EmmaEmma komentáře u knih

Kouzlo magického realismu je také v úžasné svobodě výkladů knihy. Já Murakamiho cítím velice osobně. Jeho úzkosti, strachy i obavy jsou také mými. Mám je v sobě ukryté jako něco dříve odžitého. Jeho příběhy je jedno , že se odehrávají v Japonsku, či jinde. Hlavním místem děje je totiž moje srdce...
Hon na ovci je příběhem putování do hlubokého svědomí. Možná, nejen mého... Je pohádkou bez konce.
Nelze-li věřit nikomu a ničemu, je člověk nakonec nevyhnutelně konfrontován se sebou samým. /Norihiro Kató/

9 28.04.2021

Co je vlastně skutečný život? Ten, který žijeme ve dne? Nebo ten, který žijeme ve svých snech. Ten v hmotném světě, nebo ve svém vědomí, ve své fantazii? Není četba vlastně únikem z reálného života? A co je vlastně život... a co je smrt? Nekráčí život trošku jinam, než naše sny? A můžeme s tím vůbec něco dělat?
Tolik velkých otazníků na tak malém prostoru....
Knížku nelze jen tak odložit, aniž se pokusíme o odpovědi, které nenalézáme...

4 01.04.2021

V případě hladu bych taky vzala útokem pekárnu. Voňavé houstičky, křupavý chleba.... už se mi sbíhají sliny. Rozhodně bych koblihami neválčila.... S těmi hamburgery, manželstvím a prázdnou ledničkou si to budu ještě muset promyslet....

3 29.03.2021

“Pták na klíček opravdu existuje. Jak vypadá, to nevím. Já jsem ho ve skutečnosti nikdy neviděl. Jenom slýchám jeho hlas. Sedne si vždycky někam poblíž na větev a natahuje po částech pružinu světa. Zpívá a tím pružinu napíná. Když nenatáhne pružinu, svět se zastaví. Tohle ale nikdo neví. Lidi na celém světě si totiž myslí, že světem hýbají nějaká mnohem ohromnější a komplikovanější obrovská zařízení. Ale v tom se mýlí. To ptáček na klíček obletuje různá místa a všude jen o kousek natáhne pružinu. Tak hýbe světem. Jednoduchou pružinou, jaký bývá v mechanických hračkách. Stačí ji jen natáhnout. Tu pružinku ale vidí jen ptáček na klíček.” S. 353
Murakami mě dostal. Zase někdo po dlouhém čase.... Nedám pokoj, dokud ho celého nepřečtu. Teprve potom asi budu schopna slov...

7 28.03.2021

Vrátit se alespoň na okamžik do dětství, kdo by si nepřál... Škoda, že to byla jen chvilička.... Přesto hluboká , sladká i bolestná.... Dobro, zlo, láska, smrt... Které dveře v životě otevřít a které nechat zavřené?

12 17.01.2021

Jsem milovnicí finského podivna. Na tuto knížku jsem se těšila obzvláště, protože byla avizovaná jako finské podivno z Prahy. České reálie měly titul pro našince činit více atraktivním- Golem, magická Praha, futuristická Tatra 603.
Ano, všechno to tam bylo, to je pravda, ale také něco podstatného chybělo- poetika, tajemství, něco magicky finsky podivného, něco mezi nebem a zemí...
Trpaslík a jeho přítel spisovatel se stali jen hrdiny akční honičky, nepomohla ani prattchetovská zápletka o hrozícím konci všeho.. Málem jsem nedočetla.

2 09.07.2020

Po knize jsem sáhla jako po titulu z mé milované sekce suomikumma - finské podivno. A to mě zklamalo. Tak jak cítím finské podivno já, vůbec bych tam tuto knihu nezařazovala. Řekla bych, že Je to soubor povídek současných finských autorů. Někdy i velmi , velmi dobrých. Například Hanna Hauru - Vše, co měla, Bohu odevzdala - se silným feministickým podtextem, nebo Siiri Magga- Miettunen - Zlí lidé, sugestivně líčící hrůzné válečné žážitky vnímané očima dítěte.
Drsno, chladno, temno, sever. Ale málo podivno....

1 21.05.2020

Všechno; co jste si mysleli o nemocech, léčbě, lékařích, životě i smrti, ale báli jste se říct to nahlas...Povinná četba pro všechny pacienty!

9 02.05.2020

Michal Viewegh je mistr čtivosti, to se nedá upřít. Kdo jeho knihu začne, pravděpodobně už neodloží...
Tak jsem učinila a celý den četla a četla.... Dvakrát jsem se během četby zasmála. Potom jsem dočetla a začalo mi vrtat hlavou- proč vlastně tato knížka ? Ve škole by vznikla pravděpodobně formulace - co tím chtěl autor říci?
Tak to doopravdy nevím. Dokument? Pomsta? Až mi to dojde, tak to tady dopíšu...

6 17.04.2020

Stará duše Země sevřená do útlé poetické knihy z drsného severu, kam se Bůhví proč, vydala;...”aby se jí v hrudi rozbušil kus zemského jádra...”
Ale mysl při těžké práci u severského tesaře je “...jako včelstvo náhle přemístěné včelařem na jiné stanoviště. “ a následkem toho “... se myšlenky nedovedly srovnat s přemístěním těla. Zalétaly zpátky na původní stanoviště, kde už nenacházely svůj úl. Klamala je vlastní paměť. Znaly souřadnice dané postavením slunce. Zároveň jim docházelo, že bez těla nepřežijí. Poddávaly se jedna po druhé novým souřadnicím, které určoval sever slunce. Ne všechny ale našly cestu zpět. Některé uvízly v bludném kruhu paměti.”
Příběh o pochopení sebe sama, hledání místa ve světě a místě světa ve vesmíru...
Krásně náročné čtení plné obraznosti...

3 24.11.2019

Krásná kniha. Haiku, které mistr Bašó vysypal z jehliček borovice... lepší pochvala mě nenapadá—
S. 152 Stál u okna, oběma rukama držel hrnek, na okamžik se v něm zachytil měsíc.
S. 94 Borovice, jako konstanty stály mezi lidmi, co jsou neustále v pohybu, póly klidu, starobylé, prověřené stovkami let... Borovice v třpytivém odpoledním světle, jen volné místo, vágní temnota v ustavičném mžikání...
S. 154 Macušimakaigan. Zatažená obloha, hedvábná šeď , po níž táhnou mračna, štíhlé a rovné mraky jako z japonských paravanů, mraky tvořené ze zaoblených pásů a blyštících se čtverců lístkového zlata....
S. 146
Tisíce jehlic,
Tisíce kilometrů
Přede mnou, za mnou....

2 30.10.2019

Kníha je tak předvidatelná, tak americká; i když napsaná se zjevně dobrým úmyslem, že
Jsem z ní v rozpacích. Možná proto; že nemám; ani nikdy nebudu mír ferrari a můj život se neodehrával, neodehrává a nikdy nebude odehrávat v americkém snu; na bublince sebezničujícího blahobytu a honbě za penězi. Hodnoty, jež jsou mi po kouscích odhalovány na stránkách knížky, jsou ty; na nichž jsem vyrostla, jimiž jsem se už dávno pročetla a prožila. Možná u nás předběhla dobu., ještě na tom nejsme tak “špatně” nebo spíše dobře......

3 28.10.2019

Příjemný začátek, zajímavá první třetina. Říkám si: křehký příběh plný fantazie. Potom už však jen tápání, přešlapování a potácení se na hranici literatury. Splácaný a nesoudržný příběh ani ne pohádka, ani ne fantazy , podivná mytologie. I fantazy příběh musí mít svou vnitřní logiku soudržnosti. Ze všeho nejvíce zde najdete všechno, co jste už někde četli, slyšeli, viděli.... ozvěny cizích příběhů a děl.
Někdy velmi zvučných jmen. Škoda.
Zajímavé ilustrace-

6 06.09.2019

Finsko, ne- Finsko, mrzout je náš člověk! Potkáváme se s ním na ulici, v lékárně, v čekárnách u lékaře, na poště, všude. Úsměvná knížka o človíčkovi, kterého známe, rozumíme mu... Je to ale taky trošku zvednutý prst... jak bychom mohli i my, ve stáří, ne vypadat, ale myslet....

2 09.08.2019

Krásná knížka!
Malého prince považuji za jednu z nejkrásnějších knížek vůbec, proto jsem se trochu bála toho... na motivy známého příběhu... ale podařilo se! Nádherné ilustrace přiblíží knížku dětem, ale ani zjednodušená dějová linie textu neochudí dospělé. Pan Exupéry by se určitě nezlobil.

3 25.07.2019

Letní romantické čtení k vodě, na deku, do parku... k vyvětrání hlavy, lehký závan červené knihovny není na škodu.

2 18.07.2019

Autentické vypravování dvou neslyšících, Evy a Honzy je pro slyšícího zpočátku naprosto fascinující. Otevírá svět ticha, který si neumíme dost dobře představit. Každý pochází z jiného sociálního zázemí, rodiče obou se s hendikepem dítěte vyrovnávají jinak, po svém. Sledujeme je téměř od batolecího věku, ve škole, na studiích a co náhoda nechce, životy obou “hluchavek” se nakonec propletou a spojí. Hlavní hrdinku opouštíme těsně před porodem. Nabízí se pokračování kníhy....
Kniha mi byla velmi blízká, i když nejsem neslyšící. Byla mi blízká nepochopením rodičů, vrátila mě hodně zpátky, samu k sobě.
Velmi čtivá, hlavně v první polovině.

6 22.06.2019

Subjektivní idealismus dotažen na maximum. Knihu jsem přečetla s přestávkami během 24 vánočních hodin, jedním dechem. S údivem, vytřeštěnýma očima, s fantazií na plný plyn. Miluju finské podivno, přečetla jsem všechno, co u nás vyšlo a Den falešné kočky se suverénně vyhoupl na první místo.
Pochybuji o všem, o dni , o nocích, o přítomnosti, minulosti, budoucnosti ,o vzpomínkách, realitě i snu. Dostala jsem se přesně tam, kam autor svého čtenáře chtěl mít. Potkávám se se spoustou koček...
Knížka je sen, realita i varování. Před autorem smekám, bude to úžasně chytrý chlapík, těším se na jeho další finská podivna.

3 28.12.2018

Doppler se ve své třetí knize dostává do nezáviděníhodné situace. Nemůže žít ve společnosti; ani bez ní. Pokusí se vrátit ke své ženě a dětem; jako otec i manžel selže, protože už neumí být jako ostatní. Neumí být pilný a vše podřídit ceně peněz. Jako čtenáři jen smutně a bezmocně přihlížíme jeho depresivnímu příběhu -pádu až na absolutní dno, mezi bezdomovce a pokusu o práci pornohvězdy. Přichází i absolutní tělesné vyčerpání, psychofarmaka, ztráta jakékoliv sebeúcty. Ale naštëstí je tady Bongo, přítel, který umí chápat víc, než lidé, na nic se neptá a Dopplera bezmezně miluje. Závěr příběhu je trochu mystický a apokalyptický zároveň. Naskočila mi podobnost s závěrečným monologem v RUR . Kniha přes všechen smutek a beznaděj nekončí tragicky, spíše nevyřčenými otázkami a drobnou vizí budoucnosti.
Poslední ( zatím...) díl Dopplerovskou trilogii staví do zcela jiného světla, humorný příběh kdysi úspěšného muže, který odchází žít do lesa, se mění v závažné zamyšlení nad moderní civilizací. Zklamání budou čtenáři hledající humor prvního dílu; ale Doppler se třetí částí ,myslím , posunul mezi neopomenutelná díla současnosti, možná i budoucnostii, ale přesto zůstává hravým, přístupným, čtivým, řekla bych až lehce vulgárním, ovšem v kontextu dneška.

Finské podivno je přesně moje parketa. Povídky jsem si vychutnávala hezky pomalu, každý den jedna, aby mi dlouho vydržely. Našla jsem v nich krásnou melancholii všedních severských dnů. Přiznám se ,že mě nejvích oslovily, ty, v jejichž pozadí stojí jakási laskavost, úsměv, efekt "aha", severská mytologie, což je zhruba třičtvrtina knihy. Scifi naturalismus v závěru už nemusím. Velmi talentovaná autorka, určitě stojí za to číst.

2 29.05.2018