Elmo komentáře u knih
Tentokrát u Váchy nejde o odborný text. Jde skutečně o rady do života. O trefné vynadání všem zápecníkům, facebookovým povalečům, životním strašpytlům a katolickým bledým líčkám. Kniha povzbudí všechny, kdo touží po plnohodnotném životě, kdo milují Krista a jdou za ním nehledě na životní šrámy. Mezi jeho rady patří: nebojte se kriticky myslet, choďte do hor, kde není signál, buďte svůdně krásné a hrdinsky silní. Nenimrejte se v jednom hříchu, ale směřujte k Bohu. Vyražte do světa, čtěte knihy a noviny.
Vácha se tentokrát pohybuje až téměř na básnické literární hranici. Přesto se neskrývá za žádnými mnohoznačnými metaforami a jeho styl je velmi úderný. I graficky jde o velmi povedenou knihu. Nebojí se také občas čtenáře provokovat. Ačkoliv autor míří zvlášť na mladé lidi v období kolem maturity a začátku vysoké školy, knihu si kupují i důchodci a opravdu každý křesťan může porovnat svůj život s radami a ideály, které mu Marek Orko Vácha představuje.
Kopretina je na sto procent kopretinou. Vlk umí být na sto procent vlkem. To jen někteří lidé žijí sotva na půl.
Prostě jo. Pořád to na mě funguje, stejně v jedenácti i o dvacet let později. Teď už se sice nad některými věcmi, které jsem tehdy hltal, jenom usmívám, ale stejně to čtu klidně v jednu v noci a najednou se mi nechce spát...
Je zajímavé, jak v knize, kterou napsal Foglar až v šedesátých letech, používá svoje předchozí úspěchy. Zmiňuje lov bobříků, modrý život a samozřejmě čtenářské kluby Mladého hlasatele.
Témata jsou stejná jako ve všech jeho knížkách. Ale stejně to miluju.
Četl jsem v posledním vydání (2020) od Albatrosu a moc chválím úpravu i ilustrace.
Kniha se mi moc líbila, byla zajímavá, poučná, nabízí netušené souvislosti. Prostě mě nadchla.
Jednu hvězdičku v hodnocení jsem strhnul za nehezké mapy. Zrovna kniha o geografii by si na nich mohla dát záležet víc. Jsou černobílé, nepřehledné (jednotlivé odstíny šedé těžko rozpoznatelné), někdy vložené nesmyslně daleko za text, který se jich týká.
Pak bych vytkl ještě určitou výběrovost, některým regionům věnuje autor velkou pozornost (je z toho znát britský pohled na svět), jiné dost odbude, ale uznávám, že asi nelze dokonale popsat celý svět.
I přes tyto výhrady jsem byl moc spokojený. Pro ty, které baví zeměpis, historie a politika, jde o ideální čtivo.
Nejlepší křesťanská kniha, kterou jsem za posledního půl roku četl. (A to mi jich rukama projde opravdu hodně.) Doporučil bych ji i mladým.
Autor dokáže perfektně vybalancovat poměr mezi duchovnem a humorem.
Moc fajn. Párkrát jsem se i nahlas zasmál, několikrát hodně dojal. Pro mladé tatínky ideální četba, aby si trochu ujasnili hodnoty a nebylo to jedno velké klišé.
Ačkoliv místama se autor klišé nevyhnul. za to dávám jednu hvězdičku dolů. Jinak dobrá knížka, která mě mile překvapila. Spoustu věcí mám podobně jako autor.
Skotský mladík Magnus se v 80. letech vydal s bratranci do Medjugorje, aby zjistil, co je pravdy na řečech o zjevení Panny Marie. Silně to na něj zapůsobilo, a tak když o pár let později v televizi viděl, jak v Jugoslávii probíhá válka, rozhodl se posbírat od sousedů deky a základní potraviny pro své bosenské přátele a válečné uprchlíky. Než se s půjčenou dodávkou vydal na Balkán, shromažďoval vše ve staré boudě. Postupně se z tohoto amatérského pokusu stala charitativní organizace, která ze stejné boudy zajišťuje jídlo pro milion školních dětí v nejchudších zemích světa. Sám autor v knize popisuje, jakou cestu jeho projekt urazil, a to hlavně díky tomu, že jej svěřil pod ochranu Panny Marie.
Příběh nenechá chladným žádného čtenáře a s humorem dává nahlédnout do každodenní činnosti charitativních pracovníků. Vypráví i o slávě, kterou mu jeho dílo přineslo a o setkání s celebritami, papežem, královnou a dalšími vlivnými lidmi.
Některé příběhy mi trhaly srdce. Jiné pobavily. Jindy jsem si říkal, jaké to musí být vzrušující dobrodružství. Každopádně je vidět, že autor píše upřímně a není vyloženě spisovatel. Kniha mohla být opravdu trochu kratší a hned na začátku se pletou časové roviny. Ale i když se mi do ní původně moc nechtělo, jsem moc rád, že jsem si to přečetl.
Výborná věc a to už nejsem cílová věková kategorie 9-13 let.
Myslím, že Drakobijce je hodně inspirativní čtení i pro ostatní, zvlášť pro tatínky.
Čte se lehce, ale zároveň vás donutí zamýšlet se nad svým chováním, nad svým životem. Ideální pro kluky, kteří se sebou opravdu chtějí něco udělat, chtějí dospět v opravdové chlapy.
Líbí se mi taky, že příběh počítá s tím, že je normální chodit do kostela, ale nejsou to žádné sladké náboženské řečičky, které by děti stejně odradily. Je to moderní a zároveň nadčasové.
Folgarovka, kterou jsem ještě nečetl? Tak to musím!
Líbí se mi nová edice pod Albatrosem. Je to velmi stylové, vložená mapa super. Ale popravdě bych ty ilustrace udělal aspoň o milinko konkrétnější.
A k ději? Pravdu mají ti, kdo píšou, že na Foglara jsou hrdinové knihy překvapivě vícevrstevnatí a ne černobílí. Je to uvěřitelnější, ale v těch osmi letech by mě to asi trošinku mátlo. Možná díky tomu víc chápu, proč v ostatních svých knížkách to autor rozdělil jasněji.
No a super jsou ty odkazy na Šípáky, bobříky, Modrý život. Foglar z těch věcí takhle vlastně budoval legendu, když o nich se samozřejmostí mluví postavy v jiné knize.
Takže líbilo, ale není to nejlepší foglarovka.
Na katolické prostředí velmi odvážné téma, zajímavě vymyšlená zápletka. Střídání postav se mi taky líbilo, příběh to oživilo.
Co si budeme říkat, je to trochu kýč a červená knihovna, ale prostě mě to vzalo a pár dní stále nutilo na příběh myslet, tak jsem tomu všech pět hvězdiček dal.
Oceňuju, že někdo napsal příběh z prostředí, které tak nějak můžu nazvat svým vlastním.
Kniha mě opravdu chytla. Jen jsem ji tak zkusil a pak nemohl odložit. Střídání vypravěčů moc zajímavé (zvlášť manžel-manželka), od tématu rasismu jsem neočekával nic extra, ale teď mi pořád leží v hlavě. Proč taková nenávist a takové nepochopení? I to, jak válka člověka změní a i vítěze ošklivě poznamená.
Zaujalo mě exotické prostředí. Člověk by USA za exotiku nepovažoval, ale Jih je prostě jiný. Nikde kromě Forresta Gumpa jsem se s ním blíž neseznámil. Jen bych uvítal nějakou poznámku pro českého čtenáře, kde přesně se děj odehrává. Několikrát se tam zmíní slovo Delta a mně docela trvalo, než jsem přišel na to, že to není ústí řeky do oceánu, ale specifická oblast na dolním toku Mississippi. Bezútěšnost širých bavlníkových plantáží a bahnitých polí...
Některé události mi přišly lehce nepravděpodobné. Líbilo se mi, že to nebyl krvák a thriller, ale k napětí jsme se postupně dostali.
Byl jsem překvapený, jak moc mě náhodou vybrána kniha o jednom olomouckém klášteře zaujala. Dlouho mi tedy trvalo si uvědomit, že nejde o současný kapucínský klášter, ale o ten, ve kterém jsou teď dominikáni.
Historické informace o rušení klášterů Josefem II., rozdíl mezi benediktinskym mnišstvím a novějším žebravými řády, obcházení venkova a žebrání františkánů, o tom všem jsem v zásadě věděl. Ale autor Martin Elbel k nim přinesl pro mě i nová fakta, detaily a spoustu zajímavostí a vše se tak nějak lépe propojilo.
Doporučuju všem, kdo mají rádi historii, Olomouc, církev, františkány, nebo aspoň něco z toho...
Zaujala mě, četl jsem ji i po půlnoci a neusínal, což už něco znamená. :-)
Trochu jednostranný pohled na palestinsko-izraelský konflikt, ačkoliv celkem asi čtyři Židé tam jsou i kladné postavy. Začetl jsem se do knihy proto, abych dal šanci arabské straně po tom, co jsem byl nadšený z knihy Exodus od Leona Urise. Mandlovník byl slabší, ale taky bavil. Druhá část knihy, kdy se přeskakují roky mě trochu mátla. A taky bych vypíchl, že se kniha tváří jako podle skutečných událostí (ale neříkám, že přímo lže, jen se tak trochu tváří), SPOILER! ale o žádné takové dvojici fyziků, kteří by získali nobelovku, záznamy nemluví.
Nakladatelství Omega dostálo své pověsti a nechalo v knize nějaké ty chyby. Přesto marná není.
Seluckého dobrodružné knížky mě ještě nezklamaly. Tahle (stejně jako Bratr Dominik nebo Vzpoura v Assisi) je vlastně o světci (Donu Boscovi), ale hlavním hrdinou je vždycky nějaký kluk. Světec se tam objeví až v později, trochu v pozadí, ale o to víc se nad ním musí čtenář zamyslet. Neodkapává z toho svěcená voda, ale je to silně duchovní. A samozřejmě taky úžasně napínavé a vtipné!
Moc mě to bavilo, dojalo, chytlo, i když už nejsem věkem správná cílová skupina. Ano, je to trošku vyhrocené, kýčovité, nebo příliš dojemné, ale dá se to skousnout.
V zásadě jde o křesťanské odpovědi na bioetické otázky zabalené do povedeného napínavo-romanticko-vztahového příběhu.
Super. Přečetl jsem to asi za tři dny a nelitoval času. Zvlášť ze začátku je to vtipné, a hlavně trefné, mnoho lidí z církevních kruhů se v tom pozná (nejen kněží, ale i katechetky, kostelníci, farníci). Panu faráři prostě rupne v hlavě, už nevydrží svoje šílené farníky a další problémy a tajně se zazdí na farní zahradě. Když ho po čase najdou, zůstane zazděný a díky tisku k němu tahle senzace přitáhne hromadu lidí. On je zpovídá a spousta se jich obrátí. Ano, je to trochu pohádka, ale nezakrývá bolavá místa v Církvi, naopak je umí přesně pojmenovat a tak trochu i nabídnout řešení. Pro někoho trochu konzervativní, podle mě tak akorát správně zbožná řešení.
Ke konci mě kniha dvakrát překvapila, doporučuju nelistovat dopředu a na ty zvraty v ději si počkat.
Celkově pro křesťana velmi osvěžující kniha, které ale neklouže po povrchu a nutí člověka zamyslet se nad svou identitou. Přesto se čte lehce. Perfektní dárek nejen pro kněze.
Kdo by čekal nějaké dramatické příběhy kněze-mučedníka bude zklamán. Je ale moc zajímavé porovnávat komunistický režim v bývalém Československu a na současné Kubě, kde je pozice církve podobně jako v celé Latinské Americe poměrně silná. Přesto nemá církev na totalitní Kubě na růžích ustláno.
Kniha je opravdu svědectvím o dozrávání mladého člověka v kněze uprostřed komunismu, ale jejím ústředním tématem je právě to dozrávání a budování pravdivého vztahu s Bohem. Autor je rozhodně charismatická osobnost.
Otec Alberto neměl ve svém životním směřování hned jasno a i po prvním rozhodnutí ke kněžství zažíval krize a velké pochybnosti.
Čtenář má u knihy několikrát pocit, že se vše vyjasnilo a zbytek studia v semináři bude už jen procházka růžovým sadem. Ale tak to v životě nebývá. Autor nás na příkladu vlastního života učí, že víra není jedno definitivní rozhodnutí pro Boha a pak už máme pokoj. Je to naopak každodenní věrné rozhodování v maličkostech a celoživotní směřování života.
Kniha člověka nestrhne dějem. Ale v každé kapitole najdeme věty, které by se měly tesat do kamene nebo aspoň psát na papírky na ledničku a mít dennodenně na očích.
Výborný rozhovor s inteligentním a schopným člověkem.
Zajímavé na něm také je, kolik věcí je v Japonsku jinak a jak se s tím vyrovnává křesťanství.
Svižné seznámení se s postavou blahoslaveného Carla Acutise. Děj rychle ubíhá, je to čtivější než klasický životopis. Dnešního mladého člověka to (dle mého názoru) dokáže inspirovat víc, než příběhy velkých světců středověku a starověku!
Nejsem cílovka, ale knížku jsem otevřel z profesionálních důvodů a s chutí dočetl do konce. Celkem se ztototžňuji s komentářem od haki34.
Není to přespříliš zidealizované, ale má to poetiku a chytí to za srdíčko. :-)
Taková alegorie na komunistický režim pochopitelná pro děti. Místo komunistů je ale "říše Rudého draka", místo pionýrů Průkopníci, místo pohraniční stráže jsou "strašáci" a na vodítku mají "lidožrouty", místo udavačů StB jsou "straky".
Jakub z křesťanské disidentské rodiny potká hlavní hrdinku (s dvěma sympatickými bratříčky, kterým říká Upíři, protože ji vysávají :-D). Ta se postupně dozvídá o tom, že Rudý drak není všemocný a hlavně jsou jí postupně vyprávěné biblické příběhy. Ty jsem přeskakoval, protože je znám, ale hlavní příběh mě velmi bavil. Pro vysvětlení dětem, jaké to za komunismu bylo, ideální čtivo s výrazným křesťanským přesahem. Neskončí to sice přímo happyendem, ale brečet u toho děti taky nebudou.