emma24 komentáře u knih
Asi jsem čekala něco peprnějšího, víc zážitků s herci a režiséry, které přece jen víc znám. Vzpomínal hodně na své mládí, na rodiče, což jsou samo o sobě také obohacující informace o Belmondovi, ale já chtěla něco víc a toho se mně nedostalo, strašná škoda, obzvlášť u takové ikony, kterou se může pyšnit francouzská kinematografie.
Nemohu si pomoct, ale kniha mě nedokázala vtáhnout do problémů, kterými procházela Camille. Je to silně psychologické drama, žel styl psaní mně nevyhovoval a tudíž lituji, že hodnocení není takové, jak bych si představovala. Ani seriál podle kterého je tato kniha zfilmovaná mě nějak zvlášť neuhranul, je to vleklé, Camille se stále potácí mezi minulostí, alkoholem a sebepoškozováním a je toho všeho nějak příliš. Takže i přes šokující závěr (možná až moc šokující) je tahle kniha, potažmo i seriál zklamáním.
Co se týká Connellyho a jeho Bosche jsem silně neobjektivní, zkrátka mě baví a tečka. Jen jediná věc mě mrzí, že na Slovensku jsou s překlady daleko napřed. My si holt musíme vždy chvilku počkat. Tak jdu na další jeho knihu Přeběhlík.
Právě zakoupené, tak si to musím rychle přečíst dříve, než to bude k vidění....pak bude i komentář. Těším se !
Kniha, která má tolik atypických hlášek a přitom zcela odzbrojujících, že jsem se smála na kterémkoliv místě, když mně jí někdo naservíroval. Nemám jí doma a díky téhle databázi po ní budu pátrat, ta mi rozhodně nesmí chybět v mé knihovně.
Kdyby bylo ve výzvě téma : "U které knihy jsi se hlasitě smál", tak by to byla rozhodně tahle a ještě další pokračování. Herriot miloval zvířata a potažmo i lidi, to bylo na jeho knihách citelně znát a proto mám jeho knihy tak ráda.
Nesboa se chystám ještě víc proklepnout a v mysli zrestaurovat, co jsem od něj už četla. Seveřan jak má být a takové jsou i jeho knihy. Filmové zpracování s H. Akselem bylo jedinečné.
Kniha, ke které bych se ráda ještě někdy ráda vrátila. Už jen protože v obou filmových zpracování mně nikdy nebyl Soames vysloveně protivný, až odporný. Myslím, že tam bych se toho mohla dobrat. Už je to dlouho, co jsem jí četla, tak mně určitě mnoho důležitých detailů uniklo. Ale co já vím, hluboké lásce se nedá poroučet, ať je to tak nebo tak.
Kniha o třech bytostech.... muž a dvě ženy. Pro mě jedna z těch knih, kde se některé pasáže musí možná i skutečně prožít..... "Chtěla jsem Tě milovat bez záludnosti, bojovat s odhalenou hrudí. Vzdala jsem se Ti bez boje, přestože jsi mi sám nabízel zbraně. Zdá se mi, že láska by měla být něčím víc než krutým válčením mezi milenci. Já si takhle lásku nepředstavuji. ......... Na světě nebylo nic jiného než Ty. Kdyby byla nějaká katastrofa a zahubila kolem nás všechny muže, které jsem znala a Ty by jsi zůstal, nepřipadala by mně ta katastrofa tak tragická...........Vůči Tobě má lásko, jsem nechtěla sledovat opatrnickou politiku, nebyla jsem schopná předstírání, obmyslnosti. Milovala jsem tě."
Četla jsem jí já, četly jí moje děti, tak schází ještě vnoučata. Helena Zmatlíková tuto knihu krásně ilustrovala a to myslím hodně přispělo k její čtivosti.
Saturnin si svého čtenáře vždy najde i když asi není pro každého.
Jediným mínusem je stať, kde se ocitá u známých a slyší Edwardův hlas, jinak jsem jí četla též několikrát, obzvlášť jako ......náctka.
Mám jí doma půjčenou od zetě asi rok a jsem s přestávkami tak v polovině. Není to úplně můj šálek kávy, chtěla jsem jí hlavně kvůli filmovému zpracování, ale ten jsem stejně viděla dříve. Tak snad se bude hodit alespoň do výzvy.
Kniha, která ovlivnila i mé sny. Četla jsem jí několikrát.
Filmové zpracování dvěma hereckými esy jako je Iva Janžurová a Petr Čepek tomu dali daleko větší rozměr než kniha samotná.
Knihy s Harry Boschem u mně vytváří pocit, že kdyby padaly bomby, tak o tom nebudu vědět.
Nenápadná, ale přesto silná kniha svým obsahem a i když jsem od Myrera četla jiné knihy, tak mě tolik nezaujaly, ale tahle rozhodně ano.
Život velikánů malířského plátna, jejich přátelství, jejich žárlivost a boj o trochu místa na této planetě tím, že si někdo jejich výtvory koupí. Ano, sběratel věděl mnohé a někteří se žel své slávy dočkali až po své smrti. Ach, ta Paříž se svými tajemstvími, zákoutími a galeriemi, škoda, že se tam už asi nepodívám.