emma24 komentáře u knih

Pearl Bucková hlavně píše o tom, co jí bylo velmi blízké. O životě v Číně se všemi svými neduhy, ale i klady. Když jsem jí dostala od tchýně, tak jsem se tvářila všelijak, ale s čistým svědomím ji ráda doporučím všem, kdo chce zapadnout do trochu jiné kultury a příběhu, který mu rozhodně nebude lhostejný.

4 12.10.2017

Tak přesně tuhle knihu pohádek jsem četla dětem, ale výběrovým řízením. Ne všechny se mně zdály pro ty moje prťata akorátní.

1 10.10.2017

To už je tak dávno, co jsem tuhle knihu četla, že si to snad ani nepamatuji, ale tenkrát jsem se kupodivu začetla. Dnes by jí museli přeložit do současného českého jazyka a třeba by si získala oblibu už jen svojí tehdejší atmosférou

3 10.10.2017

Tuto knihu považuji za velmi vzácnou, protože popisuje události z prvního století současníkem té doby. Mně asi mimo jiné nejvíc zajímalo dobytí Masady, kde nepřežil nikdo, ale podle toho jak to vše probíhalo uvnitř, tak se v té souvislosti píše o tom, že se mezi skalami stačila ukrýt zřejmě matka s dcerou, které tomuto krveprolití unikly. A takových zajímavostí je tam mnoho. Jen lituji, že nemám tuto knihu ve sbírce a četla jsem jí pouze půjčenou z knihovny.

4 10.10.2017

Jen tak mimochodem, já mám také dobře utajené housle :-)

7 09.10.2017

Já jí vážně četla i viděla jsem film..........

3 09.10.2017

Souhlas s některými čtenáři v tom, že je tohle dílko těžko vstřebatelné, ale zkusím s ním ještě něco přečíst, protože Skandinávie je mně blízká.

Kočka, která......od L.J. Braunové jsem četla všechny, ale hodnotit budu pouze jednu. Půjčovali jsme si je my ženy v rodině a četly jako jednohubky....byla jsem s Jimem Qwilleranem a jeho kocourem ráda. Pokaždé jsem s nimi byla v tom zapadlém koutě, navlíkla si svetry, uvařila čaj a četla a četla.....
Pro mnohé asi průměr a já to chápu, ale já mám tyhle člověčí knihy ráda..... pohádka? Ano, ale krásná:-)

3 09.10.2017

Myslím, že po přečtení této trilogie, která je sama o sobě vynikající, je obrovskou pomůckou a výhodou při jejím filmovém zpracování. Tam jsi si to pak krásně dokázala poskládat a jen jsem si jí vychutnávala.

2 09.10.2017

Jednou jsem se zmínila kamarádce o tom, jak bezvadná je tahle kniha a ona mě vyvedla z míry tím, že něco tak strašného, co prožívala Betty není vůbec k smíchu. Realisticky vzato měla pravdu, ale když ona sama to dokázala později napsat tak, že se tomu zřejmě musela nostalgicky usmívat, tudíž proč by my ostatní také ne. Osobně bych si s Betty rozuměla a dnes bychom se tomu už smály u kafča. Já jsem se brzy po svatbě ocitla skoro v podobné situaci, kdy jsme se z Prahy odstěhovali na vesnici, která byla na samotě u lesa. Tudíž jsem každý rok zavařovala sto lahví okurek, sedmdesát třešňových kompotů ( které stejně nikdo nejedl, protože nejlepší jsou přece rovnou ze stromu), asi padesát lahví nastrouhaných jablek, meruňkové džemy, rybízové marmelády, leča, houby a ano, dokonce jsem nakládala i vejce. To nemluvím o poli brambor, kde jsem na konci vybírání byla úplně vyřízená, chození do lesa na dříví a následné řezání a štípání (mám jen tři stehy) a zabijačky, kde jsem byla spíš k ruce, to nebylo vážně nic pro mě, takže jsem vařila kafe, nosila koláčky a buchty, protože všude to bylo cítit vepřovým. Jinak jsme měli sedmdesát králíků, třicet slepic, kachny, kozu, psa a kočky. Ovšem když mně moje drahá polovička řekla, že bychom si mohli pořídit krávu, tak jsem odvětila ať si vybere buď krávu a nebo mě. Takže asi tak. Po deseti letech jsme se postupně všeho zbavovali, protože jsme se stěhovali do blízkého, malého, ale útulného městečka. Dnes na to všechno vzpomínáme rádi a s velkou nostalgií, dokonce jsme tu chalupu chtěli znovu koupit, ale děti nám řekli, že už by to nikdy nebylo jako tenkrát a to mají pravdu. Takže Betty je moje kamarádka a ráda s ní trávím některé večery. Vytáhnu si knížku, otevřu jí kdekoliv, zabalím se do deky a vzpomínám s ní.........

15 09.10.2017

Rozhodně si od něj pořídím ostatní knihy podobné této.

1 08.10.2017

Já jí říkám "Kniha snů a míst, kam se nikdy nepodívám". Přesto je poutavě napsaná, chytne snad každého a troufám si napsat, že i absolutního necestovatele.

2 08.10.2017

Tady platí pravidlo, že film předčil předlohu, alespoň v mých očích.

1 25.07.2017

První z jeho knih, kterou jsem četla pomalu na jeden zátah a to byl moment, kdy jsem po jeho knihách začala pátrat.

2 25.07.2017

Chesterton není spisovatelem pro širší veřejnost a mnoho knih jsem od něj nečetla. Má specifický způsob psaní, který mně vyhovuje a nejedenkrát jsem se přistihla, že se usmívám pod vousy :-) Zfilmování seriálu Otec Brown je tudíž třeba brát shovívavě, ale kdo ho zná z knihy, tak je to velkým plusem.

25.07.2017

Už je to delší dobu, co jsem tuhle osmidílnou sérii četla, takže hodnocení nemusí být až tak objektivní. Nicméně je to jeden ze seriálů, který jsem četla v jednom tahu a neměla jsem problémy s žádnými hluchými místy. Přikláním se k tomu, že to není kniha hlubšího významu, nicméně pro tu čtivost hlasuji, tak jak hlasuji

25.07.2017

Knihy, které si vezmu do ruky pokaždé, když je mi mizerně a hned jsme dvě. Ještě mít ten nadhled jako Betty a bylo by to fajn :-)

6 17.07.2016