do příběhu fakt zažrala. Vůbec jsem nepočítala s tím, že by se něco takového mohlo stát. Teda jako no ty jo, nemám slov. Tohle autorka vymyslela pěkně.
Skvělý příběh, u kterého se zasmějete a máte ho přečtený opravdu za pár hodin. Postavy si určitě oblíbíte, protože Chris je takový ten typický bláznivý muž, který se zasekl v pubertě, ale hlavně kvůli tomu si ho tak zamilujete. S Belle se k sobě prostě hezky hodili, což poznáte hned od prvního okamžiku. Nehledejte v tom žádnou hloubku či skryté ponaučení, protože to tam rozhodně není. Není tam ani žádné velké drama, hádky, rozchody Je to prostě příběh, u kterého si máte odpočinout, vypnout hlavu a pobavit se. Za mě je tahle série lepší jak předešlá.
Druhý díl sice nebyl tak dobrý jako první, ale četl se mi relativně hezky. Moc jsem se těšila na to, až se zase začtu do tohohle úžasného světa, který jsem si hned zamilovala, ale hlavně jsem se těšila na Iru, kterého jsem si tak moc oblíbila.
Chvílemi mě štvala Emilie, která vůbec nevěděla, co chce. Nejdříve myslela na to, jak by si chtěla s Irou užít a že v tu chvíli by nezáleželo na tom, že je to její nepřítel ale v té další chvíli si za tyhle myšlenky vynadala a neustále si připomínala, že je tam přeci kvůli vraždě své sestry. Tohle mě štvalo a také to, jak neustále obdivovala Iry tělo. Jo, jasně, já to chápu a neměla bych žádné kecy, kdyby to bylo zmíněno jen párkrát, ale to bylo skoro furt, jakmile její zrak spočinul na něm.
Nicméně. Autorka krásně popsala peklo, které bylo netradiční a vůbec jsem si ho takhle nepředstavovala. Barvitě popisovala i šaty, za což teda klobouk dolů, protože jsem si je detailně dokázala představit- tohle prostě umí. Skoro celou knihu jsem nad něčím uvažovala a snažila jsem se najít odpovědi na všechny ty otázky, které se tam vyskytovaly. Někdy jsem uhodla, ale spíše se přidávaly další a další, takže po přečtení nejsem o nic moc moudřejší. Celkově mě trochu štvalo, musím se přiznat, že skoro všechno tam bylo v hádankách a nikdo neodpovídal přímo. A já opravdu nesnáším hádanky, protože jsem na ně nikdy nebyla moc dobrá. Takže jo, byla jsem lehce frustrovaná, ale o to víc se těším na další díl, kde se snad konečně všechno dozvím.
Určitě musím zmínit i Faunu, kterou si prostě nešlo neoblíbit. Byla to taková bláznivá démonka, která se nestyděla o ničem mluvit otevřeně. Hrozně mě bavila a tak nějak mi připomínala mojí nejlepší kamarádku. Samozřejmě do Iry jsem se zamilovala snad ještě víc. A tak nějak jsem už od začátku tušila, kým doopravdy je, ale když se mi to potvrdilo, měla jsem fakt radost, že alespoň něco jsem uhádla.
Do tohohle světa jsem se naplno ponořila, což se mi nestalo už docela dlouho. Miluju všechny ty neodpovězené otázky, tajnosti, plány i přesto, že mě to lehce vytáčí. Ke konci knihy jsem snad ani nedýchala, jak moc to bylo napínavé. Opravdu mě štve, že to autorka ukončila zrovna takhle, protože já potřebuji okamžitě číst dál! Jo, asi jste všichni pochopili, jak se těším na další díl.
Nějak teď prokrastinuji a místo učení si čtu další a další knihy od autorky. Opravdu je to jak droga, protože miluju její příběhy!
Tenhle příběh, řekla bych, se řadí k těm lepším. Moc jsem si užila celý ten jejich výlet a spoustu postav si oblíbila. Místy mi přišlo, že Nina a Vanda nejsou ty správné kamarádky, ale za to taková Iveta byla skvělá. I mužské osazenstvo nemělo chybu. Jana mě ze začátku štvala tím, jak se furt vymlouvala, proč Sebastiana neukázat. Byly to dost chabé výmluvy a ani já bych jí nevěřila, že nějakého kluka vůbec má. Neměla si to vůbec vymýšlet, hlavu by jí za to nikdo neutrhl. Také mě štvala tím, jak moc si sebou byla nejistá. Když jí někdo pochválil, tak si hned myslela, že si z ní jen dělá srandu. Každopádně ke konci knihy konečně nějaké to sebevědomí našla, za což jsem na ní byla hrdá.
U autorky mě štve jen jediná věc-otevřené konce. Otevřené konce fakt nesnáším, ale tady to dokážu jakž takž překousnout. Každopádně by mě zajímalo, jestli má autorka knihu, kde nějaký ten konec opravdu je.
Už jen ten název Vás úplně svádí k tomu, abyste si knihu pořídili. Přečtená anotace Vás jen utvrdí v tom, abyste si knihu koupili, protože zní moc dobře. Velké plus je, že jsou tam kapitoly z obou pohledů, to miluje snad každý čtenář. Nejdříve jsem si myslela, že autorka je zahraniční, ale jakmile jsem si přečetla první kapitolu, bylo mi jasné, že je naše česká. A tím nechci říct, že je to něco špatného. Já české autory miluju a hrozně ráda je podporuji! Každopádně musím se přiznat, že tenhle příběh mi až tak nesedl. Řekla bych, že je spíše určený pro mladší ročníky a jsem si skoro jistá, že tak 3 roky zpátky bych ho úplně hltala, ale bohužel už nepatřím do cílové skupiny.
Autorka hodně používala takové ty klišé fráze, které jsou snad v každém takovém románu, ale tady jich na můj vkus bylo až moc. Nikdy mi tohle nevadilo, ale zde mě to lehce štvalo. Taky bych neřekla, že se hlavní postavy chovaly na svůj věk, vzhledem k tomu, že už chodily na vysokou školu. Avšak i tak jsem si k ním (po nějakém čase) našla cestu. Niki jsem měla ráda, protože snad každý knihomol si prošel tou fází, kdy pro nás nic jiného než kniha neexistovalo. U mě toho tak bylo v 15 letech a dodnes si pamatuji, jak mi taky všichni vyčítali, že vůbec nežiju, že si neustále jen čtu a nic jiného nevnímám. Zanedbávala jsem tak i své kamarády a musím takhle zpětně uznat, že jsem vážně moc "nežila". Zlom přišel až kolem 17 let, kdy mi moje nejlepší kamarádka zakázala číst ve škole. Od té doby dávám přednost spíš svému životu, než tomu knižnímu, ale stále dost čtu. Ale to jsem zase odbočila. Na Niki se mi líbil ten její zápal pro čtení a i to, jak se zastávala svých oblíbených knih, když je někdo odsuzoval. Též se mi líbilo, že to nebyla žádná křehká květinka, ale dokázala se za sebe postavit a stát si za svým názorem, který se ani nebála dát najevo. Její práci v knihovně jsem jí tajně záviděla, protože takovou bych chtěla i já.
Celý ten děj byl lehce předvídatelný, ale s tím jsem do toho šla. Takové knihy potřebuji, abych si odpočinula a na nic nemyslela. Za mě se událo všechno moc rychle a vlastně tam ani nějaká velká zápletka nebyla. Nepochopila jsem, proč Nikol byla naštvaná na Luka. Zas tak nic hrozného neudělal. Každopádně mu odpustila brzy, za což jsem byla ráda. Přála jsem jim to, a byla jsem fakt šťastná, když jim to vyšlo.
Tenhle příběh jsem si moc užila. Nebylo tam žádné drama a nic nad čím bychom museli nějak zvlášť přemýšlet. Moc se mi líbilo i to prostředí, ve kterém se kniha odehrávala. Být veterinářka byl můj dětský sen, který jsem si bohužel nesplnila, ale tady jsem si o tom mohla alespoň něco počíst. Postavy byly též skvělé, ani jedné nemohu nic vytknout. Prostě průměrná kniha, která Vám zlepší náladu, doporučuji.
Autorka pro mě nebyla neznámá, protože už kdysi dávno jsem četla její další dvě knihy, které mě bavily a skvěle se četly. Ani jsem nevěděla, že jí vyšla nějaká nová kniha, ale když jsem to viděla, tak jsem neváhala. Moc dobře si totiž pamatuji, že mě její styl psaní bavil. No a neudělala jsem chybu. Kniha se četla sama, přísahám. Měla jsem jí přečtenou fakt na posezení až mi to bylo malinko líto. Jenže bylo to takové “odpočinkové” čtení, nic vážného se tam neřešilo.
Věřím tomu, že Madison spousta lidem nemusí sednout, protože je možná trochu víc sebevědomá a chová se maličko nafoukaně, ale já si jí oblíbila. Mně se líbilo, jaký měla pohled na lásku a že dokázala přiznat, že Zacha nemiluje. Proč by totiž tvrdila něco, co není pravda? Ona vážně byla svá a trochu mi připomínala sebe v nějakých případech. Jen mě na ní štvalo, že neřekla Zachovi hned pravdu. Každopádně tohle asi byla jediná věc, která mě na ní štvala. Jinak se mi moc líbilo, jaký měla vztah s mamkou. Byly to spíš takové kamarádky, které spolu mohly probrat cokoliv a nebylo jim to trapné (což mi zase připomínalo můj vztah s mámou). Také bylo moc fajn, že byla společenská a nebála se někoho oslovit. Také se nebála říci svůj názor a navíc byla velmi cílevědomá. Se svýma kamarádkama měla též úžasný vztah a ve všem je podporovala a za nic je neodsuzovala. Třeba s Wren se skvěle doplňovaly a měly stejný smysl pro humor. Jo, byly to puberťačky, ale člověk se s nimi alespoň zasmál.
No zkrátka mi tak nějak všechny postavy přirostly k srdci. Tanner byl takový ten vtipný a trhlý troubu, ale správný kluk. Grayson byl vtipný a hlavně upřímný, to se mi na něm dost líbilo. Duncana jsem si též oblíbila, i kdybych asi neměla. A Jesse? Ten byl prostě naprosto úžasný. Snad sen každé puberťačky, hlavně když hraje v kapele. Navíc to nebyl žádný bad boy, který střídal holky na potkání, ale hodný a slušný kluk. Toho si nešlo neoblíbit.
Takže od příběhu nečekejte nic velkého, protože je to spíš určené pro mladší ročníky. Řeší se tam první lásky, rozdíl mezi mít rád a milovat, zrada kamaráda, nález otce a srovnání se s tím, hledání vnitřního klidu… Ale to prostředí? Fakt skvělé! Já mohu jen doporučit.
Tuhle knihu jsem si pořídila, aniž bych se podívala na recenze. Zaujala mě ta krásná obálka a i anotace mi nezněla špatně, takže tahle kniha byla jasná volba. Na recenze jsem se podívala až pak, a zjistila jsem, že moc dobré nejsou. Jsem ale ráda, že jsem se nenechala odradit, protože mě se kniha vážně líbila. Trochu na styl Johna Greena bych řekla. Také vás to donutilo nad různými věcmi přemýšlet a metafory tam samozřejmě také nechyběly. Co jsem fakt ocenila a z čeho jsem měla největší radost bylo to, že kapitoly se střídaly z obou pohledů. Tohle prostě miluju, protože si takhle lépe dokážu vytvořit nějaké poutu i k té druhé postavě.
Nick byl super. Z anotace jsem si myslela, že to bude takový ten typický děvkař pilot, ale ono vůbec. Líbilo se mi to. Líbilo se mi, že se nebál dávat najevo city a nedělalo mu problém říci, co si myslí. Bylo hezké, jak o všem přemýšlel a prostě to nebyla ta typická postava kluka. Nešlo mu jen o ten sex, on chtěl prostě víc. Liv viděl jako středobod jeho vesmíru a bylo strašně krásné číst o tom, co si o ní myslí a co pro něho vůbec znamená.
Olivii jsem si taktéž oblíbila. Nebyla něčím nějak výrazná, neměla žádné superschopnosti nebo něco podobného. Prostě byla normální a právě proto mi připadalo, jako kdyby opravdu žila. Neměla to lehké a vůbec jsem se nedivila, že byla chladná, odtažitá i nedůvěřivá. Byla to ovšem super holka, se srdcem na správným místě. Navíc se mi moc líbilo, jací spolu s Nickem byli. Když byli spolu, tak jako by neexistovali žádné problémy a lidi okolo. Jako by měli svůj vlastní svět do kterého nemohl nikdo jiný proniknout. Neustále se ptali na své myšlenky a nevím… kdo by prostě takový vztah a hlavně to poutu nechtěl? Takový ten pocit, že jste tou osobou opilý? To vědomí, že jemu na vás opravdu záleží, protože jste to poznali z jeho očí a gest… oni spolu měli prostě krásný vztah, který jsem jim mohla jen závidět.
(SPOILER) Sama nechápu, že jsem se do téhle knihy pustila. Opravdu bytostně NENÁVIDÍM milostné trojúhelníky, fakt je nesnáším. Pokud tedy už z anotace poznám, že se v příběhu bude nějaký vyskytovat, většinou knihu ani nečtu. Jenže tady jsem musela udělat výjimku, protože na tuhle knihu byly všude reklamy a co jsem si tak pročítala, tak i kladné recenze. Navíc miluju vílí svět a tahle série se přirovnává k Dvorům, což mě přesvědčilo si knihu přečíst. (proč vždycky všechno tak okecávám, když vás tohle určitě ani nezajímá? No nic…)
Kniha se mi líbila, o tom žádná, jenže mě tam štvala ta část, kdy si princ Ronan vybíral z několika dívek svou potenciální nevěstu. Připomínalo mi to hrozně Selekci, asi jako každému. Já nevím, ale tohle se mi prostě do toho fantasy světa vůbec nehodilo a ani mě to nebavilo číst. Možná proto, že nejsem nějaký obrovský fanda Selekce. Nebo taky proto, že Brie se tady chovala nesměle a já nevím… neviděla jsem v ní tu odhodlanost a tu sílu jako tomu bylo ze začátku příběhu. Chovala se jako dítě, jako křehká panenka, která nic nevydrží. Byla přecitlivělá a furt řešila její pocity. Strašně mě to štvalo. Měla zachraňovat Jas, ale ani na ní moc nemyslela. No a rozhodně mě naštvala svým rozhodnutím ke konci, kdy jsem fakt nahlas musela křičet, ať to sakra nedělá. Moc dobře jsem věděla, že ani Sebastian nebude ten, za koho se vydává.
Nesnáším milostné trojúhelníky a tahle kniha mi přesně připomněla proč. Protože si víc oblíbím jednoho a ona skončí s tím druhým. A taky mě vždy pěkně štve, jak jsou ty hlavní hrdinky nerozhodné. Nooo, konec mě překvapil a mě strašně štve, že u sebe nemám druhý díl, který bych si mohla přečíst hned teď. Nějak jsem nepochopila, proč se kniha přirovnává k Dvorům, protože Dvory jsou rozhodně lepší. Jasně, společné prvky to má, ale přeci to nikdo nemůže srovnávat se DVORAMA, kde je ten svět krásně propracovaný a úžasný. Neříkám, že tahle kniha byla špatná, to vůbec. Jak už jsem psala, líbila se mi. Jen jsem od toho měla větší očekávání, což byla očividně chyba. Na druhý díl se ale opravdu těším.
Autorku mám vážně ráda. Její série Znovu je skvělá a jedna z mých nejoblíbenějších. Ona prostě píše tak skvěle, že se hned začtete a přestanete myslet na věci okolo sebe. Tady jsem sice měla trochu pocit, že to snad nenapsala ani ona, ale to byl jen ten začátek.
Zatím mám tedy přečtený jen první díl, ale strašně dlouho jsem se k němu musela dokopávat. V knihovně mi kniha ležela několik měsíců, protože jsem jí po prvních pár přečtených stránkách hned odložila, jelikož se mi moc nezamlouvala. Vadilo mi, že se hlavní hrdinka chovala vlastně jako dítě. Byla bez zkušeností a téměř nevinná, prostě jako dítě. I to její vyjadřování… Nevím. Každopádně jo, musím přiznat, že po nějakém čase jsem si na ní zvykla a začala jí mít celkem ráda. Na ní bylo strašně super, že se nebála za sebe postavit a říct svůj názor. Měla takového bojovného ducha a to se mi líbilo. V každém případě musíte pár kapitol vydržet a pak se to rozjede, slibuju. Prostě nedělejte to stejné a neodkládejte do po pár přečtených stránkách.
Bylo pěkné, jak se postupně začalo mezi Ruby a Jamesem tvořit přátelství. Když si vzpomenu na ty začátky, kdy se furt jen dohadovali a nemohli se vystát… A James na mě ze začátku působil jako takový ten typický bohatý frajírek, který si myslí, že mu patří celá škola a všichni k němu snad vzhlíží. Jak jsem ho však poznávala, samozřejmě jsem zjistila, že takový není a vlastně jsem si ho dost oblíbila.
Jo a vlastně vím, proč jsem prvně tu knihu odložila. Tady je to taková ta klasika, která je snad skoro všude a já jsem toho už přečtená! Bohatý a oblíbený kluk a naopak chudá holka, kterou nikdo nezná… Prostě takových knih je.
!!!Teď SPOILER!!! Přišlo mi strašně vtipné, jak James nevěděl, jak Ruby podplatit a najednou ho napadlo, že si její mlčení teda koupí sexem. Jak úplně odevzdaně prohlásil "kde to chceš". Fakt jsem se u toho musela smát, protože to by tedy podstoupil hroznou oběť Na druhou stranu je ale hezké, že je až tak moc loajální k své sestře, že by pro její bezpečí byl schopen udělat fakt cokoliv
No teda. Stále nějak nedokážu pochopit, že tohle je poslední díl téhle úžasné série. Vůbec jsem nečekala, že mě tak chytne a že mi celý tenhle svět a hlavně ty postavy přirostou tak moc k srdci. Je mi strašně líto, že už o nich číst nebudu. S jistotou ale vím, že si dám rereading. Když si jen vzpomenu, co všechno jsem s nimi zažila, kolik cesty ušli… Vážně mám slzy na krajíčku, protože tohle je jedna z mých oblíbených sérií. Určitě se mi vyplatilo čekat na další díly. Jak je možné, že si mě tak získali? Lou, Coco, Reid, Beu, Ansel… Všechno jsem prožívala s nimi. Jejich radosti i starosti. Jejich zoufalství a odhodlání. Jejich bezmoc, ale i lásku. Já byla součást jich, součást toho světa. To vypovídá o tom, že tohle ja sakra skvělá série, která se jen tak nenajde. Myslím, že na ně budu vzpomínat ještě dlouho a s úsměvem na tváři.
Také musím podotknout, že autorka je vážně skvělá a já se do ní zamilovala. Styl jejího psaní je prostě báječný. I zbytečně protáhle scény nebo situace se mi četly dobře a rychle. Nedokázala jsem se od čtení odtrhnout, tak tomu bylo pokaždé. Vážně moc doufám, že autorce u nás vyjdou i další knihy, protože by byla škoda, kdyby ne.
V závěrečném díle bylo spoustu zvratů a situací, které jsem nepředpokládala. Tenhle díl byl nabytý akcí, ať si ostatní klidně říkají, že byl nudný, pro mě ale rozhodně ne. Někdy se mi i zatajil dech, jak jsem netrpělivě četla, jak nakonec ta daná situace dopadne. Nemělo mě udivovat, co Reid pro Lou udělal, ale stejně mě to udivovalo. Takový on prostě je. Za každé situace jí chtěl chránit a bránit. Láska k ní byla skoro hmatatelná. Moc se mi líbilo, jak se oba dva pro sebe obětovávali. Jak si ani jeden nedokázal představit život bez toho druhého. Jak láska k tomu druhému byla natolik silná, že jim nezáleželo na vlastním životě tolik jako na tom druhým. Bylo to strašně pěkné a já se u tohohle vždy rozplývala. Je nedokázala rozdělit ani smrt, protože i přesto by si k sobě cestu nějak, jakkoliv, našli.
Docela jsem si tady oblíbila i Jeana Luca. Vůbec nebyl tak špatný, jak jsem si myslela. Tedy, abych to uvedla na pravou míru, vlastně jsem nikdy proti němu nic moc neměla a nějaké ty sympatie k němu chovala. V tomhle díle se mi ale nějak vkradl do srdce.
Samozřejmě Beu celé té sérii dodával šmrnc. U jeho vtipů a různých poznámek jsem se nasmála asi nejvíce. On byl prostě skvělý.
A bylo až neuvěřitelné, kolik pro sebe ta parta znamenala. Brali se jako rodina. Když jeden byl v nebezpečí, ostatní ho bez zaváhání přišli zachránit. Pomáhali si, chránili se a bránili. Jako opravdová rodina. Ačkoliv je nespojovala stejná krev, spojovalo je ještě silnější pouto.
Ach jo. Opravdu nedokážu vstřebat, že už je konec a já se s nimi musím rozloučit. Tahle série se mnou byla skoro dva roky a nedokáži slovy popsat, co všechno ve mně zanechala. Miluji knihy, které ve mně dokáži vyvolat nějaké emoce a pocity. A tahle série jich ve mně vyvolala spoustu. Vztek, smutek, radost, stesk, hrdost… Hlavně jsem se u ní ale nasmála a dost toho nabrečela. Všechny tři díly mi neuvěřitelně přirostly k srdci, kde ještě dlouho zůstanou. Bude trvat, než najdu něco podobného, co mě tak moc chytí.
Tak to bylo vážně moc milé čtení! Na večer či chvíli volného času úplně ideální. Zahřeje Vás to u srdíčka a naladí skvěle na vánoční náladu. Autorka měla vážně skvělý nápad, když ty dvě prohodila. Bylo to zajímavé, spontánní a dobrodružné? Opravdu jsem měla pocit, jako bych v té knize a tom prostředí byla také. Takže vážně klobouk dolů! Hlavně to bylo hodně čtivé, což bylo na jednu stranu dost "otravné" (myšleno v hezkým samozřejmě), protože jsem nemohla přestat číst a knihu přečetla za pár hodinek. Jen upozorňuji, že je to spíše určené pro mladší ročníky, ale i já si to moc užila.
Teď k postavám. Obě dvě jsem si oblíbila, protože v jejich případě to ani nešlo jinak. Obě byly moc milé a přátelské. Je mít ve svém okolí, tak každému hned zlepší den a naladí na Vánoce. Hlavně Holly, která byla Vánocemi doslova posedlá. Vážně. Nikdy jsem nečetla o holce, která tak moc tyhle svátky miluje. Celkem bych jí potřebovala, protože má skvělého vánočního ducha a je za každé situace optimistická. Máš špatnou náladu? Pusť si třeba koledu, dej si cukroví a všechno bude v pohodě. Asi tímhle se řídila. Její posedlost seznamy byla celkem fascinující. Už jen pro to, že já jsem spíš víc jako Elle a nic si neplánuji a už vůbec nesepisuji. Každopádně… hlavně ona mě naladila na vánoční náladu. Všechny ty její body na seznamu jako shlédnout vánoční film, podívat se na trhy, neodmítnout žádný vánoční nápoj, zpívat nahlas “All I want for christmas is you” … Ta její radost i z té nejmenší maličkosti (třeba z vánočních ozdob) byla fakt krásná. Ona dokázala i ty, kteří Vánoce nesnášeli, naladit na vánoční atmosféru, což je docela ohromující, ne?
A jak už jsem zmínila, tak Elle byla taky skvělá! Sice nebyla tak poblázněná Vánocemi jako Holly, ale i na ní ta vánoční atmosféra začala působit a všechny ty maličkosti si dost užívala. Také si uvědomila dost zásadních věcí jako třeba že přátelé jsou mnohem důležitější než nějaká vánoční výzva. Vlastně Elle a Holly byly přesnými opaky, ale tak krásně se doplňovaly. Navíc jim to spolu moc svědčilo a já byla moc ráda, že se našly, protože si vybudovaly pevné přátelství. Jo a musím podotknout, že Elle je vážně blázen. Celá ta výzva byla naprosté šílenství a já bych na to vůbec neměla nervy. Ona to ale zvládala skvěle, jako všechno ostatní.
Jestli jste teda ještě nepochopili, tak Vám sděluji, že tohle si vážně MUSÍTE přečíst! Zaručuji Vám, že Vás kniha nezklame a určitě Vás naladí na Vánoce a na chvíli zapomenete na ten každodenní stres, což potřebujeme asi všichni, ne? Navíc autorka nám tam krásně popsala vánoční Londýn a New York. Škoda, že se taky nemohu s někým vyměnit.
Hm… já se na tuhle knihu strašně těšila. Autorčinu knihu Spolubydlící miluju a naprosto mě uchvátila. Tuhle jsem si tedy nemohla nechat ujít a koupila jeem si jí hned po vydání. Anotace zněla slibně, obálka vypadá nádherně, ale… Možná jsem od toho měla větší očekávání. Ne že by byla kniha vyloženě špatná, ale skoro nic se tam nedělo. Vlastně to bylo jen o tom, jak se vyrovnávat se svým smutek. Místy to bylo vážně smutné i dojemné. Jenže to bylo jen pár kapitol a kniha má přes 350 stránek! Občas se mi to čtení vleklo a občas jsem neměla chuť tu knihu ani otevřít…
Nicméně bylo fakt smutné číst, čím si Leenina sestra Carla procházela. Nebylo to lehké, protože jsem se snad u každé vzpomínky na ní rozbrečela. Bylo mi to tak líto. Bylo mi líto, čím si musela procházet její rodina a hlavně její sestra Leena. Leena byla super holka. Hodně ambiciózní, ale velmi chytrá. Hodně pracovala, aby se vyrovnala se svým smutkem a to jí nedělalo moc dobře. Určitě jí výměna hodně prospěla a konečně našla trochu klidu na duši.
A Eileen byla opravdu vtipná a okouzlující babča. Bylo hezké číst kapitoly z jejího pohledu. U těch jsem se dost nasmála a v hlavě mi často běžela otázka, jestli to myslí sakra vážně. Na svůj věk byla velmi čilá, takže bych jí na 79 opravdu neřekla. Její příhody během randění byly nezapomenutelné. Vážně, nemohla jsem se přestat smát. Když si představím starou paní jak…. Nebo její zkušenosti se seznamkou se také nešlo nezasmát. Avšak vůbec mi nepřipadalo, že je to život staré paní, bylo to dost nereálné. Tohle mě občas štvalo, ale jinak jsem si to užívala.
Takže není to úplně top příběh. Kniha Spolubydlící byla o tolik lepší a o hodně jsem si jí užívala. Furt tam byla nějaká akce, takže jsem se nikdy nenudila, což se o tomhle příběhu říci nedá. Nebyl špatný, mohu ho doporučit, ale nic od toho neočekávejte.
Tahle kniha se mi do ruky dostala úplně náhodou. Nikdy jsem o ní neslyšela a ani neviděla žádnou recenzi. Anotace mě ale celkem zaujala, tak proč si to nepřečíst? Ta kniha nebyla špatná, ale žádné wow to také nebylo. Byla to spíš taková oddechovka na odpoledne, kterou máte přečtenou do pár hodinek. Jo, čtivost jí upřít nemohu. A za mě jedno velké plus bylo, že celá kniha je psána z pohledu kluka. To jsem fakt koukala a udělala mi to strašnou radost. Nevím proč, ale u všech knih mám raději klučičí pohled. Děj nebyl nic moc. Vlastně se tam skoro nic nedělo, ale i tak se mi to docela líbilo.
Všechny postavy jsem měla ráda. Zamlouval se mi Sam a jeho posedlost hororovými filmy (miluju horory). On byl trochu jiný, než ostatní kluci v jeho věku. Holky ho nezajímaly, nechodil na žádné párty a nebyl moc oblíbený (což bylo další plus knihy). Pak tam přišla Camilla, která byla naprosto skvělá! Moc se mi líbila ta energie, kterou měla. Byla hodně upovídaná a sebevědomá, ale nebyla namyšlená. Její vztah se Samem byl úžasný! Bylo hezké, jak ho konečně popostrčila k tomu, aby vylezl ze svého pokoje a zašel někam ven. Jak on sám zmiňoval, úplně mu narušovala řád. Každopádně Camilla byla super kamarádka, kterou by chtěla snad každá holka. I vedlejší postavy jsem měla v oblibě. Mika, který byl většinou času dost tichý, ale hodně všímavý. Adriana, který furt jedl a dělal nějaké hlouposti a Allison, která byla taková ta kamarádka do nepohody.
Vlastně jsem si příběh užila a takhle na konec léta to bylo fajn nenáročné čtení. Nevím, jestli se ke knize ještě někdy vrátím (spíš ne), ale nelituji čas, který jsem nad ní strávila. Takže pokud nemáte co číst a nehledáte v příběhu žádnou hloubku a nechcete u něho přemýšlet, tak tohle jednoznačně doporučuji.
Od autorky jsem před pár roky přečetla Růžový víkend a příběh se mi moc líbil. I tenhle mě zaujal svou anotací a byla jsem přesvědčená, že tohle je prostě sázka na jistotu. Jenže bohužel nebyla. Musím uznat, že kniha byla opravdu čtivá a postavy byly strašně fajn, ale… Očekávala jsem, že tam nějak budou více rozebrané Chasovo myšlenky a pocity. Hlavně to, jak se s tou tragédií, která postihla jeho manželku, vypořádává. Jenže tohle bylo jen začátkem knihy a pak nic. Prostě v jeden den si řekl, že takhle žít nemůže a od všeho se odpoutal. No a Marcii jsem měla ráda, ale ta její nabídka, aby si jí Chas vzal? Jen kvůli tomu, že on neměl peníze a ona nechtěla zestárnout sama? Co to sakra? Jako hm… měla kuráž, ale…️ Možná jsem na tyhle příběhy mladá a za pár let by se mi třeba kniha líbila, ale teď jí hodnotím jen jako takový průměr. Já jen doufám, že poslední díl bude lepší.
Tahle kniha se mi líbila asi nejvíce, netuším proč, ale když si to tak zpětně přehrávám, tak ji mám nejraději. Nejspíš to bude tím, že se konečně dají dohromady a nic je nerozdělí, ani rodina…natož přátelé.
Líbí se mi, jak Tyler naložil s jeho minulostí a udělal to, co potřeboval skoro celý svůj život. Líbí se mi, jak se nevzdal Eden a ukázal jí, co všechno pro sebe dělal a jak se změnil od doby, co se poznali. A nejvíc se mi líbí, že spolu přemýšlí o budoucnosti, že spolu tu budoucnost tvoří a že i po tom, co si spolu prožili, dali svému vztahu znovu šanci.
Autorka nám v téhle knize skvěle popisuje New York! Je lehké si představit, jak to tam vypadá, když nám to takhle krásně popsala️. Každopádně tu máme opět Eden a Tylera, kteří spolu stráví 6 týdnu v New Yorku. Bez přátel, rodiny.. mohou se chovat jako běžný pár. Přiznávám, že konec mě překvapil a zároveň strašně rozesmutnil. Brečela jsem tak moc, že mi na stránkách zůstaly skvrny od řasenky
(SPOILER) Tohle pro mě bylo těžké čtení. Já jsem opravdu hodně empatický člověk. Dokážu se do postav snadno vcítit a představovat si, co bych na jejich místě dělala já. Takže tahle kniha se neobešla bez spousty slz, otázek typu: „co bych asi dělala já? Jak bych se k tomu stavěla? Udělala bych to, co ona nebo bych to vzdala?" a nespočty myšlenek. Po přečtení mě z toho všeho brečení (skoro každou kapitolu jsem brečela, ačkoliv jsem vůbec nechtěla) bolela hlava a navíc jsem asi hodinu strávila tím, že jsem jen tak koukala do stropu a přemýšlela. O životě. O tom příběhu. O tom, jaké mám štěstí atd. A ačkoliv jsem věděla, co mě čeká a snažila jsem se na to psychicky připravit... v průběhu čtení jsem zjistila, že se na tohle vážné téma (a čtení) nedá vůbec připravit.
Ava měla báječnou rodinu (tz. i její super kamarádky), která jí za každé situace podporovala a podržela jí. Ona sama byla báječná. Byla vtipná, snažila se hledat všechno pozitivně, užívala si života jako nikdy. Moc se mi líbilo, jak brala svou nemoc, jak se s ní vypořádala, jak na to reagovala. Neupadla do depresí, ale snažila se opravdu žít. Splnit si svůj velký den a možná… možná našla konečně někoho, koho doopravdy milovala. Vážně jsem jí moc obdivovala, protože byla hodně silná. Sem tam měla špatný den, ale to je úplně normální. Jinak prostě vždy byla takové sluníčko, které si tohle vůbec nezasloužilo.
A náš fotograf James? Neuvěřitelný! To, jak se s Avou bavil? Jakoby neměla žádnou smrtelnou nemoc (teda většinou). Koukal na ní jako na zdravého člověka. Líbila se mu a neostýchal se to přiznat. Prostě skvělý chlap, kterého si nešlo neoblíbit. Moc dobře věděl, do čeho jde, když se s ní nějak zaplete…. a i přesto do toho šel. Věděl, co ho čeká a stejně si s ní začal. To je pro mě prostě chlap (knižní postava), která si zaslouží nějaký obdiv, chválu…cokoliv. Navíc byl strašně hodný a vtipný. I jeho jsem obdivovala, strašně moc.
Tenhle příběh je nádherný a já bych všem doporučila, ať si ho přečtou. Tohle se stává denně a bylo by fajn o tom něco přečíst, ač je to jen román pro holky.