Ella161
komentáře u knih
Holka na suchu
Laura Silverman
Tohle bylo tak strašně milý čtení! Miluju tyhle knihy, které nejsou nějak více náročné, ale vždy tam najdete něco, nad čím se zamyslíte.
Na tuhle knihu jsem narazila náhodou a o autorce jsem ještě neslyšela. Každopádně si mě fakt získala. Opravdu mi vyhovuje její styl psaní. Zamilovala jsem se do všech postav a hlavně do toho příběhu. Jen je škoda, že jsem si to čtení nenechala na léto, protože teď se léta fakt nemohu dočkat. To čtení mě na něho úplně naladilo.
Děj nebyl nijak zvlášť složitý, ale byl fakt hezký. Bylo pěkné číst o tom, jaké má hlavní hrdinka pocity, když surfuje. Jaké to je, když Vás opustí Vaše nejbližší osoba. Jaké to je, když Vám nějaká nepředvídatelná situace překazí Vaše plány na léto. Také to, jaké to je, když jste tisíce mil od svých přátel a máte strach, že Vás vymění nebo na Vás zapomenou. Myslím si, že autorka všechno popsala skvěle i detailně. Za což si u mě celkem šplhla.
Jak už jsem zmiňovala, postavy jsem si neskutečně zamilovala. Hlavní hrdinka Anise mi byla hned sympatická. Líbilo se mi, jak byla zapálená do surfování nebo to, jak moc si vážila svých přátel, rodiny i svého domova, který milovala nadevše. A její slovník byl naprosto dokonalý, protože používám přesně stejný, ačkoliv se to k holce "nehodí".
A Lincoln? Získal si mě už jen tím, jak si ze sebe a svého "postižení" dokázal dělat srandu. Také byl velice hodný a přátelský. Nebyl to žádný děvkař (díky bohu), čímž u mě získal jen body navíc (Mám pocit, že v těhle dívčích románech je snad vždy hlavní hrdina děvkař. Miluju klišé, ale tohle se mi dost příčí). A nesmím zapomenout zmínit, že byl sebevědomý, i když většina lidí by tuhle vlastnost v jeho případě neměla. Fakt jsem ho obdivovala. Hlavně to, jak se k celé té své situaci stavěl.
Takže knihu všem moc doporučuji! Je přečtená jen za pár hodin. Mně to trvalo jen 6 hodin i s přestávkami (až tak poutavě to bylo napsané). Jsem spokojená s tím, jak to autorka vymyslela... jen možná. Já nevím. Možná by se mi líbilo, kdyby si Anise vybrala někoho jiného. Jasně, Lincoln je fajn, ale oblíbila jsem si i tu druhou možnost.
Možná tentokrát
Kasie West
Na knihu jsem se moc těšila a měla jsem fakt velkou radost, když mi přišla. Protože tohle je Kasie a její knihy mi vždy zlepší náladu i den. Tahle kniha vůbec nebyla výjimkou! Opravdu mě nadchl celý ten nápad toho, že se děj odehrává na různé akce a tudíž po celý rok (Velikonoce, Den matek, svatby...). Také bylo krásné zpestření třeba ty kytičky, které oddělovaly kapitolu nebo nějaký poznatek o kytce, která zrovna měla být hlavní na nějaké akci.
Ale co mám opravdu ráda? Autorčiny hlavní hrdinky. Vždycky nějak vyčnívají z davu a každá má svojí posedlost, kterou by za nic na světě nevyměnila. Tady Soph má třeba návrhářství a celkový design. Také se mi líbí, že byla sarkastická a měla skvělé postřehy. Nedělalo jí problém s kýmkoliv komunikovat a říct svůj názor, i když nebyl vždy pozitivní a v přátelském duchu. To mám na ní nejspíš nejraději. Nebála se a vždy si stála za svým.
No a Andrew je takový ten správný kluk, kterého si nejde neoblíbit. Jen mě trochu mrzelo, že tam nebyl zmiňován víckrát a že se vlastně se Soph viděli jen na akcích, které někdo pořádal.
Ta romantická linka nebyla nic moc a stále mám za to, že autorčin nejlepší příběh je P.S. Líbíš se mi. Ale i přesto jsem si příběh dokázala oblíbit a vím, že nezůstane přečtený jen jednou. Už se těším, až se k němu vrátím.
Knihu opravdu doporučuji, když si chcete oddechnout nebo když nám počasí zrovna nehraje do karet. Čte se velmi rychle (já jí měla za 4 hoďky přečtenou), což je na jednu stranu škoda. Chtěla bych s tím příběh strávit delší čas a dozvídat se, co nového se stane. Na léto je to vážně ideální volba.
Po tvém boku
Kasie West
Tenhle příběh na mě zapůsobil nejsilněji ze všech Westovek. Je zde několik vážných témat a bohužel ani jedna hlavní postava to neměla v životě jednoduché. Každopádně už od prvního momentu jsem si je oblíbila a cítila k nim vřelé sympatie.
Dax mě zaujal tím, že nebyl populární a ani nějak oblíbený. Byl samotář a hodně uzavřený. Nicméně, jakmile jsem ho začala víc poznávat, nešlo si ho neoblíbit. Všechny ty váhavé úsměvy, suchý humor, tajemnost... To, jak se nechtěl vázat, ale začal se pomalu s Autumn sbližovat. To bylo tak sladký! Hlavně to, jak nechtěl dávat najevo, že mu na ní záleží. Jejich vztah se rozvíjel pomalu a opatrně. Tohle jsem si na celém příběhu užívala nejvíc. Nebyla to láska na první pohled, ale o to víc to bylo kouzelné. A jak si vždycky za každé těžké situace pomohli a byli tam pro sebe!
Autumn byla holka, která byla pro změnu oblíbená. Měla spoustu přátel a většina lidí si jí hned oblíbila. A já se jim ani nedivím. Byla strašně milá, hodná, přátelská i humor jí nechyběl. Jejich společné chvíle s Daxem jsem si hrozně užívala, protože jsem se u nich nedokázala neusmívat. Miluju jejich vztah a to, jak se doplňují.
Po přečtení jsem (a to jsem knihu četla už 3x) nedokázala pár minut smazat úsměv z tváře, protože tenhle příběh je tak moc skvělý! Všechny Westovky jsou skvělé a všechny mám moc ráda, ale tenhle se řadí mezi top 3 od autorky. Pokud jste Po tvém boku ještě nečetli, tak děláte velkou chybu a měli byste to v co nejbližší době napravit. Nemůžete se o tenhle příběh ochudit.
Polibek v Římě
Catherine Rider
Doposud jsem měla nejraději Polibek v Paříži, ale to se po přečtení téhle knihy změnilo. Ten je opravdu nejlepší z celé série! Už jen proto, že jsou tam témata, které miluju a o kterých strašně ráda čtu. Tedy o fotbale a vaření.
Máme zde Annu, která pro jídlo prostě žije. Ta její vášeň k vaření je tam tak strašně krásně popsaná! Moc jsem si tu holku oblíbila, protože to měla v hlavě srovnané a nedělala něco, co sama nechtěla (Například to, jak neřekla ano svému příteli, který jí požádal o ruku. Když si v tom vztahu nebyla jistá, tak proč by také měla souhlasit, není to tak?). Každopádně také byla milá, přátelská, chytrá i velice empatická.
A máme zde i Mattea. Krásného, hodného a sympatického Itala, který hraje profesionální fotbal. Každopádně po jednom zkaženém zápase měl chuť se na to všechno vykašlat, a v tu chvíli, kdy chtěl svůj zármutek zajíst kupou sladkého pečiva, potkává Annu, která se se svojí ne příliš dobrou italštinou snažila dorozumět v jednom pekařství. A jelikož je to gentleman každým coulem, tak je jasné, že jí pomohl. Tak začal jejich příběh plný ochutnávání různých jídel, zkoumání památek a krásných procházek. Příběh přátelství, lásky, porozumění i náklonnosti.
Po přečtení jsem měla strašnou chuť si zajet do Říma a ochutnat nějaké to jídlo, po kterém se mi sbíhaly sliny. Všechno to bylo tak dokonale popsané. Ty chutě, jak to vypadá, ten požitek z toho... No přiznám se, že bylo docela utrpení číst o všem to jídle, protože jsem na to vážně dostala chuť.
Příběh mi dal všechno to, co jsem od něho očekávala. Takový ten pocit, kdy se na konci usmějete a zahřeje vás to u srdíčka. Skvělá kniha na zlepšení nálady nebo prostě jen tak na oddych.
Hříšné dopisy
Vi Keeland
Ehm.. jak se k tomuhle příběhu jen vyjádřit? Ráda bych řekla, že kniha byla skvělá... ale taková mi bohužel nepřipadala. Hlavní hrdinka mi moc nebyla sympatická. Já chápu její strach a nechtěla bych zažít to, co ona. Avšak musí se chovat tak naivně? Nebo ne naivně, špatné slovo. Tak dětsky? Jako by byla puberťačka a ne 25ti letá holka. Griffa jsem si ovšem oblíbila, i když v knize měl takovou klišé roli. Zpěvák a slavný? Zatímco Luka je “nemocná” chuděra, která skoro nic nedokázala (teda ovšem ty napsané knihy jsou vážně super!), ale oproti němu nic moc. Takže to byl další klišé příběh. Já klišé tak docela vyhledávám, ale tohle mě tolik nenadchlo. To, co si psali v dopisech... vážně k sobě byli tak brutálně upřímní? A ty jejich otázky... No každopádně abych tady jen neházela kritiku.Kniha je opravdu vtipná a oddechová. Je to takový originální ( i když je spousta knih, kde si postavy posílaly dopisy. Např. Dopisy ztraceným). Jejich vztah byl takový milý. Autorkám to spolu svědčí a i když nebude příběh patřit mezi mé nejoblíbenější, ráda si ho přečtu znova.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
(SPOILER) Tady byl rozjezd trochu pomalejší a no.. nudný. Nebavilo mě to a knihu jsem odložila. Ale ještě jsem tomu dala šanci, protože trůny jsem si hrozně oblíbila. A jsem za to ráda. Sice byl začátek nudný, ale pak se to všechno změnilo. Stránky mi mizely mezi prsty a během mrknutí oka jsem měla knihu přečtenou. K mé smůle. Postavy mi byly sympatické až na ty záporné a Tamlina. Nevím proč, ale neměla jsem ho prostě ráda. Za to Lucien? Toho jsem si oblíbila hned. Klidně mohl tvrdit, že Feyre nenávidí, ale tak to nebylo. Je to skvělý kamarád. Pak se musím zmínit o Rhysovi, který je prostě.. (doplňte si, nemám slov). I když si tady hrál na krutého, bylo vidět, že mu na Feyre záleží. Několikrát jí pomohl, aniž by to ona zaznamenala. A jelikož mám přečtený celou sérii vím, jaký je ve skutečnosti. Je to moje nejoblíbenější mužská postava ze všech knih od Maas. A Feyre? Je to statečná, oddaná a milující holka. To všechno, co pro Tamlina udělala a obětovala? Vyrazilo mi to dech. Přitom on si to ani nezasloužil. Skvělý díl, i když ten začátek nic moc.
Kam jsi odešla
Gayle Forman
Dala jsem si re-reading. Knihu jsem četla si před dvěmi lety a už jsem si tolik nevybavovala detaily. Každopádně jsem ráda, že jsem knihu opět vzala do rukou. Určitě to na mě mělo větší dolehnutí než kdysi. Úplně jsem z toho textu cítila Adamovu zášť, zahořklost ze života. To zoufalství a beznaděj. Text mě přiměl co chvíli mít slzy v očích a jen těžce jsem je zahnala. Někdy jsem je ale udržet nedokázala, což se stávalo skoro pořád. Opravdu jsem se vcítila do jeho situace. Představovala jsem si, jak bych se na jeho místě cítila já. A zjistila jsem, že bych se cítila stejně. Jen bych to asi neřešila hromadou holek, alkoholem či jinými věcmi tohohle směru. Ten smutek, který z toho textu vyřazoval, když se zmínil o minulosti. Bolest, kterou cítil. Nepochopení, proč to Mia udělala. Proč ho bez jediného slova opustila. Proč se sakra nevrátila? Je to kniha plná emocí a já zapomněla, jak je úžasná. Jak autorka dokonale dokáže popsat všechny ty pocity, že to přes ty stránky opravdu cítíte. Bylo jasně vidět, že Adam se z odchodu Mii nedokázal smířit. Pořád ho to uvnitř hlodalo. Neustále na ní myslel. Snažil se najít něco, co by ho od ní odpoutalo. Jenže ani po třech letech se to nepovedlo. Proč? Protože ona byla jediná, kterou kdy miloval. Na které mu opravdu záleželo. Pro kterou by se vzdal hudby a se kterou chtěl mít budoucnost. Snažila jsem se pochopit Miu, proč to všechno udělala. Život se s ní nemazlil. Přišla o rodinu a já chápu, že svůj “starý” život chtěla nechat za sebou. Určitě i pro ní muselo být velice obtížné Adama opustit, protože z ní ta láska k němu vždycky jen zářila. Adama zničila, jak se i on sám zmínil. Život, hudba, přátelé.. nic mu už nepřinášelo potěšení. Jen přežíval. Každý zatracený den. Nedokážu slovy vyjádřit, jak mě bolelo jeho trápení číst. Jak já sama jsem tu beznaděj cítila. A když se konečně po těch letech setkali? Ach bože! Nemohla jsem se přestat usmívat a zároveň plakat. Všechny ty jejich vzpomínky. To, jak si povídali. Bylo to tak známé z prvního dílu. Jako by se nic nezměnilo. Jejich příběh není nic jednoduchého. Není to nic oddechové. Zamyslíte se nad tím. Pobrečíte si a něco to ve vás zanechá. Já oba díly po celé dva roky nemohla vyhnat z hlavy. Když jsem měla špatný den, tak jsem si vzpomněla na všechno, co Mia musela zažít a hned mě utěšilo, že na tom nejsem až tak špatně. Dějí se mnohem horší věci, která já nikdy nechci zažít. A můžu prosit jen pána boha, abych nezažila. Mám jejich příběh moc ráda. Oba dva jsou mi neskutečně sympatičtí. Jak už jsem říkala, jejich příběh ve mně něco zanechal. A na to nejspíš nikdy nezapomenu a vždy se ke knihám ráda vrátím. Ani nevíte, jak jsem ráda, za jejich šťastný konec. Oni si ho zasloužili.
Jinak už dřív mě neskutečně potěšilo, že kniha je z Adamova pohledu. Nevím proč, ale mám radši knihy z mužského pohledu.
Normálně jiní
Tammy Robinson
Tohle byl ale příběh! Sice takových knih je spoustu, ale to mi nevadí. Každá je v něčem jiná a v každé je jiné kouzlo. Už z toho, že na titulní obálce jsou zmíněné Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala, měla očekávat, jak tohle skončí. Jenže jsem pořád doufala... ale stejně mě to smetlo úplně nepřipravenou. Vážně. Celý konec knihy jsem probrečela a i dost času po přečtení. Přemýšlela jsem nad tím, jak to bylo sakra nespravedlivé. Proč zrovna Albert? Kluk s věčně dobrou náladou, pochopením a vstřícností? Strašně moc mě překvapilo, že to nebyl holkař. Ovšem, mile překvapilo. Pane bože! Ten kluk byl tak hodný a empatický, až se mi z toho leckdy svíralo srdce. To, jak rozuměl Maddy a její situaci, bylo pozoruhodné. Její sestru B vůbec nebral jako přítěž. Choval se k ní jako k normálnímu, zdravému člověku. Bylo opravdu poznat, že Maddy miluje. A ona jeho. Maddy byla dost často cynická, ale to byla jen její maska před světem. Aby se ochránila před bolestí a zklamaní. Jakmile se ale někomu otevřela... byla to moc milá holka se smyslem pro zodpovědnost a péči. Líbil se mi její pohled na svět a jak postupně měnila na lásku názor. Sice to byl takový klišé příběh, ale mně se moc líbil. Nevím tedy, jestli se k němu vrátím, protože nechci zase tolik brečet... Vím však, že příběh je napsaný tak moc hezky, že vás hned vtáhne do děje a hltáte kapitolu za kapitolu.
Potížistka
Lenka Lanczová
Teda nevím, jak tenhle příběh hodnotit. Na jednu stranu se mi líbil, ale na druhou.. nebylo to nic moc. Autorka má určitě i lepší knihy. Hlavní postava Šárka je problematická. Psychicky nevyrovnaná a svoje šrámy na duši se snaží skrývat sarkasmem. Co by drsňačka moc neukazuje city. S kamarády veselá i vtipkující. Doma se utápí v “depresích”. Měla těžký život. Všechno co se jí stalo, bylo hrozné. Jenže si myslím, že si to neměla nechávat pro sebe. Když už rodičům nedůvěřovala, měla si alespoň vyhledat odbornou pomoc a se vším se svěřit. Najít společně nějaké řešení. Každopádně to určitě měla říct své sestře Štěpánce. Chudák holka neví, co má doma. Nebyla chyba jen na Šárčině straně. I ze strany rodiny to hodně kolísalo. Její babču jsem vyloženě nesnášela. Všechny ty její ohavné poznámky. Vlastně se ani Šárce nedivím, že se mamce či babi nesvěřila se svými problémy. Nikdy jí nevěřily a raději daly na kecy ostatních. U babi to není zas tak hrozné, ale u vlastní mámy? Neměla by své dceři důvěřovat bez ohledu na to, co říkají ostatní? Ve své roli, co by matky, selhala. Alespoň v Šárčině případě. Nebyla pro ní podporou, jen jí vlastně “ponižovala”. Takovou matku bych mít nechtěla. Konec mě překvapil. Čekala bych, že to skončí úplně jinak, ale ono ne. Chudák Ben i Jaromír. Sice byl Ben žárlivec, ale jinak pohodář a sympaťák. To samé Jarek. Z konce jsem nebyla šťastná a pár minut jsem dumala nad tím, jak se to všechno mohlo takhle zvrtnout. Jsem zastánce happyendu, takže tohle pro mě bylo zklamání. Kniha Dvakrát dospělá se mi líbila mnohem více.
Dvakrát dospělá
Lenka Lanczová
To je tak skvělý příběh! Moje první kniha od autorky a už teď vím, že není poslední. Zamilovala jsem se do jejího psaní. To, jak píše je osobitý a leckdo mu musí přijít na kloub. Jak se ale stane, nějakou dobu nechce číst něco jiného. No ale teď k příběhu. Dita byla prostě puberťačka se sarkastickým humorem. Užívala jsem si její slovní obraty, které vždy byly vtipné a výstižné. Někomu může přijít lehkomyslná, ale ona má dobré srdce. Ty problémy, co jí zajistila jedna nejmenovaná osoba (vůbec jsem nečekala, že za tím vším mohla být ona! To je taková mrcha!)... nedokážu si představit, že bych se z toho nesesypala. Jenže ona držela hlavu vzhůru a tak to má být. Užívala si života, na lásku nevěřila. Pak přeci jen ale přeskočila jiskra a ona si uvědomila, že láska neexistuje jen ve filmech či knihách. Že když jí doopravdy zažiješ, život je hned hezčí. Radek mi byl sympatický hned od prvního momentu. Sice jsem ho hned typovala na holkaře( který hokejista není, že?), ale pevně jsem doufala, že s Ditou to bude jiné.. Jaký je tedy závěr? Je to jeden z nejlepších příběhu, které jsem četla. V Ditě se hodně vidím, ať už je to stejný styl přes muziku nebo to, že na lásku nevěřím. Moc, moc všem doporučuji!
Legenda
Katy Evans
Já nevím, jak to ta autorka dělá. Jak mě každý její příběh dokáže tak získat. Strašně se mi líbí její styl psaní. To, jak popisuje jednotlivé situace i postavy. To, jak každá její mužská postava jen z pohledu pozná, že ta holka je pro něho pravá. To, jak hlavní postava ( v tomhle případě Mave) je majetnická, silná či milující. To, jak se každé výzvě postaví.
Všechny její příběhy mám moc ráda, ale tenhle? Tenhle jsem si zamilovala úplně nejvíc. Maverick je silný. Jeho příběh je silný. Strašně moc jsem ho prožívala. V jednu chvíli mi začaly stékat slzy, aniž bych věděla proč. Dojalo mě, jak si Remy vzal Mavericka pod svá křídla. Jak mu Remy poskytl otcovskou lásku, kterou tolik postrádal. Jak mu pomohl trénovat i přesto, že to je syn jeho největšího nepřítele, který nikdy nebojoval fér. Ovšem to se o Maverickovi tvrdit nedá. Vždycky bojoval spravedlivě, silně a vždycky, vždycky byl upřímný. Rozplývala jsem se nad tím, jak si chránil to, co je jeho. Tedy Reese. Tu holku moc miloval. O tom vůbec nebylo pochyb. Poznala jsem to z každého slova i gesty. Z každého jeho pohledu či doteku. Autorka každý jeho pohled popsala tak skvěle, že jsem si ho dokázala živě představit. Maverickovi jsem přála všchno to, čeho dosáhl. Všechny jeho splněné sny. On si to totiž zasloužil. Vybojoval si stát se legendou i jeho holku na celý život. A jak Reese výstižně poznamenala- Nic netrvá věčně. Jen legendy a.. a oni.
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
I když mám na povinnou četbu ještě minimálně rok čas, tak tenhle příběh jsem si chtěla přečíst už teď. Zaujal mě svou anotací a já si říkala, že to prostě musí být dobrá četba. No... považuji knihu za takovou průměrnou. Nebylo vyloženě špatná i styl psaní mi vyhovoval. Ale.. ty postavy mi nebyly sympatické. Předpokládám, že všichni víme, jak kniha dopadne, takže se nebudu zdráhat tady tajit, co v ní přesně je. (Spoiler) Gatsbyho smrt se mnou zas až tak neotřásla. Sice mi pár slz ukáplo, ale nebylo to nic hrozného. Možná by to na mělo větší vliv, kdyby byl příběh vyprávěn z pohledu Gatsbyho. Nickovo roli jsem tak trochu nepochopila. Na druhou stranu musím uznat, že skvěle vykresli vztah mezi jednotlivými postavami či charakteristiku postav. Daisy mi přišla jako lehkomyslná, namyšlená a hlavně toužila po bohatství. Bez peněz by nejspíš nepřežila. Možná proto zůstala s Tomem. Jiný důvod mě totiž jinak nenapadá. Tom byl arogantní, zákeřný či pokrytecký. Prostě typický bohatý muž z té doby. Gatsbyho bych popsala jedním slovem- osamělý. Moje sympatie získal tím, že do Daisy byl zamilovaný i po pěti letech. Chtěl počkat, až zbohatne, aby jí mohl získat zpátky. Jenže Daisy? Vůbec se mi k němu nehodila. Každopádně si myslím, že tenhle příběh neměl být o romantice. Je tam krásně popsaná doba v níž žili. Detaily jsem si uměla živě představit. Spíš tam jde o smysl života či jeho náplň. Každé si v té knize najde něco, co ho zaujme. Na maturitu si ale knihu nejspíš nezapíšu, protože se mi zdá, že je to jedna z nejtěžších knih na pochopení i vysvětlení. Já sama si vůbec nejsem jistá, jestli jsem příběh pochopila správně. Třeba po dvou letech změním názor. Avšak tahle kniha mi otevřela oči. Zjistila jsem, že povinná četba nemusí být vždy nudná.
Druhá tvář Kaie
Estelle Maskame
Bylo pro mě těžké číst všechno, čím si Vanessa musela procházet. To, co udělal její “přítel” bylo fakt hnusný. Na jednu stranu vím, že si za to může sama. Jak mohla být tak hloupá a přistoupit na to? Jak mohla nemyslet na následky? Jak mu mohla důvěřovat, když ho ani neznala (v pravým slova smyslu)? Na druhou stranu... co je to sakra za debila, že udělá něco takového? Neměl na to právo, ať už by ho sebevíc naštvala. Tohle se stává běžně a mně je z toho upřímně na zvracení. Je to nechutné, nečestné i (promiňte za to slovo, jenže se sem hodí dokonale) sviňské. Ale nechtěla jsem Vanessu nějak omlouvat. Zachovala se lehkomyslně a pak viděla, co se jí díky tomu stalo. Mohla se svým spolužákům divit, že jí nazývaly (slušně řečeno) courou? Já bych si na jejich místě myslela to stejné. Ráda bych řekla, že bych jí neodsuzovala, jenže by to byla lež. Kai jí neodsuzoval, ba naopak. Zastal se jí, snažil se jí pomoct, i když se vlastně ctil i on. Každopádně bylo hezké, že se našel někdo koho to celé nezajímalo. Kai byl od začátku taková záhada. Netušila jsem co si o něm myslet. Nevěděla jsem co mu Harisson provedl. Jak jsem ho ale poznávala, strašně jsem si ho oblíbila. Tenhle příběh je opravdu povedený. Řeší se tam vážné věci. Já jsem si z toho vzala třeba to, že bych lidi neměla odsuzovat pokud je neznám. Četla jsem to s napětím či očekáváním. Netušila jsem, co všechno se stane. Děj není zas tak moc předvídatelný. Určitě kniha patří mezi autorčiny nejlepší.
Šance na štěstí
Kristan Higgins
Nevím, jaký pocit z té knihy mít. Líbila se mi, ale zároveň ne. Dává to smysl? Nejspíš ne, ale tenhle příběh... chvílemi byl krásný, vtipný a někdy i smutný. Jenže taky to bylo celý dost naivní či postavený na hlavu. S Lucasem to bylo jako na horské dráze. Strašně mě štvalo, jak byl nerozhodný. Navíc se ke Colleen občas choval pěkně hnusně. Avšak Colleen jsem si zamilovala. Zamilovala jsem si její smysl pro humor, sílu či oddanost. Můj názor je, že pro Lucase byla moc dobrá. Chtěla bych vytknout, že jsem se někdy ztrácela co je v minulosti a přítomnosti. Není to tam nějak označený, což mě štve. Nejdřív se zasní, načež myslí na minulost a najednou jsou v přítomnost. Ostatní postavy jsem si moc oblíbila. Hlavně Connora. Ten je úžasný.
Celkově kniha nějak nenadchne, ale ani neurazí. Pro léto je ideální.
Krutý princ
Holly Black
Netuším, proč jsem to takovou dobu odkládala. Celý příběh mě naprosto okouzlil. Má všechno, co od knihy očekávám. Tohle nemá předvídatelný děj a vždycky, když jsem si myslela, že vím, jak to skončí, nakonec to bylo úplně jinak. Postavy? Úžasné! Ke Cardanovi jsem si musela najít cestu. Ze začátku jsem ho vyloženě nesnášela. Nemohla jsem vystát jeho povahu, chování či jen slova, které vypustil z pusy. Nesnášela jsem, jak se choval nadřazeně a ubližoval. Avšak jak děj plynul, začala jsem ho chápat a mít ráda. Jude nemám co vytknout. Sice jsem jí chvíli opovrhovalo, to se však vytratilo. Mám jí ráda a jsem ráda, že není jako její sestra Taryn. Taryn... to je kapitola sama o sobě. Nemám jí ráda, nikdy jsem jí neměla ráda. Nepochybuji ani o tom, že se to někdy změní. Ona je strašně ustrašená, nestojí si za svým názorem, odkázána na ostatní. Prostě naprostý opak Jude. Hlavně to, co provedla? Neodpustitelný. V poslední řadě se chci zmínit o Vivi, která mi přijde trochu namyšlená, ale je super. Starší sestra, kterou by každý chtěl.
Krutýho prince všem doporučuji a já jdu honem číst druhý díl.
Rocková hvězda
Kylie Scott
Já prostě miluju příběh kolem hudby a rockerů, takže nemohu dát nízké hodnocení. Uznávám, že David se ze začátku, kdy ho Evelyn z pochopitelných důvodů odmítla, chová jako blbec. To si opravdu myslel, že po jedné společné noci, kterou si Evelyn ani nepamatuje, s ním zůstane zasnoubená? Každopádně to nabralo rychlý spád a já jen žasla, jak se hlavní hrdinka zachovala. Jeden víkend asi stačí k tomu, aby zasnoubení platilo a zamilovala se do něj.. Pak to ale vše plynulo tak, jak mělo. Moc jsem si čtení užila.
Tisíc dokonalých tónů - Když se vášeň změní v posedlost
C.G. Drews
Tahle kniha se mi četla těžce. Ne proto, že by byla špatná, ale proto, jak vážné téma má. Místy se mi i dělalo špatně, jak se matka k Beckovi chovala. Takovéhle ženy by neměly mít vůbec dítě. Proč si ty děti dělají, když jim akorát sráží sebevědomí a nestarají se o ně? Strašně mě to rozhořčilo. Tohle se stává denně. Je mi to tak moc líto a nejraději bych to všem těm dětem nějak vynahradila. Takové ponižování si nikdo nezaslouží a už vůbec ne děti, které by měly být zahrnovány láskou.
Tady se můžete dočíst, jak z nevinného koníčku -hudby- se může stát posedlost. Brutální nátlak na své dítě, aby bylo nejlepší, když vy nemůžete. Aby splnil Váš sen.
Jsem ráda za to, jak to skončilo. Trochu mě mrzí, jak to dopadlo mezi ním a Augustou.. každopádně tohle nebyla knížka o jejich vztah, ale úplně o něčem jiném.
Tisíc východů slunce
Sabina Zelená
Knihu jsem přečetla během večera. Nemá moc stránek a čte se sama. Podle anotace jsem očekávala něco jiného a přiznávám, že mě kniha docela zklamala. Možná, kdybych byla starší, tak bych to vnímala jinak. Avšak pro mladší čtenáře to není, myslím. Ovšem že jsem u knihy taky brečela, protože situace sama o sobě je dost silná. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale vracet se k ní nebudu. Určitě je to nová zkušenost, ale není to můj styl.
