Ella161 komentáře u knih
Ačkoliv na knihu nebyly dobré ohlasy, stejně jsem si jí pořídila. Zajímalo mě, proč se většina nezamlouvá a už to naprosto chápu.
Divná. Přesně to slovo vystihuje celou tu knihu, protože ona je vážně divná, až to bylo vtipné. Vážně, musím se přiznat, jsem se u toho dost nasmála. Ono to bylo tak absurdní, že to jinak ani nešlo. Kdo tohle mohl proboha napsat? Jen ten začátek mě donutil zamyslet se nad tím, co to má sakra být. To první shledání bylo vážně divný, takže si myslím, že to slovo skvěle vystihuje celý příběh. Bohužel jsem tím čtením jen ztratila čas. Někdy mě štve, že mám pravidlo knihy vždy dočítat a neodkládat je, i kdyby byla sebevíc špatná. Možná je to ta největší kravina, co jsem kdy četla. Vlastně to bylo vyloženě jen psané porno a pointa v tom žádná a ten konec? Bože můj
Vlastně nechápu, proč jsem si knihu vůbec kupovala, když mě umění nezajímá. Spíše mě nudí. Je to pro mě španělská vesnice a nikdy v tom nevidím (tedy většinou) to, co má ten obraz vyjadřovat, bohužel. Takže nejen že pro mě to čtení bylo divné, ale i nudné. Kdyby to alespoň nějak zachraňovaly postavy, ale vůbec. Nedokázala jsem si k nim vytvořit žádný vztah. Přišly mi takové nemastné neslané. Od začátku ten vztah mezi nimi byl zvláštní. Řekněme že Malcolm se nebál říct věci na plnou pusu a vůbec se nestyděl. Bylo mu naprosto jedno, co si o něm kdo bude myslet, i když z pusy vypustil třeba nějakou no.. nechutnost.
Dost často se tam používaly sprosté výrazy, ale to mi vůbec nevadilo, ačkoliv někdo by s tím mohl mít problém. Takže knihu vážně nedoporučuji. Ano, pokud se chcete zasmát nad tím, jak někdo mohl napsat (s prominutím) takový nesmysl, tak je příběh přesně pro Vás.
Tohle duo mám ráda. Autorkám to spolu svědčí a jejich příběhy vždy čtu s chutí. I když mě tenhle příběh nějak neoslnil, tak jsem si u něho krásně odpočinula a nasmála se. Takže čtení cíl splnilo, protože od tohohle se nedá očekávat něco vážného nebo k zamyšlení (alespoň co se jejich společné tvorby týče. Samotné knihy od Keeland? To už je jiná).
Simon byl fakt skvělý. Byl opravdu vtipný a takový roztomilý. Sice se mi k Bridget vůbec nehodil, protože každý byl úplně jiný, ale… Možná v tom hrálo roli také to, že Simon byl o 4 roky mladší, takže na tom byl mentálně úplně jinak. Například ty jeho sexuální narážky a flirtování, občas i nevyspělé chování. Ano, smála jsem se u toho, ale když nad tím tak zpětně uvažuji, tak to nebylo vůbec vhodné, vezmu-li v potaz, co se Bridget stalo a čím si procházela. Pro ní to ale vlastně bylo takové odreagovaní, což opravdu potřebovala. Nicméně se nemohu zbavit pocitu, že ty dva být spolu prostě neměli. Prostě se mi k sobě nehodili. Každopádně musím uznat, že s jejím synem to uměl dobře a celkově s lidmi. Ještě aby ne, když to byl doktor, ale potkat takového doktora…. to by byl zázrak
Oceňovala jsem prostředí, jaké autorky pro svůj příběh vymyslely. Já jdu na praxe do nemocnice v září, takže bylo fajn o tom číst. Ačkoliv je pravda, že nejspíš budu zklamaná, když tam na žádného sexy svalnatého vtipného blond doktora nenarazím.
Na knihu jsem se opravdu těšila. Už jsem jí měla vyhlédnutou dlouho, ale furt jsem váhala. A nebylo proč váhat, až na pár drobností se mi kniha moc líbila. Autorky spolu píší fakt skvěle a já mám jejich knihy moc ráda.
Co se týče příběhu, tak ten byl skvělý. Líbilo se mi, že jsou tam kapitoly z Hollisovy minulosti. Že jsem postupně zjišťovala, co se mu stalo. Každopádně i děj, který se odehrával v "přítomnosti" nebyl vůbec špatný. Byl fakt vtipný a ke konci i smutný. Jediné, co mi vadilo, bylo slovo „kozy” To se tam prostě používalo ze začátku tolikrát a mě to začalo strašně štvát. A nesmím zapomenout na tu jejich hru. Ta mi přišla trochu zvláštní i docela divná. Každopádně to bylo něco nového a občas jsem se u toho i smála.
Hlavní hrdinka Elodie mi byla ze začátku strašně nesympatická. První věta, kterou jsem si v knize přečetla, byla: „Občas si přeju, abych byla ošklivá.” No nevím, jak by to působilo na Vás, ale na mě to nepůsobilo moc dobře a hned jsem k ní, bohužel, začala cítit značné nesympatie. Pak se mi také nelíbilo to, jak "věděla, co je pro Hailey nejlepší a jak jí nejlépe pomoct". Možná to tak bylo, ale mně moc nepřišlo. Spíš mi tím chováním přišla taková povýšená. Hlavně to, jak se bavila s Hollisem? Ach jo. Někomu to může přijít vtipné, ale mně to přišlo spíš hloupé i nedospělé. Já chápu, že ona se v dětství chovala podobně jako Hailey a tudíž si myslí, že ví, jak jí pomoct, ale... Ovšem určitě bylo fajn, že Hailey měla někoho, kdo jí svým způsobem rozumí. A abych jen nekritizovala, když jsem si na Elodie zvykla, tak jsem jí začala mít trochu ráda. Občas byla opravdu vtipná a nad jejími poznámkami jsem se i zasmála. S Hailey to uměla dobře a vždy se k ní chovala moc hezky a ohleduplně.
Hailey, jakožto jedenáctiletá holka, byla fakt úžasná. Už od první zmínky jsem jí měla ráda. Byla vtipná, chytrá, drzá i hodná. Pravda je ale taková, že by mi takové kvítko doma asi dalo zabrat. Byla dost vynalézavá a Hollisovi to občas dělala fakt těžké. Obdivovala jsem ho za jeho trpělivost. Každopádně když chtěla, tak byla opravdu zlatá a bylo vidět, že jí na ostatních záleží.
Mám tady vůbec zmiňovat Hollise? S ním jsem totiž v žádném ohledu neměla problém. Už z ukázek jsem si ho dost oblíbila a postupně jsem si ho zamilovala. Líbilo se mi, že od svého seznámení s Elodie ušel takovou cestu. Dřív byl takový uzavřený, sarkastický a malinko arogantní (ne, že by mi to vadilo). Postupem času však začal bourat své zdi a v tu chvíli si ho nešlo nezamilovat. On byl vždy tak pozorný, starostlivý a velmi milý! Je to jedna z těch knižních postav, která mi v hlavě uvízne fakt dlouho.
P.s. Hrozně se mi líbí, že i tady hlavních hrdinů byla ta minulost propletená.
Jako v předchozím díle, i tady byly kapitoly z pohledu obou postav. Tím si u mě autorka vysloužila velké plus, protože takové knihy miluji ze všeho nejvíc. Koho by přeci nezajímalo, co si ten kluk myslí? Většinou jsou totiž knihy z pohledu dívek a já mám paradoxně raději kapitoly z pohledu kluků.
Na tenhle díl jsem se strašně těšila a byla plná očekávání. Samozřejmě mě autorka nezklamala. Sice se mi první díl zdál o něco lepší, ale tenhle taktéž naplnil mé očekávání. Bylo zde spoustu situací a zvratů. Některé situace, které byly tak hrozné, až se mi vytvořila husí kůže.
Reid mě v tomhle díle trochu zklamal. Už to nebyl ten stejný Reid, který vtipkoval a užíval si každé chvíle s Lou. Tady byl takový zachmuřený, ponořený sám do sebe a svých myšlenek. Všechno si moc bral a házel na sebe vinu, i když se dalo pochopit, proč zrovna tohle a tamto udělal. Většinou si nenechal pomoct od ostatních a byl takový odtažitý. Sice se to po půlce knihy zlepšilo, ale stejně mě tohle mrzelo i docela zklamalo.
Lou naopak byla stále svá. Vtipkovala, byla sarkastická, ochranářská, chápající, riskantní, odvážná.... I ona si vyčítala spoustu věcí a většinou jednala unáhleně (to je prostě Lou), ale navenek to nedávala nějak najevo a vyhledávala společnost ostatních. Prostě přesný opak Reida.
A strašně se mi v tomhle díle znechutila Madame Labelle. V předešlým jsem k ní cítila nějaké sympatie, ale v tomhle? Nesnášela jsem ty její kecy, že Reid s Lou nejsou vázány sňatkem a vlastně ho naváděla k tomu, ať si užije s jinou. Vždycky jsem v tu chvíli na ní měla takový vztek! Nechápala jsem, co proti Lou má.
Ten konec? Co to proboha mělo znamenat? Navíc takový zvrat. Pevně jsem doufala, že se tohle nestane, ale stalo... také jsem u toho dost brečela. Nutně, ale fakt nutně potřebuji další díl.
Opět skvělá kniha, která se autorce velmi povedla. Postavy jsou báječné. Hned si je zamilujete! A ano, to by nebylo CoHo, abych u téhle knihy nebrečela.
Tuhle knihu mi opět půjčila kamarádka. Je to jiný žánr, než který čtu. Úplně nevím, jak se k celému tomu příběhu stavět. Nevím, jestli se mi vlastně líbil nebo ne. Postavy a jejich charaktery jsou skvěle popsané. Líbilo se mi, jak je tam vykreslená Astrid touha po alkoholu a jak mu odolává. Je to tak dobrý popis, že si to dokážete ihned představit. Astrid mi docela sedla, ale není to tak, že bych jí měla bůh ví jak ráda. Strašně mě štvalo, jak se všeho bála a byla ze všeho vyklepaná. Na druhou stranu se jí asi nemohu divit, když zažívala to, co zažívala. Nicméně... moc se mi na ní líbilo, že ze sebou začala něco dělat (i když jí k tomu musela popostrčit máma). Nikdy jsem nebyla (a doufám, že ani nebudu) v její situaci. Nedokážu si představit, jaký to musí být “muka” být na odvykací klinice a vzdát se něčeho, na čem byla několik měsíců (možná let? Přesný čas tam uvedený nebyl) závislá. Každopádně to většinou zvládala skvěle, až na pár škobrtnutí.
Líbilo se mi, že má kniha krátké kapitoly. Ze začátku se mi to četlo pomalu, protože jsem si musela zvykat na jiný žánr a nějak se tomu přizpůsobit. Po první části se mi ale začala číst dobře a rychle.
Kniha je rozdělená na tři části a mně osobně se líbila nejvíce až ta třetí. V těch prvních dvou se skoro nic nedělo. Bavilo mě hádat, kdo to asi mohl být. Měla jsem pár typů, ale žádný nebyl správný.
Konec mě překvapil a nejsem si jistá, jestli jsem ho správně pochopila. Každopádně nelituji toho, že jsem si knihu přečetla, ale tenhle žánr asi nebude nic pro mě.
Tuhle knihu jsem také odkládala, protože stejně jako Nedotýkej se mě, prý nemá dobrý konec. A já jsem trochu (dobře, možná hodně) citlivá a nechtěla jsem u toho brečet, aniž bych si pak mohla hned přečíst další díl. Každopádně jsem měla nedostatek knih a neměla jsem co číst, takže volba byla jasná. Strmý pád mě okouzlil. Kniha se mi líbila mnohem, mnohem více než Nedotýkej se mě. Brečela jsem tady už u 57 stránky, což je nejspíš můj rekord. Takhle brzo jsem snad u žádné knihy nebrečela. Hailee mi byla strašně moc sympatická. Dokázala jsem se do ní v klidu vcítit. Prožívala jsem tu bolest (ztrátu jejího kamaráda) společně s ní. Dokázala jsem si představit, jak přesně bych se cítila já. Tudíž nebylo těžké s ní soucítit. Tohle o ní vypovídalo, že je skvělá a starostlivá kamarádka. Také je ale ohleduplná, milá, odvážná, statečná i přátelská. Chovala se na svůj věk většinou vyspěle a to se mi velmi zamlouvalo. Možná tohle mi k ní našlo cestu. A Chase? Já si ho prostě zamilovala. Nic bych mu nemohla vytknout. Tedy až na tu situaci, kdy se k Jasperovi nezachoval moc pěkně, ale můžeme se mu divit? Také toho měl na bedrech mnoho. Každopádně i o Chasovi mohu říct, že je milý, přátelský a hlavně dobrosrdečný. Spolu ty dva tvořili neskutečně skvělou a sehranou dvojku. Myslela jsem si, že jsem se na ten konec tak nějak připravila, ale mýlila jsem se. Na tohle se asi nejde připravit. Každopádně se opravdu nemohu dočkat dalšího dílu. Moc, moc všem doporučuji! Tahle kniha prostě nesmí chybět ve vaší knihovničce!
Na tenhle příběh jsem se třeba strašně těšila, protože číst o Nolanovi? To bych prostě nemohla odmítnout. Každopádně nevím proč, ale trochu mě kniha zklamala. Možná to bude tím, že mi Everly prostě nesedla. Snažila jsem se jí nějak porozumět, představovat si sebe na jejím místě... ale nic. Prostě jsem s ní nenašla žádné “propojení”, jestli mi rozumíte. Její názory, myšlenkové pochody, chování... ach jo. Musím se přiznat, ale šíleně mě rozčilovala. Vůbec se mi k Nolanovi nehodila. Ten byl prostě vždycky takový energický, bláznivý, přátelský, empatický a spousta dalších věcí. Hlavně měl všech pět pohromadě a měl rozumné názory i řešení na jednotlivé situace. Nicméně... předpokládám, že každému prostě nemusí všechny postavy sednout a je to v pořádku. Takhle to cítím já a naprosto chápu, že tohle může být Váš oblíbený příběh z celé téhle série (mimochodem můj furt zůstává Začít znovu). Každopádně i přes tohle všechno je kniha velice čtivá. A také jsem byla tak trochu nakonec ráda, jak to s nimi dopadlo. Nolana jsem si neskutečně oblíbila a strašně bych ho chtěla jako učitele. No vážně. V celé téhle sérii jsou většinou tak skvělý učitelé! Proč takový nejsou i v realitě?
Na tenhle příběh jsem se těšila nejméně. Nikdy jsem Sawyer neměla v lásce. Ani u Dawnina (skloňuje se to tak vůbec?) příběhu, kde vystupovala trochu víc a byla tam jiná, než v Allie příběhu. Každopádně i tak jsem jí neměla v lásce. Přišla mi taková chladná a lhostejná k lidem i svému okolí. Ale tenhle příběh mi jí ukázal v novém světle. Sawyer... je komplikovaná. Hodně, hodně moc komplikovaná. V minulosti si prošla něčím, co jí opravdu poznamenalo a stále se přes ní nedokázala přenést. Občas jsem opovrhovala tím, jak spala s x chlapy... díky čemuž i rozvracela vztahy, protože ten kluk byl zadaný (každopádně nebyla její vina, že jí neřekl, že má přítelkyni). V průběhu jsem si ale uvědomila, že bych jí neměla soudit... ať si dělá co chce. Je to její život i rozhodnutí. Dokonce jsem pochopila, proč zvolila tenhle styl života. Nicméně... bylo hezké sledovat její projekt, kde měla Isaaca měnit k “lepšímu” a zároveň i ona sama se měnila. Začala být víc otevřená, přátelská, empatická. Pod tou její maskou se skrývá skvělá holka, která by pro své blízké udělala cokoliv. A Isaac? Ten byl zatraceně roztomilý! Jak byl stydlivý a nesmělý. Musím pochválit, že v tomhle příběhu konečně není kluk děvkař nebo nějaký drsňák. Kniha mě mile překvapila a neskutečně potěšila. Vůbec jsem nečekala, že bude tak skvělá a že bych si ho mohla tolik užít. Jen jednu výtku bych k tomu příběhu měla a tou je, jak často se tam opakovalo slovo ‘docela’ ... fakt jsem myslela, že z toho vykvetu, protože bylo fakt všude. Asi jsem na to slovo chytla alergii????
Opět krásné odpočinkové čtení. Příběh jsem měla přečtený během pěti hodin, což mi strašně vyhovovalo. Tentokrát jde o příběh odehrávající se v Londýně. Hlavní postavy byly prostě skvělý! Jasona jsem si moc oblíbila! Ten jeho humor! Jak vždycky skvěle vystihl danou situaci. A jeho herecké výkony? Sice byly popsány, ale já si je dokázala snadno představit! Cassie byla také skvělá. Vlastně kdysi herectvím žila, ale rozhodla se dělat něco jiného. Ztratila o to ten zájem a nadšení. To jí pomohl znovu objevit Jason. Jejich dobrodružství, společné momenty... jsem prostě hltala! Některé byly vtipné a některé zase víc vážnější. Každopádně je to moc milý příběh takhle na Vánoce. Moc doporučuji!❤️
Tohle je tak milý příběh! Sice tam není žádná Vánoční atmosféra nebo tak, ale takový příběh k Vánocům prostě patří. Ještě nikdy jsem nečetla knihu podobného typu. Však se vlastně poznávají díky knize ‘Jak zapomenout na svého ex v deseti snadných krocích’. Líbilo se mi, jak se každým krokem sbližují víc a víc. Začínají se mít rádi a záleží jim na tom druhém. Také mě neskutečně potěšilo, že postavy mi byly věkově blízcí, takže jsem se do nich lépe vžila. Char je hodná, empatická i všímavá. Možná se občas chovala trochu naivně, ale to k tomuhle věku patří, no ne? Anthony byl ze začátku takový skleslý a ne moc přátelský. Kdo by se mu ale mohl divit? Postupně jsem si ho neskutečně oblíbila. S Char se skvěle doplňovali a podle mě se k sobě krásně hodili. Jejich dobrodružství, které zažili za jeden jediný den, je neskutečné. A taky se docela divím, že mi tak moc přirostli k srdci. Jsem strašně ráda za to, jak jejich příběh skončil. Touhle knihu nic nezkazíte a na dlouhé večery je ideální. Na můj vkus je krátká, ale alespoň se rychle přečetla. Moc doporučuji.
Jak já jsem se těšila na tuhle knihu. Bylo mi jasné, že Mass napsala další úžasnou sérii. A taky že jo. Začátek byl takový pomalý, nudný. Byl tak zamotaný, že jsem se v tom vůbec nevyznala. Strašně moc nadpřirozených bytostí. Všemožná jména, které jsem si za boha nedokázala zapamatovat. Nějaké věci mi nedávali vůbec smysl. Ale když se to rozjelo.. ach jo. To utrpení, které Bryce prožívala. Jak byla úplně prázdná. Bylo mi jí strašně líto a neobešlo se to bez slz (jak jinak). Co se týče postav. Strašně jsem si jich oblíbila. Počínaje Lehabou, která byla strašně otravná, ale vždycky jsem se nad jejích chováním zasmála. To, co udělala pro Bryce, mě strašně dojalo. Další je Ruhn, kterého jsem si oblíbila od jeho první zmínky v knize. Bylo vidět, že mu na Bryce záleží. A to, jak se k sobě chovali... Mluvili spolu ironicky a neustále se kočkovali a i přesto (nebo právě kvůli tomu) bylo poznat, že jim na sobě záleží. To mi vždy vyvolalo úsměv na tváři. Za každý situace a bez váhání jí chránil. Když něco potřebovala, hned byl u ní. Hunt.. to je moje druhá nejoblíbenější mužská postava, kterou Mass kdy napsala (první je Rhys, samozřejmě). To, čím vším si prošel, ale stejně měl v sobě tu jiskřičku naděje, že bude žít podle své představy. Jak se neváhal obětovat, když Bryce hrozilo nebezpečí. Oni měli úžasný vztah. Jeden pro druhého by položili život. Bryce ani nemá cenu zmiňovat. Strašně moc jsem si jí oblíbila. Už jen tím, jak šla do každé výzvy, která se jí naskytla. Jak ani na vteřinku neváhala se obětovat pro své milované... Posledních sto stran jsem probrečela, protože sakra! Jak nám tohle autorka mohla udělat? Nicméně se strašně těším na další díl. Doufám, že by u téhle série mohla Mass udělat výjimku a nechat dvojici spolu po celou sérii. V předešlých sérií nikdy hlavní hrdinka nezůstala s tím prvním (ačkoliv to mi nevadilo, ale tady by mohla ty dva nechat spolu. Protože si to zaslouží. Přeci nebojovali pro nic za nic, ne?)
(SPOILER) Tak tohle je totální kravina. Kniha vypadá, jako by jí zpracovalo sedmi leté dítě! Dialogy za nic nestojí. Ze začátku toho proběhne tolik, že by to stačilo na celou knihu. Ani jedna postava mi nebyla sympatická. Damin je hrozný prase, egoista, násilník a debil. Asi se k němu nechci víc vyjádřit, protože bych se akorát rozčílila. Však on si snad myslí, že peníze vyřeší všechno! O Sunshine se ani nemá cenu zmiňovat. Naivní holčička, která se zamilovala do rockové hvězdičky, pak ale zjistila co je zač. Nechápu, jak tu práci po tom všem, co jí udělal, mohla vzít. Situace v nemocnici je absolutně směšná. V životě by se tak sestřičky nechovaly a nevzaly jí hned první den po pohovoru k pacientovi, jen proto, že to s ním nikdo nezvládal! A určitě by se vrchní sestra nenechala tak snadno podplatit. Nehledě na to, že Sunshine ani nevěděla, co má dělat! Jako vážně se chtěla zeptat Damina, co má dělat? Je snad on zdravotník? A ta její kamarádka Viv mi také nepřirostla k srdci. Nedospělá holka, která nebere moc ohledu na ostatní. Na veřejnosti se chová jako puberťačka a mluví jako dlaždič. Já se na tuhle knihu těšila, protože mi anotace přišla zajímavá a mám ráda knihy, kde je hudba, zpěváci.. Ale tohle bylo fakt utrpění přečíst. Avšak musím se přiznat, že konec jsem proplakala. Ať je ta kniha sebevíc špatná, tohle mě vždycky dostane. Damiana jsem litovala, i když si moc lítost nezasloužil. Sice se změnil, ale tohle byl nejspíš jeho trest za všechno, co kdysi provedl. Písnička v epilogu mě fakt dojala.
(SPOILER) No, jak se k tomuhle vyjádřit. Námět je určitě skvělý. Opravdu se mi zamlouval, ale to zpracování nebylo takové, jaké bych si od tohohle příběhu představovala. Začátek knihy je prostě nuda. Nic se tam neděje. Theo (Thora) se neustále lituje. Krále, který je tyran a její matku vlastně svrhl z trůnu, “uctívá”. Nechává si líbit všechny posměšky, narážky a tresty. Čekala na pomoc, ale nikdo jí nevysvobodil. K tomu, aby konečně začala něco dělat, musel zemřít ehm.. jedna nejmenována osoba. V tu chvíli jí prostě docvaklo, že jí nikdo nezachrání, že musí vzít situaci do svých rukou. I když už v tom paláci přežívala 10 let... předtím jí to evidentně nenapadlo. Thoru jsem si za celý příběh vůbec neoblíbila. Možná ke konci, kdy se konečně dokázala prosadit a postavit za svůj názor, získala trochu mé sympatie. Byla to naivní, uplakaná a vyděšená holka, čekající na vysvobození. Ke konci využívala někoho, kdo si to vůbec nezasloužil. Pokud vezmeme v potaz, co všechno pro ní obětoval a udělal. Vedlejší postavy jsem jsi ale moc oblíbila. Každá měla specifické vlastnosti a to se mi líbilo. Jak byli loajální, i když si to Thora vůbec nezasloužila. Hlavně prince jsem si hodně oblíbila. Ze začátku jsem ho taky neměla moc v lásce, ale pak se konečně dokázal postavit svému otci a litoval všeho, co pro něho udělal. Víc asi prozrazovat nebudu, protože jsem toho stejně prozradila až moc. Každopádně nevím, jestli si chci vůbec přečíst další díl. Jako jo, zajímá mě, jak to dopadne, ale ne tak moc, abych pro druhý díl běžela hned zítra do knihkupectví. Možná, až fakt nebudu mít co číst.. kdo ví. V nejbližší době se na to ale asi nechystám.
Ani tenhle příběh nezklamal. Autorka psát prostě umí. V tomhle příběhu děj vypráví o Niky sestře Nele. Nela jede na výcvikový kurz se svojí kamarádkou Mončou. Budou mít sexy instruktora Adama, který není o moc starší, než oni. S Nelou si hned padnou do noty.
K jejich příběhu se vracím moc ráda. Vždy mě to krásně naladí na léto. Užívám si s Nelou společnost skvělého Adama do kterého jsem se , společně s ní, zamilovávala. Adam je hodný, laskavý a hlavně chápavý. Chápal, jak se Nela cítila, když se společně dostali do takové nepříjemné situace. Ačkoliv i pro něho to muselo být těžké, Neliny pocity pro něho byly na prvním místě. Když to Nela nemohla dál snášet, bojoval za jejich vztah. Snažil se všechno vyřešit a opět si k ní našel cestu. Jejich společná cesta za štěstím byla složitá, ale o to krásnější byl konec.
V knize se opět setkáváme s Niky (která je prostě moje oblíbenkyně. Společně s Martinem, samozřejmě. Jejich příběh je pro mě prostě číslo jedna.),i Adélkou (Nely dvojče). Zde jsem se dozvěděla, jak moc se ve své cestě Niky s Martinem posunuli. Ani si nedokážete představit, jakou jsem měla radost, když jsem četla, co je u nich nového. Přísahám, že jsem měla slzy v očích a minimálně pět minut se pitomě usmívala. Závěr je takový, že knihu všem moc doporučuji. Některým lidem se líbí dokonce víc, než Niky. Já to chápu. Chápu, proč si někdo může tak moc zamilovat jejich příběh. Jak už jsem se ale zmiňovala, mě si získala Niky s Martinem.
Mnohem lepší než první díl, jehož některé části jsem přeskakovala, protože byl nudný a nebavil mě. Ovšem od tohohle dílu jsem se nemohla odtrhnout. Miluju Rhyse. Jak se vždy obětuje pro své milované. Jak hraje někoho, kdo není, jen proto, aby ochránil svůj lid. Jak ze začátku Feyre vytáčel. Je prostě dokonalý. Stejně tak jako celý tenhle díl. Nic tam nechybělo. Napětí tam bylo až, až. Silné scény u kterých jsem si pobrečela, také nechyběli. Zvrat tam byl pořádný a takový, který jsem nečekala. Nemůžu se dočkat, až si přečtu další díl.
Hezký námět Krásky a zvíře. Ze začátku jsem se nemohla vůbec začíst a začalo mě to bavit, až když přišla na scénu Lindy. Bylo hezké vidět, jak se Kyle postupně měnil. Už to nebyl zazobaný (promiňte za to slovo) parchant, ale hodný kluk, kterému na kráse a moci už nezáleželo. Lindy ho skvěle doplňovala. Bylo to příjemné čtení na oddech.
Tohle téma jsem si oblíbila díky knize Hvězdný šéf, což byla první kniha, kde bylo hlavní téma jídlo. Díky ní jsem si takový styl zamilovala.
Tahle příběh je něco neuvěřitelného! Brooke mi sedla už od prvního okamžiku. Líbilo se mi, že byla vždy nad věcí a nerozplývá se nad každým chlapem, který se na ní jen usměje. S Drewem to bylo složitější. K tomu jsem si tu cestu musela postupně najít. Nakonec jsem si ho zamilovala, takže Brooke nic nevyčítám, ale chápu jí. Taky mě udivuje, čeho všeho se Drew kvůli lásce k Brooke vzdal. Sice má kniha pár zádrhelů, ale je moc krásná. Hlavní téma, jak můžete vidět z obálky, je tam jídlo. Nebudu lhát.. při všech těch popisech se mi nejednou sbíhaly sliny. Také musím pochválit obálku, která se mi neskutečně líbí. Takový zpříjemnění bylo, když jsem na konci našla Drewův oblíbený recept, který tam pro nás zanechal.